Slavochka řekl, že naše Země není kulatá a neotáčí se.

A samozřejmě jsem se ho zeptal: „Jak to, že to není kulaté? Vědci

říkají, že je kulatá, ale astronauti viděli Zemi, že je

kolo a létají v kruhu. A on řekl: „Proč, mami? Je to možné i v kruhu...“ A také řekl, že když se na Zemi díváte z vesmíru, pak kromě svítící roviny kosmonauti nevidí nic jiného; ani z Měsíce to všechno neuvidí. Nyní, kdyby se mohli dívat na Zemi alespoň z úrovně Slunce, pak by, jak říká, viděli všechno, a tímto způsobem vidí jen malou část Země. Slavochka řekl, že naše Země je polokoule a spočívá na třech obrovských krápníkových sloupech, jsou bílé jako sloní kly, velmi silné a velmi pevné. A tyto sloupy stojí na velmi pevném a hustém materiálu – na vodě. Tato voda je tak hustá, že tohle všechno vydrží. A pak, jak jsem pochopil Slavochku, jde jako bublina a začíná propast, o které nikdo z lidí nikdy nevěděl. Mluvíme-li o tom, že nejprve pod námi jde zemská kůra, pak přichází zemský plášť a jádro, Slavochka řekl, že přibližně takto to je. Spolu s tím však podle mládeže Země není kulatá a připomíná polokouli, a proto mají lidé úplně jinou představu o zemské kůře, plášti a jádru Země. A lidé si vůbec neuvědomují, že pod zemskou polokoulí je bublina, po které začíná propast, tzn. podsvětí. A tak Slavochka řekl, že všechny tyto obrovské a hluboké lomy, doly a studny, které lidé hloubí na Zemi při těžbě nerostů, jsou velmi nebezpečné. Lidé jakoby sami pronikají do podsvětí a zlí duchové z podsvětí naopak pronikají k nám! Slavochka řekl, že za žádných okolností by tyto rány neměly být zasazeny Zemi! Řekl, že s oteplujícím se klimatem se všechny těžké továrny a budovy, které lidé postavili, propadnou a spadnou do obrovských prázdnot na Zemi, které lidé vytvořili odčerpáním ropy a plynu. Tedy „lidé“, jak řekl

Slavochko, - Neznají Zemi!