Papež František nedávno mluvil o „reformě Církve“, dosud však zůstává nejasné, co měl svými výroky ve vztahu k nauce na mysli.
Papež František se 10. listopadu v kostele Santa Maria del Fiore ve Florencii setkal s účastníky církevního setkání na téma „Nový humanismus v Ježíši Kristu“. František prohlásil, že pokušením, které maří skutečný křesťanský humanismus, je jak pelagianismus (hereze popírající prvotní hřích), tak gnosticismus (který popírá Kristovo božství).
V devětačtyřicetiminutovém projevu před asi 2200 účastníky z 220 diecézí František řekl, že si katolíci musejí uvědomit, že „neprožíváme éru změny, ale změnu éry“.
Jak papež sdělil věřícím, pelagianimus „odvádí Církev od toho, aby byla pokorná, nesobecká a svatá. A předstírá přitom, že je dobrý“. Dodal, že tento přístup „nám přináší důvěru ke strukturám, organizacím, k dokonalému plánování, jelikož je abstraktní“.
„Také nás vede k tomu, abychom přijímali ovládající, tvrdý, regulační styl,“ uvedl. „Zákon dává pelagiánskou jistotu, pocit nadřazenosti, přesné orientace. V tom je jeho síla, nikoli ve světle Ducha.“
„Když čelíme špatnostem nebo problémům v Církvi,“ řekl papež, „nemá smysl hledat řešení v konzervatismu a fundamentalismu, v obnově praktik a zastaralých forem, které už nemají smysl ani z kulturního hlediska.“
„Křesťanská nauka není uzavřený systém neschopný vyvolávat otázky, pochybnosti, otazníky, ale je živá, ví, že je proměnlivá, probuzená k životu. Má tvář, která není strnulá, tělo, které se pohybuje a roste, pružné tělo: jmenuje se Ježíš Kristus.“
„Reforma Církve, a Církev je semper reformanda [podléhající neustálé reformě]… tedy nekončí kdovíkolikátým plánem na změnu struktur,“ pokračoval papež. „Spíše znamená naroubovat se na Krista a vrůstat v něj, dát se vést Duchem – takže s talentem a kreativitou bude všechno možné.“
Druhým pokušením „mařícím“ křesťanský humanismus je gnosticismus, řekl dále papež. „Ten vede k důvěře v logické a jasné uvažování, ale ztratil ze zřetele citlivost k tělu bratra.“
„Rozdíl mezi křesťanskou transcendencí a jakoukoli formou gnostického spiritualismu spočívá v tajemství vtělení,“ dodal papež. „Neuvádět Slovo do praxe, neuskutečňovat ho v realitě znamená stavět na písku, zůstávat u teoretických myšlenek a degenerovat v podružnostech, které nenesou žádné ovoce a způsobují, že jejich dynamismus je neplodný.“
Co to znamená pro podstatu katolické nauky, která je sama o sobě neměnná?
Chápu to jako připravování půdy pro brzké vyhlášení změn. Ti, co neuhnou od pravé nauky, jsou dopředu nazváni jako pelagiáni, aby se ti nerozhodní dopředu vyvarovali pochybovat o oprávněnosti daných změn a nebyli tak sami označeni – vždyť to říká sám papež, tak to musí být pravda… Takže můžeme v dohledné době očekávat další „uvádění Slovo do praxe, uskutečňování ho v realitě“. Ve …Více
Chápu to jako připravování půdy pro brzké vyhlášení změn. Ti, co neuhnou od pravé nauky, jsou dopředu nazváni jako pelagiáni, aby se ti nerozhodní dopředu vyvarovali pochybovat o oprávněnosti daných změn a nebyli tak sami označeni – vždyť to říká sám papež, tak to musí být pravda… Takže můžeme v dohledné době očekávat další „uvádění Slovo do praxe, uskutečňování ho v realitě“. Ve které oblasti? Změny v pojetí manželství jako svátosti? Vstřícnost k těm, co setrvávají v hříchu a v rámci „plodného humanismu“ je plácat po ramenou? Líbání ruky svým budoucím vrahům? A s tou tváří je to dobrý příměr – člověk se umí přetvařovat a tvářit se tak, jak to vyžaduje daný okamžik, popř. užitek. ............................................................................ www.tedeum.cz/…/papezuv-plan-na…
