V r.1997 D. Hogan vyprávěl, co tomuto 1. zázraku vzkříšení předcházelo - Největší úspěchy z největších pádů:
Nehledám žádnou jinou službu. Dříve než vám řeknu o svých úspěších, musím vám říct o svých pádech. Můj největší úspěch vzešel z mých největších porážek. Nikdo nemá rád takový druh kázání!
Byl jsem tehdy v Mexiku nový a přišel čas monzunu (čas lijáků a bouří). V té době jsem toho na práci moc neměl, měl jsem spoustu volného času. Volno působí, že většinou udělám nějakou hloupost, takže raději pořád něco dělám. Měl jsem tehdy na starosti takovou malou skupinu dětí, bezdomovců, které žily na ulici, bylo jich asi 25. Mnohé z nich neměly otce, tak jsem je vyučoval o Ježíši. Učil jsem je rybařit a hrál jsem si s nimi. Oni nic z toho neznali, takže jsem se pro ně stal takovým tatínkem. Přišel čas monzunu a bylo to tehdy pro mě nové, teď už tomu trochu rozumím. Někdo zaklepal na moji branku. Když jsem otevřel, stál tam mladý chlapec a řekl mi: „Pane Davide, vy jste dobrý atlet a také výborný plavec. Prosím, vezměte si vaše plavecké vybavení a přijďte k řece. Jeden z našich kamarádů spadl do řeky a my ho nemůžeme najít.“ Monzun způsobil, že se řeka velmi rychle rozvodnila. Je to velmi nebezpečné. Ten chlapec byl pod vodou již hodinu. Vzal jsem si převlečení, vyběhl k řece a skočil do řeky. Voda byla bahnitá, kalná a vypadala strašidelně. Byl tam vodní vír, španělsky se tomu říká „remolino“, anglicky „whirlpool“. Čtyři jsme byli ve vodě a pokaždé, když jsem se vynořil, abych se nadechl, tak na břehu stálo několik tisíc lidí a ti na nás křičeli co a jak máme dělat. Pokud se mnou půjdeš do vody a budeš trpět a rozumět tak jako já, pak tě budu poslouchat. Ale jestli jen zůstaneš na břehu a budeš se chovat, jako že víš všechno a tvrdit, že nic neumíme, tak raději drž jazyk za zuby.
Nakonec jsme ho našli zachyceného ve větvích vrby. Všichni víte, jak vypadá vrba? Když jsou její větve pod vodou, pak jsou jako chapadla. Pokud do nich šlápnete, omotají se kolem vás a nepustí vás. Také jsem se do nich zamotal, ale všechny jsem je přetrhal. Díky Pánu Ježíši za to! Trochu jsem byl doškrábaný, ale to je v pořádku. Na tělo toho chlapce jsem narazil ve chvíli, kdy jsem se vyprošťoval ze zajetí toho stromu. Vytáhl jsem ho z vody, naložili jsme ho na loďku a pak z loďky na břeh. Všichni nám říkali, co máme dělat. Matka plakala a otec naříkal, bylo to opravdu těžké. A najednou přímo uprostřed všeho toho zmatku ke mně Ježíš promluvil a řekl mi, abych se za toho chlapce modlil: „Já ho vzkřísím z mrtvých!“ Máte pravdu, byl to opravdu skvělý okamžik. Ale já jsem neposlechl. Ouha! Protože jsem hleděl na všechny ty obličeje lidí, ve stejnou dobu, kdy mě zasáhla víra, zasáhl mě i strach, pochybnosti a nevěra. Můj Král si žádal ovoce, ale já jsem odešel sehnutý. Cítil jsem se hrozně, protože jsem neposlechl Všemohoucího Boha. Musím s tím žít každý den. Tím jsem toho 14letého chlapce odsoudil k zatracení – nebyl totiž znovuzrozený.
Když jsem přišel domů, tak ten démon, který to způsobil, dokončil svoji práci. Byl jsem nepoužitelný. Rozplakal jsem se a byl jsem zmatený a v pochybnostech. To vše kvůli jediné věci – strachu z člověka. Teď už si ale s něčím takovým na mě nepřijdou. Proto se vám mohu dnes zdát takový agresivní. Nedovolím takovýmto věcem ani to, aby si se mnou sedly ke stolu. Mohou jít zpět do pekla, odkud přišly.
Trvalo mi měsíc, než jsem se tohoto pocitu zbavil. Díky mojí manželce, která je sice hubená, ale zato velmi energická. Přišla ke mně, chytila mě za košili a řekla: „Hej! Poslouchej mě!“, v tu chvíli jsem nechtěl poslouchat „Buďto vstaneš a budeš získávat duše, tak jak ti to řekl Ježíš a necháš toho ďábla ze sebe spadnout; odpustíš sobě a dovolíš Bohu, aby ti odpustil anebo pojďme domů!“ To ke mně mluvil Bůh. Tak jsem se sebral, vzal několik evangelizačních traktátů do ruky, nastartoval jsem vozidlo s náhonem na čtyři kola, odjel jsem do vesnice a cítil jsem se lépe a po dalším měsíci jsem se z toho úplně dostal
.
Dostal jsem ale dobrou lekci – co znamená neposlušnost Ježíši. Neposlušnost Ježíši znamená zničení lidského těla a duše. A také zničení služebnosti. Musíte si uvědomit, že Ježíš je váš zdroj, Ježíš vás ponese, bez Něho nemůžete dělat nic, ale s Ním můžete dělat cokoliv!
O několik měsíců později jsem už dělal dobře! Jel jsem do jednoho údolí v Mexiku, do kterého ještě žádní misionáři nevkročili. To je úžasné – moje práce je úžasná! Jsou tam „knížatstva a mocnosti“, o kterých ani většina lidí neví, že existují. A nemoci, o kterých jste v životě ani neslyšeli a spousta lží. Před pradávnem byl jeden muž jménem Adam, který udělal hodně velkou chybu – velikou chybu; byl to zrádce. Když nás a Království Boží zradil, byla uvolněna hejna démonů na tuto planetu a ti zabrali různá území a vybudovali si pevnosti. Takže jsem vkročil na území, které bylo zabrané démonickými duchy – se kterými od té doby až do dnešního dne nikdo nebojoval. Jsem velvyslanec Nebe. Tito lidé nikdy neslyšeli jméno Ježíš. Ti démoni po vás půjdou, ale když do té oblasti udeří světlo, temnota musí ustoupit. Někde v Bibli – myslím, že to je Jan kapitola 15 se říká: „Již vás více nenazývám služebníky, ale svými přáteli.“ Páni! To ze mě dělá důležitou osobu. Jsem přítelem Ježíše! Tak jestliže je Ježíš můj přítel, proč se obávám toho knížete ďábla, který tam stojí? Tak vyjdi ven – protože Ježíš je Králem vesmíru, a ty jsi poražený!
Vzkříšení devítiletého chlapce:
Byl jsem ve vesnici zvané Kla-klapango. Byl jsem tam se svým náklaďákem s náhonem na všechna čtyři kola. Není tam žádná elektřina ani vodovod. Jsem rád, že tam jsem. Vůně pralesa a horko džungle na mě dorážela, protože jsem měl vypnutou klimatizaci. Přiběhl ke mně malý Indián a dotkl se rukou mého ramene. Řekl mi: „Bratře Davide, mi hijo esta para morir.“ To znamená „můj syn umírá“. Řekl jsem: „Nejdřív ale musím jít a kázat evangelium, pak půjdu a budu vkládat ruce na nemocné.“ Neříká se náhodou ve vaší Bibli, v Žalmu 107, verš 20, že „Bůh poslal svoje Slovo a uzdravil“? Nejdříve musí být kázáno Slovo Boží. Ne vždy se tak děje, ale tentokrát to tak bylo. Takže on i já jsme šli společně do sboru. Rozsvítil jsem svoji malou petrolejovou lucerničku. Musíte chápat jak tento sbor vypadal: střecha z trávy, hliněná podlaha a všichni členové právě obrácené „děti“. Měl jsem pár svých nově obrácených tam, kde nikdy předtím žádní nebyli. Tisíce roků byla tato oblast kontrolovaná démony, a teď tam svítí světlo evangelia. Někdy je atmosféra doslova těmito mocnostmi nabitá a není to nic příjemného, ale na tom nezáleží – to nemůže zastavit moc Boží! Chápete? To malé shromáždění bylo dobré. Ten muž tam seděl po celou tu dobu a pak mi řekl: „Bratře Davide, musíš jít a modlit se za mého syna.“ Řekl jsem O. K. Jeli jsme tedy skrz džungli – obrovské stromy a nádherná vůně pralesa. Dorazili jsme na místo, ale ty domečky vidět nebylo, poznal jsem to jen podle toho, že pes začal štěkat. Byla tam tma jako v jeskyni, protože stromy zabraňovaly přístup světlu, jen moje malá lucernička nám svítila trochu na cestu. Připomnělo mi to evangelium. Temnota nás obklopuje, ale my chodíme uprostřed ní s malým světlem. Evangelium je mocí Boží a pomáhá lidem vidět tu cestu.
Pokračovali jsme v chůzi a vystupovali jsme nahoru a uslyšel jsem nějakou ženu, jak naříká. Čím více jsme se blížili k domu toho muže, tím se tento nářek stával hlasitějším. Přišli jsme až k domu a tento indiánský bratr vešel dovnitř, ale za chvíli se vrátil. V té chvíli do mě „udeřila“ zodpovědnost. Ten malý Indián se hněval, postavil se mi tváří v tvář a řekl: „Můj syn zemřel! A teď TY ho uzdravíš!“ To bylo zastrašující. Kolik z vás četlo tu nejnovější knihu o tom, jak křísit mrtvé? Žádná neexistuje. Hlavou se mi honily různé verše z Bible. Znovu se mě zmocnil strach. Pochybnosti a nevíra tam byly znovu. Tentokrát nemám ten přímý slyšitelný rozkaz od Ježíše „Křis mrtvé!“ Tentokrát nic takového neslyším. Je to komplikované. Je to Boží vůle nebo ne? Je ďábel v něm, na něm nebo okolo něho? Koho ale takové věci zajímají? Vyžeň ho ven!
Budu muset zničit některá vaše další oblíbená „náboženská“ dogmata. Vešel jsem tedy do chatrče a při vstupu jsem se musel zohnout. Chatrč byla totiž nízká, protože tam věcmi jen tak neplýtvají, byla vyrobená z klacků. Muži tyto chatrče dělají z klacků, které nasbírají v džungli a vážou je dohromady „bejuco“ (zřejmě liánami). V džungli roste určitý druh trávy, a když ji posečete v jednom z pěti dnů při úplňku, pak vám střecha vyrobená z této trávy vydrží 40 let. Pokud ji ale posečete v jiný den, shnije vám ani ne za rok. Je to proto, že to tak Bůh stvořil – On je opravdu úžasný! Vešel jsem tedy do chatrče a tam hořely dvě nebo tři svíčky. Uviděl jsem tam ženu přikrčenou na špinavé podlaze, něco držela, naříkala a přitom se kolébala dopředu a dozadu. Tělo jejího 9letého syna tam leželo natažené. Byl mrtvý již 4 hodiny. Po její pravé straně byli dva čarodějové černé magie a vedle nich stáli dva spiritističtí uzdravovatelé. Také tam byli dva starší z vesnice. Oni nenávidí Ježíše – jsou to antikristové. Bylo tam mnoho démonů. Co dělat v takové chvíli? Modli se, věř, přijmi – přijmi co? „Všechno, o cokoli byste prosili v modlitbě“ (Matouš 21:22) Je to pravda? Začínáte už chápat, jak uvažuji? Věřím Bibli. Verše ze Starého i z Nového zákona o vzkříšení mrtvých mi začaly běhat hlavou. Nevěděl jsem co mám dělat, protože nikdo o tom nenapsal knihu – kromě Bible. Teď už vím, že Bible je tou jedinou knihou, kterou pro tuto situaci potřebuji. Neslyšel jsem slyšitelný hlas Boží. Neměl jsem žádnou návštěvu anděla, žádný prst nepsal po stěně. Ani jeden pták v té chvíli nešvitořil. Měl jsem ale před sebou dva čaroděje černé magie, dva spiritistické uzdravovatele a ti všichni proti mně čarovali! Kdybych byl takovým běžným Američanem, přemýšlel bych takto: „Duchovní „rádiové vlny“ nejsou čisté, takže se nemohu modlit. Chvála Pánu.“ Kdybych měl ale čekat na to, až se duchovní „rádiové vlny“ vyjasní – tak bych se NIKDY nemodlil! Proč myslíte, že máme Ducha svatého? Žádný démon není dostatečně silný na to, aby zastavil Ježíše. Vaše emoce nemají v té situaci žádnou autoritu. Neposlouchejte svoje emoce, jinak se vždycky dostanete do problémů. To, co říká ďábel – ať už skrze vaši mysl, ducha nebo skrze to co vidíte, cítíte, chutnáte nebo čeho se dotýkáte – to nemá autoritu nad tím, co říká Boží Slovo. To, co říkají čarodějové, nemá moc nad Slovem Božím. Oni nemohou zastavit Nebesa. Haleluja!
Vzpomněl jsem si na to, co Ježíš udělal v Písmu. Ježíš to asi udělal správně – je to velmi jednoduché. Teď už nikdy nebudete moci říct, že vás nikdo neučil co v takové situaci udělat, protože vám to řeknu. Měl jsem svoji ruku na hlavě toho chlapce. Pak jsem se rozhodl, že zjistím, jestli není jen napůl mrtvý. Možná, že kdybych našel jen nepatrný tlukot srdce, pak by to bylo jednodušší! Žádný jsem ale nenašel. Řekl jsem si: „Musí být tedy úplně mrtvý.“ Tak jsem se začal modlit. Když mluvím o kříšení mrtvých, pak se mě lidé většinou ptají: „Jak ses modlil? Jak dlouho ses modlil? Co ses modlil?“ Proč je tak důležité co jsem se modlil? Jméno Ježíš je to, co je důležité. Metoda, kterou jsem použil, byla možná špatná. Ale Nebe nám dává milost a vzdáváme slávu Bohu. Tak jsem se za něho začal modlit – anglicky – to ale nefungovalo. Modlil jsem se španělsky. To také nefungovalo. Modlil jsem se indiánsky. To také nefungovalo. Modlil jsem se „v jazycích“. Ani to nefungovalo. To byly všechny jazyky, které jsem znal. Co dělat? Už jsem vám to řekl, jméno Ježíš je to, čemu dávám kredit. Když o tom mluvím, začínám cítit, jak mě Duch Boží odnáší někam pryč. Byl jsem nervózní a modlil se ve všech jazycích, ale v každém jazyce zaznělo jméno Ježíš a to je to důležité. „Jak dlouho?“ To nevím. Vím, že jsem se hodně potil, ale bylo horko, okolo 38 stupňů v 11 hodin večer. Modlil jsem se a držel jsem přitom ruku toho chlapce. Byl ztuhlý a ztratil všechnu barvu z obličeje. Najednou, zatímco jsem se modlil – ten malý chlapec měl na sobě tričko – spolu s jeho otcem jsme spatřili, jak to tričko poskočilo. Podíval jsem se na otce a jeho oči byly stejně vyvalené jako ty moje, protože to také uviděl. A ti čarodějové tam stále zaklínali. Stále jsou nahněvaní a proklínají Boha, mě a všechny ostatní. Ale z nějakého důvodu to vůbec nevadilo Duchu svatému. Duch svatý přišel do té místnosti a rozpumpoval znovu srdce toho devítiletého chlapce. Za pár minut se začala hýbat jeho malá paže a pak se mu vrátila barva; znovu se zahřál. Páni, to je ale něco! Někteří z vás si myslí: „Davide, měl by ses uklidnit!“ (David přitom skáče po podiu) Mýlíte se! Možná zítra se uklidním, protože dnes je den spasení, stejně tak jako když byl Ježíš vzkříšený z mrtvých. Nevím, jak Bůh skrze mě sestoupil do té místnosti, aby uzdravil toho chlapce. Cítím, že nemám dost znalostí z Bible – ale zdá se, že to Duchu svatému nějak nevadilo – jen když jsem ve víře volal jméno Ježíš. Potom jsem nevěděl, co mám dělat, protože jeho oči se otevřely a díval se na mě. Většinou jsem pro ně příliš veliký a mají ze mě strach, ale tento chlapec byl dokonale pokojný. Zvedl jsem ho tedy a vzpomněl si na to, co Bible říká, že když bylo dítě vzkříšeno z mrtvých, bylo přineseno k jeho matce. A obvykle bylo řečeno, aby dali tomu dítěti něco k jídlu. Takže jsem vzal toho chlapce – a ti čarodějové a spiritističtí uzdravovatelé civěli s očima vypoulenýma a pusou dokořán otevřenou – a vložil jsem ho do náruče jeho matky, která se tvářila stejně ohromeně jako já. Přál bych si vypadat nějak „duchovně na úrovni“, ale takhle to bylo. Ježíš tam přišel, protože měl slitování nad tou ženou – a mně také pomohl. Je velmi důležité, co řeknete dál – takže jsem jí řekl: „Zde je tvůj syn vzkříšený z mrtvých skrze moc a slávu krve a jména Pána Ježíše Krista.“ – Haleluja!

Viz Hogan vzkřísil 100 mrtvých překlad: Lubomír Zimmer David Hogan - Fuego de Dios - Bronswille, USA 1997 Svědectví z kázání Davida Hogana. V pdf st.8-11.

L: Hogan v r.1997 popsal některé detaily trošičku jinak než r.2016. To však dle poznatků vyslýchaných z kriminální psychologie není důkazem nepravdivosti jeho svědectví o vzkříšení dítěte. Dle Ludmily Čírtkové, Kriminální psychologie, EUROUNION, s.r.o. Praha 1998, str.237: "Spíše lhář má tendenci zůstat i v líčení detailů konstantní a stereotypně se opakovat." Str.235: "Kdo něco zažil, ten k tomu má co říci. Jeho zpráva je bohatá, živá, věcná, psychologicky správná, konkrétní. Obsahuje takové detaily, které musely být vnímány, protože lze téměř jistě vyloučit, že by si je vyslýchaný přidal, např. vzhledem ke svým vědomostem, věku, neznalosti prostředí. Zdánlivě zcela podružné detaily svědčí pro věrohodnost. Líčení pachů, líčení zvuků se ve vylhaných svědectvích objevují jen vzácně."