www.radiovaticana.cz/clanek.php4

Kousek z článku.Lépe je si přečíst celý.

Papežův krok tak opět boří zažitá schémata těch, co rádi nálepkují duše politickými kategoriemi. Překonává tak v novátorství petrovské služby i svého předchůdce, byť i jeho volba - zůstat až do přirozeného skonu – byla zcela legitimní a měla dokonce svůj apoštolský rozlet. Avšak, ti co se dnes potměšile radují z odchodu Benedikta XVI., by se patrně neradovali z odstoupení bl. Jana Pavla II. Proč? Souvisí to s vírou.
Křesťana necharakterizuje pouhý souhlas s určitými věroučnými pravdami znějícími více či méně abstraktně, ale především niterný postoj existenciální závislosti na Bohu. Tento postoj ve své plnosti vychází na povrch právě ve vztahu k pozemskému zástupci Krista, ve vztahu, který je nejen formální či úřední, ale zahrnuje také výskyt konkrétních lidských emocí. A jedině tak je víra v Krista úplná, vyvěrají-li emoce ke konkrétnímu Kristovu náměstku z tajemství víry, a nikoli ze splněných či nesplněných lidských představ o tom, jak by si papež a církev měla nebo neměla počínat.

Chválena a velebena buď Nejsvětější Svátost oltářní, též Neposkvrněné Početí nejblahoslavenější Panny Marie.“
Tak začínají modlitby řeholních sester v Kongregaci Nejsvětější Svátosti na začátku každého dne. Začínají pozdravem a chválou k Pánu Ježíši svátostnému, přítomnému ve Svátosti Lásky. Věříme v Jeho přítomnost mezi námi. Je dobré, že je takto pozdraven a chválen za svoji lásku, kterou nám věnuje a celý se nám dává. Věříme v Jeho přítomnost v Eucharistii. On ve svatostánku čeká na každého, kdo k Němu přijde, aby Ho pozdravil, aby Ho chválil a Jemu děkoval. Vždyť On je Láska a nám se zcela vydává.
Zaslouží si, abychom o této lásce rozjímali a také vydávali svědectví. V evangeliu sv. Jana Pán Ježíš řekl: „Já jsem Chléb života. Kdo přichází ke Mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve Mne, nebude nikdy žíznit.“ Ale židé těmto slovům nevěřili. Ježíš pokračuje: „Všichni, které Mi Otec dává, přijdou ke Mně a toho, kdo ke Mně přijde, toho nevyženu ven, neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli Toho, který Mě poslal. A Jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které Mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.“
„Abych neztratil nikoho z těch, které Mi dal.“ Jsou to slova lásky našeho Pána, zvláště pro nás, kdy my často chybujeme a děláme něco, co bychom dělat neměli. Nebo neděláme to, co bychom měli konat. Ježíš už před tím, než trpěl a ustanovil Svátost oltářní, připravuje své učedníky na to, že budou přijímat Jeho Tělo a Krev, proměněné z chleba a vína.
„Když to Jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: ,To je hrozná řeč. Kdo to může poslouchat?‘ Od té chvíle Ho mnoho Jeho učedníků opustilo a už s Ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: ,I vy chcete odejít?‘ Šimon Petr Mu odpověděl: ,Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že Ty jsi ten Svatý Boží.‘“
I my chceme dále věřit v Boží Lásku. Tuto víru chceme dále rozvíjet zvláště teď, když prožíváme Rok víry, jak jej ustanovil Svatý Otec Benedikt XVI. Svatý Otec Benedikt XVI. říká: „ Ve svatém Přijímání můžeme tak říkajíc pít rovnou z pramene života. On k nám přichází a sjednocuje se s každým z nás.“
Otec biskup Josef Hlouch, který byl v domácím vězení v Koclířově, napsal Minutěnku. V ní se zmiňuje o Bohu Lásce, která se dává světu.
„,Bůh je Láska. Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.‘ (1Jan 4,16) Denně bychom si měli připomínat tuto nejzávažnější pravdu života. Snadno se staráme o mnohé a zapomínáme na jedno potřebné. Mějme odvahu a sílu propracovat se k nejryzejší, nejčistší lásce! Zapomínat na lásku je jeden z žalostných následků hříchů. A vlastnost dokonalých je vejít v lásku, osvojit si lásku, život učinit láskou, při všem si počínat jako pozorovaný Láskou, myslet co možná nejčastěji na lásku Boží. Tím je duše stále vystavena dotekům a přílivu Boží Lásky. Tak je stále v zaměstnání ve službě Lásky. Je to perla, za kterou je možno všechno dát, poklad, za který je hodno všechno obětovat.“
Bůh Otec nám lidem dal ve svém Synu mnoho darů. Nejvzácnějším darem je Eucharistie.
Svátostný Spasiteli, pokorně Tě prosíme: Dej, aby každé setkání s Tebou ve svatém Přijímání nás učinilo lepšími. Vždyť působí-li na nás blahodárně styk s dobrým člověkem, mělo by každodenní setkání s Tebou zůstat bez odezvy?
Dej, Pane, aby každé svaté Přijímání bylo nejen obrazem, ale i začátkem věčného spojení s Tebou.
Chvála, díky buď bez ustání Nejsvětější Svátosti oltářní.

P.Josef Krajíček – Albrechtice u Lanškrouna

farnost.rudoltice.info/aktuality/duchovni-slovo-…

Omlouvám se všem pochybyla jsem v jedné věci, kterou jsem napsala asi dvakrát tady na webu.Jedná se o umrtí papeže Jana Pavla II.Nezemřel na den Božího milosrdenství přesně v tento den, ale v předvečer dne Božího milosrdenství na první mariánskou sobotu 2.4 2005.Je to i milost zemřít v tento den.Zde slavení prvních sobot a pod přísliby tučně napsáno jeden veliký.farnost.rudoltice.info/aktuality/733

Osobnost Faustýny Kowalské.
Helena Kowalská, sestra Faustýna, pocházela z chudé rodiny, vzdělání neměla žádné, sotva se naučila číst a psát, přesto byla obdařena dary Ducha svatého:rozumem, moudrostí, radou.Dovedla poradit sestrám, otec Sopoćko, aby ji vyzkoušel, předkládal jí různé problémy a otázky k posouzení a ona dávala bezchybné odpovědi.Měla odvahu napomenout i starší sestry, dokonce vytknout určité věci i představeným i matce generální představené, ale vždy to dělala s mírností, úctou a činila tak, jak zdůrazňovala, na popud samého Ježíše Krista.
Vyznačovala se velikou láskou k bližním, potřebným, hodně se modlila za duše v očistci trpící.Žila stále v přítomnosti Boží.Od chvíle, kdy zatoužila po řeholním životě, prožila všechny stupně mystického života od vzletů až po duchovní noc-až po sám vrchol.
Měla charismatické dary:
a)nadpřirozená vidění smyslová:viděla očima obraz Pána Ježíše milosrdného v Plocku a ve Vilně,
b)vnitřní vidění Pána Ježíše, posetého ranami, Dítěte Ježíše, vícekrát viděla Matku Boží, svatou Rodinu, sv.Barboru,
c)měla prorocké sny (známé i v životě sv.Boska), ve snu viděla a slyšela především sv.Terezii.
Občas dovedla číst v cizích myšlenkách, poznávala stav duše člověka, se kterým hovořila, zda je nebo není ve stavu milosti posvěcující.Když byl ve stavu těžkého hříchu, trpěla velkými bolestmi na rukou, nohou a v boku.
Na vzdálenost poznávala umírající a jejich potřeby a pak jim modlitbou pomáhala.Ukazovaly se jí duše v očistci a prosily o pomoc.Snažili se ji znepokojovat zlí duchové, kteří se jí zjevovali v různých podobách.
V roce 1936 prožívala v Krakově strašné vidění pekla:,,Dnes jsem byla v doprovodu anděla v hlubinách pekla.Je to obrovské místo, místo věčných trestů, trápení duší zavržených:první je ztráta Boha, druhé ustavičné výčitky svědomí, třetí vědomí, že tomu tak bude na věky, čtvrté trápení je oheň, který proniká duši, ale nezničí ji.Další muka jsou ustavičná temnota, strašný zápach.Přes temnoty se satani a duše vzájemně vidí, vidí zlo své i zlo cizí.Trápením pro duše je přítomnost satanova, obrovským utrpením je strašné zoufalství, nenávist Boha, ustavečné proklínání a rouhání.Jsou to muka společná všem.K těm však přicházejí ještě muka osobní, muka smyslů.Čím duše hřešila, tím je i trápena způsobem, který se nedá vylíčit.Ať si tedy již zde na zemi každý hříšník uvědomí, že čím na zemi hřešil, tím bude trestán na věčnosti.
Toto vše píši z Božího rozkazu, aby se žádná duše nevymlouvala, že peklo není, nebo že tam nikdo nebyl, a proto nemůžeme vědět, jak to tam vypadá.Já sestra Faustýna, jsem z Božího rozkazu v pekle byla a mám rozkaz o tom napsat, ne mluvit.Když jsem se vzpamatovala z toho hrozného vidění, začala jsem se ještě více modlit za hříšníky a ještě více se vystříhám veškerého hříchu.

Čerpáno z knihy Služebnice Boží -Sestra Faustýna apoštolka Božího milosrdenství .Mons. Miloslav Klisz.Vydala Matice cyrilometodějská s.r.o. v Olomouci 1998