V projevu při příležitosti 50. výročí ustavení biskupské synody papež nastínil svou vizi Církve, která je na všech úrovních „synodální“, kde každý naslouchá druhému a bere na sebe odpovědnost za hlásání evangelia. „Cesta synodality je cesta, kterou chce Bůh od Církve ve třetím tisíciletí. Synodální Církev je Církví, která naslouchá a je si vědoma, že naslouchat je víc než slyšet. Je to vzájemné naslouchání, v němž se každý má co naučit.
Papež František, účastníci biskupské synody o rodině, teologové a další hosté si v sobotu připomněli výročí ustavení synody v roce 1965. Papež Pavel VI. ji zřídil jako fórum pro sdílení víry a starostí katolíků celého světa, společné uvažování a poskytování rad papeži.
„Sensus fidei [cit pro víru] znemožňuje striktně oddělovat ecclesia docens (církev učící) a ecclesia discens (učící se církev), protože i lid má ,nos’ na rozlišování nových cest, které Pán Církvi otevírá,“ řekl papež. Zajištění synodality celé Církve však podle něj bude nemožné, jestliže budou lidé církevní hierarchii mylně chápat jako strukturu, v níž jsou někteří nadřazeni druhým. Biskup v diecézi je „zástupcem Ježíše, který při Poslední večeři na kolenou umyl nohy apoštolům, a papeži se správně říká „služebník služebníků Božích.“ Synodální duch musí působit v diecézích stejně jako v univerzální Církvi, řekl papež František. Kněžské rady, pastorační rady a další poradní orgány v diecézi musejí „zůstávat spojeny se základnou“, s kořeny, mají-li biskupovi pomáhat reagovat na skutečné potřeby a starosti katolického lidu.
Konkrétně k biskupské synodě papež uvedl, že synodální proces musí vždy začínat nasloucháním věřícím. Druhou fází je nechat pastýře naslouchat si vzájemně. Třetí fází potom je naslouchat papeži, římskému biskupovi, který je povolán vyjadřovat se „ne na základě svých osobních přesvědčení, ale jako nejvyšší svědek víry celé Církve“. Skutečnost, že synoda nemá rozhodovací pravomoc a jedná pouze „s papežem a pod jeho vedením,“ řekl papež, „není omezením její svobody, ale zárukou jednoty.“
Čemu se divíme?
Uprostřed všech těch řečí některých účastníků synody i mluvčích Vatikánu o „předání“ či „delegování“ důležitých mravních otázek biskupským konferencím i kritiky této myšlenky ze strany nečetných synodních otců a katolických komentátorů bychom si měli uvědomit, že je tu nepříjemná pravda, kterou nikdo nechce zmínit. Mluvíme o skutečnosti, že tento nápad papež František podporoval již ve své apoštolské exhortaci Evangelii gaudium, která skutečně předznamenala celý jeho pontifikát (zvýraznění přidáno):
Poněvadž jsem povolán žít to, co žádám od ostatních, musím také pomýšlet na konverzi papežského úřadu. Jako římský biskup mám za úkol zůstat otevřený těm podnětům, jež jsou zaměřeny k takovému vykonávání mého úřadu, jež bude stále věrněji odpovídat významu, který mu chtěl dát Ježíš Kristus, i současným potřebám evangelizace. Papež Jan Pavel II. žádal o pomoc při hledání „způsobu, jak vykonávat primát; způsobu, který by nezpochybnil to, co je pro toto poslání zásadní, byl by však otevřený nové situaci“. V tomto směru jsme učinili malý pokrok.Také papežský úřad a centrální struktury univerzální církve potřebují slyšet výzvu ke konverzi v pastoraci. Druhý vatikánský koncil prohlásil, že analogicky k starobylým patriarchálním církvím mohou biskupské konference „poskytovat mnohostrannou a plodnou pomoc, aby sborové smýšlení nacházelo výraz v konkrétní realizaci“. Toto přání se však plně neuskutečnilo, protože ještě nebyl dostatečně formulován statut biskupských konferencí, který by je pojímal jako subjekty konkrétních kompetencí, včetně určité autentické věroučné autority. Nadměrná centralizace, místo aby pomáhala, spíše komplikuje život církve i její misijní dynamiku.
Tisková kancelář Svatého stolce nezveřejnila vystoupení manželů hájících Humanae vitae
Tisková kancelář Svatého stolce v pátek zveřejnila vystoupení 15 auditorů (laických hostů) synody o rodině, nikoli však všechna. Kupodivu mezi nimi chybějí ta, která byla nejradikálněji věrná víře a magisteriu. Mezi ně patří i vystoupení manželů Paloniových, kterých si média všimla, protože se synody účastní s čtyřměsíčním miminkem. Massimo a Patrizia Paloniovi mají 12 dětí a na synodu, kde promluvili ve čtvrtek odpoledne, je pozval papež František. V jejich společném vystoupení Patrizia řekla, že je vděčná papeži Pavlovi VI. za encykliku Humanae vitae, „v níž mi Církev jako matka a učitelka oznámila pravdu o životě. I přes každodenní boje mohu dosvědčit, že v manželství se tento příslib stává skutečností: je to skutečná milost. Žít manželskou věrnost a otevřenost vůči životu, přijmout všechny děti, které nám Bůh dal, nebylo břemenem. Zakusila jsem na sobě, že odpovědné rodičovství neznamená rozhodovat o počtu dětí, ale spíše si uvědomovat velikost povolání ke spolupráci s Bohem, když přivádíme na svět děti pro věčnost, děti, které budou oslavovat Boha. Dnes se cítím šťastná a naplněná jako žena, manželka a matka.“ A Massimo: „[Bůh] dal, že jsme přijali víru od našich rodičů a pomáhá nám předávat ji našim dětem, což je náš základní úkol. Pocítili jsme, že ,přikázání Páně nejsou těžká’ (1 Jan 5,3).“
Inu, někteří nezodpovědní katolíci se, slovy Svatého otce, stále ještě „množí jako králíci“.
