Používají "mozkovou smrt", aby s lidmi zacházeli jako s krysami
Lékaři používají kontroverzní diagnózu "mozková smrt" k tomu, aby s lidmi zacházeli jako s laboratorními krysami
Lidé, kteří přežili "mozkovou smrt", dokazují, že diagnóza může být stanovena omylem a že využívání těchto lidí pro lékařské experimenty na tomto základě je eticky neopodstatněné. Gerain0812/Shutterstock
Newyorský pacient, 57letý muž, prokázal nepřetržitou funkci ledvin po dobu více než jednoho měsíce, což je nejdelší doba, po kterou genem upravená prasečí ledvina úspěšně fungovala u člověka. Tým plánuje sledovat funkci ledvin pacienta až do poloviny září, během této doby mu bude poskytována kardiopulmonální podpora v prostředí intenzivní péče.
V Alabamě podstoupil 52letý muž s "mozkovou smrtí" a selháním ledvin odstranění svých přirozených ledvin a byla mu implantována prasečí ledvina, která prošla deseti genetickými modifikacemi. Na rozdíl od loňských výsledků (ve kterých xenotransplantovaná ledvina umístěná do "mozkově mrtvé" osoby nefungovala správně), Dr. Jayme E. Locke a její tým uvedli, že tentokrát ledvina xenotransplantátu fungovala dobře po celé sedmidenní období studie, které zahrnovalo každodenní biopsie ledvin.
"Tyto xenoštěpy nejen vytvářely moč, ale také čistily... toxiny a udržoval normální funkci ledvin a skutečnou stabilitu [sic] v tomto modelu po celých sedm dní," řekl Locke. "A skutečně, po dokončení studia ledviny stále pracovaly."
Na lékařské etiky to tak dojem neudělalo. Joel Zivot, M.D., M.A., J.M. napsal v komentáři pro MedPage Today:
Obecně lze říci, že správnost nebo špatnost tohoto typu procedury je důsledkem řady morálních rozhodnutí, dosud nezveřejněných a neprozkoumaných, a zahrnují problémy mozkové smrti, experimentů na lidech, souhlasu, přídělového systému a práv zvířat.
Poukazuje na to, že koncept "mozkové smrti" proměnil lidi ve zdroje, komodity, které mají být použity pro cenné životně důležité orgány, které vlastní. Většina lidí nedostane žádný informovaný souhlas, když nezištně podepíší dárcovskou kartu na odboru motorových vozidel a netuší, že mohou být považováni za "mrtvé", zatímco ještě dýchají a mají tlukoucí srdce. Nebo že lékaři v současné době nedodržují právní definici smrti podle neurologických kritérií podle zákona o jednotném určení smrti (Uniform Determination of Death Act, UDDA, jehož nějaká forma byla přijata do zákona všemi 50 státy).
Zatímco UDDA vyžaduje pro diagnózu "mozkové smrti" "zastavení všech funkcí celého mozku, včetně mozkového kmene", lékaři se nyní obecně řídí pokyny Americké neurologické akademie z roku 2010, které vyžadují pouze dokumentaci kómatu, test reflexů mozkového kmene u lůžka a test apnoe. Žádné další speciální studie "celého mozku" nejsou zapotřebí.
Podle Dr. Života, Smrt je trvalá absence známek života. Trvalost zůstává problémem v případě "mozkové smrti", protože nemůžeme znát trvanlivost stavu smrti, dokud se neprokáže, že je trvanlivý. Při určování smrti došlo k chybám... Stanovení mozkové smrti je i nadále nejisté. Je možné, že nepatrný zbytek mozkových funkcí může uniknout detekci. S pokrokem ve funkčním zobrazování mozku pravděpodobně odhalíme mozkovou aktivitu, o které jsme si mysleli, že chybí. Jak jsme spokojeni s možností, že u těch, které nazýváme mozkově mrtvými, může být stále přítomna nějaká hluboká mozková funkce?
V roce 2008 vydala Prezidentská rada pro bioetiku bílou knihu "Kontroverze při určování smrti". V té době ospravedlňovali pokračování neurologického standardu pro "mozkovou smrt" silným morálním přesvědčením o úctě k čerstvě "mrtvým". I když připustili, že je nutné tato "těla" po krátkou dobu udržovat, aby se usnadnily odběry orgánů, odsuzovali zbytečnou úzkost rodin, jejichž blízcí byli i po takové diagnóze nadále ventilováni a udržováni.
Ale dva "mozkově mrtví" muži, o kterých jsme hovořili výše, se takového respektu netěší. Jsou udržováni na ventilátorech jako xenotransplantátní hostitelé až do ukončení experimentu a obětování patologickému vyšetření. A je velmi nepravděpodobné, že by tito muži dostali šanci s touto léčbou souhlasit. Zivot píše:
Současné předběžné směrnice neobsahují žádnou formulaci pro taková posmrtná přání. Jednotlivci se mohou přihlásit jako dárci orgánů před smrtí, ale darovat celé své mozkově mrtvé tělo pro transplantaci xenotransplantátu je bez jasného precedentu... Mozková smrt jako kritérium smrti musí neustále odrážet to, co je známo, a zdůvodňovat, proč může být možnost nesprávné diagnózy mozkové smrti odložena stranou, pokud je v sázce experiment s xenotransplantátem nebo jakýkoli jiný experiment.
Nejlepším možným výsledkem by bylo, že by možná někteří z těchto "mozkově mrtvých" lidí, kteří jsou nyní používáni jako hostitelé xenotransplantátů, prokázali neurologické zlepšení během doby, kdy by se jim dostávalo špičkové péče na JIP jako lékařským testovacím subjektům. Diagnóza "mozkové smrti" je obvykle sebenaplňujícím se proroctvím, kdy se tito nešťastní lidé buď rychle stanou dárci orgánů, nebo jim bude odebrána lékařská podpora. Ale stále více lidí, jako Zack Dunlap, Jahi McMath, Taylor Hale, Trenton McKinleya další, dokazuje, že se lékaři mýlí ohledně své diagnózy "mozkové smrti". Tito lidé, kteří přežili "mozkovou smrt", dokazují, že tato diagnóza může být chybná a že využívání těchto lidí k lékařským experimentům je eticky neospravedlnitelné.
pokládat vyhasnutí mozkových funkcí za tečku za životem je materialistický nesmysl a blud materialistické medicíny. Objevily se lékařské zprávy, kdy se stalo, že přístroj zaznamenávající mozkovou činnost po určité době opět naskočil a projevila se překvapivá a neočekávaná , ale pravidelná aktivita, žádné chaotické záchvěvy. Je to přímý důkaz existence po smrti a vysvětluje to i případy …Více
pokládat vyhasnutí mozkových funkcí za tečku za životem je materialistický nesmysl a blud materialistické medicíny. Objevily se lékařské zprávy, kdy se stalo, že přístroj zaznamenávající mozkovou činnost po určité době opět naskočil a projevila se překvapivá a neočekávaná , ale pravidelná aktivita, žádné chaotické záchvěvy. Je to přímý důkaz existence po smrti a vysvětluje to i případy, kdy mozek dítěte byl vrozeně silně nevyvinutý a přesto dítě dokázalo získat obstojné schopnosti. Duch člověka je příčinou a tvůrcem myšlení, mozek je pouze nástroj , kdy duch může i s částečným nástrojem vytvářet činnost a hmotné myšlenky / zřejmě pokud je zachována a je funkční epifýza a správně fungují duchovní těla člověka/. Taktéž tvrzení, že srdce je příčinou oběhu je také nesmysl. Krev uvádí do pohybu duch a srdce funguje přibližně jako vodní trkač, je uváděno v činnost pohybem krve, jejíž kinetická energie také živí elektrickou energii srdce. Dokud funguje krevní oběh, tak je duch přítomen a člověk není mrtev. Ale i po smrti je člověk v duchovním stavu ještě různě dlouho přítomen u těla, je s ním také individuální dobu spojen duchovně a může vnímat, co se s tělem děje. Hlavně bolestně vnímá duchovní atmosféru, která je v nemocnicích opravdu bezbožná.
