Motto: „Mějme na paměti, že křesťanství a svobodné zednářství jsou ve své podstatě neslučitelné do takové míry, že být sjednocen s jedním znamená být odtržen od druhého. Odhalme proto svobodné zednářství jako nepřítele Boha, Církve a naší vlasti.“ (Lev XIII., Dopis italskému lidu, 8. prosince 1892)
Úvod
Kdokoliv, kdo z hlediska historie někdy alespoň letmo zkoumal vztahy mezi katolickou Církví a svobodným zednářstvím, ví, že tyto dvě instituce vždy byly nesmiřitelnými protivníky, a že papeži do Druhého vatikánského koncilu vždy vystupovali jako tvrdí odpůrci zednářských spolků. Také zednáři vždy s neskrývanou nenávistí vystupovali proti Církvi a zejména pak proti papeži, opoře Církve, Kristovu náměstku na zemi. Jak se však na Druhém vatikánském koncilu a v církevní teorii i praxi po něm prosazovaly zhoubné zednářské ideje volnosti, rovnosti a bratrství, ztělesněné v principu náboženské svobody, kolegiality a ekumenismu, lóže se čím dál častěji začaly vyjadřovat o Církvi i o modernistických papežích pozitivněji, a začaly přicházet s návrhy na „urovnání“ vztahů. Vrcholu tento pozitivní přístup dosáhl v případě papeže Františka, jehož volbu nadšeně a koordinovaně uvítalo několik Velikých lóží v Latinské Americe, Asii a Evropě.
Tento článek má za cíl přimět katolíky zamyslet se nad tím, proč zednářství, tradičně nazývané pravověrnými papeži jako synagoga Satanova, dnes tak nadšeně, jak v článku uvidíme, vítá právě papeže Františka. A zároveň si alespoň letmo připomeneme slova jeho velkých předchůdců.
Začněme citátem papeže Lva XIII.:
„Ze všeho nejdříve je třeba strhnout zednářům masku a vrátit jim jejich vlastní tvářnost. Dále je třeba, abyste poučovali lid svými promluvami a pastýřskými listy, pojednávajícími o tomto námětu, jakých úskoků užívají takové společnosti, aby sváděly lid a vábily jej do svých řad, jak zvrácené názory mají a jak hanebně jednají. A jak to již vícekrát potvrdili Naši předchůdcové, ať si nikdo nemyslí, že se smí z jakéhokoliv důvodu stát členem zednářské sekty, má-li pro něho katolická víra a vlastní spása takovou cenu, jakou má mít. Ať nikoho neoklame pokrytecká počestnost – může se totiž někomu zdát, že zednáři nepožadují ničeho, co by bylo v rozporu se svátostí náboženství a mravů, protože však celá ideologie a účel sekty jsou zcela neřestné, je správné, že není dovoleno stávat se zednářem nebo je jakkoliv podporovat.“ (Humanum Genus, 1884)
Kardinál Bergoglio členem Rotary klubu
Než se podíváme na to, jak volbu papeže Františka přijali zednáři, začněme informací, která je v kontextu dřívějších církevních odsudků zednářství a podobných spolků také důležitá. Z dokumentu níže vyplývá, že tehdejší argentinský kardinál Bergoglio se v roce 1999 stal čestným členem Rotary klubu v Buenos Aires.
Rotary kluby, stejně jako Lion´s kluby a podobné organizace, jsou při tom považovány za kvazizednářské instituce, zednářské „přípravky“, chcete-li. Je známo, že Rotary založil v roce 1905 chicagský advokát a zednář Paul Harris a Lion´s klub v roce 1917 další zednář Melvin Jones.
Oba tyto kluby praktikují náboženský indiferentismus, vyznávají vágní deismus a odporují katolické Církvi v tom, že ona je jediným pravým náboženstvím. Proto Církev před Druhým vatikánským koncilem věřící silně nabádala do těchto klubů nevstupovat. V současnosti jsou však bohužel členy či sympatizanty i mnozí preláti.
Zde je dopis kardinála Bergoglia z roku 1999 prezidentovi Rotary klubu v Buenos Aires potvrzující čestné členství v tomto klubu:
„Jsem mimořádně potěšen obrátit se na vás, pane prezidente, abych potvrdil přijetí laskavé zprávy datované 23. tohoto měsíce, kterou jste mi vy, spolu s čestným tajemníkem, poslal, a v níž jste mě potvrdil jako čestného člena této prestižní instituce.
Hluboce vám děkuji za tuto laskavost a zároveň vám gratuluji za vynikající práci, kterou konáte pro dobro tohoto společenství.
Opakovaně vyjadřují svou srdečnou úctu...“
Tyto vzájemné sympatie vyvrcholily tím, že kardinál Bergoglio byl v roce 2005 dokonce vyhlášen argentinským rotariánem roku. K jeho vztahu k Rotary se ještě vrátíme na konci tohoto článku, abychom nenarušili časovou posloupnost událostí.
Zednářská tisková agentura informuje
The Masonic press agency (MPA), Zednářská tisková agentura, je britský blog, který pravidelně publikuje novinky z této organizace. Mezi 13. březnem a 18. květnem 2013 zveřejnila několik zpráv týkajících se volby papeže Františka a podpory, které se mu dostalo od italských a argentinských zednářů.
Hned 13. března 2013 MPA přinesla radostnou zprávu pod titulkem „Jorge Mario Bergoglio zvolen papežem Františkem I. po 187 letech od vydání papežské buly Quo Graviora proti zednářství“. Je zajímavé, že MPA dala do souvislosti papežský dokument proti zednářství a skutečnost, že byl Bergoglio zvolen za papeže. Skoro jako by MPA říkala: po 187 letech od našeho odsouzení přišlo naše vítězství, konečně máme papeže, který nás nebude odsuzovat jako Lev XII., který ve výše zmíněné bule z roku 1826 mimo jiné shrnul odsudky svých předchůdců Klementa XII., Benedikta XIV., Pia VI., a sám napsal:
„Pročež přísně káráme ... všechny věřící v Ježíše Krista, jakéhokoliv stavu ... aby se nikdo pod jakoukoliv záminkou nebo zvláštní podmínkou neodvažoval nebo neopovažoval vstupovat do nich nebo propagovat je nebo pomáhat výše zmíněným společnostem...“ Přičemž Lev XII. jmenuje zednáře a další tajné sekty, které „veřejně hlásají své pohrdání autoritou, nenávist k vládcům, agresivitu ke vztahu k myšlence Božství Ježíše Krista a samotné existence Boha. Otevřeně se chlubí svým materialismem, svými kodexy a statuty, z nichž je zřejmý záměr svržení zákonitých hlav států a totální destrukce Církve..."
Dne 16. března 2013 následovala informace o tom, že volbu papeže přivítala argentinská zednářská lóže, a obdobná zpráva o italské lóži. K oběma podrobněji viz dále v článku.
Je-li tedy František zednáři vítán jako dobrá volba a tato volba se dává do souvislosti s dokumentem, který je silně protizednářský, skrytě to naznačuje, že se očekává, že tento papež nebude úřadovat v intencích takového dokumentu, protože pak by jistě vítanou volbou nebyl. Zednáři už tedy prakticky v den volby odhadují, jak bude tento papež vládnout.
Italští zednáři gratulují papeži
Již 14. března 2013, den po volbě Jorgeho Bergoglia za papeže, mu gratulovali italští zednáři. V tiskovém prohlášení publikovaném na webu italského Velkého Orientu velmistr Gustavo Raffi konstatoval, že „nic nebude jako předtím“, čehož jsme, mimochodem, neustálými svědky. V komuniké se říká:
„S papežem Františkem nic nebude jako dřív. Je to jasná volba bratrství pro Církev dialogu, která není zamořena logikou a pokušeními světské moci.
Člověk chudých, kteří jsou daleko od Kurie. Bratrství a touha po dialogu byla jeho první konkrétní slova. Nic v Církvi snad nebude, jako to bylo předtím. Naší nadějí je, že pontifikát Františka, papeže, který „pochází z konce světa“, může znamenat návrat k Církvi-Slovu namísto Církve-Instituce, prosazující otevřený dialog se současným světem, s věřícími a nevěřícími, následující jaro Druhého vatikánského koncilu.
Jezuita, který je blízký těm nejmenším v dějinách, má velkou příležitost ukázat světu tvář Církve, která musí znovu objevit novou humanitu, nikoliv váhu instituce, která se uzavírá v obraně svých vlastních výsad. Bergoglio zná skutečný život a bude si pamatovat lekci jednoho z jeho oblíbených teologů, Romana Guardiniho, pro nějž pravda lásky nemůže být zastavena.
Prostý kříž, který nosí na své sutaně, nám dává naději, že Církev lidu znovu objeví svou schopnost dialogu se všemi lidmi dobré vůle a se svobodným zednářstvím, které, jak nás učí zkušenost Latinské Ameriky, pracuje pro dobro a pokrok lidstva, jak ukázal Bolívar, Allende a José Martí, abych jmenoval jen některé. To je ten „bílý kouř“, který očekáváme od Církve dnešní doby.“
Zednáři tedy očekávají, že papež půjde cestou demokratizace. To však je proti hierarchickému principu Církve, jak ji založil Pán Ježíš. Bohužel František svými reformami očekávání zednářů naplňuje. Kromě jiného například rezignoval i na důstojnost vlastního úřadu a sám sebe tituluje pouze jako biskup římský.
Také papežovo redukování Církve na jakousi čistě charitativní organizaci pomáhající chudým a uprchlíkům, jeho setkávání s levicovými politiky (Moralesem počínaje a Raúlem Castrem konče) a podpora levicových myšlenek plně konvenuje s oslavou zednářů Bolívara, Martího a Allendeho – navíc revolucionářů a povstalců v případě prvních dvou a marxisty v případě posledního.
Argentinští zednáři vzdávají poctu papeži
Také argentinští zednáři ihned na webových stránkách Masonic Actuality aImpulso Baiers uvítali volbu kardinála Bergoglia za papeže. Velmistr Veliké lóže Argentiny řekl:
„Veliká lóže, instituce zakořeněná v naší zemi od roku 1857, vítá jmenování našeho krajana, kardinála Jorgeho Bergoglia, za papeže Františka. Protože jde o člověka prostého života zasvěceného svým modlitbám, znamená ustanovení tohoto nového pontifika katolické Církve velké uznání argentinskému národu.
V argentinském svobodném zednářství, založeném na principech tolerance, hluboké úctě vůči osobnímu přesvědčení, volnosti, rovnosti a bratrství, bratři, kteří vyznávají nebo zastávají tuto [katolickou] náboženskou víru, stojí společně s jinými, kteří patří k jiné víře, jsou agnostiky nebo postrádají jakoukoliv víru. Ve jménu všech Veliká lóže Argentiny zdraví našeho krajana kardinála, který právě obdržel takovou poctu velkého světa.“ Podepsán velmistr Angel Jorge Clavero.
Zednáři na intronizačním obřadu
Nejen, že byla volba tohoto papeže nadšeně přivítána zednáři v zemi jeho původu a v Itálii, ale zednáři byli také přítomni na samotném intronizačním obřadu 19. března 2013, jak o tom podávají zprávu Masonic Times z téhož dne:
„Mnozí z těch, kteří navštívili tuto důležitou událost (společenskou i ekumenickou – díky přítomnosti patriarchy Bartoloměje a těch z pravoslavných církví), zde byli jako velvyslanci, hlavy států (panovníci i prezidenti) a vlády apod. Také zde byl velmistr z Malty, protože Suverénní řád maltézských rytířů je součástí rytířských řádů Říma. Ze všech těch lidí na náměstí sv. Petra je jedním z hostů (hlava státu) Nejuctivější velmistr Veliké lóže.“
Opět nezbývá než si položit otázku, proč je přítomen velmistr lóže na intronizačním obřadu papeže, jehož úřad má představovat absolutní antitezi snahám všech zednářů? Co zednářstvo od tohoto člověka očekává, když předešlí papežové měli pro zednářství jen odsudky podobné jako Řehoř XVI.:
„...obecný řád se ruší, trůny se řítí, víc a více se vzmáhá zamítání veškeré mocnosti, dobyté z práva. Původ všech těchto velkých a častých pohrom je však třeba zvláště hledat ve skrytém působení oněch společností, které jsou stokami a kalužemi veškeré bezbožnosti, ohavnosti a všeho rouhání, jaké lze najít u kterýchkoli zavržených kacířů a bludařů.“ (Mirari vos, 1832)
Veliká lóže Itálie navrhuje spojení s Bergogliem
Dalším zajímavým dokumentem je dopis z 9. září 2013 adresovaný papeži Františkovi, který vyšel v The International Masonic News, a jehož autorem je velmistr Veliké lóže Itálie Gian Franco Pilloni. Z dopisu vybírám:
„Nesmírně dojatý a s velikou radostí oslovuji Vaši Svatost, abych vznesl pokornou prosbu, aby se ukončila rozdělení ve vztahu mezi katolickou Církví a svobodným zednářstvím, s nadějí, že nakonec může zavládnout spravedlivý mír mezi těmito dvěma organizacemi, a abychom se vypořádali s odlišnostmi, které ještě dnes staví zeď mezi náš vztah.
Rád bych vám, Vaše Svatosti, řekl, že nejsme organizací nepřátelskou katolické Církvi, po zásluze reprezentované vámi, ale spíše naopak. Naše cesty jsou podobné: Ve skutečnosti přemýšlíme jako vy, pokud jde o všechny problémy, které postihují současnou společnost; jako vy, toužíme po světě míru s respektem ke každé lidské bytosti bez jakéhokoliv rozlišování a s naprostým respektem ke všem náboženstvím.
Vaše Svatosti, pozice, kterou Církev zaujala a stále zaujímá, trestá zednářské bratry katolické víry...
...Vyzývám vás, Vaše Svatosti, člověka mimořádných lidských kvalit, abyste ukončil tuto nespravedlnost, která po staletí trestala miliony zednářů po celém světě. Dovolte mi vám připomenout, že zednáři skládají přísahu na Bibli, a že v našich lóžích pracujeme k povznesení ducha a zdokonalení jednotlivce...
...Žádám po Vaší Svatosti snahu zcela odstranit přežitou nesnášenlivost vůči nám...“
Tento dopis vlastně nepřímo potvrzuje, jak velká revoluce se v Církvi odehrála, i to, že její vrchol nastává v pontifikátu papeže Františka. Zároveň se jedná o historický dokument, neboť je to poprvé v dějinách, kdy zednářský velmistr napsal papeži kvůli uvolnění vztahů mezi katolickou Církví a zednářstvím. Alarmující je, že tento velmistr píše, že nyní v mnoha oblastech zednářství sdílí podobné myšlenky a cíle s Církví.
Kdyby byl František pravověrným papežem, mohl by v odpovědi ocitovat třeba slova papeže Klementa XII.:
„My pak, když uvažujeme o těžkých škodách, které jdou z těchto společností nebo tajných shromáždění nejen proti klidu ve státě, nýbrž i duchovnímu blahu duší a nejsou proto slučitelné jak s občanským, tak s církevním právním řádem, a protože nás Boží výrok učí, že musíme bdít v čele rodiny Páně, aby lidé takového druhu jako zloději nepodkopali dům a jako lišky neusilovali zpustošit vinici, aby totiž nezkazili srdce prostých lidí a nevinné aby nenápadně neubili, k zatarasení nejširší cesty, která by se odtud mohla otevřít k beztrestnému páchání nepravostí, i z jiných nám známých spravedlivých a rozumných důvodů jsme ... stanovili a rozhodli z plnosti apoštolské moci, že právě tyto společnosti, spolky, jednoty, shromáždění, lóže a pokoutní schůzky svobodných zednářů nebo jakkoli se nazývají, mají být odsouzeny a účast na nich zakázána. Proto je také touto konstitucí, která nikdy nepozbude platnosti, odsuzujeme a účast na nich zakazujeme.“ (In Eminenti, 1738)
Veliká lóže Filipín ve velkém stylu vítá papeže Františka
Další výmluvný příklad, jak si zednáři cení Františka, se vztahuje k jeho návštěvě na Filipínách v roce 2015. Místní Veliká lóže si dne 16. ledna 2015 koupila celou stranu ve vydání hlavního deníku v zemi The Philippine Daily Inquirer, aby přivítala papeže „milosrdenství a soucitu“.
A tak i na Filipínách, dříve silně katolické zemi, zednářstvo teatrálně vítá papeže a to ve zdánlivém rozporu s vlastními směrnicemi z minulosti:
„Bojovat proti papežství je společenská nutnost a znamená pro svobodné zednářství stálou povinnost.“ (Zednářský mezinárodní kongres, Brusel, 1904, str. 132 souhrnné zprávy)
Leda, že od tohoto papeže očekává, že jim dopomůže k naplnění jejich vytouženého cíle, zničení Církve a papežství.
Zednářský velmistr si chce potřást rukou s Františkem
Dalším dokladem toho, jak si zednáři cení nového papeže, je rozhovor se Stefanem Bisim, velmistrem Velikého Orientu Itálie pro milánský deník Libero z 20. května 2015. Novinář mimo jiné položil Bisimu otázku týkající se vztahů této lóže a katolické Církve a jeho názor na papeže Františka.
Libero: „Jaké jsou dnes vztahy svobodných zednářů s katolickou Církví a jaký je váš soud o osobě papeže Františka?“
Bisi: „Poprvé, když jsem odpovídal na otázku o něm, řekl jsem, že vyvolal velké sympatie, protože se zdál velmi otevřený novotám. Pokouší se s energií a nadšením změnit tvář Církve, přivést ji blíže k chudým a přehlíženým, a také ví, jak odvážně čelit problémům, které byly v minulosti tabu. Vidím velkou snahu humanity a otevřenosti. Nevím, jestli změní ideje církevní hierarchie také ohledně zednářství. Strávili jsme Porta Pia a nemáme žádné problémy s dialogem o minulosti. „Můžeme kráčet spolu“ pro dobro lidstva. Bylo by hezké si jednoho dne potřást rukama u Porta Pia.“
Porta Pia, o které se zde mluví, je brána skrze níž italské zednářské oddíly Vittoria Emmanuella vstoupily 20. září 1870 do Říma. Tato skutečnost signalizovala převzetí a ukořistění papežských území, jejichž hlavním městem byl Řím, a zároveň úpadek papežské světské moci. Jedná se o symbolický milník veřejně oslavovaný zednáři na celém světě.
Velmistr Bisi si klade otázku, zda papež František také změní ideje u hierarchie ohledně zednářství. To se dá u tohoto nevyzpytatelného člověka stěží odhadnout, ale u Františka by nikterak nepřekvapilo, kdyby, bude-li to třeba, spíše změnil celou hierarchii. I když ta je již i tak prakticky celá nasáklá idejemi modernismu, tj. nepředstavuje pro zednářství žádný problém, naopak je pro něj spojencem.
A ještě jednou Rotary
Na začátku tohoto článku padla zmínka o čestném členství papeže Františka v argentinském Rotary klubu od roku 1999, a o tom, že byl vyhlášen argentinským rotariánem roku 2005. Jeho náklonnost k tomuto kvazizednářskému spolku však trvá i nadále. Svědčí o tom i oficiální zpráva Vatikánského rádia z 30. dubna 2016, v níž se říká:
„Takřka 9000 členů Rotary navštívilo v sobotu Jubilejní audienci na náměstí Sv. Petra na pozvání papeže Františka.“
Audience se konala v souvislosti s konferencí pořádanou jezuity a Rotary International pod názvem „Pomoc uprchlíkům začít znovu“. Prezident Rotary International, Ravi Ravindar v rozhovoru pro tisk mimo jiné uvedl, že papež František „dělá přesně to, co by měl dělat každý rotarián. Vidíme tedy velkou synergii myšlení s tímto papežem, a být zde a obdržet jeho požehnání, je, myslím si, pro nás něčím úžasným.“
Papež František je členem Rotary klubu i přesto, že sami jeho oficiální představitelé (např. zde) tento klub obvykle charakterizují podobnými slovy, jako jsou tato: „Je vskutku chybou říkat, že Rotary je světskou organizací. Ne, Rotary není světské, naše organizace přece vítá, respektuje a uznává všechna náboženství, která věří v existenci Boha, našeho vyššího já, které vše řídí.“
V ozvěně časů však zní slova papeže Lva XII.: „Nadto mezi nejzávažnějšími důvody shora zmíněného zákazu a odsouzení ... je prvním to, že ve společnostech a sdruženích tohoto druhu lidí jakéhokoliv náboženství a kdejaké sekty jsou spolu spojeni, z čehož je dostatečně zjevné, jak velká zkáza může být způsobena čistotě katolického náboženství.“ (Quo Graviora, 1826)
Budeme-li se držet pouze fakt, papež je členem Rotary klubu. Tento klub zastává ideje, které jsou zjevně zednářské, a byl beze vší pochybnosti založen zednářem. Jedná se o typ sdružení, který byl odsouzen v mnoha dokumentech vydaných papežovými předchůdci. Otázkou je, zda mělo být symbolické i datum setkání 30. dubna, které je pro mnohé novopohany či satanisty magické. Je na každém katolíkovi, aby z těchto fakt vyvodil vlastní závěry.
Závěr
Na konec si ještě připomeňme, že Kodex kanonického práva z roku 1917, kánon 2335, stanovuje následující trest, pokud by někdo vstoupil do zednářské lóže nebo podobné společnosti:
„Ti, kteří se přidají k zednářské sektě nebo jiné společnosti téhož druhu, které brojí proti Církvi nebo proti zákonné občanské autoritě, si způsobují ipso facto exkomunikaci jinak vyhrazenou Svatému stolci.“
A dokonce i neomodernistický zmetek, Kodex kanonického práva z roku 1983, ve svém kánonu 1374 na tuto věc pamatuje, třebaže výslovně nejmenuje zednáře:
„Kdo se stane členem sdružení, které brojí proti Církvi, bude potrestán spravedlivým trestem; kdo takové sdružení podporuje nebo řídí, bude potrestán interdiktem.“
V článku jsme měli možnost vidět, jak nadšeně vítaly zednářské lóže volbu papeže Františka, a v jakých superlativech se o něm vyjadřují. Zmínili jsme se o jeho členství v Rotary klubu, který je prostoupen zednářskými idejemi. Mnozí si nejen na základě těchto objektivních fakt, ale především s přihlédnutím k tomu, jak František s nesmírnou rychlostí devastuje Církev, kladou otázku, zda tento papež sám není zednářem. Zde se hodí připomenout slova Permanentní instrukce Alta Vendita – dokumentu z 19. století, v němž karbonáři, de facto jedna z odnoží zednářstva, stanovují svou dlouhodobou strategii pro infiltraci katolické Církve:
„Co musíme žádat, co bychom měli hledat a na to čekat, jako Židé čekají na mesiáše, je papež podle našich potřeb...“
Pokud je tomu skutečně tak, zdá se, že takového papeže zednářství ve Františkovi skutečně nalezlo, protože už nyní dalekosáhlým způsobem zasáhnul do chodu Církve přesně ve shodě s tím, co Instrukce popisuje dále:
„Jestliže si přejete ustavit vládu vyvolených na trůně babylonské děvky, nechte duchovní pochodovat pod vaším praporem, a nechte je vždy věřit, že pochodují pod praporem apoštolských klíčů.Zamýšlíte-li nechat zmizet poslední stopu tyranů a utlačovatelů, nastražte své sítě jako Šimon Bar-Jona, nastražte je do sakristií, seminářů a klášterů spíše než na mořské dno, a pokud nebudete spěchat, slibujeme vám, že váš úlovek bude mnohem podivuhodnější než jeho. Rybář ryb se stal rybářem lidí, vy přivedete přátele k apoštolskému stolci.Budete mít revoluci šířenou v tiáře a pluviálu, pochodující s křížem a praporem, revoluci, která bude potřebovat jen trochu pobídnout, aby zažehla požár ve čtyřech koutech světa.“
Pouhým pozorováním skutečností kolem sebe a na základě fakt se lze domnívat, že tento plán se dnes realizuje v globálním měřítku – požár byl zažehnut. A tak můžeme závěrem říct, že papež František nejspíš není přímo zednářem, i když ani to vyloučit nelze, ale je spíše duchovním otrokem zednářstva a jeho idejí. Svou ideovou inklinací se stal ideálním papežem, jakého si zednářstvo může přát. Stal se užitečnou loutkou hybatelů dějů za kulisami.
13. března 2013 MPA přinesla radostnou zprávu pod titulkem „Jorge Mario Bergoglio zvolen papežem Františkem I. po 187 letech od vydání papežské buly Quo Graviora proti zednářství“. Je zajímavé, že MPA dala do souvislosti papežský dokument proti zednářství a skutečnost, že byl Bergoglio zvolen za papeže. Skoro jako by MPA říkala: po 187 letech od našeho odsouzení přišlo naše vítězství, …Více
13. března 2013 MPA přinesla radostnou zprávu pod titulkem „Jorge Mario Bergoglio zvolen papežem Františkem I. po 187 letech od vydání papežské buly Quo Graviora proti zednářství“. Je zajímavé, že MPA dala do souvislosti papežský dokument proti zednářství a skutečnost, že byl Bergoglio zvolen za papeže. Skoro jako by MPA říkala: po 187 letech od našeho odsouzení přišlo naše vítězství, konečně máme papeže, který nás nebude odsuzovat jako Lev XII., který ve výše zmíněné bule z roku 1826 mimo jiné shrnul odsudky svých předchůdců Klementa XII., Benedikta XIV., Pia VI., a sám napsal:
„Pročež přísně káráme ... všechny věřící v Ježíše Krista, jakéhokoliv stavu ... aby se nikdo pod jakoukoliv záminkou nebo zvláštní podmínkou neodvažoval nebo neopovažoval vstupovat do nich nebo propagovat je nebo pomáhat výše zmíněným společnostem...“ Přičemž Lev XII. jmenuje zednáře a další tajné sekty, které „veřejně hlásají své pohrdání autoritou, nenávist k vládcům, agresivitu ke vztahu k myšlence Božství Ježíše Krista a samotné existence Boha. Otevřeně se chlubí svým materialismem, svými kodexy a statuty, z nichž je zřejmý záměr svržení zákonitých hlav států a totální destrukce Církve..."
