O hříchu
aký rozdiel - porovnajte - "smelo hreš" Lutherovo a ... jednoznačné a nádherné učenie Cirkvi:
Co je hřích?
Hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona.
Kdo se dopouští těžkého hříchu.
Těžkého hříchu se dopouští ten, kdo přestupuje Boží zákon v důležité věci a to zcela dobrovolně a s jasným poznáním, že těžce hřeší.
Proč je těžký hřích pro člověka největším zlem?
Těžký hřích je pro člověka největším zlem, protože ho zbavuje osvěcující milosti se všemi zásluhami pro nebe a uvaluje na něho Boží tresty časné i věčné.
Proč se máme varovat i každého lehkého hříchu?
Máme se varovat i každého lehkého hříchu, protože i lehký hřích je nevděkem vůči Bohu, přivádí na člověka tresty časné a může vést i k hříchu těžkému.
Hřích. - Kdo přemohl pokušení k hříchu, posílil svou duši k dalšímu vítěznému boji proti zlým náklonnostem a získal i zásluhu pro nebe. Kdo však v pokušení ke zlému svolil, dopustil se hříchu. Co se stalo bezděčně, proti vůli nebo nevědomky, není hříchem. Nezaviněná nevědomost hříchu nečiní. Hříchu se dopouští ten, kdo přestupuje zákon Boží (to je přikázání Boží nebo církevní) vědomě a dobrovolně. Hříchy rozlišujeme: Podle původu, podle velikosti, podle způsobu, kterým byl spáchán a podle druhu:
Podle původu je hřích dědičný a osobní.
Podle velikosti je hřích lehký (všední) a těžký (smrtelný).
Podle způsobu, kterým byl hřích spáchán, je hřích myšlenkou, žádostí, slovem, pohledem, skutkem nebo opomenutím dobrého, které jsme byli povinni vykonat a nevykonali jsme.
Podle druhu jsou hříchy hlavní, do nebe volající, cizí a hříchy proti Duchu Svatému.
Těžký hřích. - Těžkého hříchu se dopouští, kdo přestupuje Boží zákon (přikázání Boží nebo církevní) ve věci důležité, a to zcela dobrovolně a s jasným poznáním, že těžce hřeší. Ve věci důležité by bylo například křivě přísahat, zanedbat vlastní vinou sváteční mši svatou nebo velikonoční svaté přijímání, velice nenávidět bližního nebo mu značně uškodit. Těžkým hříchem byl na příklad hřích pyšných andělů, Adama a Evy, Josefových bratří.
Následky těžkého hříchu. - Přirozené následky každého hříchu a tím více hříchu těžkého bývají: Nepokojné svědomí, škoda, nemoc, hanba, nedůvěra u lidí, nepořádek v rodině a ve společnosti, nespokojenost, někdy pokuta a vězení. "Jako před hadem, utíkej před hříchem!" (Sir. 21. 2)
Daleko horší následky má však hřích pro duši, pro život nadpřirozený, zvlášť hřích těžký. O tom, kdo žije v těžkém hříchu platí slova: "Máš jméno, jako bys žil, ale jsi mrtev." (Zjev. 3, 1)
Kdo žije v těžkém hříchu je mrtev pro nebe. Proto říkáme těžkému hříchu také smrtelný. Jak trestuhodný je těžký hřích poznáváme z toho, jak Bůh potrestal pyšné anděly, naše prarodiče, z pekelných trestů a zvlášť z toho, jak mnoho trpěl Pán Ježíš za naše hříchy, i z utrpení Bolestné Matky pod křížem.
Když se někdo dopouští častěji téhož hříchu, pak se tento hřích stává jeho zlým návykem. Jestliže některý zlý návyk tak zesílí, že se člověk stává jeho otrokem, pak z toho vzniká náruživost. Kdo při tom odpírá Boží milost, nechce se polepšit a pokračuje dále v těžkém hříchu, stane se zaslepeným, zatvrzelým hříšníkem a konec takového bývá hrozný.
Varuj se i každého lehkého hříchu! "Není maličkostí Bohem pohrdat v malých věcech", praví svatý Jeroným. Lehkým hříchem samotná milost posvěcující sice neubývá, neochabuje ani nevlažní, ale ochabuje a vlažní člověk ve spolupůsobení s milostmi pomáhajícími. Kromě toho může Bůh za lehké hříchy ubrat milostí pomáhajících v jejich počtu a síle. Následkem všeho toho je člověk již méně chráněn před těžkým hříchem a tím před ztrátou milosti posvěcující. V tom je největší nebezpečí lehkých hříchů. Není proto správné říkat o lehkém hříchu: "Vždyť je to jen lehký hřích!" Písmo svaté hovoří velmi výstražně: "Kdo za nic nepokládá maličkosti, pomalu hyne." (Přísl. 19, 1)
Které jsou hříchy do nebe volající? - Jsou to hříchy, o kterých říká Písmo svaté, že volají do nebe o pomstu, to je, že přímo vyzývají Boha, aby takového hříšníka potrestal. Hříchy do nebe volající jsou:
1. Úmyslná vražda.
2. Sodomský hřích. Je to hřích proti 6. Božímu přikázání, kterého se dopouštěli v městě Sodomě.
3. Zadržování nebo zkracování mzdy dělníkům.
Které jsou hříchy proti Duchu Svatému? - Jsou to hříchy, které zcela zvláštním způsobem odporují milosti Ducha Svatého, a proto obyčejně zamezují obrácení hříšníka. Hříchy proti Duchu Svatému jsou:
1. Hřešit úmyslně na milosrdenství Boží (například lidé před potopou).
2. Zoufat nad milosrdenstvím Božím (například Jidáš).
3. Odpírat poznané křesťanské pravdě (například Židé za času Pána Ježíše).
4. Nepřát a závidět bližnímu milosti Boží (například Kain).
5. Mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání (například farao).
6. Setrvat tvrdošíjně v nekajícnosti až do smrti (například lotr po levici Pána Ježíše na Kalvárii).
Které jsou cizí hříchy? - Jsou to hříchy, na kterých je účasten ještě někdo jiný. Cizího hříchu se dopouští:
1. Kdo jinému ke hříchu radí.
2. Kdo jinému hřích přikazuje.
3. Kdo ke hříchu jiného svoluje.
4. Kdo jiného ke hříchu navádí.
5. Kdo hřích jiného vychvaluje.
6. Kdo ke hříchu jiného mlčí.
7. Kdo hřích jiného netrestá, ač je k tomu povinen.
8. Kdo bere podíl na hříchu jiného.
9. Kdo hřích jiného hájí.
Vypravuje se, že svatá Blanka říkávala svému synu Ludvíkovi, pozdějšímu francouzskému králi: "Synu můj, víš, jak tě miluji. A přece, raději bych tě viděla mrtvého, než abych slyšela, že ses dopustil těžkého hříchu." Tato slova si vzal Ludvík opravdu k srdci, věrně sloužil Bohu i vlasti a stal se svatým. I ty vždy pamatuj: Raději zemřít, než těžce zhřešit! A kdybys byl snad tak nešťasten, že bys přece upadl do těžkého hříchu, ihned vzbuď dokonalou lítost nad tímto hříchem, co nejdříve jdi ke svaté zpovědi a v budoucnosti buď opatrnější. I tobě platí napomenutí, které dal Tobiáš svému synu: "Po všechny dny svého života měj na paměti Boha a varuj se, abys nikdy nesvolil ke hříchu a nezanedbal přikázání Hospodina, našeho Boha..." (Tob. 4, 6)
ThDr. František Tomášek - KATECHISMUS KATOLICKÉHO NÁBOŽENSTVÍ
Nakladatelství MICHAEL S.A. Frýdek-Místek, 2007/2009
Co je hřích?
Hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona.
Kdo se dopouští těžkého hříchu.
Těžkého hříchu se dopouští ten, kdo přestupuje Boží zákon v důležité věci a to zcela dobrovolně a s jasným poznáním, že těžce hřeší.
Proč je těžký hřích pro člověka největším zlem?
Těžký hřích je pro člověka největším zlem, protože ho zbavuje osvěcující milosti se všemi zásluhami pro nebe a uvaluje na něho Boží tresty časné i věčné.
Proč se máme varovat i každého lehkého hříchu?
Máme se varovat i každého lehkého hříchu, protože i lehký hřích je nevděkem vůči Bohu, přivádí na člověka tresty časné a může vést i k hříchu těžkému.
Hřích. - Kdo přemohl pokušení k hříchu, posílil svou duši k dalšímu vítěznému boji proti zlým náklonnostem a získal i zásluhu pro nebe. Kdo však v pokušení ke zlému svolil, dopustil se hříchu. Co se stalo bezděčně, proti vůli nebo nevědomky, není hříchem. Nezaviněná nevědomost hříchu nečiní. Hříchu se dopouští ten, kdo přestupuje zákon Boží (to je přikázání Boží nebo církevní) vědomě a dobrovolně. Hříchy rozlišujeme: Podle původu, podle velikosti, podle způsobu, kterým byl spáchán a podle druhu:
Podle původu je hřích dědičný a osobní.
Podle velikosti je hřích lehký (všední) a těžký (smrtelný).
Podle způsobu, kterým byl hřích spáchán, je hřích myšlenkou, žádostí, slovem, pohledem, skutkem nebo opomenutím dobrého, které jsme byli povinni vykonat a nevykonali jsme.
Podle druhu jsou hříchy hlavní, do nebe volající, cizí a hříchy proti Duchu Svatému.
Těžký hřích. - Těžkého hříchu se dopouští, kdo přestupuje Boží zákon (přikázání Boží nebo církevní) ve věci důležité, a to zcela dobrovolně a s jasným poznáním, že těžce hřeší. Ve věci důležité by bylo například křivě přísahat, zanedbat vlastní vinou sváteční mši svatou nebo velikonoční svaté přijímání, velice nenávidět bližního nebo mu značně uškodit. Těžkým hříchem byl na příklad hřích pyšných andělů, Adama a Evy, Josefových bratří.
Následky těžkého hříchu. - Přirozené následky každého hříchu a tím více hříchu těžkého bývají: Nepokojné svědomí, škoda, nemoc, hanba, nedůvěra u lidí, nepořádek v rodině a ve společnosti, nespokojenost, někdy pokuta a vězení. "Jako před hadem, utíkej před hříchem!" (Sir. 21. 2)
Daleko horší následky má však hřích pro duši, pro život nadpřirozený, zvlášť hřích těžký. O tom, kdo žije v těžkém hříchu platí slova: "Máš jméno, jako bys žil, ale jsi mrtev." (Zjev. 3, 1)
Kdo žije v těžkém hříchu je mrtev pro nebe. Proto říkáme těžkému hříchu také smrtelný. Jak trestuhodný je těžký hřích poznáváme z toho, jak Bůh potrestal pyšné anděly, naše prarodiče, z pekelných trestů a zvlášť z toho, jak mnoho trpěl Pán Ježíš za naše hříchy, i z utrpení Bolestné Matky pod křížem.
Když se někdo dopouští častěji téhož hříchu, pak se tento hřích stává jeho zlým návykem. Jestliže některý zlý návyk tak zesílí, že se člověk stává jeho otrokem, pak z toho vzniká náruživost. Kdo při tom odpírá Boží milost, nechce se polepšit a pokračuje dále v těžkém hříchu, stane se zaslepeným, zatvrzelým hříšníkem a konec takového bývá hrozný.
Varuj se i každého lehkého hříchu! "Není maličkostí Bohem pohrdat v malých věcech", praví svatý Jeroným. Lehkým hříchem samotná milost posvěcující sice neubývá, neochabuje ani nevlažní, ale ochabuje a vlažní člověk ve spolupůsobení s milostmi pomáhajícími. Kromě toho může Bůh za lehké hříchy ubrat milostí pomáhajících v jejich počtu a síle. Následkem všeho toho je člověk již méně chráněn před těžkým hříchem a tím před ztrátou milosti posvěcující. V tom je největší nebezpečí lehkých hříchů. Není proto správné říkat o lehkém hříchu: "Vždyť je to jen lehký hřích!" Písmo svaté hovoří velmi výstražně: "Kdo za nic nepokládá maličkosti, pomalu hyne." (Přísl. 19, 1)
Které jsou hříchy do nebe volající? - Jsou to hříchy, o kterých říká Písmo svaté, že volají do nebe o pomstu, to je, že přímo vyzývají Boha, aby takového hříšníka potrestal. Hříchy do nebe volající jsou:
1. Úmyslná vražda.
2. Sodomský hřích. Je to hřích proti 6. Božímu přikázání, kterého se dopouštěli v městě Sodomě.
3. Zadržování nebo zkracování mzdy dělníkům.
Které jsou hříchy proti Duchu Svatému? - Jsou to hříchy, které zcela zvláštním způsobem odporují milosti Ducha Svatého, a proto obyčejně zamezují obrácení hříšníka. Hříchy proti Duchu Svatému jsou:
1. Hřešit úmyslně na milosrdenství Boží (například lidé před potopou).
2. Zoufat nad milosrdenstvím Božím (například Jidáš).
3. Odpírat poznané křesťanské pravdě (například Židé za času Pána Ježíše).
4. Nepřát a závidět bližnímu milosti Boží (například Kain).
5. Mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání (například farao).
6. Setrvat tvrdošíjně v nekajícnosti až do smrti (například lotr po levici Pána Ježíše na Kalvárii).
Které jsou cizí hříchy? - Jsou to hříchy, na kterých je účasten ještě někdo jiný. Cizího hříchu se dopouští:
1. Kdo jinému ke hříchu radí.
2. Kdo jinému hřích přikazuje.
3. Kdo ke hříchu jiného svoluje.
4. Kdo jiného ke hříchu navádí.
5. Kdo hřích jiného vychvaluje.
6. Kdo ke hříchu jiného mlčí.
7. Kdo hřích jiného netrestá, ač je k tomu povinen.
8. Kdo bere podíl na hříchu jiného.
9. Kdo hřích jiného hájí.
Vypravuje se, že svatá Blanka říkávala svému synu Ludvíkovi, pozdějšímu francouzskému králi: "Synu můj, víš, jak tě miluji. A přece, raději bych tě viděla mrtvého, než abych slyšela, že ses dopustil těžkého hříchu." Tato slova si vzal Ludvík opravdu k srdci, věrně sloužil Bohu i vlasti a stal se svatým. I ty vždy pamatuj: Raději zemřít, než těžce zhřešit! A kdybys byl snad tak nešťasten, že bys přece upadl do těžkého hříchu, ihned vzbuď dokonalou lítost nad tímto hříchem, co nejdříve jdi ke svaté zpovědi a v budoucnosti buď opatrnější. I tobě platí napomenutí, které dal Tobiáš svému synu: "Po všechny dny svého života měj na paměti Boha a varuj se, abys nikdy nesvolil ke hříchu a nezanedbal přikázání Hospodina, našeho Boha..." (Tob. 4, 6)
ThDr. František Tomášek - KATECHISMUS KATOLICKÉHO NÁBOŽENSTVÍ
Nakladatelství MICHAEL S.A. Frýdek-Místek, 2007/2009
