Putin potřebuje Prigožina a Prigožin potřebuje Putina ! - Z odstupem krátkého času můžeme vidět, že všichni ti horliví kritici Prigožina, včetně všech těch nejrůznějších mainstreamových, ale i …Více
Putin potřebuje Prigožina a Prigožin potřebuje Putina !
-
Z odstupem krátkého času můžeme vidět, že všichni ti horliví kritici Prigožina, včetně všech těch nejrůznějších mainstreamových, ale i alternativních českých, slovenských, ruských a jiných populárních bloggerů, novinářů a televizních moderátorů, kteří pošpinili šéfa „hudebníků“ Jevgenije Prigožina se nakonec totálně zesměšnili, udělali ze sebe úplné hlupáky. Byli totiž totálně zahanbeni Peskovovým prohlášením o setkání prezidenta Ruska Vladimíra Putina s Jevgenijem Prigožinem a 35 velitelů prigožinových Wagnerovců v Kremlu. Toto setkání okamžitě znehodnotilo celý propagandistický výstřel proti Putinovu spolupracovníkovi Jevgenijovi Prigožinovi.
Co se stalo?
Verzí je mnoho, ale jedna krutá pravda je: Vojenská společnost, respektive firma Wagner si mezi obyčejnými lidmi získala oblibu a jejich kritika ministerstva obrany neschopného ministra Sergeja Šojguje je nepochybně do značné míry spravedlivá. Tuto popularitu si navíc získala i mnohaměsíční glorifikace práce zaměstnanců firmy Wagner v bojích o město Bachmut/Artěmovsk ve svobodných, zejména v ruských médiích.
Nadto prezident Vladimir Putin půjde do dalšího volebního klání a úspěch jeho příští kampaně u moci do značné míry závisí na stavu věcí na frontě. Proto je do jisté míry závislý na "hudebnících", kteří prokázali svou schopnost bojovat. A ztratit takovou moc a dát ji do rukou Lukašenka by bylo lehkomyslné.
A Prigožin také potřebuje Putinovo vítězství. Vždyť jen Putin ho mohl poslat do zapomnění. Vše podle Gogolova příběhu „Taras Bulba“: „Synu, porodila jsem tě! Zabiju tě!"
Putin ale raději usedl k jednacímu stolu a dohodl se. Lepší špatný mír než dobrá hádka. Je jasné, že toto setkání se obrátí proti ministru obrany Sergeji Šojguovi. Je hlavním poraženým ze shromáždění v Kremlu. Není pochyb o tom, že tam u dlouhého stolu se dostal na maximum. O čem vedli dlouhý rozhovor u kremelského stolu, se už nedozvíme. Ale nemůže být pochyb o tom, že důsledky tohoto rozhovoru budou.
Mimochodem, video s náčelníkem generálního štábu Gerasimovem nejspíš souvisí s návštěvou Vagnerovců v Kremlu: říká se, schůzka je schůzka, ale Kreml nebude dělat ústupky. Zda tomu tak je, se brzy dozvíme. Jedna věc však potěší: Vladimir Putin našel odvahu vyslechnout si celou pravdu o příčinách povstání, jak ji předkládají wagnerovci.
Novinář Georgy Bovt se domnívá, že bývalí rebelové jsou nyní spíše vznětlivými kozáky, kteří byli vždy duší a horou pro cara, ale proti bojarům. „Byli vyslyšeni a plně uspokojili petiční právo. Zdá se, že jim bylo odpuštěno, a v každém případě byli nějak povýšeni ze „zrádců“. Co zde lze říci? Že pokusy o nalezení vnitroelitních kompromisů samy o sobě nejsou v politice nejhorší a není se za co stydět. Jak se říká, vždycky bude. Nyní musíme provést složitější úkol, a to i v informačním prostoru. Totiž zastavit na jedné straně „smáčení“ šéfa PMC jako „zrádce a rebela“, navíc žoldáka, na straně druhé zabránit tomu, aby se v politice prosadil jako víceméně nezávislý. subjekt, který dosáhl setkání s hlavou státu, doslova přivedl jemu svěřené jednotky na hlavní silnici. Na třetí straně, nadále využívat jeho a jeho formací, bojové zkušenosti jak na Ukrajině, tak v Africe. Taková funkčnost není rozptýlena. Opětovná přísaha může být započtena, i když sediment zůstane, “řekl.
Mezitím požadavek na rezignaci Gerasimova a Šojgu byl jedním z požadavků rebelů 24. června. A je to jeho první veřejné vystoupení od 24. června. Šojgu se také objevil se svým hodnotícím prohlášením k událostem z 24. června o týden později. Dalším požadavkem wagnerovců byla právě schůzka s prezidentem. Která chce svým jednáním ukázat, že stále zůstává hlavním zprostředkovatelem, zprostředkovatelem a arbitrem probíhajících procesů. A na základě aktuálních informací můžeme usoudit, že to byl ruský prezident, kdo situaci vyřešil 24. června a nyní pokračuje v ručním řešení jejích důsledků,“ uzavřel.
Politolog Sergej Starovoitov poznamenal, že symbolický význam setkání prezidenta s Prigožinem a jeho veliteli je důležitý. „V politické sémiotice je to jednoznačný znak podpory a souhlasu. Prezidenti se nesetkávají s těmi, kteří jsou nehodní. Proto z této zprávy, ověřené Dmitrijem Peskovem, můžeme o ruské politické realitě pochopit následující: 1. Vzpoura je jiná. 2. Důležité je zastavit se včas. 3. Spojení jsou vším. 4. Prezident je laskavý. 5. Mediální realita, jako každý vysněný prostor, je pro hlupáky. 6. Existují situace, kdy se úřady domnívají, že by se neměly obtěžovat žádným vysvětlováním. 7. Neexistuje žádný plán, vše je jen taktika: tahy se provádějí z konfigurace na herním plánu. A co je nejdůležitější, mezi obrazy světa „nahoře“ a „dole“ se vytvořila obří sémantická mezera podobná dvěma paralelním realitám,
„S jakými změnami začnete?
Připomeňme si tři Prigožinovy požadavky, které vyslovil 24. června: 1. Šojguova rezignace. 2. Gerasimovova rezignace. 3. Setkání s prezidentem. Jedna již byla dokončena. U zbytku pouzdro nerezaví. Není náhodou, že Prigožin mlčí. Také čeká. Jestliže jsme se o schůzce „Wagnerovců“ s prezidentem dozvěděli 11 dní po ní, za jak dlouho se dozvíme o rezignaci Gerasimova? A po kolika - Šojgua? Říká se, že termín byl nazýván - měsíc ... ", - říká telegramový kanál "Visioner's Channel"...
-
Z odstupem krátkého času můžeme vidět, že všichni ti horliví kritici Prigožina, včetně všech těch nejrůznějších mainstreamových, ale i alternativních českých, slovenských, ruských a jiných populárních bloggerů, novinářů a televizních moderátorů, kteří pošpinili šéfa „hudebníků“ Jevgenije Prigožina se nakonec totálně zesměšnili, udělali ze sebe úplné hlupáky. Byli totiž totálně zahanbeni Peskovovým prohlášením o setkání prezidenta Ruska Vladimíra Putina s Jevgenijem Prigožinem a 35 velitelů prigožinových Wagnerovců v Kremlu. Toto setkání okamžitě znehodnotilo celý propagandistický výstřel proti Putinovu spolupracovníkovi Jevgenijovi Prigožinovi.
Co se stalo?
Verzí je mnoho, ale jedna krutá pravda je: Vojenská společnost, respektive firma Wagner si mezi obyčejnými lidmi získala oblibu a jejich kritika ministerstva obrany neschopného ministra Sergeja Šojguje je nepochybně do značné míry spravedlivá. Tuto popularitu si navíc získala i mnohaměsíční glorifikace práce zaměstnanců firmy Wagner v bojích o město Bachmut/Artěmovsk ve svobodných, zejména v ruských médiích.
Nadto prezident Vladimir Putin půjde do dalšího volebního klání a úspěch jeho příští kampaně u moci do značné míry závisí na stavu věcí na frontě. Proto je do jisté míry závislý na "hudebnících", kteří prokázali svou schopnost bojovat. A ztratit takovou moc a dát ji do rukou Lukašenka by bylo lehkomyslné.
A Prigožin také potřebuje Putinovo vítězství. Vždyť jen Putin ho mohl poslat do zapomnění. Vše podle Gogolova příběhu „Taras Bulba“: „Synu, porodila jsem tě! Zabiju tě!"
Putin ale raději usedl k jednacímu stolu a dohodl se. Lepší špatný mír než dobrá hádka. Je jasné, že toto setkání se obrátí proti ministru obrany Sergeji Šojguovi. Je hlavním poraženým ze shromáždění v Kremlu. Není pochyb o tom, že tam u dlouhého stolu se dostal na maximum. O čem vedli dlouhý rozhovor u kremelského stolu, se už nedozvíme. Ale nemůže být pochyb o tom, že důsledky tohoto rozhovoru budou.
Mimochodem, video s náčelníkem generálního štábu Gerasimovem nejspíš souvisí s návštěvou Vagnerovců v Kremlu: říká se, schůzka je schůzka, ale Kreml nebude dělat ústupky. Zda tomu tak je, se brzy dozvíme. Jedna věc však potěší: Vladimir Putin našel odvahu vyslechnout si celou pravdu o příčinách povstání, jak ji předkládají wagnerovci.
Novinář Georgy Bovt se domnívá, že bývalí rebelové jsou nyní spíše vznětlivými kozáky, kteří byli vždy duší a horou pro cara, ale proti bojarům. „Byli vyslyšeni a plně uspokojili petiční právo. Zdá se, že jim bylo odpuštěno, a v každém případě byli nějak povýšeni ze „zrádců“. Co zde lze říci? Že pokusy o nalezení vnitroelitních kompromisů samy o sobě nejsou v politice nejhorší a není se za co stydět. Jak se říká, vždycky bude. Nyní musíme provést složitější úkol, a to i v informačním prostoru. Totiž zastavit na jedné straně „smáčení“ šéfa PMC jako „zrádce a rebela“, navíc žoldáka, na straně druhé zabránit tomu, aby se v politice prosadil jako víceméně nezávislý. subjekt, který dosáhl setkání s hlavou státu, doslova přivedl jemu svěřené jednotky na hlavní silnici. Na třetí straně, nadále využívat jeho a jeho formací, bojové zkušenosti jak na Ukrajině, tak v Africe. Taková funkčnost není rozptýlena. Opětovná přísaha může být započtena, i když sediment zůstane, “řekl.
Mezitím požadavek na rezignaci Gerasimova a Šojgu byl jedním z požadavků rebelů 24. června. A je to jeho první veřejné vystoupení od 24. června. Šojgu se také objevil se svým hodnotícím prohlášením k událostem z 24. června o týden později. Dalším požadavkem wagnerovců byla právě schůzka s prezidentem. Která chce svým jednáním ukázat, že stále zůstává hlavním zprostředkovatelem, zprostředkovatelem a arbitrem probíhajících procesů. A na základě aktuálních informací můžeme usoudit, že to byl ruský prezident, kdo situaci vyřešil 24. června a nyní pokračuje v ručním řešení jejích důsledků,“ uzavřel.
Politolog Sergej Starovoitov poznamenal, že symbolický význam setkání prezidenta s Prigožinem a jeho veliteli je důležitý. „V politické sémiotice je to jednoznačný znak podpory a souhlasu. Prezidenti se nesetkávají s těmi, kteří jsou nehodní. Proto z této zprávy, ověřené Dmitrijem Peskovem, můžeme o ruské politické realitě pochopit následující: 1. Vzpoura je jiná. 2. Důležité je zastavit se včas. 3. Spojení jsou vším. 4. Prezident je laskavý. 5. Mediální realita, jako každý vysněný prostor, je pro hlupáky. 6. Existují situace, kdy se úřady domnívají, že by se neměly obtěžovat žádným vysvětlováním. 7. Neexistuje žádný plán, vše je jen taktika: tahy se provádějí z konfigurace na herním plánu. A co je nejdůležitější, mezi obrazy světa „nahoře“ a „dole“ se vytvořila obří sémantická mezera podobná dvěma paralelním realitám,
„S jakými změnami začnete?
Připomeňme si tři Prigožinovy požadavky, které vyslovil 24. června: 1. Šojguova rezignace. 2. Gerasimovova rezignace. 3. Setkání s prezidentem. Jedna již byla dokončena. U zbytku pouzdro nerezaví. Není náhodou, že Prigožin mlčí. Také čeká. Jestliže jsme se o schůzce „Wagnerovců“ s prezidentem dozvěděli 11 dní po ní, za jak dlouho se dozvíme o rezignaci Gerasimova? A po kolika - Šojgua? Říká se, že termín byl nazýván - měsíc ... ", - říká telegramový kanál "Visioner's Channel"...