Nedůstojný způsob jednání (Kardinál Müller) 6. 7. 2017 Postup papeže vůči propuštěnému prefektovi Kongregace pro nauku víry se setkal s kritikou německého listu Neue Passauer Presse. Setkání papeže s kardinálem trvalo pouze jednu minutu a bylo ukončeno bez udání jakéhokoliv důvodu jeho propuštění.. „Takový styl nemohu akceptovat“, prohlásil kardinál Müller pro Neue Passauer Presse. „Pro jednání se spolupracovníky musí i pro papeže platit „Sociální nauka církve“. Bavorský list kontaktoval kardinála u příležitosti úmrtí kardinála Meisnera, který zesnul v lázních Bad Füssing 5. července 2017 v ranních hodinách. Večer před úmrtím hovořili spolu oba kardinálové a emeritní kolínský arcibiskup uvedl, že byl tímto propuštěním hluboce dotčen a označil je za velkou škodu pro církev. (Kardinál Meisner foto z 2014) Kardinál Müller zdůraznil, že byl k papeži vždy loajální a zůstane loajální i nadále. Katholisches www.lumendelumine.cz/index.php
Je to satan, kdo byl uveden do náručí Církve a během velmi krátké doby bude vládnout falešné církvi.“ (sv. P. Pio stigmatik viz ) (*)
Za celých devět měsíců, které uplynuly od předání „dubií“ (otázek), neodpověděl Bergoglio (František z Vatikánu) na oprávněné kardinálské otázky (jedním z dotazujících byl dnes již zesnulý kardinál Meisner) jinak než zarytým mlčením. Jak by také mohl promluvit, vždyť by to pro něho znamenalo veřejné přiznání barvy. Je to jednání zbabělce, který se bojí otevřené konfrontace a schovává se za svou domnělou „papežskou“ autoritu. I pro nejposlednějšího představitele církve stejně jako pro všechny soudné věřící je dnes zcela jasné, že dvojznačné formulace jsou jeho speciální nástroj a uplatňuje je v AL zcela záměrně, aby dosáhl změny dosavadní církevní nauky. Dnes je zcela zřejmé, že obě synody o rodině svolal právě s cílem, aby prosadil možnost rozvodu a druhého „manželství“ a přizpůsobil církev okolnímu světu. Dokládá to celá chronologie událostí posledních dvou let.
Za nedlouhou dobu, kdy skočil v koši druhý kardinálský dopis papeži Františkovi, došlo k ještě většímu prohloubení vnitrocírkevního zmatku. Biskupové a biskupské konference se vyslovují protikladně k základním otázkám víry a morálky a svědčí tak o vnitřním rozkolu. Papeže Františka je možno zcela oprávněně obvinit, že neplní primární funkci svého úřadu, nemluvě o tom, že panující zmatek sám plánovitě vyvolává a podněcuje a mnohé jeho současné aktivity v církvi jsou v naprostém rozporu s posláním, které s papežským úřadem přijal.
Druhý vatikánský „koncil“ vstupním projevem zaprodance Giovanni Roncalliho zahájil nástup k demolici katolické církve, která právě finišuje Bergogliovou horečnou činností. To, co Bergoglio zavádí a šíří, směřuje zákonitě k totální demoralizaci. Jestliže si někdo osvojí podle jeho návodu autonomii rozhodovat ve svůj prospěch, že svůj život v konkubinátě nemusí pokládat za těžce hříšný stav, dříve nebo později dospěje do stadia, kdy tuto „pravomoc“ začne uplatňovat v jakýchkoliv kontroverzních situacích. Falešná svéprávnost svědomí úplně převrací morální řád. Bergoglio zde postupuje v Satanových intencích a kdo v něm chce nadále spatřovat „Svatého otce“, uráží všechny jeho předchůdce a především samotného Boha. Čím více se ovšem šíří Bergogliem požehnaná lavina cizoložství a svatokrádeží, tím více se šíří také nakažlivé mínění, jakoby to vlastně bylo v pořádku. Závrať liduvládného sebevědomí chlácholí davy, že pravda bude nakonec tam, kde je většina. Ale jak nás poučila Sodoma a Gomora, je tomu zcela naopak: pravdu si zachovala jen nepočetná Lotova prchající rodina. (Onen reálný historický monument lidské zvrácenosti a Boží spravedlnosti u Mrtvého moře je dodnes k vidění, všichni příznivci osvobozené autonomní morálky by si tam měli povinně vykonat svou pouť. Skandál kolem Amoris laetitia je ovšem jen momentální špičkou ledovce. I nejfundovanějším kritikům Bergoglia jakoby unikalo to nejpodstatnější, totiž skutečnost, že Bergogliovo osobní krédo stojí od počátku zcela mimo evangelium a mimo církev. Demonstruje to tím, že nevzdává úctu a poctu našemu Pánu Ježíši Kristu. Demonstroval to rovněž veřejně v květnu ve Fatimě. To nás čtyři roky jeho řečí u sv. Marty tak zglajšaltovaly že nám jeho drzé urážky, jaké si dovolil vůči Panně Marii, připadají normální? Bratři, je na čase, abychom ze sna povstali.
Copak není evidentní, že tento antipastýř se dal zcela do služeb protivného tábora? Je to šokující, bezprecedentní situace, jaká nemá v církvi obdoby, že se vlastně bojíme ji vzít v úvahu, ale to na podstatě věci nic nemění. Obdivuhodně důsledně se realizuje 200 let starý projekt zapřisáhlých nepřátel se Božího království, který vsadil právě na takovou postavu zvrácené a zrádné hlavy církve.
Objevil se Římě před čtyřmi roky jako někdo z onoho světa. To nebylo nikomu nápadné, jaké známosti, vazby a osobní přátelství má tento muž ze zámoří nejen s celým disentem italské a německé církve, ale jak je spřízněný s úhlavními protivníky Božího království ze všech světadílů a jak si je zcela nepokrytě zatahuje do nejrůznějších církevních orgánů a realizuje tak krok za krokem univerzální vnitrocírkevní zednářskou supremaci? S velkým přehledem zmobilizoval, bylo – li třeba „zrehabilitoval“ všechny možné povratníky a rebely a zapojil je aktivně do díla zkázy. Posloužily jeho dosavadní slovutné „elaboráty“ aspoň v nejmenším církvi, anebo je to ve skutečnosti zakuklené infikované předivo, které rafinovaně mate základní pojmy O jeho cílech výmluvně svědčí jeho neobyčejná přízeň a náklonnost, jaké projevuje všemu a všem, kdo jakýmkoliv způsobem vystupují nepřátelsky vůči katolické církvi. Zbožňuje a pokud může, líbá ultralevicové političky, objímá politiky a rafinovaně a nekompromisně „odstavuje“ všechny své skutečné i potenciální oponenty.
Tento antipapež nespadl z oblak. Že se v církvi objeví záškodník tohoto typu, to už přece víme dva tisíce let a aktuálně to potvrdil P. Pio. Když tedy nadchází tato osudová situace, je třeba si to otevřeně přiznat a podle toho se zachovat. Nic nám nepomůže zavírat oči, protože pak nevidíme ani propast, kam to všechno zákonitě směřuje.
Bergoglio si zařídil dokonce formálně své vyhoštění, když přijal spolu s „papežským kazatelem“ z rukou heretiků satanské biřmování (viz). Pokud to někomu nepřipadá divné, je to jen díky heretickému koncilu a jeho zákeřné „ekumenické narkóze“. Na obranu svého velvyslance používá Satan strašáka sedesvakantismu a pochybující věřící mate ujišťováním, že Bergoglio zatím žádný blud nevyslovil. Bergogliův kapitální blud nese ve skutečnosti všechny známky největší Satanovy podlé lži, jakou jako v ráji podvedl prarodiče: že Bůh je lhář, protože požaduje od lidí nemožné. Bergogliova arcihereze hlásá, že nejvznešenější a nejposvátnější Boží záměr a zákon je nedosažitelný ideál. Není divu, že se přemnohým nedostavá nezbytného světla a síly, když jsme opustili jediný zdrojmilostí a světla - autentickou Kalvarskou oběť, a nahradili ji jalovým luteránsko židovským divadlem, které místo pravého Boha uctívá člověka. Jestliže však Boží Zákon je nereálný, tak k čemu vlastně je? K čemu by tedy vůbec byla církev, jestliže její údy si mají prakticky žít tak jako lidé tohoto světa? Výsledek 500 let starého Lutherova odpadlictví, které mezitím neuvěřitelně zdemoralizovalo lidstvo, se má stát dnes normou pro Boží království? Všemi prostředky a vynálezy působí úspěšně Satan na lidstvo, aby se vzdalo veškeré své přirozenosti a důstojnosti a propadlo nejhanebnějším zhůvěřilostem, a Církev Boží se má přizpůsobit a nechat zavléct a zapojit do tohoto sodomského hnojiště? Je čas konečně prohlédnout a jednoznačně se odloučit od lstivého a falešného proroka, který už dávno opustil trojjediného Boha a jeho zjevenou víru. Nastala absurdní situace, kdy falešná církev a její generalita spolkla ďáblovu návnadu, opouští Petrovu skálu a jde svou cestou do služeb Lháře, který stanul v jejím „čele“ a který z toho důvodu ještě ani jednou nevyznal chválu nejvyššímu Pánu a Králi. Suď mě Bože, a rozhodni mou při, vysvoboď mě ze znesvěceného národa a od podlého a lstivého člověka. Sešli své světlo a svou pravdu, ty ať mě vedou a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stánků (Ž 42). Všemohoucí Bůh, který dopustil tuto těžkou zkoušku za naši dlouholetou nevěrnost, neopouští ty, kteří se k němu s důvěrou a opravdovou kajícností utíkají. -vu-
(*) Za toto demaskování se Satan pomstil P. Piovi tím, že ho uvěznil v ohavném zednářské chrámě v San Giovanni Rotondo Zdroj: www.lumendelumine.cz/index.php
Bergoglio nehodlá vstoupit do dějin pouze jako přechodný papež
Propuštění kardinála Müllera představuje nejhlubší zásah Bergoglia do římské kurie. Jestliže prvním mužem římské kurie je státní sekretář, pak prefekt Kongregace pro nauku víry je jeho nejdůležitějším spolupracovníkem, soudí Roberto de Mattei. To co podniká, dělá se záměrem, aby to přetrvalo jeho odchod. De Mattei mluví o záměru „nezvratné reformy“. Bergogliánští přívrženci často mluví o „nezvratných procesech“. Aby posílil svou jistotu, institucionalizuje Bergoglio novoty, kterým přikládá obzvláštní důležitost. Počítá s tím, že pak už dále poběží samy o sobě. Světový den chudých To je jedno z jeho děl, o kterém mluvil znovu před několika týdny. První „světový den chudých“ se má uskutečnit 17. listopadu. Již na podzim roku 2013 dal Bergoglio opakovaně na vědomí, že chápe církev jako velký polní lazaret. Od letošního listopadu se má každoročně konat slavnost milosrdenství. Důraz se přitom klade na skutky tělesného milosrdenství. Takové prvořadé zaměření na sociální záležitosti vyvolalo již v říjnu 2013 ostrou kritiku, v jejímž čele stál filozof práva Mario Palmaro spolu s novinářem Alexandro Gnocchim (viz). 17. listopadu pořádá Bergoglio oběd pro stovky chudých. Generální zkoušku bude absolvovat 1. října v Boloni spolu se svým oddaným chráněncem arcibiskupem Mateo Zuppim (viz). Pozorovatelé se obávají, že oběd se bude konat přímo v katedrále. „Sant´Edigio“ je pověstné svým kulinárním zneužíváním Božích chrámů. Kostely by chtělo změnit „k dobrým účelům“, s polévkami pro chudinu, což vůbec nesnižuje stupeň jejich zneužití a znesvěcení jako příbytku Hospodinova. Již několik let pořádají v Lecce v chrámu sv. Františka vánoční hostinu pro chudé. Podobně si počínají v Mönchengladbachu, podle hesla: Kostel má být místem pohostinství. Tam, kde zapomněli na skutečnou „Boží hostinu“, chtějí se prosazovat tím, že se tlačí na její místo.
Stolování Sant´Edigio Scholas Occurentes bez křesťanství, ale s gender – ideologií Scholas Occurentes je školská nadace, která vznikla v Buenos Aires ještě za arcibiskupa Bergorlia. Na podzim 2015 usadil Bergoglio toto hnutí ve Vatikánu. Je součástí Papežské akademie věd pod současnou patronací velkého Bergogliova důvěrníka Marcela Sanchese Soronda. Podle údajů nadace organizuje tato aktivita více než 400 000 škol na celém světě. Zda jsou to školy katolické, státní nebo jakékoli, na tom vůbec nezáleží. Nacházejí se ve 82 státech. Před rokem se stala nadace předmětem kritiky, když se Bergogliova podobizna stala propagačním mottem loterie. Nadace tehdy odmítla milionový dar tehdejšího argentinského levicového peronistického prezidenta, kterému „fandil“ Bergoglio, ale který prohrál volby s lidovým protikandidátem. Scholas Occurentes propaguje výchovu bez křesťanství a právě na tom zakládá své úspěchy. Státy a ředitelé je přijímají jako nositele „dialogu“, „setkání“, „stavitele mostů“, „míru“ a „integrace“. Bergogliovy projevy k zástupcům těchto škol se vyznačují „hrobovým mlčením“ o Ježíši Kristu a jeho evangeliu, aby se tak se vytvářely mosty mezi „církví“ a církvi vzdálenými elitami. Hlavním „dohližitelem“ této sekularizace je Sanches Sorondo, který tyto „mosty“ zbudoval již v oblasti „klimatu“, „společenského konsenzu“, „potratů“ a nyní bourá poslední hradby, jaké představuje církev, když hájí právo na život (viz). Jestliže v Bergogliově projektu nehrají žádnou roli náboženské aspekty, o to více se zde zabydlela „gender – ideologie“ jakožto zamilovaná „pedagogická revoluce“ současného revolučního papeže. Kongresy „Scholas“se konají ve Vatikánu a od 9. června mají své hlavní sídlo ve vatikánských palácích (přesně podle utajovaného fatimského tajemství o panství Satana ve Vatikánu). Po celá staletí byly jezuitské školy majáky katolické výchovné činnosti. Nyní pod jezuitským „papežem“ pořádají „fotbalová utkání za mír“, nad kterými přijímá „jeho svatost“ svou „záštitu“ a přizvány jsou světové fotbalové hvězdy. V loňském roce bylo organizováno v tomto rámci boxerské utkání: katodický boxer se utkal s muslimským šampiónem, který podlehl v šestém kole a musel být dopraven do nemocnice. Když ho z nemocnice propustili, byli oba přijati Bergogliem „u svaté Marty“. František spolu se svým kuriálním poskokem Sorondem vyhledávají systematicky blízkost radikální levice. K tomu napomáhají různá „lidová hnutí“. Čím je Sanches Sorondo v Římě, tím je Juan Grabois v Buenos Aires. Tato osobnost je štamgastem všech levicových setkání od Seatlu až po Porto Alegre a slídí tam po nových spojencích pro Bergogliovy levicové spolky. Patří k nim také indiánská a ekologická hnutí. Mezi jejich pantery se řadí bolivijský „cocalero" Evo Morales (viz),uruguayský exprezident José „Pepe“ Mujica a bolivijský pohlavár Nicols Maduro. Řeči, které při těchto setkáních pronáší František, jsou vysloveným politickým manifestem, usilujícím, aby v něm masy spatřovaly posla „mystické kategorie“ vyslaného, aby osvobodil svět. Zatím se konaly čtyři takové srazy: 2014 v Římě, 2015 v Bolívii a 2016 a 2017 opět v Římě. Wall Street Journal mluví o Bergogliovi jako o „vůdci globální levice.“ Vytlačit právo na život a prosadit rozvody Bergogliovým programem je odrovnat dosavadní obhajobu práva na život, manželství a rodiny a zabetonovat ve vatikánských institucích jeho nový kurs. To platí především pro dosavadní Papežskou akademii pro život a Papežský institut Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny. Instituce, které bývaly skálami v boji za život od početí až do přirozené smrti, se prakticky v minulých dnech ocitly v oblasti plánovitého sesuvu půdy a rozhodný hlas církve oněměl. Amoris laetitia prorazila první průrvy k přijetí rozvodové praxe a nových forem „manželství“. Podle katholisches. Co k tomu dodat? Tento text je názorným a faktickým dokladem o charakteru a ideologickém a osobním zaměření současné působnosti Jorge Bergoglia v katolické církvi, které ve skutečnosti směřuje k jejímu umlčení, zničení a podrobení současnému světu. Ilustruje tak konkrétně jeho portrét z článku „Satan vládne ve Vatikánu“. Rostoucí zbabělost a neuvěřitelná pasivita a zbabělost současného duchovenstva budí dojem nápadných úspěchů bergogliánské strategie podněcují falešného pohlavára k nevídané pýše a stupňovanému úsilí stanout co nejdříve na piedestalu nového proroka a osvoboditele světa. Zaslepený antipapež přitom vůbec nechápe, že se stal pouhou poddajnou loutkou vykonávající pokyny babylonských mocností. K útěše těch, kteří se tohoto vývoje děsí, je třeba doplnit, že právě tyto jeho úspěchy jsou neklamným znamením blížícího se velkého pádu, neboť jeho úspěšnost slouží jen k tomu, aby se naplnila míru hříchů a smilstva, která přivede k pádu velký Babylon. Brzy přijde ten, který je alfa i omega, první i poslední, začátek i konec, ale kterého Bergoglio stojící v opačných službách nectí ani nerespektuje, a proto zůstane venku spolu s čaroději, smilníky, vrahy a modláři a s těmi, kdo mají zálibu v páchání lži, v kterémžto je Bergoglio velmistrem. Kdo je poskvrněný, ať se poskvrňuje dál. Pán přijde brzy a jeho odplata s ním.
Papež František jako vůdce nové komunistické papistické internacionály Prezidentské volby v Argentině, Bergogliově vlasti, staví do popředí politické vize papeže Františka. Jejich součástí je jeho nadšení pro „lidová nutí“, populismus a utopie o nové komunistické a „papistické“ internacionále, Předběžné prezidentské volby v Argentině nepřinesly jasno, zda „levicově peronistická kirchneriáda“ bude pokračovat nebo skončí. Papež František ji každopádně nepokrytě podporuje bez ohledu na její zcela evidentní rozpory s katolickou mravní naukou. Revoluce proti kapitalismu je zřejmě nejvyšší prioritou. Dva hlavní kandidáti jsou Daniel Scioli, kirchnerián z Partido Justicialista a jeho vyzyvatel Maurici Makrí z Propuesta Republicana. Františkův portrét je zatím pro oba amuletem.
Při své poslední jihoamerické cestě demonstroval Bergoglio své sympatie především k populistickým prezidentům Ekvátoru a Bolívie, zatímco konzervativního prezidenta Paraguaye uctil trapným faux pas. (viz) Podle jezuity Jamese V. Schalla z Georgetownské washingtonské univerzity avantgardou světové revoluce proti nadnárodnímu impériu peněz zůstává pro Františka „lid“ (kartonáři, překupníci, krejčí, rybáři, zedníci, horníci a řemeslníci....), kterému patří budoucnost lidstva skrze „převzetí moci“, přehlížející logické postupy formální demokracie. Bergogliovy politické vize mají tak mnohem blíže k Jáchymovi z Fiore než k Augustinu z Hypo.
Již v březnu zorganizovala argentinská ministryně kultury Tereza Parodi v Cervantesově divadle v Buenos Aires mezinárodní fórum „Emancipace a rovnost“, které bylo přehlídkou prominentních představitelů levicové antikapitalistické kritiky. Vystoupil zde také dobře známý Leonardo Boff, „teolog osvobození“, někdejší řeholník, nyní vyznavač náboženství „bohyně Země“,(viz) dále italský filozof Gianni Vattimo, zástupce antimetafyzické postmoderny jakožto jedné z forem nihilismu, který je zastáncem homosexuality a prohlašuje se za katolíka, ačkoliv nevěří v Boha. K nim se druží také všudypřítomný kuriální biskup a kancléř Papežské akademie věd a sociálních věd, „velký poradce papeže Bergoglia“ Sanchez Sorondo. Vattimo ve svém vystoupení požadoval za frenetického potlesku vytvoření nové komunistické a současně „papistické“ internacionály a Sanchez Sorondo dával po jeho boku nadšeně najevo svůj souhlas a spokojenost s Vattimovým prohlášením, že nesporným leaderem nové krajně levicové internacionály je papež František jakožto jediný, kdo je podle jeho názoru schopen vést politickou, kulturní a náboženskou revoluci proti nadvládě peněz uvnitř třídního boje 21. století, který už celosvětově doutná.... Komu se to jeví neuvěřitelné, může si vyslechnout Vattimův projev ze záznamu ( od 15. do 51. minuty). Po něm následují proslovy Soronda a Boffa. Pramen: Katholisches.info Český zdroj: www.lumendelumine.cz/index.php
Anticírkev a její antipastýř
Anticírkev je »anti« se vším všudy, svého suverénního antipastýře nevyjímaje. Byli jsme už svědky mnoha protestů proti jednotlivým projevům a krokům Bergogliova antipontifikátu. Ale všechny tyto jednotlivé protesty jakoby skončily v koši nejen bez praktického efektu, ale antipastýř prostě nepokládá skutečnou církev jako takovou za hodnou své odpovědi s výjimkou opakovaných sarkastických a urážlivých poznámek, a ignoruje ji, tak jako ignoruje členy svého vlastního štábu, jejichž jmenování byla jeho velká zmýlená ve prospěch církve . Od svých předchůdců antipapežů se výrazně odlišuje tím, že vzdoruje nikoliv zákonité hlavě církve, ale samotnému Bohu. Skutečnost, že Bergoglio si je obdivuhodně jist svou věcí, znamená, že se plně spoléhá na svou delegující instanci a zcela nadpřirozenou delegaci pravé církve vůbec nebere v úvahu; počíná si tedy prakticky jako člověk bez víry. Tomuto jeho antikrédu odpovídá drzost, s jakou degradoval Pannu Marie Fatimskou, která se mu v jeho éře suverénního správce milosrdenství jeví jako zcela zbytečná. Dokázal natolik narkotizovat naivní masy zpohodlnělých věřících a kněží, že už se ani nepotřebuje nijak přetvařovat. Antipapež mobilizuje další a další zasvěcence modernismu a zapojuje je do svých antiprojektů. Čtyři roky jeho antipontifikátu dokládají, že stojí zcela ve službách bezbožeckých agend proticírkevní globalizace a demoralizace. Stejně tak jeho nerozborné islamofilství je motivováno prvenstvím půlměsíce v jeho nelítostném boji proti Kristovu kříži. Bergoglio suverénně splňuje všechny parametry, jaké požaduje proticírkevní mafie od „papeže“ podle svých představ. Stejné základy má jeho luterodulie. Jestliže poslední zbytky věřících prelátů nepřesvědčí ani Bergogliův lstivý atak na encykliku Humanae vitae a nepřiměje ho k rozhodnému a nekompromisnímu NE! bude to znamenat nástup ke zbabělé kapitulaci pravé viditelné církve. -vu- Zdroj: www.lumendelumine.cz/index.php
100 let má dle proroctví papeže Lva XIII. trvat doposavad NEJVĚTŠÍ ničení Katolické církve satanem. Nyní vrcholí (tj. uzavře se s největšími rouháními) to, co bylo Bohem pro hříchy a nevděčnost nás a našich předků dopuštěno. Po 3. světové válce se obrátí Rusko - až uvěří v Neposkvrněnost Marie Panny, což 300 let ruská pravoslavná teologie odmítá. Stane se, až budoucí papež (po smrti těch 2 současných velekněží) VÝSLOVNĚ zasvětí Rusko Neposkvrněné Panně.
