Je tzv. doba Súženia pre každého?
11Obtěžkáte senem, porodíte slámu. Váš dech je oheň a pozře vás.
12Národy budou vypalovány jako vápno, jako posekané trní vzplanou v ohni.
13Slyšte, vzdálení, co činím, poznejte, blízcí, mou bohatýrskou sílu!
14Hříšníci na Sijónu dostali strach, rouhačů se zmocnilo úzkostné chvění: Kdo z nás může pobývat u sžírajícího ohně? Kdo z nás může pobývat u věčného žáru?
15Ten, kdo žije spravedlivě a mluví, co je správné, a zavrhuje zisk z vydírání, ten, kdo třepe rukama, že nevezme úplatek, kdo si zacpe uši, aby neslyšel výzvu k prolévání krve, kdo zavírá oči, aby nepřihlížel ke zlu,
16ten bude přebývat na výšinách; nepřístupné vrcholky skal mu budou nedobytným hradem, bude mu dán chléb, vody mu potečou neustále.
17Tvoje oči uzří krále v jeho kráse, spatří zemi rozprostírající se do dálky.
18Tvé srdce bude rozjímat o někdejší hrůze: Kde je ten, kdo předpisoval daně ? Kde je výběrčí? Kde ten, kdo počítával věže?
19Nespatříš už nestoudný lid, lid temné řeči, která se poslouchat nedá, směšného jazyka, jemuž rozumět nelze.
20Pohleď na Sijón, město našich slavností! Tvé oči spatří Jeruzalém, nivu poklidnou, stan, který nebude stržen, jehož kolíky nikdy nebudou vytrženy a z jehož provazů se žádný nepřetrhne.
21Neboť tam je náš Vznešený, Hospodin. Je to místo, kde jsou řeky, říční ramena přeširoká; nevydá se tam veslice a vznosný koráb tam nepřepluje.
22Hospodin je náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce, Hospodin je náš král, on nás spasí.
Ako spoľahlivo každý modlár vie že nedožijete Božieho kráľovstva:
“budou vzývat mé jméno a já jim odpovím. Řeknu: ‚Toto je můj lid.‘ A oni řeknou: ‚Hospodin je můj Bůh.‘“
12Národy budou vypalovány jako vápno, jako posekané trní vzplanou v ohni.
13Slyšte, vzdálení, co činím, poznejte, blízcí, mou bohatýrskou sílu!
14Hříšníci na Sijónu dostali strach, rouhačů se zmocnilo úzkostné chvění: Kdo z nás může pobývat u sžírajícího ohně? Kdo z nás může pobývat u věčného žáru?
15Ten, kdo žije spravedlivě a mluví, co je správné, a zavrhuje zisk z vydírání, ten, kdo třepe rukama, že nevezme úplatek, kdo si zacpe uši, aby neslyšel výzvu k prolévání krve, kdo zavírá oči, aby nepřihlížel ke zlu,
16ten bude přebývat na výšinách; nepřístupné vrcholky skal mu budou nedobytným hradem, bude mu dán chléb, vody mu potečou neustále.
17Tvoje oči uzří krále v jeho kráse, spatří zemi rozprostírající se do dálky.
18Tvé srdce bude rozjímat o někdejší hrůze: Kde je ten, kdo předpisoval daně ? Kde je výběrčí? Kde ten, kdo počítával věže?
19Nespatříš už nestoudný lid, lid temné řeči, která se poslouchat nedá, směšného jazyka, jemuž rozumět nelze.
20Pohleď na Sijón, město našich slavností! Tvé oči spatří Jeruzalém, nivu poklidnou, stan, který nebude stržen, jehož kolíky nikdy nebudou vytrženy a z jehož provazů se žádný nepřetrhne.
21Neboť tam je náš Vznešený, Hospodin. Je to místo, kde jsou řeky, říční ramena přeširoká; nevydá se tam veslice a vznosný koráb tam nepřepluje.
22Hospodin je náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce, Hospodin je náš král, on nás spasí.
Ako spoľahlivo každý modlár vie že nedožijete Božieho kráľovstva:
“budou vzývat mé jméno a já jim odpovím. Řeknu: ‚Toto je můj lid.‘ A oni řeknou: ‚Hospodin je můj Bůh.‘“
