Arcibiskup Viganò: Takto církev Antikrista podporuje permanentní revoluci
Můj postoj se nezměnil: existuje pouze jedna pravá církev, a to římskokatolická apoštolská církev. Ale ve skutečnosti existují dvě překrývající se reality, abych tak řekl, z nichž jednou je právě pravá církev; a druhá je falešná církev, deep church. Pokud budete dávat pozor, ve svém prohlášení J’accuse jsem výslovně napsal „dvě církve“ s malým počátečním písmenem, abych zdůraznil anomálii tohoto soužití.
Co je nového v této sektě ve srovnání s jinými, které v průběhu dějin zpochybňovaly dogmata církve?
Církev byla v průběhu staletí konfrontována s tisíci herezemi. Heretici vždy tvrdili, že „objevili“ pravou doktrínu, a obviňovali církev, že chybovala a ustoupila ze své autority. Církev ze své strany odsoudila herezi a heretici byli z těla církve vyloučeni. Škodili dál, ale alespoň byla jasná jejich odluka od katolické církve a věřící se od nich drželi dál. Tentokrát tu však máme heretiky (a odpadlíky), kteří věděli, že pokud se oddělí od římské církve, čeká je bídný konec všech arciheretiků. Zorganizovali se proto tak, že jsou v čele církve, aby mohli hlásat herezi z Petrova stolce tím, že ji vnucují jako pravdu, které je třeba věřit na základě autority římského papeže, a aby mohli umlčet každý hlas nesouhlasu kanonickými sankcemi a exkomunikacemi a zároveň využívat kazatelny, biskupské stolice, semináře a univerzity k systematickému šíření omylu. Dříve bylo možné obrátit se na Svatý stolec, aby vyřešil doktrinální a disciplinární otázky, zatímco dnes je to sám Svatý stolec, kdo je institucionálním nástrojem heretiků, kteří jej obsadili.
Stejně jako se to děje v civilní sféře, tváří v tvář očividnému porušování zákona ze strany úřadů, je nemožné domoci se spravedlnosti od téhož zkorumpovaného úřadu, který využívá spoluúčasti všech správních a soudních orgánů, které tuto akci umožňují. Teoreticky byla tato autorita uzurpována a je nulová, ale de facto jedná nerušeně ve své moci. Je třeba vzít na vědomí uzurpaci Apoštolského stolce – který není pouze uprázdněný, ale okupovaný – aby byla ukončena velmi vážná situace, aniž bychom zapomněli, že Bergogliova nelegitimnost s sebou nese také neplatnost všech jeho vládních a magisteriálních aktů, a vymazání jedenácti let omylů a hrůz.
Ti, kdo uznávají tuto autoritu jako platnou a legitimní, tak činí buď proto, že jsou jeho spolupachateli a nechtějí být odhaleni ve své vlastní zradě, nebo proto, že nechtějí přijmout nutné důsledky, které z toho vyplývají: v první řadě uznat, že tento převrat začal Druhým vatikánským koncilem. Připustit, že člověk upadl do hrozného klamu, vyžaduje především pokoru a zatím nikdo z kardinálů a biskupů neměl odvahu uznat, že katolická církev byla po desetiletí rukojmím heretiků a že tito heretici ji ponížili a zdiskreditovali před světem právě proto, aby ji zbavili autority.
Řídí se to všechno přesným vzorem nebo plánem?
Rozhodně! Modus operandi je stejný, jaký používá svobodné zednářství k delegitimizaci vlád a odpovídající národní suverenity. Za prvé, lóže podkopávají profesionální a morální vzdělávání budoucí vládnoucí třídy; pak korumpují tyto, do značné míry nekompetentní politiky, kteří svými skandály zdiskreditují sebe i instituce, kterým předsedají; pak poukazují na korupci politiky a institucí za účelem privatizace veřejných služeb s obrovskými zisky; a nakonec najímají zkorumpované politiky, aby pracovali v jejich společnostech nebo nadacích, aby mohli s nimi dále manévrovat.
Také v katolické církvi byla morální korupce a heretická formace kléru nástrojem při přijímání změn v doktrinálních, morálních a liturgických záležitostech. Ale když se brzy vyjeví pouto spoluúčasti, které neoddělitelně spojuje hluboký stát a hlubokou církev, hrůza, která tyto zločince obklopuje, bude taková, že vytvoří skutečnou Apokalypsu v etymologickém smyslu tohoto termínu, tedy: „odhalení“, „zjevení“.
Často jste pozoroval, že existuje paralela mezi tím, co se děje v občanském světě a v církvi.
V civilní sféře jsme svědky státního převratu organizovaného podvratnou lobby, v němž šéfové vlád, ministři a státní úředníci, kteří mají být zástupci občanů, jednají proti zájmům lidu ve prospěch lobby, která je jmenovala. Jsou to státní zaměstnanci? Ano. Jsou to zrádci? Ano. V normálním světě by neměli být, ale ve skutečnosti ti, kdo mají ve státě moc, jsou téměř všude podřízeni nepřátelské síle, která infiltrovala strukturu autority, aby ji využila ve svůj prospěch a zničila ji. Jsou to dva státy? Ne: jeden je stát, druhý je hluboký stát, jeho padělání, který právě jako takový dokáže jednat a být poslouchán.
V církevní sféře jsme postaveni před stejnou situaci. Stejné zednářské lobby, která po více než dvě století systematicky ničila civilní vlády, se podařilo proniknout do katolické církve, jmenovat své vlastní emisary, postupně eliminovat veškerou vnitřní opozici a prosadit řadu radikálních změn, které rozvracejí magisteriální učení dvou tisíc let. Účelem této páté kolony bylo přivlastnit si autoritu církve, aby byla zničena zevnitř, za použití síly zákona k opačnému účelu, než který ji legitimizuje. Jsou to dvě církve? Samozřejmě ne: jedna je pravá církev, druhá je hluboká církev, tedy její padělek, proticírkev, anticírkev Antikrista.
Arcibiskup Fulton Sheen napsal: „Falešný prorok bude mít náboženství bez kříže. Náboženství bez budoucího světa. Náboženství, které má zničit náboženství. Bude existovat padělaná církev. Církev Kristova [katolická církev] bude jedna. A falešný prorok vytvoří další. Falešná církev bude světská, ekumenická a globální. Bude to federace církví. Různá náboženství vytvoří určitý druh globální asociace. Světový parlament církví. Bude vyprázdněn od veškerého božského obsahu a bude mystickým tělem Antikrista. Mystické tělo na zemi dnes bude mít svého Jidáše Iškariotského a bude to falešný prorok. Satan ho přivede mezi naše biskupy.“
Hluboká církev se ale oficiálně jako taková neprojevuje, protože by okamžitě ztratila moc nad věřícími. Jejím smyslem je přimět lidi, aby přijímali ani ne tak a nejen tu či onu změnu nauky, morálky, liturgie, ale změnu samotnou, tedy ideu permanentní revoluce, podle níž se musí změnit učení církve a dokonce si odporovat podle různých dob a kulturních kontextů. Jakmile hluboká církev uspěje v přijetí tohoto principu, může jednat na všech frontách, což je v rozporu s tím, co církev učila až do Druhého vatikánského koncilu.
Věřící a duchovní, kteří si nejsou vědomi tohoto podvodu, samozřejmě nadále patří ke katolické církvi, stejně jako by patřili k církvi před sto lety. Ti, kdo se považují za členy „koncilní církve“, by byli před sto lety odsouzeni jako heretici, a proto je ani dnes nelze považovat za členy společenství s katolickou církví. Paradoxem je, že hlava koncilní církve, která je heretikem a odpadlíkem, může být zároveň považována za papeže svaté římskokatolické církve a uzurpovat si od našeho Pána hlas Jeho nevěsty, aby zneuctila ji i samotného Ježíše Krista.
I zde dochází k překrývání dvou entit – církve a anticírkve – v rámci jedné hierarchie, a to je to, co představuje „satanův mistrovský tah“, který arcibiskup Lefebvre od počátku odsuzoval.
Ve svém novém prohlášení říkáte, že „koncilní hierarchie... patří jiné entitě, a proto nepředstavuje pravou Kristovu církev“, zatímco v minulosti jste mluvil o „spolupřítomnosti dvou entit v Římě: Kristova církev byla obsazena a zastíněna modernistickou koncilní strukturou, která se usadila ve stejné hierarchii a využívá autoritu svých služebníků, aby zvítězila nad Kristovou Nevěstou a naší Matkou.“ Myslíte si nyní, že „koncilní hierarchie“ je zcela oddělena od katolické církve? Koho považujete za součást „koncilní hierarchie“?
„Koncilní církev“ je doktrinálně, morálně a liturgicky oddělena od katolické církve, ale zároveň se její hierarchie nazývá katolickou a jako taková vyžaduje od věřících pravé církve poslušnost. Tato hierarchie nereprezentuje pravou Církev Kristovu, ale tvrdí, že ji reprezentuje, protože pokud by se od ní oficiálně oddělila, nemohla by již využívat autority a autoritativnosti pravé církve a musela by se chovat jako každá jiná heretická sekta. Modernismus podle typické strategie zednářských sekt naučil své vyslance skrývat se, aby nerušeně dorazili na velitelská stanoviště. Svatému Piovi X. se pomocí železné organizace a s využitím věrných spolupracovníků podařilo tuto „žumpu všech herezí“ vymýtit, ale ta znovu nabyla síly, jakmile byl obranný systém požadovaný svatým papežem nejprve oslaben díky naivitě a poté záměrně zrušen těmi, kdo tehdy odsuzovali „proroky zkázy“, stejně jako jsou dnes označováni „zastánci konspiračních teorií“. Účel je stejný jako u těch, kteří inspirovali a financovali pacifismus: odzbrojit protivníka, aby ho bylo možné bez odporu dobýt. Nepřítel se ve skutečnosti dokázal zmocnit všech pevností, které hierarchie svou vinou nechala nestřežené.
Poslední bašta, která ještě zbyla po pokoncilním období – bašta posvátnosti života – je dnes vážně ohrožena přítomností známých neomalthusiánských potratářů mezi členy Papežské akademie pro život (kteří zastávali nebo stále zastávají významné funkce v organizacích otevřeně nepřátelských vůči katolické církvi) a připuštěním pro-potratových politických vůdců ke svatému přijímání – vzpomeňme například Joea Bidena a Nancy Pelosiovou.
Hanebné mlčení amerických biskupů a samotného Svatého stolce na zařazení pro-life hnutí Bidenovou administrativou na seznam teroristických organizací nás děsí.
Problém tedy není v tom, zda jsme v církvi, ale spíše v tom, zda jsou součástí církve ti, kdo si uzurpují její autoritu k zničení církve. Jsou to oni, kdo musí být vyhozeni – ne my! Nejsou součástí církve, jejíž autoritu si uzurpovali, proto nemají právo dělat to, co dělají, a nemohou od věřících v žádném případě vyžadovat poslušnost.
Archbishop Viganò / So the Church of the Antichrist promotes permanent revolution - Aldo Maria Valli