Zobrazení472

Diadéma starce-sv. Gabriel Urgebadze

Stylita
92
Dokument v ruském jazyce o neobvyklém pravoslavném svatém z Gruzie. životopis: Svatý Gabriel (Urgebadze) Samtavrijský, Gruzínský dokument z cyklu Starci s českými titulky: Sv. Gabriel Urgebadze (…Více
Dokument v ruském jazyce o neobvyklém pravoslavném svatém z Gruzie.
životopis: Svatý Gabriel (Urgebadze) Samtavrijský, Gruzínský
dokument z cyklu Starci s českými titulky: Sv. Gabriel Urgebadze (+1995 Gruzie) (české tit.)

Tento dokument je i českými titulkami díky o. Liborovi Halíkovi
Diadémy starce - sv. Gabriel Urgebadze (české titulky)
Stylita
Blahoslavení milosrdní, neboť oni milosrdenství dojdou. V čem by k nám měl být Pán milosrdný? Ne v tom, v čem jsme dobří, ale v tom v čem hřešíme a projevujeme slabost. V tomto k nám musí být Pán milosrdný. Vidíte, jak velký význam má naše dobrota a každé milosrdenství námi vykonané! Je natolik důležité, že jedno z devíti blahoslavenství se dotýká této otázky.
Ctihodný Gabriel (Urgebadze) Samtavr…Více
Blahoslavení milosrdní, neboť oni milosrdenství dojdou. V čem by k nám měl být Pán milosrdný? Ne v tom, v čem jsme dobří, ale v tom v čem hřešíme a projevujeme slabost. V tomto k nám musí být Pán milosrdný. Vidíte, jak velký význam má naše dobrota a každé milosrdenství námi vykonané! Je natolik důležité, že jedno z devíti blahoslavenství se dotýká této otázky.
Ctihodný Gabriel (Urgebadze) Samtavrijský
Stylita
Když se začnu považovat za lepšího než ostatní, položím si na hlavu svůj diadém a vyjdu naboso ven. Lidé se na mě dívají, smějí se mi a já vidím, jaká jsem nula.

ctihodný Gabriel Urgebadze
Zedad se to líbí.
Další komentář od Stylita
Stylita
Ne my jsme pomohli druhému,
ale to Bůh, byl milostiv skrze nás
a umožnil nám učinit něco dobrého.
Takovýto skutek je blahodať a milost Boží.
Ctihodný Gabriel (Urgebadze) Samtavrijský
Samson1
Pokud vím, tak ty jsi zastáncem exkomunikací. Ještě jsem tu nečetl jedinou přímluvu za hierarchii.
Stylita
Kdo se naučí milovat, ten bude také šťastný. Jenom si nemyslete, že láska je vrozený dar. Lásku se můžeš učit, a my jsme povinni to dělat.
Bez oběti pro Hospodina a bližního nic v duchovním životě nemůže vyjít dobře. Bez oběti se nenaučíš milovat.
Bůh nepřijímá prázdná slova. Bůh miluje skutky. Dobré skutky – to je láska.
Žij tak, aby tě miloval nejen Bůh, ale i lidé – nad to není nic z toho, co …Více
Kdo se naučí milovat, ten bude také šťastný. Jenom si nemyslete, že láska je vrozený dar. Lásku se můžeš učit, a my jsme povinni to dělat.
Bez oběti pro Hospodina a bližního nic v duchovním životě nemůže vyjít dobře. Bez oběti se nenaučíš milovat.
Bůh nepřijímá prázdná slova. Bůh miluje skutky. Dobré skutky – to je láska.
Žij tak, aby tě miloval nejen Bůh, ale i lidé – nad to není nic z toho, co je.
Mějte v nenávisti zlo. Člověka, který zlo činí, milujte a současně litujte. Může se stát, že ten, kdo dnes koná zlo, zítra modlitbou, slzami, půstem a pokáním očistí své nitro a stane se podobným andělům, vše je v Boží vůli.
V posledních dnech lidi spasí láska, pokora a dobrota. Dobrota otevře dveře Ráje, pokora je tam uvede a láska zjeví Boha.

sv. Gabriel Urgebadze
Stylita
Pamatujte, že Bůh je láska.
Dělejte, jak jen to je co nejvíce možné, dobro, aby vás vaše dobrota zachránila, spasila.
Buďte pokorní, neboť Bůh žehná pokorným.
Učiňte dnes pokání z hříchů
a získáte odpuštění hříchů,
protože zítra, to je jen past ďábla.
Milujte druh druha, protože bez lásky se člověk nedostane do Ráje.
Ctihodný Gabriel (Urgebadze) Samtavrijský
Libor Halik
Skvělý film!
Stylita se to líbí.
Libor Halik se to líbí.
Stylita
Tento text pravoslavného Jáchyma jsem již zde zveřejňoval. Nu, opakování matka moudrosti.

Je možné rehabilitovat Stalina?

I v dnešní době se můžeme setkat se snahou omlouvat zločiny J.V.Stalina, a ať už je to zapříčiněno neinformovaností nebo silou dnes již přežité ideologie, ve které byli někteří formováni, jistě bychom se na tuto zřetelnou osobnost ruské a světové historie měli dívat …Více
Tento text pravoslavného Jáchyma jsem již zde zveřejňoval. Nu, opakování matka moudrosti.

Je možné rehabilitovat Stalina?

I v dnešní době se můžeme setkat se snahou omlouvat zločiny J.V.Stalina, a ať už je to zapříčiněno neinformovaností nebo silou dnes již přežité ideologie, ve které byli někteří formováni, jistě bychom se na tuto zřetelnou osobnost ruské a světové historie měli dívat pravdivě a střízlivě. A jelikož poměrně často narážím na toto téma v různých rozhovorech, rozhodl jsem se zde shrnout alespoň základní informace o době a působení jmenovaného sovětského vůdce – nechť to je i na památku nesčetným obětem, novomučedníkům naší Církve.
Obhájci Stalina například tvrdí, že nepronásledoval Církev, ba dokonce že ji chránil a bránil ničení svatyní. Poukazují například na části dokumentu komunistického vedení vytržené z kontextu ze 16. srpna 1923 (č.dok. 30), ve kterých se bolševické ústředí rozhodlo zmírnit proces likvidace chrámů a zatýkání věřících. Pokud ale nahlédneme do daného dokumentu pozorněji, zjistíme, že toto ojedinělé rozhodnutí bylo součástí širšího plánu úplné likvidace Církve v Sovětském svazu, vedení strany se tehdy jen kvůli strachu z kontrarevoluce rozhodlo Církev likvidovat postupně.
Nový dokument bolševického ústředí ze 12. září 1933 (č.dok. 1037/19) již svědčí o kolosálním vandalizmu, v období od roku 1920 do roku 1930 bylo v Moskvě a okolí zcela zničeno 150 chrámů a dalších 300 chrámů bylo přestavěno na dílny, kluby, ubytovny, věznice, nemocnice a polepšovny. I v následujících letech pokračuje ničení chrámů, například v roce 1931 byl na přímý rozkaz Stalina vyrabován a zbořen unikátní Chrám Krista Spasitele (největší chrám v Rusku, velmi bohatě vyzdobený), v roce 1936 byl zbořen chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Pokrovce (17. stol.) a další. Monarchistický spisovatel Vladimír Solouchin tehdy napsal: “Zboření Chrámu Krista Spasitele je symbolem ničení a násilí, tím největším ponížením ruského národa“.
Ctitelé Stalina zakrývají oči i nad hrůzostrašnou historií pronásledování věřících, které svým rozsahem a krutostí mnohonásobně převyšuje pronásledování prvotních křesťanů. V roce 1917 bylo v Rusku dle statistiky 54 692 chrámy, 1025 monastýrů, 51 105 kněží, 15 035 diákonů. Ve druhé polovině 30-tých let už byly téměř všechny monastýry zničeny, například v Orle v roce 1930 už nezůstal ani jeden chrám, v Moskvě z 500 chrámů zůstalo v roce 1932 jen 87 chrámů a v roce 1939 zůstalo v celém Rusku funkčních jen asi 100 chrámů. Stejným tempem bylo likvidováno i duchovenstvo. 15. května 1932 Stalin podepisuje „Dekret o druhé pětiletce“ a určuje v něm cíl: „k 1. květnu 1937 musí být jméno Boží zapomenuto na celém území státu“. Formální výslechy, okamžité rozsudky trestu smrti. Roku 1937 bylo zatčeno 136 900 pravoslavných duchovních, z nich bylo 85 300 popraveno, roku 1938 bylo zatčeno 28 300 duchovních a popraveno 21 500, tisíce duchovních bylo zatčeno a popraveno i v dalších letech. Přes tuto neobyčejnou krutost se plán „bezbožné pětiletky“ nezdařil, sovětský vůdce totiž zapomněl na příslib Spasitele: „vzdělám Církev svou a brány pekelné ji nepřemohou“ (Mat 16,18). Při sčítání lidu v roce 1937 se přes všechny snahy ateizace ruské společnosti 57,7 % obyvatel SSSR přihlásilo k víře. Po tomto zjištění pronásledování Církve neskončilo, jen zesláblo, a to také v důsledku světové války, během níž si Stalin uvědomoval, že při obraně země potřebuje obětavou účast celého národa. V tomto období a po válce se otevírají některé chrámy a monastýry. I během války ovšem pokračovalo zatýkání, byl vězněn vladyka Athanasij Sacharov, od roku 1943 vladyka Vasilij Preobraženskij, roku 1944 byl zatčen a umučen archimandrita Serafím Šachmuť a další. V dokumentu NKVD „Práce s nezletilými“ se uvádí šokující informace, že skrze kolonie GULAG (těch bylo v té době 50) prošlo během pěti let 155 506 dětí ve věku od 12 do 18 let, z nichž 68 927 bylo souzeno a 86 579 souzeno ani nebylo.
Od roku 1948 pronásledování duchovenstva opět sílí a pokračuje až do Stalinovy smrti. V této době se navíc systematicky zavírají další chrámy, během posledních let Stalinovy vlády jich bylo zavřeno kolem tisíce. Byl rozšířen i další mýtus o Stalinovi, který měl údajně na sklonku života navštěvovat blaženou matku Matronu. Tato informace ovšem není ničím podložena, blažená Matrona byla stalinským režimem pronásledována, musela se skrývat až do své smrti v roce 1952. Ani v jejím životopise a ani v podrobných dokumentech, ze kterých čerpala komise před její kanonizací, není o návštěvě Stalina žádná zpráva.
J.V.Stalin stál v čele jednoho z nejstrašnějších režimů, který umučil v koncentrácích a popravil milióny lidí, svých vlastních spoluobčanů, pravoslavných křesťanů. Případné snahy ukázat tohoto krutého pronásledovatele Církve a ruského národa jako dobrodince jsou jistě duchovně škodlivé a uráží památku velkého zástupu svatých novomučedníků a vyznavačů. Právě tito lidé, nikoliv jejich pronásledovatelé, nám svými životy ukazují příklad velké lásky k Bohu a k bližním. Když čteme jejich životopisy a svědectví o jejich utrpení a smrti, utvrzujeme se v tom. Ctihodný Simeon, Nový Teolog o úctě k novodobým svatým píše: “Ten, kdo odmítá se vší láskou, horlivostí a skrze pokoru dosáhnout jednoty s posledním ze svatořečených, ale má ve vztahu k němu byť i malou nedůvěru, takový člověk se s ním nikdy nesjednotí a nevstane ani s ním, ani s ostatními dřívějšími svatými, nebude schopen zaujmout s pokorou místo, které mu určil Hospodin“. Dejž Bůh, abychom na přímluvy svatých novomučedníků i my nalezli obecenství s Bohem i s nimi. Abychom nalezli mír v tomto pozemském životě i v okamžiku našeho přechodu do věčnosti, jak ho měli ve svých srdcích i oni.
autor: pravoslavný arcibiskup Jáchym
eucarandal se to líbí.
Stylita
Sv. Gabriel spálil Leninův portrét a se Stalinovým by se taky nemazal.