00:21
Malé děti věří více robotům než lidem Ačkoliv důvody zatím nejsou příliš jasné, srdce dětí předškolního věku si při učení získají spíše roboti než lidé. Děti by je raději měli za důvěrníka,…Více
Malé děti věří více robotům než lidem
Ačkoliv důvody zatím nejsou příliš jasné, srdce dětí předškolního věku si při učení získají spíše roboti než lidé. Děti by je raději měli za důvěrníka, který zná jejich tajemství, za kamaráda a také za učitele. Právě robotům více tolerují chyby a nedomnívají se, že by to roboti dělali schválně. Faráři mají tedy pádný důvod k vážnému zamyšlení
Roboti úspěšně pronikli mezi hračky. Kredit: Wikimedia Commons, AlejandroLinaresGarcia, CC BY-SA 4.0.
Děti poznávají svět. Nasávají ho jako houba. Zároveň ale vnímají různé informace různým způsobem. Rebecca Stowerová ze švédského institutu KTH (Kungliga Tekniska högskolan) a její kolegové zjišťovali, jak malé děti vnímají informace z různých zdrojů, které přitom mohou být v rozporu. Aby toho nebylo málo, zapojili roboty.
Badatelé k tomu využili 111 dětí ve věku 3 až 6 let. Rozdělili je do skupin a pouštěli jim videa s lidmi a roboty, jak pojmenovávají objekty. Některé z těchto objektů děti znali, jiné nikoliv. Roboti a lidé v experimentu byli různě spolehliví. V některých případech dávali známým objektům chybná jména. Například říkali talíři lžíce a podobně. To byl pro vědce způsob, jak ovlivňovat pohled dětí na to, jak je kdo spolehlivý.
Jak to dopadlo? Malé děti vcelku přesvědčivě dávají přednost robotům. Když byli lidé a roboti prezentováni jako stejně spolehliví, děti se raději ptali na jména objektů robotů a jejich odpověď spíše přijali jako správnou. Stejně tak by děti měli raději za důvěrníka, s nímž sdílejí tajemství, za kamaráda a také za učitele – robota, nikoliv člověka.
Velmi zajímavé bylo, že když byli nespolehliví lidé i roboti, děti měli tendenci považovat lidi za aktéry, kteří dělají chyby schválně, kdežto roboty nikoliv. Zdá se, že vnímání spolehlivosti robotů dětmi je oddělené od jejich hodnocení jako sociálního partnera. Jednoduše řečeno, děti jsou ochotné kamarádit s robotem, i když nevypadá spolehlivě.
Mezi dětmi byly určité rozdíly. Starší ze studovaných dětí důvěřovali lidem více než mladší děti, ale jen tehdy, když byli roboti prezentováni jako méně spolehliví než lidé. Celkově ale děti zastávaly názor, že spolehliví roboti jsou důvěryhodnější než spolehliví lidé.
Jak badatelé zdůrazňují, ve výzkumu se nezabývali tím, proč vlastně děti upřednostňují roboty. Další věc je, že počet zkoumaných dětí nebyl oslnivě vysoký a interakce založené na videu nemusejí úplně odrážet skutečný život. Takže, jako obvykle, to bude chtít další výzkum. Každopádně se ale ukazuje, že fascinace roboty u malých dětí má velký pedagogický potenciál. Proč to nevyužít?
Literatura
Science Alert 31. 5. 2024.
Computers in Human Behavior 157: 108229.
Ačkoliv důvody zatím nejsou příliš jasné, srdce dětí předškolního věku si při učení získají spíše roboti než lidé. Děti by je raději měli za důvěrníka, který zná jejich tajemství, za kamaráda a také za učitele. Právě robotům více tolerují chyby a nedomnívají se, že by to roboti dělali schválně. Faráři mají tedy pádný důvod k vážnému zamyšlení
Roboti úspěšně pronikli mezi hračky. Kredit: Wikimedia Commons, AlejandroLinaresGarcia, CC BY-SA 4.0.
Děti poznávají svět. Nasávají ho jako houba. Zároveň ale vnímají různé informace různým způsobem. Rebecca Stowerová ze švédského institutu KTH (Kungliga Tekniska högskolan) a její kolegové zjišťovali, jak malé děti vnímají informace z různých zdrojů, které přitom mohou být v rozporu. Aby toho nebylo málo, zapojili roboty.
Badatelé k tomu využili 111 dětí ve věku 3 až 6 let. Rozdělili je do skupin a pouštěli jim videa s lidmi a roboty, jak pojmenovávají objekty. Některé z těchto objektů děti znali, jiné nikoliv. Roboti a lidé v experimentu byli různě spolehliví. V některých případech dávali známým objektům chybná jména. Například říkali talíři lžíce a podobně. To byl pro vědce způsob, jak ovlivňovat pohled dětí na to, jak je kdo spolehlivý.
Jak to dopadlo? Malé děti vcelku přesvědčivě dávají přednost robotům. Když byli lidé a roboti prezentováni jako stejně spolehliví, děti se raději ptali na jména objektů robotů a jejich odpověď spíše přijali jako správnou. Stejně tak by děti měli raději za důvěrníka, s nímž sdílejí tajemství, za kamaráda a také za učitele – robota, nikoliv člověka.
Velmi zajímavé bylo, že když byli nespolehliví lidé i roboti, děti měli tendenci považovat lidi za aktéry, kteří dělají chyby schválně, kdežto roboty nikoliv. Zdá se, že vnímání spolehlivosti robotů dětmi je oddělené od jejich hodnocení jako sociálního partnera. Jednoduše řečeno, děti jsou ochotné kamarádit s robotem, i když nevypadá spolehlivě.
Mezi dětmi byly určité rozdíly. Starší ze studovaných dětí důvěřovali lidem více než mladší děti, ale jen tehdy, když byli roboti prezentováni jako méně spolehliví než lidé. Celkově ale děti zastávaly názor, že spolehliví roboti jsou důvěryhodnější než spolehliví lidé.
Jak badatelé zdůrazňují, ve výzkumu se nezabývali tím, proč vlastně děti upřednostňují roboty. Další věc je, že počet zkoumaných dětí nebyl oslnivě vysoký a interakce založené na videu nemusejí úplně odrážet skutečný život. Takže, jako obvykle, to bude chtít další výzkum. Každopádně se ale ukazuje, že fascinace roboty u malých dětí má velký pedagogický potenciál. Proč to nevyužít?
Literatura
Science Alert 31. 5. 2024.
Computers in Human Behavior 157: 108229.