Obnovené Mariánské sousoší.

20.12. 2010

Při příležitosti obnovy Mariánského sousoší jsme pro Vás připravili přílohu Svatojánku, která vás podrobně seznámí s osudem památného sousoší a s procesem jeho obnovy. Historie Mariánského sousoší ve Svatém Janě pod Skalou Ačkoli dnes běžně všichni mluvíme o Mariánském sousoší, z odborného hlediska se o klasické sousoší nejedná. Pouze jsme si sochy zvykli takto nazývat. Ve skutečnosti jde o soubor soch tří hlavních patronů Sv. Jana pod Skalou, kterým jsou zasvěceny zdejší dva chrámy (starý jeskynní kostel Panny Marie a nový barokní chrám sv. Jana Křtitele a sv. Ivana). Sochy dvou světců z roku 1731 pochází z dílny velmi významného barokního sochaře Františka Ignáce Weisse. Byly vytvořeny jako dominantní prvek budovy klášterní prelatury, nad jejímž hlavním vchodem byly umístěny. Není bez zajímavosti, že do podstavců soch byly tehdy vloženy relikvie šesti světců, kteří měli za úkol klášter ochraňovat (v nohách sochy sv. Jana relikvie sv. Bonifáce, sv. Gaudia (?), sv. Benedikta, v podstavci Ivanovy sochy relikvie sv. Řehoře Nazianského, sv. Pia a sv. Justýny). V roce 1801 byly sochy sneseny z průčelí prelatury zrušeného kláštera a byly postaveny po bocích raně barokní sochy Panny Marie na prostranství v obci. Důvodem byla údajně jejich velká hmotnost a nebezpečí jejich zřícení. Ale důvodů pro snesení soch z prelatury tedy bylo více. Z pramenů vyplývá, že tehdejší majitel zámku Sweerts-Spork byl šlechtic se silně protestantským založením. Zrušený klášter velmi bezcitně přestavěl na industriální budovu textilní továrny na manšestr, kterou sem přestěhoval z Prahy. Postavy katolických světců na jeho továrně nebyly samozřejmě žádoucí. Údajné nebezpečí jejich zřícení byla ve skutečnosti pouhá záminka pro jejich odstranění. O tom, že socha Panny Marie stávala samotná na podstavci u silnice při cestě na Hostím máme několik důkazů. Náčrt jediné sochy se dochoval na jisté staré skice krajináře Antonína Mánesa, profesora malířské krajinářské školy v Praze. Druhým důkazem je barokní kované zábradlí, které obepínalo pouze tuto jedinou sochu. Také velikostí je socha v nepoměru ke dvěma sochám patronů a na svém původním místě byla usazena na odlišném specifickém podloží, které tvořil renesanční náhrobní kámen ze starého kostela. Podle kamene lze usoudit, že socha Panny Marie byla zhotovena o cca 70 let dříve - v období před rokem 1657 (před výstavbou nového kostela). Od doby, kdy byly po bocích Panny Marie usazeny sochy sv. Jana a sv. Ivana, byly sochy tří patronů vnímány jako jednotné sousoší. Zub času se na nich nemohl nepodepsat, zejména v dobách nedávno minulých. O osudech sousoší se dochovalo jen několik útržkovitých zpráv ve zdejších kronikách. V roce 1882 byla v bezprostřední blízkosti soch vystavěna nová zpevněná silnice z Loděnic do Hostíma. Patrně díky nastalému provozu došlo k pohybu podloží a naklonění soch. Pouhé čtyři roky po dostavbě silnice je dohledáván vlastník soch a evidujeme první snahu o jejich opravení. Důvodem je „nebezpečné naklonění soch a obava z jejich zřícení“. Ale důkladnou opravou sousoší prošlo až v červnu 1906, kdy byl Svatý Jan hojně navštěvovaným a úhledně upraveným lázeňským centrem. Oprava soch tehdy stála 50 zlatých (30 zl. z veřejné sbírky, 20 zl. tehdy daroval ze svého farář Duffek). Protože sochy byly velmi blízko silnice, byla na nich v té době umístěna lucerna se světlem. Přesto byla 23. července 1937 nákladním autem (při couvání) jako první povalena a zničena socha sv. Jana Křtitele, která stála nejblíže u silnice. O deset let později byla nahrazena nepříliš kvalitní kopií, vyrobenou částečně i na náklady řidiče. V roce 1964 byla vandalsky uražena hlava sochy Panny Marie mládeží ze Srbska, která se v noci vracela z Vráže od muziky. Uražená hlava Panny Marie se v 80. letech ztratila. Součástí sousoší bývali i dva barokní andílci u nohou sochy Panny Marie. Jeden z nich v té době zmizel, druhý andělíček z podstavce byl uschován do starého kostela v jeskyni. Díky tomu se dochoval jako jediná původní postavička z celého sousoší. V 70. letech pracovníci Památkového ústavu natřeli dvě původní sochy ochrannou umělou pryskyřicí z NDR (antikoroprénem), která zacelila jejich povrch a měla zabránit jejich drolení. Ale tím bylo zabráněno přirozenému odvětrávání pískovce a došlo ke kondenzaci vlhkosti hlouběji pod povrchem. Mráz potom ze soch odtrhával celé kusy kamene, takže se sousoší rozdrolilo na stovky malých kousků. Několik let poté socha Panny Marie už ani tvarem nepřipomínala postavu a kolem roku 1980 se její torzo zřítilo k zemi. Podobný osud čekal i sochu sv. Ivana, která se zřítila o dvacet let později. Až když se k zemi naklonila i socha poslední, bylo v roce 2005 přistoupeno k její záchraně. Poslední socha sv. Jana Křtitele (kopie sochy z roku 1947) byla od silnice přestěhována na bezpečnější místo. Torzo někdejšího sousoší bylo památkáři označeno za „neexistující“ a administrativně bylo farností darováno obci. Stalo se tak po vzájemné dohodě a na základě předpokladu větší šance na získání peněz na jeho obnovu. Naštěstí se ukázal tento krok prozřetelným. Projekt na obnovu sousoší byl následně přidružen k podobně významnému projektu obnovy schodiště u kaple sv. Maxmiliána. Tato památka je rovněž v majetku obce. Kupodivu jsme získali podporu od Ministerstva zemědělství ČR, které mimo jiné přerozděluje finance z Evropského fondu v rámci Programu rozvoje venkova ČR (tento program řeší také obnovu venkovských kapliček, Božích muk apod.). Náš projekt s rozpočtem přes 2,7 milionů korun byl následně schválen. Také byl vyřešen problém zaplacení stanoveného podílu obce. Svatojánská společnost získala na obnovu sousoší finanční dar ve výši 400 000 Kč, kterým byl podíl obce uhrazen. Tak konečně mohlo být v roce 2009 přikročeno k výrobě kopií chybějících dvou barokních soch Panny Marie a sv. Ivana. Někdejší podoba sousoší se dochovala pouze na několika starých fotografiích, které posloužily k výrobě makety pro nové sochy. Z přibližně 60 ks zbylých úlomků sochy sv. Ivana byla „slepena“ původní podoba sochy. Podle dochovaných historických fotografií byla vytvořena maketa sochy Panny Marie. Podle těchto vzorů v letošním roce akademický sochař Petr Váňa vytesal dvě nové sochy, které budou 20. prosince 2010 přivezeny z ateliéru v Karlíku a osazeny ve Sv. Janě na podstavce vedle sochy sv. Jana Křtitele. Společně se sochami bylo instalováno i původní zrestaurované kované zábradlí. Obnova sousoší za posledních 7 let stála 1 960 000 Kč. Z toho 200 000 Kč věnovala Svatojánská společnost, obec a farnost (byla použita i veřejná sbírka na speciální konto „sousoší“), 400 000 Kč věnoval soukromý dárce pan Martin Peroutka z Buštěhradu. Největší podíl z celkové částky byl uhrazen výše zmíněným fondem Ministerstva zemědělství penězi z EU. Všichni máme upřímnou radost, že neuvěřitelné se stalo skutkem i v případě sousoší. Pro mnoho lidí (i věřících !) jsou to bohužel pouze „vyhozené peníze“, pro návštěvníky obce docela zajímavá vhodná věc pro zkultivování tohoto místa, ale pro některé z nás je to především veliká radost z obnovy něčeho již téměř zaniklého a víra v Boží požehnání do další práce. V neposlední řadě je zde rozměr duchovní, kdy přímluvy tří patronů jistě tomuto místu přinesou ochranu a požehnání. Ve Svatém Janě pod Skalou je samozřejmě podobných kritických památek více. Mnohé z nich se nám již podařilo zachránit, na jiných se právě pracuje, některé však stále čekají na svůj osud stejně beznadějně, jako kdysi čekávalo Mariánské sousoší. Každá taková zdařilá a po všech stránkách velmi náročná akce bývá širokou veřejností vnímána jako malý zázrak. A on to takový malý zázrak skutečně je. Pro nás občany a příznivce Svatého Jana pod Skalou je obnovené sousoší také povzbuzením do dalšího úsilí o záchranu ostatních památek.

Jiří Ševčík ml. předseda Svatojánské společnosti