Trojí zapření Krista ze strany biskupa Fellayho (31.1.2017)
Ve svém životě arcibiskup Lefebvre všude odvážně vyhlašoval apostazi Říma. Také deklaroval, že nemůže existovat žádná dohoda s koncilní církví, dokud se Řím neobrátí k pravé víře.
V prvním měsíci roku 2017 jsou tradiční katolíci zaplavováni dalšími zvěstmi o dohodě (bezpochyby o dohodě s ďáblem) mezi Bratrstvem sv. Pia X. a modernistickým Římem.
Před tím, než může kdokoliv uzavřít dohodu s ďáblem, musí nejprve zapřít Našeho Pána.
První zapření Našeho Pána – mlčení
Františkův pontifikát je nejničivější ze všech papežů od Druhého vatikánského koncilu a je docela možné, že i nejničivější v dějinách Církve. Kde je biskup Fellay uprostřed toho všeho? Mlčí. Žádná nebojácná prohlášení. Žádné konfrontace s Františkem. Žádné veřejné vytýkání. Žádné odsudky.
Ačkoliv se ve skutečnosti články poněkud kritické k věcem, jež papež František dělá, jednou za čas na webu Bratrstva objevují, obsáhle citují kardinály a biskupy, kteří jsou „uvnitř“ koncilní církve. Bratrstvo v podstatě využívá kritiku jiných. Biskup Fellay není nikdy citován přímo. Zatímco Kristus křičel: „Obílené hroby!“ na nepřátele Boží, biskup Fellay se nervózně vyptává: „Hej, lidi, bude vám vadit, když jeden z mých asistentů ocituje nesouhlas toho a toho kardinála s vámi?“
Když je tázán: „Nejsi také z Jeho učedníků?“, mlčení biskupa Fellayho říká: „Nejsem.“
Druhé zapření Našeho Pána – politikaření
„Ale nyní zamýšlíte mne usmrtit, mne, který jsem vám mluvil pravdu... Vy máte ďábla za otce... On byl vrahem lidí od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravdy není.“
Toto jsou slova Našeho Pána. Snažil se získat přízeň farizejů? Hrbil se strachem nebo se snažil s nimi sjednat dohody, zatímco oni usilovali o to usmrtit Jej? Ne. Náš Pán mluvil pravdu. Prostě, ale rozhodně. Lidské ohledy buďte zatraceny. Zavděčit se Bohu bylo na prvním místě. Totéž se nedá říct o biskupu Fellayovi.
Jestliže největším, nejvznešenějším osudem, který člověk může mít, je následovat v Kristových šlépějích k mučednictví, proč tedy biskup Fellay také nemluví pravdu a nehájí Našeho Pána a Jeho Církev? V jednu chvíli to činil. Ale už ne. Proč navíc vidíme biskupa Fellayho politikařit nepřetržitě po mnoho minulých let? Potřásání rukou s Benediktem XVI. Úsměvy s Františkem. Schůzky s Ecclesia Dei. Vychytralé politikaření a rafinované manévrování jsou radikálně v protikladu ke způsobu, jak Náš Pán uskutečňoval Své Božské poslání.
Svět se biskupa Fellayho znovu ptá: „Nejsi také z Jeho učedníků?“ Na což on podruhé odpovídá: „Nejsem.“
Třetí zapření Našeho Pána – přežití
Písmo svaté nám říká, že „kdo by chtěl svůj život zachrániti, ztratí jej; kdo by však svůj život pro Krista ztratil, nalezne jej.“
To pohánělo učedníky, aby položili své životy stejným způsobem jako Náš Pán. Dnes, kdy žijeme ve svého druhu diokleciánském duchovním pronásledování, slyšíme z úst biskupa Fellayho: „Je však nutný určitý počet podmínek, abychom dosáhli dohody ... a pro nás je základní podmínkou naše přežití.“
To je hřebík do rakve FSSPX. Touto deklarací pouhého „přežití“ biskup Fellay a Bratrstvo zcela jistě zahyne. Ježíš nás v Matoušově evangeliu varoval, abychom „vytrvali do konce“. Neřekl nic o tom, abychom se jen snažili přežít, abychom si zachránili život.
Potřetí je biskup Fellay tázán: „Nejsi také z Jeho učedníků?“ Na což odpovídá: „Nejsem.“
Jistá smrt
Kristus řekl svým učedníkům, že budou vydáni na smrt. Také řekl, že budou „nenáviděni všemi národy pro mé jméno“. A jak přesto papež František popisuje biskupa Fellayho? Jako blízkého přítele:
„Biskup Fellay je člověk, s nímž se dá vést dialog. To není případ jiných živlů, které jsou trochu podivné, jako je biskup Williamson, nebo jiní, kteří se zradikalizovali.“
Právě z tohoto citátu víme, kdo je skutečný hrdina, a kdo je Jidáš.
Protože Jidáš vedl dialog s farizeji a mlčel, když soudili Našeho Pána. Politikařil. Bojoval o výhodnou pozici. Uzavřel dohodu ohledně Pravdy. A skutečně ztratil svůj život.
A co na to jednání biskupa Fellaye říká biskup Williamson: Komentář Eleison CDXCIX – Pohádka? (2017)
(499)
4. února 2017
POHÁDKA?
Bylo nebylo, existovala jedna mladá dívka (FSSPX), která byla velmi dobře vychovaná svým dobrým otcem (arcibiskupem Lefebvrem). Ten ji varoval před Donem Juanem (neomodernistickými papeži). Po mnoho let byla tato dívka vážná a rozumná a vzdorovala Don Juanovým návrhům. Bohužel, jednoho dne její milovaný otec zemřel a děvče zdědilo jeho jmění. Po nějakou dobu zůstávala věrná jeho příkazům. Obklopena skupinou jiných rozumných dívek (antiliberálů z FSSPX) nadále spravovala své jmění tak, že dohlížela nad sirotky na pozůstalosti svého otce (nad tradičními katolíky).
Čas však plynul. Již nebyla mladá. Začala se bát, že příliš zestárne, aby se vdala. Bála se, že když bude česat vlnu a vyšívat, zůstane brzy sama. Ubohá dívka! Tolik chtěla být milována, mít své vlastní legitimní děti (tradicionalisty uznané Římem). Chtěla dosáhnout víc než jen dělat dobročinnou práci pro sirotky. Byla znuděná svým životem. Sousedé, kteří chtěli, aby se vdala (konzervativci a tradicionalisté, kteří odešli do Říma) se jí vysmívali a uráželi jí.
Teď Don Juan znovu a znovu ukazoval, jak špatný je, a zničil a zneuctil mnoho dobrých dívek (společenství, která odešla do Říma), ale on byl dědicem největší rodiny v Království s titulem Místokrále (náměstka Kristova). Po dlouhotrvajícím studiu dívčiny povahy a ctností se rozhodl pro zvláštní způsob, jak ji svést – bude se dovolávat jejích nejvyšších citů. Začal tedy tím, že připouštěl, že je dalek toho, aby byl dokonalý, že dokonce udělal chyby. Dokonce požádal tu dívku, jestli by se mohli setkat a věci prodiskutovat. Ona využila této příležitosti, aby mu řekla vše, co si o něm a jeho přátelích myslí (rozhovory z let 2009-2011). A během vší té doby (2006-2012) opakovala dokonce veřejně, že manželství s ním je nemožné, dokud se nepolepší.
A tehdy měl Don Juan vynikající nápad! Řekl té dívce, že není jako všechny jiné dívky, které poznal. Že její zatvrzelý odpor mu otevřel oči. Že jedině ona by mohla zahojit jeho rány (pokoncilní pohromy) a přimět jej se změnit a na dobro se polepšit! Dívka se rozhodla přijmout radu od svých přátel. Shromáždila je na pozemku svého otce (Écône 2012). Bohužel pro ni už od sebe poslala pryč uvážlivé dívky, které její otec vybral pro ni jako společnice (jeden biskup a kněží Odporu). Její vlastní volbou přátel byly nerozumné dívky, které byly opilé radostí při pomyšlení na to, že by si jejich přítelkyně vzala Místokrále. Pomohli ji tedy přesvědčit (generální kapitula z roku 2012 a následně), že by mohla proměnit svého budoucího manžela jako sv. Klotilda proměnila Chlodvika. Řekli jí také, že přání Dona Juana, aby mu pomohla, ukazuje, že se již snaží napravit!
Mezitím Don Juan pokračoval ve svádění tím, že s dívkou a jejími blízkými přáteli udržoval kontakty a vedl s nimi rozhovor. Takže navzdory výtkám a opakovaným varováním od rozumných dívek, které teď žily v lese kolem velkolepého domu jejího otce, se rozhodla! Uvěřila tomu, co jí Don Juan říká! Uvěřila argumentům nerozumných dívek!
Ano, ona a jenom ona by mohla uspět v záchraně Dona Juana před sebou samým! Jak by jí její drahý starý otec nedal svůj souhlas!
Ubohá dívka! Ztratila chápání reality. Již nedokázala vidět, že samotná přirozenost Místokrále je zkažená, a tak si byl jistý, že jí také zkazí, a všechny její budoucí děti a všechny sirotky na pozemku jejího otce. Pokud jde o rozumné dívky, ty se třásly zimou v lese kolem pozemku, kam byly vyhnány. Plakaly pro dobrého starého otce s nářkem, který by člověku zlomil srdce. Kdyby se jen mohl vrátit! Ach, drahý! Ach, běda nám. Ale jedinou odpovědí na jejich žalostné bědování bylo hvízdání větru ve stromech. Byla noc...
