sv. Kasilda
Casilda
9. dubna, připomínka
Postavení: poustevnice
Úmrtí: 1075
Patron: Toleda a Burgosu; vzývána proti krvácení a manželské neplodnosti
Atributy: růže v zástěře

Byla dcerou krutého krále Kana, vladaře mohamedánských Maurů. Jeho sídlo bylo ve španělském městě Toledu. Vychovávána byla jako mohamedánka, ale na rozdíl od otce měla soucitné a milosrdné srdce. Vídala křesťanské zajatce, na kterých se otec dopouštěl hrozného bezpráví a když slyšela jejich nářek bylo jí z toho úzko. Tajně je chodívala navštěvovat, nosila jim přitom do vězení pokrmy a svou laskavostí se snažila mírnit jejich bolesti. Pro toto, ve své podstatě křesťanské jednání, dostalo se jí od Boha nejedné milosti.
Stále víc milovala zajatce, od nichž se dovídala pravdy o Kristu a přilnula k víře pronásledovaných. Pak se stalo, že onemocněla krvotokem a prý na radu lékařů, když se nemoc stále horšila, prosila opakovaně otce, aby ji nechal dovézt k jezírku sv. Vincence u města Tarragony, kde byla léčivá voda. Otec se zdráhal proto, že krajina náležela křesťanskému králi Ferdinandovi, ale nechal se pro stav dcery uprosit. Získal Ferdinandovo svolení a princeznu Kasildu s patřičným doprovodem vypravil k jezeru.
U jezera sv. Vincence byla na pokyn krále Ferdinanda laskavě uvítána. S Boží pomocí se tam dokonale uzdravila a šťastná v křesťanském ovzduší, chtěla i křesťansky žít. Přijala svátost křtu a vědoma si toho, co by ji čekalo v otcovském domě, že by byla donucena ke sňatku s mohamedánem a její víra by se dostala do ohrožení, rozhodla se, že se k otci již nevrátí. Nehledě na utrpení, které by jinak musela pro víru prožít. Své služebnictvo poslala zpět do Toleda samotné a zřekla se všeho dědictví.
V Briviesce, na místě kde nabyla zdraví, si dala postavit skromný příbytek na způsob poustevny s kaplí. Tam trávila život jako panna a poustevnice děkujíce Bohu, že ji přivedl na cestu spásy a prokazovala milosrdné skutky druhým. Její snahou i nadále byla prý pomoc křesťanským zajatcům. Již záhy po své smrti začala být uctívána a nad jejím hrobem byl k její cti postaven kostel.
catholica.cz

sv. Valtruda
Valdetrudis
9. dubna, připomínka
Postavení: vdova a zakladatelka, řeholnice
Úmrtí: 688

Pochází z Belgie, byla dcerou hraběte Valberta a sv. Bertily. Na přání rodičů se provdala za Maldegara, hraběte Hennegavského a měli čtyři děti, z nichž dvě byly zařazeny mezi svaté. Synové se jmenovali Landrikus a Dentlinus; dcery Aldetruda a Madelberta. Valtruda byla vzornou, laskavou matkou, ale jak děti rostly, rostla i její touha po samotě a soustředěném duchovním životě.
S manželem oba založili benediktinský klášter v Mons a po vzájemné dohodě odešli žít řeholním životem. Valtruda ve svém klášteře přijala řeholní závoj v roce 656. Měla charisma zázraků, navracela zdraví zejména nemocným dětem a pro chudé se jí v případě potřeby almužna pod rukama prý množila.
Její manžel rovněž vstoupil do benediktinského kláštera, obdržel v něm jméno Vincenc a v den jeho smrti 14. 7. nám jeho svatost připomíná martyrologium. Zemřel asi roku 677.
O Valtrudě je psáno, že udělala mnoho dobrého také pro zajatce. Byla i různě pomlouvána, snad proto, že se moc svěřovala. Měla obavy, zda odřeknutím se světa nezpůsobila bezpráví. A také prozradila svůj mystický zážitek, při kterém jí sv. biskup Gaugerich podával kalich s povzbuzením, aby pokračovala cestou k dokonalosti. To vedlo k tomu, že ji nazvali lhářkou a podezíraly ji z přetvářky. Nakonec zemřela s pověstí svatosti.
catholica.cz

sv. Demetrius
Demetrius
9. dubna, připomínka
Postavení: mučedník
Úmrtí: s. III/IV
Patron: vojáků, Benátek, Soluně, Konstantinopole (Istanbulu)
Atributy: římský voják, kopí, meč, šípy, štít s křížem

Údajně pocházel ze Soluně a jeho otec byl vysokým císařským hodnostářem i tajným křesťanem. Demetrius byl tedy vychován ve víře a po smrti rodičů ho prý císař Maximián ustanovil za představitele města. Demetriův křesťanský život přispěl k obrácení některých pohanů, ale popudil také císaře, který nechal Demetria uvěznit. Pomocí sluhy Lupa Demetrius však prý stačil své jmění dát chudým.
Legenda se zmiňuje o císařských hrách, při kterých jistý silák Lius zápasil s křesťany a shazoval je z mostu na nastražená kopí. Zvítězit nad ním měl křesťan Nestor z popudu Demetria, který mu řekl: "Nad Liem zvítězíš a za Krista zemřeš." Tak se prý stalo. Obr byl přemožen mladým křesťanem a z císařských her ubyla jedna krvavá atrakce. Podnět od Demetria nezůstal prý císaři utajen a on jej dal možná i kvůli tomu ve vězení probodat kopími. Nejedná se o jedinou historku.
Víme, že mučednickou smrt pro víru Demetrius podstoupil na území pozdější Jugoslávie. Zprávy o jeho životě však byly promíšeny s historkami, které ho měly oslavit nejen jako mučedníka, ale především vyzdvihnout v něm slavného bojovníka. Tím sice v jistém smyslu je každý mučedník, ale historické okolnosti jsou u Demetria značně nejasné. Není ani zaručené zda zemřel za císaře Maximiána nebo Diokleciána, ale jak uvádí martyrologium bylo to v Panónii poblíž Sirmína.
V 5. století byl ke cti sv. Demetria postaven v Soluni kostel a jsou tam uchovávány jeho údajné ostatky. V Řecku mu zasvětili přes 200 kostelů. Z jeho hrobu prý vytékal léčivý olej. Křižáci ho uctívali jako svého patrona. A místy je ve světě uctíván podobně jako svatý Jiří.

catholica.cz

Denní liturgie (Cyklus - A)
m.liturgie.cz/misal/04triduum/01ctvrtek.htm

1. čtení:
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: „Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců; bude to pro vás první měsíc v roce. Řekněte celému společenství Izraele: `Desátého dne tohoto měsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, jehně pro dům. Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je (tomu) domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst. Beránek ať je bezvadný, ve stáří jednoho roku, sameček. Můžete ho vzít z jehňat nebo kůzlat. Uchováte ho až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho k večeru zabije celé shromážděné společenství Izraele. Pak ať vezmou trochu jeho krve a pomažou jí obě veřeje i příčný trám (nad nimi) v domech, kde ho budou jíst. Ať jedí maso tu noc, ať ho jedí pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Budete ho pak jíst takto: Mějte přepásaná bedra, obuv na nohou a hůl v ruce, a jezte ve spěchu. Neboť je to Hospodinova Pascha (Přejití). Oné noci přejdu egyptskou zemí a pobiji všechno prvorozené v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka. Nad všemi egyptskými bohy vykonám soud. Já, Hospodin. Pro vás však bude krev (beránka) sloužit jako znamení na domech, že tam přebýváte. Když uvidím krev, přejdu vás, a tak uniknete ničící ráně, až budu zabíjet po egyptské zemi. Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit po všechna svá pokolení jako ustanovení věčné.'“
Ex 12,1-8.11-14

Žalm:
Kalich požehnání je společenstvím krve Kristovy.

Čím se odplatím Hospodinu
za všechno, co mi prokázal?
Vezmu kalich spásy
a budu vzývat jméno Hospodinovo.

Drahocenná je v Hospodinových očích
smrt jeho zbožných.
Jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice,
rozvázal jsi moje pouta.

Přinesu ti oběť díků, Hospodine,
a budu vzývat tvé jméno.
Splním své sliby Hospodinu
před veškerým jeho lidem.
Zl 116(115)

2. čtení:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
(Bratři!) Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás (vydává). To čiňte na mou památku.“ Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud (on) nepřijde.
1Kor 11,23-26

Evangelium:
Jan 13,1-15

Církevní kalendář:
Zelený čtvrtek
Při vyslovení názvu dne se nám vybavují události související se začátkem Kristova utrpení a zpřítomnění jeho oběti v eucharistii, kterou při Poslední večeři ustanovil. S ní i svátost kněžství jako služby.
catholica.cz