R. Malý: Sv. Cyril a Metoděj. Moldavští biskupové
Sv. Cyril a Metoděj přišli na Velkou Moravu jako misionáři. Jejich misii nutno ovšem chápat nikoli jako misii k pohanům, protože značná část obyvatelstva tehdejší Rostislavovy říše včetně knížecího rodu byla již pokřtěna. Život Moravanů byl ale v diametrálním rozporu s křesťanskými zásadami. Vinu na tom nesli tehdejší kněží z bavorské misie, kterým záleželo pouze na tom, aby se moravský lid stal formálně křesťanským, což neslo s sebou v církevní jurisdikci podřízenost německým biskupům – a odtud už byl jen krůček k podřízenosti Velké Moravy německému panovníkovi.
Misionářům z bavorské misie šlo tedy o pouhou vnějškovou příslušnost moravského obyvatelstva ke křesťanství, jejich zájem byl politický, nikoli duchovní. Proto jim nezáleželo na tom, aby lid jejich kázání rozuměl (kázali převážně latinsky), nevadilo jim ani to, že moravské obyvatelstvo šlo v neděli dopoledne do chrámu na mši sv., ale odpoledne se vydalo do pohanského posvátného háje obětovat Radegastovi nebo jinému z pohanských bohů, že věřilo na vampíry, že žilo v mnohoženství apod.
Kníže Rostislav poznal nebezpečí, spočívající v podřízenosti církevní správy německým biskupstvím – a proto se obrátil do Byzance v naději, že její misionáři budou znamenat „konkurenci“ k bavorské misii. Svatí bratři ze Soluně však záhy ukázali, že jim nejde o politický podtext, ale o ryzí hlásání evangelia. Jak dokazují životopisy napsané pár let po Metodějově smrti jejich žáky (Život Konstantinův, Život Metodějův), zaměřili se na to, aby Moravané opravdu žili křesťansky. Proto se nebáli kácet pohanské modly a tvrdě vyžadovat realizaci křesťanské morálky. Vypracovali zákoník (Zákon sudnym ljudom) a Nomokánon (pravidla křesťanské morálky), kde stanovili velmi tvrdé pokání pro cizoložství, lhaní, účast na pohanských rituálech apod. (většinou pouť a několikatýdenní půst o chlebu a vodě).
Konstantin-Cyril a Metoděj se stali reprezentanty papežské misie. Zde nebylo rozhodující, jestli celebrují v latinském nebo byzantském ritu, ale jestli hlásají autentickou katolickou nauku a uznávají papeže za pozemského zástupce Ježíše Krista. Po svém příchodu do Říma, kde Cyril r. 869 umírá, se Metoděj vrací do Panonie (dnešní Maďarsko) a na Moravu nejen jako arcibiskup a metropolita, ale též jako papežský legát. Když jej bavorští (němečtí) biskupové zajali a Hermanarich Pasovský jej bil bičíkem, byl to právě papež Jan VIII., kdo se ho radikálně zastal a Hermanaricha exkomunikoval.
Radikalismus, s jakým metropolita Metoděj vyžadoval od duchovenstva a věřících život podle Desatera, byl plně v linii tehdejších velkých papežů Mikuláše I. a Jana VIII. Ti se nebáli kárat jménem Božím nemravný život formálně křesťanských panovníků (Mikuláš I. např. exkomunikoval lotrinského krále Lothara kvůli zapuzení řádné manželky a přijetí konkubiny) a vyzývat k obrácení a nápravě jednání. Sv. Metoděj měl odvahu totéž činit ve vztahu ke knížeti Svatoplukovi, o němž autor Života Metodějova píše, že byl „otrokem ženských rozkoší a prchlivé povahy“. Zde tkví pravá příčina Svatoplukovy nepřízně vůči svatému arcibiskupovi. Zatímco duchovenstvo na území tehdejšího Německa ve značné míře mlčelo k veřejným a pohoršení budícím hříchům mocných tohoto světa, sv. Metoděj nikoliv. Zařadil se tak po bok velkých a statečných papežů a jiných hierarchů raného středověku a následoval též svůj velký byzantský vzor ze 4. století, sv. Jana Zlatoústého, jenž kvůli odvážné kritice zlořádů na císařském dvoře musel odejít do vyhnanství. Metoděj zemřel ještě ve svém biskupském sídle, vyhnanství postihlo až jeho žáky. Bylo to v době, kdy po smrti velkého papeže Jana VIII. došlo k úpadku papežské moci a kdy si mocné šlechtické rody dosazovali na stolec sv. Petra své příbuzné.
Svaté soluňské bratry je možno také považovat za velké apologety katolické víry. Vysoce vzdělaný Konstantin-Cyril se již dříve proslavil jako obratný diskutér při obraně křesťanství u mohamedánských Arabů a polopohanských Chazarů. V Bagdádu, kam byl pozván diskutovat s muslimy, žila křesťanská menšina. Mohamedáni jim namalovali na vrata domů čerty. Aby Konstantina vyprovokovali, zeptali se ho: „Co vidíš, filozofe?“ On odvětil: „Vidím na některých domech čerty, a ty jsou na tom dobře, neboť tam, kde čerti nejsou venku, jsou uvnitř.“ Muslimské posměváčky tím zcela odzbrojil.
Svatí bratři vynikali též hlubokou úctou k Panně Marii. Východní spiritualita je známá svými četnými mariánskými ikonami a je nepochybné, že některé z nich si věrozvěstové přinesli s sebou. Katedrála sv. Metoděje na Veligradě, o jehož lokalizaci se dodnes archeologové přou, byla zasvěcena Panně Marii, jak svědčí Život Metodějův, jenž popisuje, že metropolita byl pohřben v tomto chrámu po pravé straně oltáře. Podle legendy daroval sv. Metoděj r. 874 české kněžně sv. Ludmile, když ji křtil na Veligradě s jejím manželem Bořivojem, mariánskou ikonu, jež je dodnes uctívaná ve Staré Boleslavi jako „Palladium země České“....
Dr. Radomír Malý
Vydáno:30.4.2013 Do 26.6.2013 zobrazeno:88x Zkráceno z immaculata.minorite.cz
Když se v r. 1985 u příležitosti jubilea úmrtí moravského metropolity sv. Metoděje konala 7. července oslava na posvátném Velehradě, věřící lid (L: asi Slováci?) poprvé vypískal komunistické funkcionáře, kteří tuto náboženskou akci prohlásili z tribuny za pouhou „mírovou slavnost“. S nepořízenou se potázal i tehdejší ministr kultury Milan Klusák, když oba naše věrozvěsty představoval jenom jako nositele kultury.
Letos je významné cyrilometodějské jubileum 1150 let příchodu svatých bratří na Velkou Moravu. Co se stane? NIC ? Dál se budou i v naší vlasti, proti vůli Boží, vraždit nemluvňátka před porodem a mlčky budou špičky církve (a skrze jejich antipříklad i lid) také tolerovat televizní a pouliční propagace smilstev a cizoložstev, včetně nejohavnějšího sodomského hříchu homosexu?
Jinak, příkladně, se zachoval pravoslavný biskupský synod v rusko-rumunské Moldávii:
21.6.2013 biskupové exkomunikovali z Pravoslavné církve prezidenta republiky, ministra spravedlnosti a ty poslance, kteří po 1 měsíční varovné lhůtě odmítli napomoci zrušit tzv. antidiskriminační zákon nadržující homosexuálnímu hříchu v Moldávii. Zatím byla provedena pouze malá exkomunikace, což znamená, že dotyční mají zakázáno přistupovat normálně ke sv. zpovědi a sv. přijímání.
Moldavští biskupové: Tito politici (L: podobně jako v ČR předseda TOP 09 K. Schwarzenberg hlásící se veřejně současně ke Katolické církvi i k adopci dětí do sodomských homosexuálních skupin) čtyři roky oponovali církvi a rozhodli se ignorovat naše přirozené křesťanské požadavky: sami si vybrali tento postoj, za který je nevyhnutelná velká exkomunikace. My to nechceme, ale oni se sami postavili do této pozice. Tito lidé si nezaslouží nosit titul poslanců. Možná, že pochopí bolest křesťanské duše a přehodnotí své rozhodnutí. V opačném případě budeme muset vyhlásit jejich velkou exkomunikaci. To znamená, že nebudou moci dávat křtít, ani se vdávat, ani přistupovat ke svátostem, ba dokonce nebudou moci být pohřbeni podle církevních obřadů,“
Nenapraví-li se, budou pravoslavní věřící konat protestní akce. Bude uspořádán pochod s křížem kolem Kišiněva a kolem celého státu Moldávie. Potom se uspořádá celostátní referendum, ve kterém lid odmítne tento homosexuální zákon. Viz: svavva.ru/…/moldavskuyu-vla… www.magnificat.sk/…/prikladny-molda… svavva.ru/…/episkop-belckij… svavva.ru/…/grazhdane-moldo…
