Ohledně pravoslavných: Jsou na tom mnohem lépe duchovně
jako římani. Hlavní důvodem je to ,že dbají více na Slovo Boží
a zaštěpují HO do svého života. Např: věřící člověk těžko
pochopí jak mohli římští teologové minou realitu Svatého Ducha.

a dát do Kréda , že Duch Svatý vychází z Otce i Syna. Pravoslaví
správně učí a modlí se ....Který z Otce vychází.
Prav. říkají, že římani si spletlli papeže s Duchem Svatým a proto
od poloviny 1. tis. jdou opačným směrem než ke spáse.....

Sancti Thomae Aquinatis
SUMMA THEOLOGIAE
Pars Prima
36. O OSOBĚ DUCHA SVATÉHO

3. Zda Duch Svatý vychází od Otce skrze Syna.

I q. 36 a. 3 arg. 1
Při třetí se postupuje takto: Zdá se, že Duch Svatý nevychází od Otce skrze Syna. Neboť, co vychází od někoho skrze někoho, nevychází od něho bezprostředně. Jestliže tedy Duch Svatý vychází od Otce skrze Syna, nevychází od Otce bezprostředně. Což se zdá nevhodné.

I q. 36 a. 3 arg. 2
Mimo to, jestliže Duch Svatý vychází od Otce skrze Syna, nevychází od Syna, leč k vůli Otci. Ale "k vůli čemu cokoli, i ono více". Tedy více vychází od Otce než od Syna.

I q. 36 a. 3 arg. 3
Mimo to Syn má bytí skrze rození. Jestli tedy Duch Svatý jest od Otce skrze Syna, následuje, že napřed se rodí Syn a potom vychází Duch Svatý. A tak vycházení Ducha Svatého není věčné. Což je kacířské.

I q. 36 a. 3 arg. 4
Mimo to, když se řekne, že někdo pracuje skrze někoho, může se říci obráceně: jako totiž řekneme, že král pracuje skrze úředníka, tak se může říci, že úředník pracuje skrze krále. Ale žádným způsobem se nemůže říci, že Syn dýchá Ducha Svatého skrze Otce. Tedy se žádným. způsobem nemůže říci, že Otec dýchá Ducha Svatého skrze Syna.

I q. 36 a. 3 s. c.
Avšak proti jest, co praví Hilarius v knize O Troj.: "Zachovej, prosím, tuto nábožnost mé víry, abych vždycky dospěl k Otci, totiž k tobě; a Syna tvého zároveň s tebou abych uctíval; a tvého Ducha Svatého, jenž jest skrze tvého Jednorozeného, abych si zasloužil."

I q. 36 a. 3 co.
Odpovídám: Musí se říci, že ve všech úslovích, ve kterých se praví, že někdo jedná skrze někoho, tato předložka skrze znamená příčinně nějakou příčinu nebo původ toho úkonu. Ale, ježto činnost jest prostřední mezi činícím a učiněným, někdy ono příčinné, k němuž se přidává tato předložka skrze, jest příčinou činnosti, jak vychází od činitele. A tehdy jest činiteli příčinou, že jedná; ať je příčinou účelovou nebo tvarovou nebo účinnou nebo pohybující. A to, účelovou, jako když řekneme, že umělec pracuje skrze žádostivost zisku; tvarovou pak, jako kdybychom řekli, že pracuje skrze své uměni; pohybující pak, jako kdybychom řekli, že pracuje skrze rozkaz druhého. Někdy však příčinné rčení, k němuž se přidává tato předložka skrze, jest příčinou činnosti, jak se končí u učiněného; jako kdybychom řekli, "umělec pracuje skrze kladivo". Neboť se nenaznačuje, že kladívko jest umělci příčinou, že jedná, nýbrž že jest umělému příčinou, že vychází od umělce; a že právě to má od umělce. - A to jest, co někteří praví, že tato předložka skrze někdy značí autoritu zpříma, jako když se řekne "král pracuje skrze úředníka", někdy pak závisle, jako když se řekne "úředník pracuje skrze krále".
Protože tedy Syn má od Otce, že od něho vychází Duch Svatý, může se říci, že Otec skrze Syna dýchá Ducha Svatého; nebo že Duch Svatý vychází od Otce skrze Syna, což je totéž.

I q. 36 a. 3 ad 1
K prvnímu se tedy musí říci, že při každé činnosti jest si všimnouti dvojího: totiž jednajícího svébytí a síly, kterou jedná; jako oheň otepluje teplem. Jestli se tudíž u Otce a Syna pováží síla, kterou dýchají Ducha Svatého, nepřipadá tam nic prostředního, protože tato síla jest jedna a táž. Jestliže se však pováží samy osoby dýchající, tak, ježto Duch Svatý vychází od Otce a Syna společně, shledává se, že Duch Svatý bezprostředně vychází od Otce, pokud jest od něho; a s prostředním, pokud jest od Syna. A tak se říká, že vychází od Otce skrze Syna. Jako také Abel vyšel bezprostředně od Adama, pokud Adam byl jeho otcem; a s prostřednictvím, pokud Eva byla jeho matkou, jež vyšla od Adama; ačkoli tento příklad hmotného vycházení se zdá nevhodný na označení nehmotného vycházení božských osob.

I q. 36 a. 3 ad 2
K druhému se musí říci, že, kdyby Syn přijímal od Otce nějakou číselně jinou sílu k dýchání Ducha Svatého, následovalo by, že by byl jako příčinou druhotnou a nástrojnou, a tak by více vycházel od Otce než od Syna. Ale v Otci a Synu jest jedna a táž síla dýchající, a proto stejně vychází od obou. Ač se někdy říká, že hlavně nebo vlastně vychází od Otce, protože Syn má tuto sílu od Otce.

I q. 36 a. 3 ad 3
K třetímu se musí říci, že jako rození Syna jest souvěčné rodícímu, pročež Otec nebyl dříve, než rodil Syna, tak vycházení Ducha Svatého jest souvěčné svému původu. Proto nebyl dříve zrozen Syn, než vycházel Duch Svatý, nýbrž obojí jest věčné.

I q. 36 a. 3 ad 4
Ke čtvrtému se musí říci, že když se řekne, že někdo pracuje skrze něco, nepřipouští se vždycky obrácení: neboť neříkáme, že kladívko pracuje skrze řemeslníka. líkáme však, že úředník pracuje skrze krále, protože úředníku náleží jednati, ježto jest pánem svého úkonu. Kladívku však nenáleží jednati, nýbrž jen aby se jím jednalo: pročež se neoznačuje než jako nástroj. líká se pak, že úředník pracuje skrze krále, ačkoli tato předložka skrze označuje prostřední, protože čím dřívější jest nějaké svébytí v jednání, tím jeho síla je účinku bezprostřednější; protože síla první příčiny spojuje druhou příčinu s jejím účinkem. Proto i první zásady v důkazných vědách se jmenují bezprostřední. Tak tedy, pokud úředník jest prostřední podle pořadu jednajících svébytí, říká se, že král pracuje skrze úředníka; avšak podle pořadu sil se říká, že úředník pracuje skrze krále, protože králova síla činí, že činnost úředníkova dosahuje svého účinku. - Ale pořad mezi Otcem a Synem se nebéře co do síly, nýbrž jen co do svébytí. A proto se říká, že Otec dýchá skrze Syna, a ne obráceně.

---
trochu ťažšia strava ale nemôžeme stavať detinsky na pocitoch

Vôbec nie je ani kňazom ten Dohnal a ani nikto z jeho bandy, lebo Dohnal bol "ordinovaný" neplatným obradom Pavla VI. Dohnal ma históriu toho, že bol charizmatikom, no potom sa rozhodol tajne a hlavne neplatne konsekrovať za biskupa v byzantskom obrade. Tento arcikacír dobre hovorí, že František je antipápežom, ale za zmienku stojí, že "kanonizoval" Jána Husa; "vymenoval" A. Vigana za pápeža; a spolu so svojou husítskou sektou požierajú duše, ktoré vedú do zatratenia. Viac o sektárovi Dohnalovi nájdete tuná: pravda.sk/2021/03/10/elias-dohnal-a-pavol-pakos-su-husiti/

heréza o neviditeľnej cirkvi a sola fide smerovanie odpovedí a ešte že česi neviedli vojny no a tie husitské výboje sa nestali? to ale nepovedal Eliáš Dohnal ale tak bol postavený začiatok jednej otázky od toho fondu a to proste nie je pravda že neviedli nikdy výboje resp. vojny

to velebenie Husa ach z pohľadu Pravej Viery JE TO HERETIK A BODKA ak je aj pravda hypotéza že Hus nakoniec odvolal tak sú to stále herézy ináč by nemal čo odvolávať to dá rozum

ale rétor je to zdatný tá gestikulácia podporuje povedané a myslí to úprimne to musím uznať ale už len tá heréza o neviditeľnej cirkvi to posiela do kytek