„Poprava“ Panny Márie, alebo – kto mečom bojuje,… Dávam sem našu staršiu analýzu "kauzy" Mariánsky stĺp v Prahe, o ktorý sa bojovalo celé desaťročia, kým ho napokon postavili. Za jeho obnovu na Staromestskom námestí manifestovali a modlili sa priamo na mieste aj slovenskí pútnici (video som sem už dal) Celý prípad je veľmi zaujímavý a poukazuje na to, že akýkoľvek boj a blasfémia proti Panne Márii zo strany diabla a jeho prisluhovačov sa vždy skončí Jej víťazstvom, pretože Ona mu pošliape hlavu, ako to Boh určil.
Praha: Pannu Máriu prirovnávajú k Stalinovi, alebo – boj o Mariánsky stĺp
Obnovenie Mariánskeho stĺpu na Staromestskom námestí v Prahe, ako sa zdá, naráža na priam neuveriteľný odpor
Podľa správy, ktorú prinieslo včera 10. apríla 2013 ČTK , zhromaždilo sa v Prahe niekoľko desiatok protestujúcich proti rozhodnutiu Magistrátu mesta Prahy obnoviť na Staromestskom námestí Mariánsky stĺp, ktorý bol postavený Panne Márii z vďaky za ubránenie Prahy proti švédskym vojskám v roku 1650.
Včera sme priniesli informáciu o otvorení reštaurácie „U svobodných zednářů“ neďaleko Týnskeho chrámu. Včera sa konala teda protestná akcia proti – ako to uviedol web www.literarky.cz/politika – symbolu najtemnejšieho obdobia českých dejín. Ako to uvedený web uvádza, a vlastne zavádza, že Byl symbolem vítězství katolické církve nad protestanty v českých zemích.“, pretože ako to uvádza zdroj – bol umiestnený v blízkosti miesta, kde popravily českých pánov po bitke na Bielej hore.
Ako to uvádzajú www.lierarky.c/politika: Kolem znovuvztyčení sloupu se už dříve vedly bouřlivé diskuse a existuje řada odpůrců obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Mezi ně patří Jiří Paroubek, předseda strany LEV 21, (na obr.) který organizoval včerejší protestní shromáždění a k výzvě k demonstraci připojil prohlášení, ve kterém mimo jiné uvádí: „Mariánský sloup, který strhli čeští vlastenci 3. listopadu 1918, byl umístěn blízko místa popravy představitelů českého stavovského odboje, ke které došlo 21. 6. 1621.
Mariánský sloup byl pro vlastence tehdy symbolem starého Rakouska, násilné rekatolizace naší země, zpátečnictví a všeho, co skončilo vznikem Československé republiky. Mezi těmi, kdo strhli Mariánský sloup, byla v davu také mladá národní socialistka Milada Horáková, tehdy ještě s dívčím jménem Králová. Zkorumpovaná Rada hl. m. Prahy, čelící nyní obvinění ze závažného trestného činu, svým skandálním rozhodnutím navazuje na ty nejhorší a nejtemnější doby českých dějin. Toto rozhodnutí je v rozporu se vším pokrokovým, co v minulosti prosazovala strana národních socialistů.“
Proti sloupu vystupuje dále občanské sdružení Veritas, což je historická společnost pro aktualizaci odkazu české reformace. Ta na svém webu (viz ) v prohlášení mimo jiné píše: „Mariánský sloup postavený v roce 1650 na Staroměstském náměstí Habsburkem Ferdinandem III. nebyl běžný mariánský sloup, jak jej známe z jiných míst, ale byl to památník politický. Na něm bylo zneužito sochy Panny Marie k oslavě vítězství katolicizmu, reprezentovaného Habsburky, nad českým národem, který byl z 90 % protestantského vyznání.“
Zásluhu na této exemplární popravě Panny Marie si přičítal pražský bohém, anarchista, Haškův kamarád, opilec Franta Sauer-Kysela. Ale není tomu tak. Iniciátorem byla česká strana národně-sociální, která na týž den odpoledne svolala meeting Pražanů na Bílou horu.Účastníci tábora lidu byli vyzýváni, aby po skončení projevů se odebrali na Staroměstské náměstí, kde se bude pokračovat. Hned nato se šla odčinit Staroměstská poprava. Zde už se mnoho neřečnilo. Byl stržen Mariánský sloup, přihlížející davy vyjádřily souhlas potleskem a zajisté i neutuchajícím jásotem.
Sloup se ovšem nestrhl sám od sebe. Byli sem přivoláni hasiči a po jejich žebříku – podle tradice – vyšplhala k soše mladičká politická pracovnice strany národně-sociální Milada Horáková (na obr.).
Ano, byla tehdy docela mladičká a vylézt těch pár metrů po solidním hasičském žebříku nebyl pro ni žádný problém. Byla prý to smyčka, kterou Milada Horáková přehodila soše Panny Marie kolem krku. Tímto činem se sama učinila katem, přehození smyčky přes hlavu odsouzencovu je podstatou „výkonu trestu“, kterému se dnes říká trest absolutní. Nešlo však už pak jen zatáhnout za páku, jak tomu bývalo u šibenic, zde se musily uplatnit obětavé paže aktivistů; jejich síla nahradila efekt volného pádu. Sloup prý se neskácel na první zatažení, musil se prý rozhoupat a nebylo prý to vůbec jednoduché.
Milada Horáková, (rod. Králová) ktorá absolvovala počas II. svetovej vojny koncentračný tábor Terezín, bola nastupujúcim komunistickým režimom v roku 1949 ako členka národnej socialistickej strany Československa zatknutá a súdená vo vykonštruovanom procese. Spolu s ďalšími obvinenými bola odsúdená na smrť a na nádvorí väznice Pankrác popravená obesením, čo sa stalo dňa 27. júna 1950.
Zaujímavý je jej posledný list, ktorý napísala 3 hodiny pred popravou, v ktorom uvádza:
„Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží – tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno.“
Ktovie, ako si Milada Horáková spomínala na svoj čin – strhnutie slučkou na krku sochy Panny Márie na Staromestskom námestí. To už nevieme. Jiří Paroubek, socialista a predseda strany LEV 21 ale dnes používa jej meno a tento jej čin ako záslužný…
Prečítaj si, čo o tom hovorí Paroubek. On v tom čase vybavoval stavebné povolenie na nejakú malú bustu nejakého dejateľa alebo niečo také. On potvrdzuje, že kým vybavenie jeho žiadosti sa rátalo na mesiace, vybavenie vecí okolo mariánskeho stĺpa sa rátalo na dni.
Horáková byla zidovskeho původu, ale patřila k husitum, kryptožidovka. Měli tedy vazby na židovské obce v USA. A pokud souhlasila a byla aktivní ve svrhnuti MS, tak pak to padlo na její hlavu jako milosrdný trest. Trestem smrti se snad zachránila od zavrzeni
