Bývalá muslimka varuje Západ před implikacemi islámského zákona
eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/1779-liveleak-f…
Otevřené, tolerantní a štědré západní národy jsou zneužívané, varuje bývalá muslimka ze Středního východu, která nyní žije v Americe.
Muslimové v arabských zemích, stejně jako někteří narození a vychovaní na Západě dělají agresivní nátlak, aby byl zavedený zákon Šaria, nebo-li islámský zákon v zemích jako je Británie a Spojené státy kromě dalších, tvrdí Nonie Darvišová, která žila pod zákonem Šaria po 30 roků v Egyptě.
“Žít pod islámským zákonem Šaria je jako byste žili v největším vězení na světě s maximální ostrahou a já za sebe mohu říct, že již nechci být znovu zavřená,” píše Darvišová v její nové knize: “Cruel and Usual Punishment: The Terrifying Global Implications of Islamic Law” [“Krutý a běžný trest: Hrozivé globální implikace islámského zákona”].
Pro mnoho lidí ze Západu je těžké věřit, že kruté tresty, extrémní potlačování ženských práv a nespravedlivé zvyky v manželství, jak je lze vidět v Šarii, stále existují ve 21. století.
Ale existují, říká Darvišová, a jsou aplikované ve striktních muslimských zemích, jako jsou Saúdská Arábie, Irán, Afghanistán, Libye a Sudán. Některé státy v severní Nigérii také mají soudy Šarie a nedávno severozápadnímu regionu Pákistánu bylo dovoleno ustanovit zákon Šaria, aby se uchlácholili teroristé.
Na Západě povolila Kanada rodinnou arbitráž Šarie mezi roky 1991 až 2006 a Velká Británie dovoluje používání zákona Šarie v omezeném měřítku.
Práva žen (nebo jejich nedostatek)
Pod islámským právním systémem mohou být bičovány ženy nemající na veřejnosti zakrytou hlavu, oběti znásilnění mohou být za určitých okolností potrestány a cizoložnice mohou být potrestány setnutím hlavy.
Ve své knize vypráví Darvišová příběh saúdské ženy, která byla znásilněná sedmi muži, ale odsouzená soudem k bičování, protože byla údajně viděná, že mluví s mužem, který nebyl jejím příbuzným. Ti, kteří ji napadli řekli, že viděli toto porušení zákona jako odůvodnění, aby ji znásilnili, a soudce souhlasil. Pod zákonem Šaria není ženám dovoleno ani aby se podívaly do očí mužům, kteří nejsou jejich příbuzní.
Ženy jsou navíc u soudů v nevýhodě i kvůli tomu, že jejich svědectví se počítá jen jako poloviční v porovnání s hodnotou svědectví muže.
infohit.nl/multicul/islam09.htm
Zákon Šaria je obzvláště krutý, když se jedná o případy znásilnění. Aby se dokázalo znásilnění, tak buď se musí násilník přiznat nebo musí být čtyři mužští svědkové znásilnění, kteří budou svědčit pro oběť.
Bývalá muslimka Darvišová, která se stala christiankou potom, co přišla do Ameriky, označuje Šarii jako “nejvíce nelidský, krutý a tíživý systém zákonů, které se dnes praktikují.”
Manželské zákony
Ve své knize také Darvišová píše rozsáhle o manželské smlouvě v muslimské společnosti. Pod islámem je mužovi dovoleno mít až čtyři manželky. Na manželské smlouvě je velký počet řádků pod hlavičkou žena, které může muž vyplnit s několika jmény.
Ale autorka – která se objevila na televizních stanicích CNN, MSNBC, Fox, Al-Arabiya, také na National Public Radio a Israeli TV – říká, že “nejvíce šokující sexuální privilegium, které Šaria mužům uděluje, je to, že je jim dovoleno vyhledávat sexuální uspokojení s dětmi.”
Pod zákonem Šaria není legálně stanovený žádný věk pro manželství a děvče může být dáno do manželství tak mladé, jako je jeden rok věku. Ale manželství může být s dívkou zákonně naplněné, když tato dosáhne věku devíti roků.
Nejvyšší vůdce Iránu Ajatoláh Ruholáh Chomejní, Velký Ajatoláh Šíitů mezi roky 1979 a 1989, řekl v oficiálním prohlášení, které je zaznamenané v jeho knize Tahrirolvasyleh:
“Muž může uhasit svůj sexuální chtíč s dítětem tak mladým jako je nemluvně [a baby]. Avšak neměl by vniknout [should not penetrate]. Sodomizace nemluvněte [the baby] je halal (dovoleno zákonem Šaria). Jestli muž vnikne [penetrates] a poškodí dítě, tehdy by měl být zodpovědný za její obživu po celý její život.
Avšak tato dívka se nepočítá jako jedna z jeho stálých manželek…Pro takovou dívku je lepší vstoupit do manželství, když začne její menstruace, a to spíše v domě jejího manžela, nežli v domě jejího otce.
Kterýkoliv otec vstupující do manželství se svou dcerou takto mladou bude mít permanentní místo v nebi.”
Také v červnu roku 2008 řekl saúdský úředník pro sňatky Dr. Ahmad Al Mubi v rozhovoru vysílaném v LBC TV: “Není žádný minimální věk pro vstup do manželství… prorok Mohamed je modelem, který my následujeme.”
Mohamed si údajně vzal jeho manželku Aišu, když měla šest roků, a naplnil jejich manželství, když měla devět.
“Klerici chtějí toho od nás ukrýt tolik, kolik se jim podaří,” tvrdí Darvišová. “Mnozí muslimové se za to sami stydí a snaží se ukrýt tato fakta o mužských sexuálních právech – i od svých synů.”
Krocení manželky
V islámu manželé, aby udělali jejich manželku (nebo manželky) poslušnou, dostávají také svolení ji bít, když tato “rebeluje.”
Korán 4:34 říká: “Muži jsou udržovatelé [maintainers of] žen, protože Aláh udělal některé z nich, aby nad jinými vynikali, a protože používají jejich majetek; dobré ženy jsou proto poslušné, strážící to neviditelné jako strážil Aláh; a [pro] ty, u kterých se obáváš, že by tě opustily, tyto napomínej a nechávej je samotné v ložnicích a bij je; potom, když tě poslechnou, již proti nim nic nevyhledávej; jistě Aláh je Vyvýšený, Veliký.”
Navíc Hadit, nebo promluvení islámského proroka Mohameda říká: “Muž nebude dotazován proč bije svou ženu.”
Výsledkem těchto “náboženských práv” je, že mnohé muslimky, které bývají bity, jejich zneužívání skrývají, protože je považováno za rebelii proti tvému manželovi, když si na něho stěžuješ, i když tě bije.
Ubližování nevěřícím
Možná je známější lidem ze Západu, že Šaria vyzývá k ubližování nevěřícím. Bylo mnoho dobře známých případů výhrůžek usmrcením a opravdových vražd těch, kteří opustili islám, často od jejich přímých rodin.
Podle Darvišové je 35213 veršů v Koránu, v Hadit, v zákonech Šaria a různých muslimských písmech, které přikazují a podporují zabíjení, násilí, válku, vyvražďování, tělesné tresty, nenávist, bojkotování, ponižování a podmaňování, nejvíce proti nemuslimům.
“Většina muslimů si neuvědomuje nebo popírá tyto vnitřní problémy v islámu a v zákonech Šaria, které tvoří vážnou hrozbu životům nemuslimů, osobně jednotlivcům i národům,” píše vyhledávaná spisovatelka.
Dodává: “Nemuslimové prostě nemohou počítat s nějakou eventuální reformací islámu, protože ta se nemusí nikdy stát. Západ s růžovými brýlemi mluví o této reformaci islámu více, než sami muslimové. Islámský džihád bude pravděpodobně hrozbou navždy.”
Darvišová označuje džihád jako hnací sílu za zákonem Šaria a popisuje ji jako “nikdy nekončící vytrvalou expanzi a vnucování islámu celosvětově.”
Hledání, jak zavést zákon Šaria na Západě
Zatímco větší část její knihy je zaměřená na vysvětlování zásad zákona Šaria, Darvišová od začátku objasňuje, že tuto knihu napsala, aby varovala západní národy, obzvláště Spojené státy, o hrozbě islámského zákona.
Ona říká, že většina Američanů nerozumí, k čemu vlastně Šaria vyzývá, a proto tito věří, že je to jen soubor normálních náboženských práv.
“Západ nesmí nikdy dovolit ani vymezené praktikování zákonů Šaria týkající se manželství a rodiny v jakékoliv západní demokracii prostě proto, že jsou proti základním principům lidských práv a rovnocennosti mezi pohlavími,” prohlašuje Darvišová. “Šaria strhává Bohem dané právo ženy na to, aby byla lidskou bytostí.“
“Přinášení takových zákonů na Západ bude začátkem konce opravdové západní demokracie,” dodává.
Ve své knize Darvišová vzpomíná na rozhovor, který měla s muslimskými americkými studenty na jedné univerzitě Spojených států.
V roce 2007 byla Darvišová pozvána, aby se zúčastnila diskuse pojmenované “Islám a demokracie: společníci nebo protivníci?” na univerzitě Mount San Antonio v Jižní Kalifornii.
Jeden z účastníků diskuse, vůdce muslimské studentské organizace, “zuřivě” obhajoval Šarii.
Darvišová si vzpomíná, že se ho zeptala: “Jestli je Šaria tak perfektní systém, který by měl každý muslim následovat, proč tedy žiješ v Americe a ne v muslimském státě se zákonem Šaria jako je třeba Irán nebo Saúdská Arábie?”
Jeho odpověď, se kterou souhlasilo mnoho muslimských studentů v diskusi, byla, že žádná z muslimských zemí nebyla úspěšná být státem Šaria. Další studenti na této akci řekli, že věří, že právě Spojené státy mohou být tou první zemí, která bude aplikovat zákon správně tak, jak to Aláh zamýšlel. Jiní dokonce vyjádřili touhu vyžadovat vnucení zákona Šaria v Americe.
“Muslimové jsou často nespokojení s muslimskými zeměmi odkud pocházejí, ale namísto toho, aby hledali uvnitř těchto zemí, aby je vylepšili, tak chtějí vnutit ‘ideální’ muslimský stát jiným civilizacím, obzvláště těm, které jsou nepodezřívavé a mírumilovné,” tvrdí Darvišová. Darvišová říká, že “nejnepříjemnější” problém s terorismem není to, že teroristé útočí zvenku, ale spíše je horší “útok na demokracii zevnitř.”
“Žijí v západních demokraciích většinu jejich života a zvykli si na oddělení od reality islámského zákona Šaria.”
Mírumilovná muslimská většina
Je však pravdou, že většina muslimů ve světě nejsou násilní a nechtěli by žít pod zákonem Šaria. Většina muslimů je umírněných a praktikuje rituální stránku islámu a “stěží znají, co je v jejich písmech,” říká Darvišová.
“Muslimové potřebují být informovaní o tom, co je v jejich písmech prostě proto, věřte nebo nevěřte, že je neznají,” píše bývalá muslimka.
Ale i kdyby 10-15% muslimů četlo jejich písma a brali by je doslovně, tak je to hlavní problém pro Západ. Darvišová říká, že džihádisté jsou “nestoudní” a “přímočaří,” když se přijde k prohlášení, že jejich písma jsou motivací za jejich akcemi.
“Západ byl o islámských záměrech varovaný, ale zatím je popírá a spoléhá se na naději, že islám se nakonec reformuje,” říká Darvišová.
“Avšak nechte mě to vyjasnit: Západ musí rozumět, že ten problém není v jednotlivých muslimech natolik jako je v muslimských písmech, která jim přikazují zabíjet.”
Z www.prophecynewswatch.com přeložil J. Podmolik.
www.christianpost.com
Skandál: německý ministr spravedlnosti je pro šaríu!
eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7216-skandal-ne…
Smutný obrázek Německa: šaría proniká do soudních síní
eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7215-smutny-obr…
