Vlajka prezidenta ČR i osudová chyba v katolicko-židovském dialogu

Atila Sinke Guimarăes

Jak se přibližuje 50. výročí Nostra aetate (28. října 2015), katolicko-židovský dialog iniciovaný tímto oficiálním dokumentem Druhého vatikánského koncilu vystupuje na hlavní scénu. Jako příklad máme setkání 250 katolíků a Židů po celém světě kvůli oslavě tohoto výročí jejich „smíření“ z přelomu června a července. Plánují se také další vzpomínkové oslavy, nemám však v úmyslu je zde všechny vyjmenovávat.

Židovská Liga proti pomluvám oslavuje 50 let „dialogu“, který je výsledkem Nostra Aetate; na obálce Jan Pavel II. objímá římského rabína

Mým cílem je nadnést problém v pozadí, který, jak věřím, je tak zásadní, že jakýkoliv dialog, který se vedl během posledního půl století nebo se povede, je zbaven důležitosti. Problém je tento: Jak upřímný a důvěryhodný je Žid v tomto ekumenickém dialogu?

Vzpomínám si, jak prof. Plinio Correa de Oliveira diskutoval se mnou a dalšími o podobné otázce týkající se dohod a rozhovorů s komunisty. Argumentoval: Jak může Západ důvěřovat jakékoliv úmluvě nebo dohodě podepsané komunisty, jestliže oni nevěří v morální zásady a nemají žádnou čest stát za svými závazky? Jaká je pro komunistu cena dohody se Západem? Nemá pro něj absolutně žádnou cenu. Naopak komunista vyznává zásadu, že účel světí prostředky. A tak mohou komunisti podepsat všechny dohody, které Západ navrhuje jako diplomatické opatření, ale poruší je všechny, je-li v jejich zájmu to učinit, pokud Západ nemůže vynutit jejich smluvní podmínky silou.

Totéž platí na Židy. Žid je v zásadě osoba hebrejského plemene, která se řídí zásadami judaismu.

Liberální Žid, ten, který se „přizpůsobil“ světskému životu Západu, který se stýká se všemi, patří do klubů nežidů, dovoluje svým dětem uzavírat sňatek vně judaismu, tento Žid není charakteristickým Židem. Je agentem, který judaismus potřebuje chránit a podrobit sám pro sebe.

Podívejte se například na užitek, který judaismus získal skrze Hollywood, jehož vůdci jsou převážně liberální Židé. Neznám jediný film – s výjimkou Umučení Krista od Mela Gibsona – který ukazuje Židy ve špatném světle. Nezáleží na tom, co je tématem filmu, každý jednotlivý záběr, každý jednotlivý dialog je pečlivě vykalkulován, aby propagoval Židy nebo přinejmenším neubližoval Židům, a naopak, aby zlehčoval jejich nepřátele včetně Našeho Pána Ježíše Krista, katolickou Církev a západní křesťanstvo.

František vřele zdraví hlavního rabína Goldschmidta ve Vatikánu a omlouvá se za dřívější „nenávist a násilí“

Totéž lze říct o liberálních Židech, kteří vlastní banky, firmy, společenské, kulturní a umělecké instituce. Nejsou „opravdovými“ liberály, jak mnozí Američané naivně věří. Tvoří ohromnou vatu kolem náboženských Židů, kteří jsou jedinými, kdo se v judaismu skutečně počítá.

Totéž se dá říct o „ekumenických“ Židech. To, co liberální Žid dělá ve vztahu k Nežidům ve společnosti, to dělá „ekumenický“ Žid pokud jde o jiné náboženské představitele ve věcech duchovních.

Účastní se ekumenických setkání, zasedá u konferenčních stolů, podepisuje všeobecná prohlášení, chodí po ulicích a drží se za ruce s jinými náboženskými vůdci na pacifistických a ekologických demonstracích, dává peníze na společenské záležitosti atd. Je-li významným rabínem, navštěvuje papeže, objímá jej, dává mu židovské symboly jako dárky, účastní se koncertů na jeho počest atd. Nikdy se však nevzdá ani jediné čárky judaismu. Nikdy neřekne ani slovo o přijímání Našeho Pána Ježíše Krista, Naší Paní nebo katolické Církve.

Namísto toho vždy obviňuje katolickou Církev, že pronásleduje judaismus – nepřímo naznačuje, že Církev inspirovala nacistické perzekuce – a bere na sebe pozici oběti a žádá věroučné kompenzace. Proto ekumenický Žid není „opravdovým“ partnerem v mezináboženském dialogu. Stejně jako liberální Žid je i „ekumenický“ Žid agentem judaismu, aby jej chránil před možnými útoky a aby podkopal katolickou Církev v její nauce a mravech.

Benedikt XVI. dostává dary od rabínů; dole Jan Pavel II. navštěvuje světové středisko pro Židovské dědictví v Jeruzalémě

Tento stálý postoj „ekumenických Židů je potvrzen tím, co Talmud, základní kniha judaismu, říká o Nežidech. Skutečně dává takovéto normy svým souvěrcům:

„1. Duše Židů mají výsadu toho, že jsou částí Boha samotného, Duše jiných národů země pocházejí od ďábla a jsou podobné duším zvířat. ...

„5. Když Židé očekávají mesiáše, žijí ve stavu nepřetržité války s jinými národy. Až bude vítězství definitivní, národy přijmou židovskou víru, jen křesťané se však na této milosti nebudou podílet. Naopak, budou zcela vyhlazeni, protože sestupují od ďábla. ...

„8. Jen Židé jsou lidmi; jiné národy nejsou ničím víc než druhy zvířat. Pes stojí za víc než Nežidé. Nežidé nejsou jen psy, ale osly. Duše Nežidů pocházejí z nečistého ducha a duše Izraele pocházejí od ducha Božího.

„9. Nežidé byli stvořeni pouze proto, aby ve dne v noci sloužili Židům, aniž by vybočili ze své služby. ...

„14. Žid se může chovat licoměrně vůči Nežidovi.“ (1)

Jak tedy může katolík věřit Židovi v jeho dvojznačných prohlášeních o ekumenismu, když víme, že následuje tyto normy a považuje katolíky za zvířata s menší cenou než pes, za ty, kteří by měli být vyhlazeni, protože sestupují od ďábla?

Katolík zjevně nemůže věřit Židovi v otázkách náboženského dialogu. Měli bychom si pamatovat, že Talmud také říká Židovi, aby byl licoměrný k Nežidům. Jeho upřímnost je taktická, aby zmátl katolíky a požadoval tolik změn v katolické nauce a liturgii, kolik je možné, aby chránil judaismus a umlčel mocného nepřítele.

Protože Nostra aetate, progresivismus a koncilní papeži, kteří jsou jeho hlavními podporovateli, umlčeli celou katolickou Církev, nemůže ona mluvit proti judaismu.

A tak byl tento argument, který je tak jednoduchý na vysvětlení takřka zcela umlčen.

Zde je můj příspěvek k mezináboženskému dialogu mezi katolíky a Židy: „Katolíci nevěřte Židovi; nenávidí vás a jen hraje hry. Celý dialog Druhého vatikánského koncilu je pantomimou, která má odvést vaši pozornost a zničit katolickou bojovnost proti judaismu.“

(1) August Rohling, Le Juif selon le Talmud, apud Henri Delassus, La Conjuration Antichrétienne, Lille: Desclée de Brower, 1910, str. 1125-1126.

Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof rexcz.blogspot.ro/…/osudova-chyba-v…

Česká (dřív československá) prezidentská standarta: Pravda vítězí, přesněji řečeno: pravdomluvnost vítězí.
L: Autor výše říká pravdu, protože všechna nekřesťanská náboženství světa, včetně ateismu, včetně současného židovství, včetně islámu, NEpovažují LHANÍ příslušníkům jiných náboženství a ateistům za hřích, za něco co Bohu VELMI vadí a za co Bůh člověka přísně trestá. Jen Pán Ježíš Kristus učil, že Bůh Otec nenávidí lež vůči komukoliv z lidí a že jen ti křesťané, kteří nikdy nelhali (a nikdy nepoznali ženu - tj. vždy se postili od každého sexu) budou určitě v nebi dle Zjevení sv. Jana (L: proto má pravoslavné a katolické křesťanství mnišství v úctě) a že všichni lháři skončí navěky v pekle dle Zjevení 21,8. Jen Pán Ježíš přesně učil, že lháři se stávají postupně syny ďáblovými, satanovými. Před ním to jen naznačovali starozákonní proroci a z nich zejména král David v Žalmech.

Ve světle zasvěcení pod ochranu Panně Marii Fatimské z 7.10.2017 jistě není v Boží prozřetelnosti NÁHODA, že letos 28.10.2018 je současně svátek Krista krále (dle tradičního katolického kalendáře) a svátek 100 let od vzniku Československa i vzniku té prezidentské vlajky - standarty, že pravda (pravdomluvnost) vítězí. Ta vlajka je pravdivá, i když T. G. Masaryk často, Bohu žel, nebyl pravdomluvným a návrhem nápisu od Jaroslava Jareše na vlajku tehdy jen zamaskoval své nectnosti. Viz jeho dlouhodobý, před širokou veřejností utajovaný sexuální poměr se spisovatelkou Oldrou Seldmayerovou, vdanou za jiného. Kázal morálku, z nemorálnosti vinil zejména starobylou a tehdejší Katolickou církev, ale sám byl nemorální. Avšak to heslo na prezidentské standartě přece jen MĚLO dlouhodobě vliv na několik generací Čechů a asi i Slováků a ono se až letos po 100 letech zúročí! Protože lež má krátké nohy a pravdě trvá dlouho než zlodějskou lež dohoní a předhoní.

Na mou část L: Veřejná doména