3
4
1
2
aobubo
112.9K
Stylita shares this
12
knihy.
🙂More
knihy.

🙂
Irbis
Par odstavců z této knihy, aby opadly falešné představy:
V dekretu Zbyňkově o svátosti oltářní, jenž asi zároveň znovu byl obnoven, nalézá Hus blud a viní proto v apelaci arcibiskupa z poblouzení věroučného. Arcibiskup totiž káže učiti, že po proměňování nezůstává nic z podstaty chleba, nýbrž pravé tělo Páně, a v kalichu nic z podstaty vína, nýbrž pravá krev Páně. Ta formule byla a …More
Par odstavců z této knihy, aby opadly falešné představy:

V dekretu Zbyňkově o svátosti oltářní, jenž asi zároveň znovu byl obnoven, nalézá Hus blud a viní proto v apelaci arcibiskupa z poblouzení věroučného. Arcibiskup totiž káže učiti, že po proměňování nezůstává nic z podstaty chleba, nýbrž pravé tělo Páně, a v kalichu nic z podstaty vína, nýbrž pravá krev Páně. Ta formule byla a jest zcela katolická, Hus však namítá proti ní, že přítomna jest i duše Kristova a jeho božství. Než to se rozumí samo sebou a arcibiskup jest dalek, aby to vylučoval; chce jen jasně vyloučiti remanenci, jakž z protikladů »chléb — tělo« a »víno — krev« zřejmě vysvítá. Viníce arcibiskupa z bludu, zastírají viklefisté otázku, o niž vlastně běží, a jsouce podezřelí z kacířství, činí se před papežem obránci pravé víry.

Než ani to jim nestačilo; chopili se ponejprv prostředku, jenž jest sice velmi účinný, ale zavádí hnutí na dráhy revoluční a budí vášně, jež pak těžko jest krotiti — volají na pomoc proti arcibiskupovi ulici. O Zbyňkovi zpívají se posměšné písně a šíří se a všude nalepují hanlivé listy, že kaceřuje Čechy, že bloudí v nauce o svátosti oltářní a že přikazuje vydati knihy Viklefovy. (str. 134-135)

V té době, asi koncem července r. 1408, ozvaly se také ponejprv hlasy proti kazatelské činnosti Husově. Duchovní pražští nesli jistě již dříve těžce stálé útoky v Betlemě, jimiž i dobří kněží byli snižováni, a když v posledním čase stávaly se prudčími a směřovaly i proti představeným církevním, zvláště proti papežství, stěžovali si všeobecně na hanlivá kázání u arcibiskupa, jenž proto na synodě svatovítské zapověděl mluviti k lidu pohoršlivě o prelátech a duchovních a o římské církvi. Nyní pak, když Hus pozbyl přízně Zbyňkovy, obracejí se přímo proti němu, stěžujíce si, 1. že 17. července 1407 před veškerým množstvím lidu nazval svatokupectvím, vymáhají-li se poplatky za úkony církevní, nerozlišuje, děje-li se tak před úkonem či po něm; 2. že v témže kázání pravil: »Nevzal bych celý svět, abych chtěl zemříti s tolika obročími jako Petr Všerub«, a 3. že hned v neděli po zmíněném synodálním zákaze ostouzel pražské kněžstvo. Hus, jemuž byla stížnost předložena, aby se o ní vyjádřil. Odpovídá na ni štiplavou ironií a vytáčkami. Nemluvil prý nic před veškerým lidem, ježto veškeren lid nebyl tehdy v Praze — nebylť tu lid římský, lid jerusalemský atd. (str. 138-139)

V postě roku 1409 byl Hus od arcibiskupa Zbyňka stižen církevní klatbou. Tak svědčí ve vídeňském procesu Jeronymově Tesser, bližší okolnosti však nejsou nám známy. Za důvod asi uváděno podezření z kacířství a útočná kázání, hlavní příčinou však byla asi opět otázka obedience; protože Hus přes opětovné napomenutí arcibiskupovo hájil neutrality, nyní ovšem více a rozhodněji než dříve, sáhl arcibiskup k nejpřísnějšímu trestu církevnímu. Již před tím, v lednu, potrestal stejně Mistra Marka z Hradce, jenž zastával shora zmíněné apelace u dvora papežského, a nejspíš i jiné. Exkomunikace byla Husem a jeho druhy prohlášena za nespravedlivou a neplatnou a nebylo jí dbáno. Hus, mluvě ve středu před nedělí smrtnou o uzdravení slepého od narození, zvolal v Betlemě: (…)

V sobotu pak týž týden pravil: «Kdyby všichni lidé svědčili, že jsem kacířem, neb jinak vinen, a jediný Bůh by o mně vydával svědectví, že jsem spravedliv, h...o bych se chtěl svědectví jich všech báti, ježto jest křivé, odporné nejlepší a nekonečné pravdě.» (str. 152-153)

K utvrzení a posílení hnutí českého nemálo přispěl sněm v Pise. Prohlásiv 5. června Řehoře XII. a Benedikta XIII. za sesazeny, dal za pravdu králi a straně Husově proti arcibiskupovi a mistrům německým. Kletby, jež byl Zbyněk pronesl na Husa a jeho druhy, jevily se nyní ovšem nespravedlivými a kázání Husova proti papeži byla skvěle potvrzena. Když pak počátkem července došla do Prahy zvěst o volbě nového papeže Alexandra V. a Zbyněk s duchovenstvem trvali i potom v obedienci Řehořově, dostalo se straně Husově, jež s králem se připojila k Alexandrovi, pomoci od ramene světského. Zbyněk totiž dal pro neposlušnost na Prahu a okolí interdikt a popudil tím na sebe znovu krále, jenž přikázal, aby se interdiktu nedbalo a služby Boží aby se konaly jako jindy. Obávaje se hněvu králova, prchl arcibiskup z Prahy na Roudnici, vzav s sebou poklady s hrobu sv. Václava, a jeho příkladu následovali jiní duchovní, vidouce, že zachovávání interdiktu jest velmi nebezpečno. A skutečně proti těm, kteří zůstali a chtěli se říditi příkazem arcibiskupovým, zakročeno bylo mocí: někteří duchovní jsou uvězněni, jiní ztýráni, jiní oloupeni a vypuzeni a obročí jejich zmocnili se viklefští kněží.

Hus s těmito násilnostmi nejen souhlasil, nýbrž k nim i povzbuzoval. Mluvil s kazatelny betlemské proti klatbě a interdiktu a útočil na arcibiskupa tak, že se jednou po jeho kázání hnali zástupové před palác arcibiskupův, a kdyby jich arcibiskup obratnou řečí nebyl přiměl k rozchodu, byli by snad sáhli na něho. V počínání králově pak viděl Hus provádění oprav, k nimž světská moc dle evangelia prý jest zavázána a k nimž proto Hus dle vzoru Viklefova krále vždy důrazněji napomíná. Tak v kázání na X. neděli po nejsv. Trojici dovozuje, že Kristus, vyhnav prodavače z chrámu, dal příklad knížatům, že mají svatokupce z církve vyháněti a že mají začíti od kněží, ježto od nich vychází zkáza církve. (str. 155-156)

Již roku 1409 byl poměr Husův k církvi zkalen. Z úst jeho slyšíme porůznu výroky, jež censura církevní nazývá pohoršlivými, pobuřlivými, bludnými neb i kacířství blízkými, zvláště v nauce o svátosti oltářní dává se oposicí proti arcibiskupovi strhnouti ke stanovisku viklefskému, v praksi pak zříme jej v církevní klatbě, již nedbá. (str. 165)

Než Hus vnesl odboj ten i na universitu. Koncem července (27.—31.) a počátkem srpna (6.) konáno bylo na universitě šest přednášek na obranu spisů Viklefových, tak řečený první turnaj viklefský. První vystoupil na kathedru Hus, patrně jakožto původce té myšlenky, aby hájil Vilefova traktátu »De trinitate«. (str. 177)

Přednášky tyto byly míněny vlastně jako úvod k disputaci, jež se měla vždy konati o obsahu spisu, k níž však nikdy nedošlo, protože nebylo opponentův. (str. 181)