Pěstounství na rok dnes a odebírání dětí nejlepším rodičům v budoucnu
Avšak právě tento zákon u nás platí od 1.1.2013.
MUDr. František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie proto varuje:
Rozhovor Medical Tribune
Proč se vám nelíbí současný zákon o sociálně-právní ochraně dětí? Co vám na něm konkrétně vadí?
Tento zákon není napsán ve prospěch dětí. Samotná legislativa byla schválena ve velkém spěchu a jen rozdíl jednoho hlasu v garančním výboru rozhodl o jeho předání k projednání na plénu. Celá filozofie tohoto zákona je špatná. Vychází ze špatné premisy, že ke snížení počtu dětí v ústavech dojdeme zavedením přechodného pěstounství.
Jako sociální pediatr ale určitě souhlasíte s tím, že pěstounství má na psychiku a rozvoj dítěte lepší vliv než ústavní výchova…
Samozřejmě ano. Změnou by však měla být podpora klasických pěstounů, nikoliv těch přechodných. Dítě potřebuje stabilní výchovné prostředí, které mu institut přechodného pěstounství rozhodně nepřinese. Pěstounská péče je dle tohoto zákona dočasná – pouze jeden rok. Pak dítě putuje dál. V Británii, kde přechodné pěstounství funguje delší dobu, se ukazuje, že dítě vystřídá až dvacet či více rodin za své dětství. Navíc výklad zákona předpokládá, že dočasný pěstoun nemá k dítěti citově přilnout, což se v praxi nedá.
Která konkrétní ustanovení tohoto vám vadí nejvíce?
Nelíbí se nám například to, že tzv. profesionální (tj. přechodný) pěstoun má finanční příjem 20 tisíc korun za měsíc, i když momentálně žádné dítě v péči nemá, je pouze zapsán v evidenci pěstounů. Oproti tomu klasičtí pěstouni, kteří se starají o dítě již léta, mají pouze osm tisíc korun na dítě za měsíc. Na částku 20 tisíc korun za měsíc dosáhnou tehdy, pokud mají v péči děti tři. Dále nám vadí, že zákon zrušil povinnost krajských úřadů zřizovat poradní sbor pro náhradní rodinnou péči. Dříve fungoval sbor složený z odborníků (pediatři, psychologové), který se snažil vybrat pro dítě nejvhodnější náhradní rodiče. To vše dle principu: hledáme rodiče pro dítě a rodiče musí dítě bezvýhradně přijmout. Nyní rozhoduje o umístění dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu pouze soud předběžným opatřením na základě návrhu orgánů sociálně právní ochrany. Přechodní pěstouni dostanou do péče jakékoliv dítě ( a musí ho převzít, jsou-li v evidenci), aniž by ho museli bezvýhradně přijmout Podobně rozhodují o umístění do předadopční péče pouze pracovníci krajského úřadu. Odpadá tak odborná garance při zprostředkování náhradní rodinné péče a otevírá se mnohem větší prostor pro korupci mezi žadatelem o dítě a úřadem.
Zákon platí zatím necelý rok. Jak se dá hodnotit dosavadní praxe dočasných pěstounů? Myslíte si, že většina z nich tuto práci dělá pouze pro peníze?
Novela zákona jednoznačně podporuje přechodnou pěstounskou péči finanční motivací, a to je špatně. Jako odpověď uvedu několik příkladů z praxe. V současné době se nejvíce dočasných pěstounů hlásí v Moravskoslezském kraji, kde je největší nezaměstnanost a lidé jsou rádi za jakoukoliv práci. Devadesát devět procent z těchto dočasných pěstounů má zájem o novorozence. Mezi uchazeči je sedmdesátiletá paní a pětašedesátiletá paní již dokonce získala schválení k pěstounské péči. Podmínky pro to, aby osoba získala status (přechodného) pěstouna jsou velmi mírné. Dočasní pěstouni procházejí kurzem v rozsahu 72 hodin, což je podle našeho názoru velmi málo.
Jaké jsou kontroly těchto pěstounů?
Úřady, které mají kvalitu této péče prověřovat, nemají na takové kontroly dostatek lidí, zkušeností a peněz. Podle mého názoru nejsou na takovou práci dostatečně připraveny, takže ani kontroly nemohou být dostatečné. Navíc jsou tlačeny k tomu, aby přechodných pěstounů bylo co nejvíce. A protože zájem není tak veliký, jak se předpokládalo, dá se říci, že berou každého.
Kritici přechodného pěstounství poukazují také na to, že chybí kontinuita lékařské péče o dítě. Máte s tím zkušenost i vy?
Samozřejmě. Zákon totiž neukládá náhradním pěstounům povinnost, aby novorozenec byl lékařsky vyšetřen ve všech stanovených termínech. Bylo by zajímavé zjistit, kolik náhradních pěstounů absolvuje v prvním týdnu života dítěte vstupní prohlídku u svého pediatra, kolik z nich pak absolvuje další nutné lékařské kontroly v následujících týdnech a měsících. Navíc do přechodné pěstounské péče odcházejí velmi často děti s rizikovou nebo dokonce neznámou anamnézou a dosavadním rizikovým vývojem (děti matek narkomanek, děti z babyboxu) které v prvních dnech a týdnech života vyžadují zvláštní lékařskou péči. V kojeneckém ústavu se automaticky dělají nejrůznější testy, včetně odběrů na protilátky na hepatitidu, genetické, neurologické vyšetření a psychologické vyšetření, zda se dítě vyvíjí úměrně svému věku. Toto vše se při odchodu dítěte do přechodné pěstounské péče neprovádí. Pro praktického lékaře pro děti a dorost je to drahé a náročné, možnost podrobného psychologického vyšetření dítěte není většinou ambulantně dostupná. Existuje sice metodický pokyn, jaká vyšetření je třeba před umístěním dítěte do náhradní péče vykonat, ale jde jen o pokyn, kterým není povinnost se řídit.. Dalším problémem kontinuity lékařské péče je to, že dle zákona není možná změna pediatra dříve než za tři měsíce. Poté, co dítě přechází z náhradní pěstounské rodiny ke stálému osvojiteli, je problém s přeregistrací u pediatra.
Měl by podle vás institut přechodného pěstounství vůbec existovat?
Určitě ano, ale pouze ve výjimečných případech, kdy rodiče se po určitý čas nemohou o své děti starat, protože jsou v přechodné životní situaci, která jim péči o dítě neumožňuje. Není však vhodné ho zavádět jako standard péče o novorozence před tím, než přejdou do stálé rodiny. Naštěstí se ukázalo, že je nereálné chtít zrušit kojenecké ústavy. Dočasní pěstouni si totiž vybírají pouze zdravá miminka bílé pleti. Postižené dítě nebo dítě jiné barvy pleti v ústavech stejně zůstává i dnes.
Společnost sociální pediatrie podávala návrhy na změnu některých ustanovení zákona. Které konkrétní změny tedy prosazujete?
Navrhujeme zejména obnovu povinnosti zřizovat poradní sbory pro náhradní rodinnou péči, aby zůstala odborná garance zprostředkování náhradní rodinné péče. Navrhujeme upravit dávky pro pěstouny na přechodnou dobu tak, aby např. pobírání dávky, pokud nemají v péči dítě, bylo omezeno jen na určitou dobu a aby nebyli výrazně zvýhodněni proti klasickým dlouhodobým pěstounům.
Asociace náhradních rodin poukazuje na to, že statistiky počtu našich dětí v ústavech jsou pro Evropskou unii velmi vysoké. „V České republice je přes 20 tisíc dětí v ústavech, z čehož v dětských domovech a ve výchovných a diagnostických ústavech přes 7500. Je to především historickou tradicí, nedostatečnou informovaností veřejnosti o náhradní rodinné péči a nedokonalou legislativou,“ říká předsedkyně asociace Klára Hesounová. Opravdu máme oproti Evropě tolik dětí v ústavech?
Je potřeba si uvědomit, že ještě nikdo nesdělil, co a jak bylo v jednotlivých zemích sčítáno a srovnáváno. Česká republika doplatila na to, že má velmi dobrý evidenční a statistický systém – ÚZIS, podobné instituty i ve školství a sociálních věcech. Pokud se hovoří o 20 000 dětí v ústavní péči, pak je třeba říci, že cca 12 000 dětí je v domovech pro osoby se zdravotním postižením (dříve ÚSP) a ty své rodiny mají (svěřily je tam, protože o ně nechtějí či nemohou a neumějí pečovat) a nejsou „objektem“ pro náhradní rodinnou péči. My také máme tyto „bezprizorné“ děti (bez vlastní rodiny)podchyceny a pobývají v zařízeních, na rozdíl od zahraničí, kde žijí mnohdy na skládkách, ve slamech, žebrají apod. Ptám se, ty někdo v oněch zemích sčítal ???
Proč vlastně podle vás poslanci tak spěchali s tímto zákonem? A proč byl vlastně přijat?
Byla to domluva tehdejší trojkoalice pod garancí MPSV a i mnozí poslanci podlehli vábničce, že se rozpustí domovy a všechny děti budou vyrůstat v rodinách. Na tento nesmysl jsme jako i mnozí další odborníci upozorňovali, ale nebyli jsme vyslyšeni. Proces transformace z ústavní péče na péči rodinou, tam, kde se podařil, trval 15 – 20 let (Norsko). V jiných zemích se nezdařil a od systému ustupují. Příkladem budiž Velká Británie, která je nám dávána za vzor. Děti, které prošly 2O a více rodinami zůstávají neukotveny ve své identitě, žijí na ulicích a mnohdy se právě z nich rekrutují pouliční gangy. Představa, že zvládnu transformaci za jedno volební období je nereálná.
Autor: Iva Bezděková 10.12.2013
www.tribune.cz/clanek/31723-pediatri-…
-----
A kam tímto špatným zákonem Česká republika směřuje? Krok za krokem k odebírání dětí i nejlepším rodičům dle juvenální justice!!!
Co způsobí novela zákona č. 401/2012 o sociálně právní ochraně dětí a § 798 nového občanského zákoníku?! Dovolíme v České republice to, co se děje ŠPATNÉHO od r.1989 v západních zemích?!
Zákon č. 401/2012 vetoval prezident Václav Klaus z důvodu obavy z nemístného tlaku úředníků na rodiče, z profesionalizace pěstounské péče a pěstounské péče na dobu určitou, z rušení kojeneckých ústavů (www.klaus.cz/clanky/3181). Sněmovna přehlasovala prezidentské veto a schválila tento zákon, vešel v platnost od 1. 1. 2013.
Naše sociálně právní ochrana si vzala za vzor model, který je uplatňován ve Velké Británii! Jaký je sociální systém v této zemi a jiných západních zemích? Legální obchodování s dětmi se už dávno děje v západním světě, a to zejména ve Velké Británii a ve Skandinávii. Jde o obrovský adopční průmysl s astronomickými zisky. Živí tzv. sociální pracovníky, právníky, tzv. psychology, pseudosoudní znalce, soudce a v neposlední řadě i profesionální pěstounské „rodiny“, dětské domovy a adopční agentury. K obchodu s dětmi ve Velké Británii se vyjádřil britský poslanec John Hemming: „Mám informace o tom, že každý rok je od vlastních rodičů (ve Velké Británii) odebráno (a předáno k adopci) 1000 dětí, a to navzdory skutečnosti, že v rodině neutrpěly žádnou škodu ... To co se nyní děje je selhání demokracie... Jedná se tu o týrání rodiny, tedy o týrání dětí i dospělých...“
Každým rokem je v těchto zemích odebíráno tisíce dětí milujícím rodičům z uměle vykonstruovaných důvodů. Tyto děti a jejich rodiče se stávají oběťmi sociálního průmyslu, na kterém parazitují různé soukromé sociální sítě. Od 1. ledna 2014 má v České republice začít platit nový občanský zákoník. § 798 v sobě skrývá velké riziko zneužití ze strany soukromých sociálních orgánů a jejich spolupracovníků!
Slovanská kulturní tradice: slovanskakt@gmail.com
Ochránci morálních a všelidských hodnot
PŘIJĎTE NA MANIFESTACI 26.12.2013
V OLOMOUCI NA HORNÍM NÁMĚSTÍ 9. 00 – 10.00 HODIN
V PRAZE NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ 14.30 – 15.30 HODIN
-----
STOP byznysu s dětmi
Vážení poslanci!
Od 1. ledna 2014 má v České republice začít platit nový občanský zákoník. V oblasti rodinného práva nový občanský zákoník obsahuje velmi nepřesné a neurčité ustanovení 798, které zní: „Z činností souvisejících se zprostředkováním osvojení nesmí nikdo získat nepatřičný zisk“. Paragraf 798 v sobě skrývá veliké riziko zneužití. Do této doby bylo zprostředkování osvojení výhradně záležitostí krajských úřadů, které tuto činnost vykonávaly zdarma a zprostředkování osvojení za úplatu bylo vždy stíháno trestním zákoníkem s horní sazbou 10 let odnětí svobody. Zde je nový občanský zákoník v rozporu s trestním zákoníkem. Který z nich bude platit?
Tato na první pohled nepatrná změna otevře dveře adopčnímu průmyslu. Jde o jasnou legalizaci obchodu s dětmi. Toto, vážení poslanci, nesmíte dovolit!
Ministerstvo spravedlnosti připouští, že „určité poplatky za zprostředkování adopcí jsou ve světě zcela běžnou záležitostí“, avšak dle slov MS nelze vyložit, kolik si budou zprostředkovatelé adopce účtovat a kdo těmi zprostředkovateli vlastně bude. Každému je už nyní jasné, že se zde bude jednat o prodej dětí, ovšem, povolený zákonem za jakýsi povolený patřičný zisk. To je nemorálnost nejvyššího stupně! Podle slov odborníka na sociálně právní ochranu dětí paní JUDr. Vodičkové: „Je v každém případě neetické, aby někdo zprostředkovával osvojení dětí a měl z toho jakýkoliv zisk, ať už patřičný, nebo nepatřičný.“
Tzv. legální obchodování s dětmi se už dávno děje v západním světě, a to zejména ve Velké Británii a ve Skandinávii. Jde o obrovský adopční průmysl s astronomickými zisky. Živí tzv. sociální pracovníky, právníky, tzv. psychology, pseudosoudní znalce, soudce a v neposlední řadě i profesionální pěstounské „rodiny“, dětské domovy a adopční agentury.
Každým rokem je v těchto zemích odebíráno tisíce dětí milujícím rodičům z uměle vykonstruovaných důvodů. Tyto děti se stávají hnacím motorem zmíněného adopčního průmyslu. Bez nich nemůže placená adopce fungovat.
Tzv. sociální služba Jugendamt v Německu, která je pod záštitou vlády, nemůže fungovat bez stálého přílivu nových dětí, a proto je denně v Německu odebíráno až 80 dětí, které následně putují do dětských domovů a psychiatrických klinik.
Ve Skandinávii a ve Velké Británii panují velmi přísné poměry. Sociální pracovníci – de facto novodobí piráti – mají právo pod „vlajkou“ sociálních služeb vstoupit do domácností, když mají jakékoliv podezření ohledně tzv. blaha dětí. Rodiče je musí vždy vpustit do svého domova, protože jim vyhrožují, že jinak jim dítě vezmou. Paradoxem je, že právě s takovým cílem přicházejí!
Finský aktivista Johan Beckman svědčí o finském průmyslu s dětmi. Ten funguje tak, že jsou zakládány soukromé dětské domovy, které jsou vlastně soukromými společnostmi (na území Finska je jich v současnosti cca 6 tisíc) a které mohou za jedno dítě, odebrané a přidělené jim úřady, inkasovat až několik stovek euro denně.
V Norsku jde přímo o státní plán a kvótu na odebrání dětí rodičům. Na Norských webových stránkách jsou každé čtvrtletí publikovány statistiky a grafy o tom, kolik dětí v kterém okrese odebrali. V jednom dokumentu o odebírání dětí ve Švédsku se píše o odejmutí až 300 tisíc dětí jejich rodičům. Odborníci uvádějí, že pěstounská rodina, která přijme dítě, dostává až 10 tisíc korun (švédských nebo norských) a dítě si může vybrat jako na trhu…stačí jen zavolat do agentury Barnevarn, která je mimochodem velmi dobře placena ze státního rozpočtu. Obhájci práv v Norsku se snaží bojovat proti Barnevarnu, který označují za korupční systém kupčení s dětmi.
K obchodu s dětmi ve Velké Británii se vyjádřil britský poslanec John Hemming: „Mám informace o tom, že každý rok je od vlastních rodičů (ve Velké Británii) odebráno (a předáno k adopci) 1000 dětí, a to navzdory skutečnosti, že v rodině neutrpěly žádnou škodu... To co se nyní děje je selhání demokracie... Jedná se tu o týrání rodiny, tedy o týrání dětí i dospělých...“
Ian Joseph, Brit žijící v Monaku, pomáhá obětem sociálního systému v Británii. Pan Joseph otevřeně hovoří o nucených adopcích bez vědomí rodičů, kteří nespáchali žádný zločin. Děti jsou kradeny sociálními pracovníky už v porodnicích pod záminkou údajné hrozby emocionálního rizika ze strany matky a ihned jsou dávány k adopcím.
Statistiky trhu s dětmi ve Velké Británii uvádějí, že pěstounské rodiny získávají na dítě v náhradní péči 400 liber týdně a adopční agentury vydělávají dokonce miliony liber (za jedno umístění 27 tisíc liber). I další lidé zainteresovaní v tomto krutém obchodu s dětmi jako právníci, soudci, sociální pracovníci, znalci a psychologové mají obrovské zisky.
Před dvěma měsíci došlo v Itálii k veřejnému doznání samotného soudce ve věcech mládeže, Francesca Morcavalla, který hovořil o soukromém trhu obchodování s dětmi v Itálii. Sdělil: „Soudci bezdůvodně odebírají 35 tisíc dětí z rodin pro soukromé firmy, aby účastníci ‚trhu s dětmi‘ měli příjem od státu ve výši 2 miliony euro za rok!“ a dodává, že „soukromé podnikání diktuje, kolik dětí by mělo být odebráno.“
Chceme, aby naše děti trpěly v novodobém otrokářství pěstounských byznys pseudorodin, kam budou prodány a mezi nimiž budou kočovat? Budou české děti, díky novému občanskému zákoníku, jen produktem sloužícím k obohacení určitých skupin lidí? Je perspektiva, že pak některé budou prodány na Západ pedofilům a psychopatům a některé dokonce na orgány! (ročně jsou v USA přibližně při pěti tisících operacích transplantovány orgány získané z černého trhu s dětmi)
Vážení poslanci, obracíme se na vás jménem všech pravověrných křesťanů i jménem všech lidí dobré vůle i všech rodičů, kteří milují své děti. Zavedení obchodu s dětmi je horší než hrůzy otrokářského systému. Celá ideologie kradení dětí je zločinem proti lidskosti, horším než tyranie satanského fašismu, která byla odsouzena v Norimberku. Uzákoněním byznysu s dětmi by v Česku vypukla nenávistná a skrytá občanská válka. Na jedné straně by stáli piráti sociálních služeb spolu s cynickými byznys-pěstouny, a na druhé straně zoufalí rodiče, zlomení krádeží milovaných dětí. Mnohé matky v zemích, kde už je tento genocidní systém nemilosrdně drtí, končí v depresích, v alkoholismu, v narkomanii anebo sebevraždami. Možná někteří otcové budou tak, jak je praxí na Kavkaze, zloděje dětí střílet. Nejvíce se budou mstít na současné společnosti samotné oběti – ukradené, devastované, znásilněné děti, které prožily duševní peklo horší než dospělí za války v koncentračních táborech.
Pokud jako poslanci parlamentu, schválíte tento bestiální zákon, hlavními viníky těchto zločinů a neštěstí budete vy!
Z ukradených dětí se rekrutují zločinci s psychikou narušenou tzv. psychoterapiemi, které na nich prováděli byznys-pěstouni. Mnohé děti jsou zneužívány homosexuály a pedofily. Z takových dětí vyrůstá generace zločinců, jako byl masový vrah Breivik v Norsku, který na ostrově cynicky vystřílel asi 70 obětí. On v dětství prošel tímto systémem tzv. pěstounských byznys rodin.
Každý poslanec, který podepíše tento zákon, je zločincem a bude jednou souzen českým národem a v hodině smrti Bohem. Vina také dopadá na lhostejné křesťany, kteří nic nečiní pro to, aby tato mašinérie obchodu s dětmi byla zastavena. Jde především o církevní představitele katolické církve i ostatních křesťanských církví v českém národě. Tito křesťané se radikálně nepostavili proti ideologii homosexualismu, která ničí morální, duchovní a křesťanské hodnoty, a proto dnes se už stalo zjevným i její nerozlučné spojení s duchem kradení a tyranie bezbranných dětí.
V žádném případě nesmí být tento zločinný zákon schválen i za cenu, že z centra EU za to bude Česko postiženo různými sankcemi. I za cenu, že vy osobně budete zbaveni poslaneckého mandátu a perzekuováni.
Čeští poslanci, buďte stateční! Staňte se v této historické situaci hrdiny, a ne zrádci národa! Kéž v Česku zvítězí zdravý rozum a svědomí!
Modlí se za vás
+ Eliáš
patriarcha
+ Timotej OSBMr + Metoděj OSBMr
biskupové-sekretáři
Lvov, 15. 11. 2013
