8. prosince 1991 se na vigílii slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie v Kostelu Panny Marie ve Finca Betania ve Venezuele udál eucharistický zázrak. Jde o jeden z dalších viditelných důkazů, …Více
8. prosince 1991 se na vigílii slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie v Kostelu Panny Marie ve Finca Betania ve Venezuele udál eucharistický zázrak.
Jde o jeden z dalších viditelných důkazů, který nám dává Kristus, aby oživil naši víru, že jeho přítomnost v Eucharistii je skutečná.
Otty Ossa Avistizabel – kněz a kustod mariánské svatyně – sloužil pro velkou skupinu poutníků mši svatou k ukončení vigilie před slavností Neposkvrněného početí. Než přijal Kristovo tělo a krev, polámal velkou hostii na čtyři části.
Jednu z nich požil a teprve po určité době si všiml, že z jedné části rozlomené hostie začala hojně vytékat krev. Aby nevyvolal zbytečný rozruch, hostii zakryl a shromážděným věřícím neřekl, co se stalo.
Když mše svatá skončila, přenesl krvácející hostii do svatostánku. Na tento neobyčejný zážitek si vzpomíná takto: „Hostii jsem polámal na čtyři části. Když jsem se podíval na paténu, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Na hostii se utvořila červená skvrna a začala z ní téci opravdová krev jako z rány. Po skončení mše svaté jsem krvácející hostii vzal a odložil jsem ji ve svatostánku. Následující den jsem se v šest hodin ráno šel na ni podívat. Krev stále vytékala. Tři dny byla v tekutém stavu a poté se začala srážet. Zdálo se mi velmi zvláštní, že krev do dost hrubé hostie vůbec nevsakovala.“
O tomto mimořádném jevu ihned informovali biskupa Bella, místního ordináře. Biskup uvěřil, že výpověď kněze Ottyho je pravdivá, přesto musel ustanovit zvláštní komisi, aby krvácející hostii podrobili celé sérii vědeckých pokusů a zkoumání a aby v Caracasu provedli laboratorní rozbor krve..
Výsledky zkoumání prokázaly, že z vědeckého hlediska je tento jev nevysvětlitelný. Krev, která z hostie vytekla, je opravdová lidská krev skupiny AB. Jedná se o velmi vzácnou krevní skupinu, kterou má asi jen 5 % lidí. Důležité je také podotknout, že stejnou krevní skupinu vědci objevili na Turínském plátně, pohřební plachtě, do které bylo po smrti zavinuto Ježíšovo tělo, a také na přeměněném chlebu a víně z eucharistického zázraku v Lancianu v Itálii.
P. Baima Ballone, profesor soudního lékařství na univerzitě v Turíně, jako výsledek speciálního výzkumu potvrdil, že krev na plátně je opravdová lidská krev. Výzkum s využitím systému ABO ukázal, že krev patří do skupiny AB.
Podobný výzkum prováděli v roce 1981 i američtí vědci John H. Heller a Alan D. Adler z Institutu New England. Oba nezávisle na sobě potvrdili, že na plátně se nacházejí stopy lidské krevní skupiny AB.
Adler, který je židovského původu, nevěděl, že zkoumá vzorek z Turínského plátna. Teprve když dokázal, že jde nepochybně o lidskou krev, jeden z kolegů mu řekl, že je to vzorek z Turínského plátna. Adler měl do té doby spíše lhostejný postoj k víře, ale v té chvíli řekl: „Můj Bože! To, že se na Plátně nacházejí stopy krve, je stejně jasné jako fakt, že krev proudí iv našich žilách.“
Velmi zajímavé jsou také výsledky výzkumů, které byly prováděny na přeměněném chlebu a víně, pocházejících z eucharistického zázraku v Lancianu (provincie Chieti). V tomto italském městečku se v 8. století stal zázrak.
Jistý baziliánský mnich měl velké pochybnosti o skutečné přítomnosti Krista v Eucharistii. Během sloužení mše svaté se při proměnění v jeho rukou proměnila hosté na tělo, ztratila formu hostie, a víno se proměnilo v krev, přičemž se podobala na lidskou krev.
Papež Pavel VI. v roce 1970 nařídil provést vědecký výzkum, který provedla skupina vědců pod vedením Odoarda Linola, profesora anatomie, histopatologie, chemie a mikrobiologie na univerzitě v Sieně. Výsledky výzkumu způsobily velkou senzaci a dostaly se na první stránky italských deníků. Výzkumy totiž dokázaly, že hosté, která se podle historických svědectví z 8. století přeměnila na tělo, pochází ze srdečního lidského svalu (bez jakýchkoli stop řezání), obsahuje buňky lidského srdečního svalu, endokardu a perikardu a také buňky nervové soustavy, které jsou charakteristické pro srdeční svaly.
Nachází se tam krev skupiny AB. Výzkum 5 hrudek sražené krve (již samotná skutečnost, že vydrželi tak dlouho, je pro vědu nevysvětlitelný úkaz) potvrdil, že jde o opravdovou lidskou krev skupiny AB.
Tři roky po tomto výzkumu, 3. listopadu 1974, putoval do Lanciana kardinál Karel Wojtyła. Celou noc adoroval Ježíše Krista přítomného v Eucharistii. V památné knize svatyně zanechal velmi výstižný zápis: „Učiň, abychom v tebe ještě více věřili, doufali a milovali“ (Fac nos Tibi semper magis credere, in Te spem habere, Te diligere).
Eucharistické zázraky jsou znaky, jejichž prostřednictvím touží zmrtvýchvstalý Kristus probudit a upevnit naši víru.
Touží, abychom uvěřili, že zůstal s námi „po všechny dny, až do skončení světa“ a že je v tajemství Eucharistie opravdu přítomen.
Eucharistie je největším duchovním darem církve pro celé lidstvo, protože je to sám Kristus, náš Spasitel, v podobě chleba a vína.
Ve svátosti Eucharistie je „opravdě, skutečně a podstatně obsaženo tělo a krev spolu s duší a božstvem našeho Pána Ježíše Krista, a tedy celý Kristus (…) Eucharistická přítomnost začíná ve chvíli konsekrace a trvá, než existují eucharistické způsoby. Kristus je přítomen celý a úplný pod jedním i druhým způsobem a celý a úplný v každé jejich části“ (Katechismus Katolické církve 1374; 1377).
Zmrtvýchvstalý Kristus nám dává celého sebe v Eucharistii, aby nás přeměňoval svou láskou a vedl k plnosti štěstí. Apeluje na naše srdce slovy, která napsala svatá Faustína ve svém Deníčku: Ach, jak mě bolí, že duše se ve svatém přijímání tak málo spojují se mnou. Čekám na ně, a ony jsou vůči mně lhostejné. Miluji je tak něžně a upřímně, a ony mi nedůvěřují. Chci je zasypat milostmi – ony je nechtějí přijmout. Zacházejí se mnou jako s něčím mrtvým, a přece mám srdce plné lásky a milosrdenství. Abys poznala alespoň trochu moji bolest, představ si nejněžnější matku, která velmi miluje své děti, avšak děti pohrdají matčinou láskou. Rozjímej nad její bolestí, nikdo ji nepotěší. To je slabý obraz a podobenství o mé lásce“ odst.(1447).
ZDROJ: doverujem-a-verim.blogspot.com/…018/10/eucharisticky-zazrak-vo-finca-betania.html.
Jde o jeden z dalších viditelných důkazů, který nám dává Kristus, aby oživil naši víru, že jeho přítomnost v Eucharistii je skutečná.
Otty Ossa Avistizabel – kněz a kustod mariánské svatyně – sloužil pro velkou skupinu poutníků mši svatou k ukončení vigilie před slavností Neposkvrněného početí. Než přijal Kristovo tělo a krev, polámal velkou hostii na čtyři části.
Jednu z nich požil a teprve po určité době si všiml, že z jedné části rozlomené hostie začala hojně vytékat krev. Aby nevyvolal zbytečný rozruch, hostii zakryl a shromážděným věřícím neřekl, co se stalo.
Když mše svatá skončila, přenesl krvácející hostii do svatostánku. Na tento neobyčejný zážitek si vzpomíná takto: „Hostii jsem polámal na čtyři části. Když jsem se podíval na paténu, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Na hostii se utvořila červená skvrna a začala z ní téci opravdová krev jako z rány. Po skončení mše svaté jsem krvácející hostii vzal a odložil jsem ji ve svatostánku. Následující den jsem se v šest hodin ráno šel na ni podívat. Krev stále vytékala. Tři dny byla v tekutém stavu a poté se začala srážet. Zdálo se mi velmi zvláštní, že krev do dost hrubé hostie vůbec nevsakovala.“
O tomto mimořádném jevu ihned informovali biskupa Bella, místního ordináře. Biskup uvěřil, že výpověď kněze Ottyho je pravdivá, přesto musel ustanovit zvláštní komisi, aby krvácející hostii podrobili celé sérii vědeckých pokusů a zkoumání a aby v Caracasu provedli laboratorní rozbor krve..
Výsledky zkoumání prokázaly, že z vědeckého hlediska je tento jev nevysvětlitelný. Krev, která z hostie vytekla, je opravdová lidská krev skupiny AB. Jedná se o velmi vzácnou krevní skupinu, kterou má asi jen 5 % lidí. Důležité je také podotknout, že stejnou krevní skupinu vědci objevili na Turínském plátně, pohřební plachtě, do které bylo po smrti zavinuto Ježíšovo tělo, a také na přeměněném chlebu a víně z eucharistického zázraku v Lancianu v Itálii.
P. Baima Ballone, profesor soudního lékařství na univerzitě v Turíně, jako výsledek speciálního výzkumu potvrdil, že krev na plátně je opravdová lidská krev. Výzkum s využitím systému ABO ukázal, že krev patří do skupiny AB.
Podobný výzkum prováděli v roce 1981 i američtí vědci John H. Heller a Alan D. Adler z Institutu New England. Oba nezávisle na sobě potvrdili, že na plátně se nacházejí stopy lidské krevní skupiny AB.
Adler, který je židovského původu, nevěděl, že zkoumá vzorek z Turínského plátna. Teprve když dokázal, že jde nepochybně o lidskou krev, jeden z kolegů mu řekl, že je to vzorek z Turínského plátna. Adler měl do té doby spíše lhostejný postoj k víře, ale v té chvíli řekl: „Můj Bože! To, že se na Plátně nacházejí stopy krve, je stejně jasné jako fakt, že krev proudí iv našich žilách.“
Velmi zajímavé jsou také výsledky výzkumů, které byly prováděny na přeměněném chlebu a víně, pocházejících z eucharistického zázraku v Lancianu (provincie Chieti). V tomto italském městečku se v 8. století stal zázrak.
Jistý baziliánský mnich měl velké pochybnosti o skutečné přítomnosti Krista v Eucharistii. Během sloužení mše svaté se při proměnění v jeho rukou proměnila hosté na tělo, ztratila formu hostie, a víno se proměnilo v krev, přičemž se podobala na lidskou krev.
Papež Pavel VI. v roce 1970 nařídil provést vědecký výzkum, který provedla skupina vědců pod vedením Odoarda Linola, profesora anatomie, histopatologie, chemie a mikrobiologie na univerzitě v Sieně. Výsledky výzkumu způsobily velkou senzaci a dostaly se na první stránky italských deníků. Výzkumy totiž dokázaly, že hosté, která se podle historických svědectví z 8. století přeměnila na tělo, pochází ze srdečního lidského svalu (bez jakýchkoli stop řezání), obsahuje buňky lidského srdečního svalu, endokardu a perikardu a také buňky nervové soustavy, které jsou charakteristické pro srdeční svaly.
Nachází se tam krev skupiny AB. Výzkum 5 hrudek sražené krve (již samotná skutečnost, že vydrželi tak dlouho, je pro vědu nevysvětlitelný úkaz) potvrdil, že jde o opravdovou lidskou krev skupiny AB.
Tři roky po tomto výzkumu, 3. listopadu 1974, putoval do Lanciana kardinál Karel Wojtyła. Celou noc adoroval Ježíše Krista přítomného v Eucharistii. V památné knize svatyně zanechal velmi výstižný zápis: „Učiň, abychom v tebe ještě více věřili, doufali a milovali“ (Fac nos Tibi semper magis credere, in Te spem habere, Te diligere).
Eucharistické zázraky jsou znaky, jejichž prostřednictvím touží zmrtvýchvstalý Kristus probudit a upevnit naši víru.
Touží, abychom uvěřili, že zůstal s námi „po všechny dny, až do skončení světa“ a že je v tajemství Eucharistie opravdu přítomen.
Eucharistie je největším duchovním darem církve pro celé lidstvo, protože je to sám Kristus, náš Spasitel, v podobě chleba a vína.
Ve svátosti Eucharistie je „opravdě, skutečně a podstatně obsaženo tělo a krev spolu s duší a božstvem našeho Pána Ježíše Krista, a tedy celý Kristus (…) Eucharistická přítomnost začíná ve chvíli konsekrace a trvá, než existují eucharistické způsoby. Kristus je přítomen celý a úplný pod jedním i druhým způsobem a celý a úplný v každé jejich části“ (Katechismus Katolické církve 1374; 1377).
Zmrtvýchvstalý Kristus nám dává celého sebe v Eucharistii, aby nás přeměňoval svou láskou a vedl k plnosti štěstí. Apeluje na naše srdce slovy, která napsala svatá Faustína ve svém Deníčku: Ach, jak mě bolí, že duše se ve svatém přijímání tak málo spojují se mnou. Čekám na ně, a ony jsou vůči mně lhostejné. Miluji je tak něžně a upřímně, a ony mi nedůvěřují. Chci je zasypat milostmi – ony je nechtějí přijmout. Zacházejí se mnou jako s něčím mrtvým, a přece mám srdce plné lásky a milosrdenství. Abys poznala alespoň trochu moji bolest, představ si nejněžnější matku, která velmi miluje své děti, avšak děti pohrdají matčinou láskou. Rozjímej nad její bolestí, nikdo ji nepotěší. To je slabý obraz a podobenství o mé lásce“ odst.(1447).
ZDROJ: doverujem-a-verim.blogspot.com/…018/10/eucharisticky-zazrak-vo-finca-betania.html.
Veřejná doména