Kardinál Sarah prolomil mlčení a vydává novou knihu „Síla ticha“
Velmi krátce : Kdo je kardinál Sarah?
Letos 71letý kardinál je nepřehlédnutelnou postavou soudobé Církve. V roce 2014 jej povolal do Kongregace papež František. Podle pozorovatelů zvolil František konzervativního Saraha pro určité vyvážení svého překvapivého odvolání dosavadního prefekta a rovněž „konzervativce“ – Španěla Antonia Canizarese. Předtím působil kardinál Robert Sarah jako papežský zvláštní vyslanec na Blízkém Východě a jako prezident Papežské Rady „Cor unum“, která mimo jiné organizovala pomoc Svatého stolce do katastrofami postižených oblastí. Papež Benedikt XVI. přijal Raberta Saraha do Kolegia kardinálů coby kardinála diakona v roce 2010.
„Papež z černé Afriky“, tituloval kardinála vatikanolog Sandro Magister v dubnu 2015. Svým vystupováním Robert Sarah skutečně potvrzuje názory, že by se mohl stát nositelem naděje v postbergogliánské Církvi.
Historie nedávná – konference Sacra Liturgia a „sprcha“ z Vatikánu
Letos v červenci na konferenci o liturgii v Londýně vyzval guinejský kardinál všechny kněze Katolické církve k celebraci „ad orientem“ a mimo jiné i k přijímání Eucharistie vkleče. Kardinál na konferenci výslovně prohlásil, že ho sám papež František požádal, aby pokračoval v liturgickém díle, které započal papež Benedikt.
Vzápětí následovalo z Vatikánu spěšné tiskové prohlášení. To s pečlivě volenými slovy odeslalo „do ztracena“ kardinálovu výzvu ke změně postoje celebranta. A rovněž s neobyčejnou tvrdostí negovalo jeho iniciativu o „reformě reformy liturgie“. Nálada proti kardinálovi „zhoustla“. Známý vatikanolog Sandro Magister ji komentoval slovy : „Kdo ho může odehnat? Je Afričan a těší se velké popularitě.“
Tři měsíce od vatikánského dementi – nová kniha
Tři měsíce od zmíněných události v červenci nebylo o kardinálu Sarahovi mnoho slyšet. Na počátku října však kardinál Sarah znovu potvrzuje v rozhovoru pro francouzský katolický časopis „La Nef“ své požadavky na liturgii a zároveň představuje svoji novou knihu.*) Její premiérové vydání je ve francouzštině a jmenuje se „La Force du silence“ – „Síla ticha“. Podtitul zní : „Proti diktatuře hluku“.
Vstup do Božího tajemství
Kardinál v rozhovoru pro „La Nef“ říká, že koncilní otcové chtěli ukázat, co je skutečnou spoluúčastí lidu v liturgii – vstup do Božího tajemství. Skrze výmluvu, že tím přístup k Bohu usnadní, chtějí dnes mnozí, aby vše bylo v liturgii bezprostředně srozumitelné, racionální, horizontální a lidské. „Ale když tak jednáme, riskujeme, že Boží mystérium zredukujeme na pouhé dobré pocity,“ varuje kardinál.
Naproti tomu při celebraci mše „ad orientem“, kdy lid i kněz jsou otočeni společným směrem k východu nastává podle kardinála jen nepatrné pokušení celebranta, aby on sám při mši dominoval. „Jsme méně pokoušeni, abychom se na sebe dívali jako na herce,“ citoval slova papeže Františka. „Nejde o to, celebrovat zády k lidu nebo nebo se na lid dívat, nýbrž o to, otočit se k východu, ad Dominum, k Pánu.“
Kardinál však burcuje ještě víc. Podle něj hrozí nebezpečí, že by se z křesťanů mohli lehce stát modláři. „Jako vězni krachu nekonečného „tlachání“ nejsme tomu daleko vzdáleni, abychom si vytvořili kult podle našich vlastních měřítek, boha podle našeho obrazu.“ Často křesťané vycházejí z hlasitých, povrchních liturgií, bez Boha a bez nalezení vnitřního míru, který Bůh dává. „Myslím, že jsme obětmi povrchního, egoistického a světského Ducha, který je tak rozšířen v naší mediálně orientované společnosti,“ vytýká kardinál. Svojí novou knihou („Síla ticha“) by chtěl „pozvat všechny křesťany a lidi dobré vůle, jít do ticha, bez něhož žijeme jen v iluzi.“ Bůh čeká na naše ticho, aby se nám mohl zjevit.
Bůh je ticho a ďábel je hluk
„Bůh je ticho a ďábel je hluk,“ rozvádí v rozhovoru kardinál myšlenky ze své nové knihy. „Neboť přes svůj přátelský vzhled je hluk vichřicí, která zdržuje člověka od toho, aby pohlédl sám na sebe a přiznal si svou vlastní prázdnotu. Hluk je jen ďábelskou lží.“ Ďábel byl nasazen do liturgie a katecheze, „aby vzal křesťanům víru a Církev uchopil tak, aby jí zlomil, zhasl a s konečnou platností zničil.“ Naproti tomu ticho je cestou, která umožňuje člověku hledat Boha, uvádí kardinál. Moderní kněží vyhlásili sice tichu válku, přesto už svůj boj prohráli. Neboť je možné uprostřed hluku strážit ticho.
Kardinál Sarah vytýká, že v současné společnosti je tichý člověk přebytečný.„To je hluboký důvod toho, proč moderní člověk opovrhuje tichými bytostmi, nenávidí je a proč dochází k takovým odporným zločinům proti nenarozeným dětem, nemocným nebo lidem na konci života.“
„Ticho zjevuje Boží slitování a skutečnost, že Bůh má podíl i na našem utrpení. Ježíšovo vítězství nad smrtí a hříchem se uskutečnilo ve velkém tichu na kříži,“ poznamenává kardinál.
Při svých cestách do krizových regionů rovněž vypozoroval, že tichá modlitba byla posledním pokladem těch, kterým již nic nezůstalo…
Ticho jako místo setkání s Bohem
Jako příklad uvádí kardinál Sarah arcibiskupa Raymonda-Marie Tchidimbo, svého předchůdce na biskupském stolci v rodné Guineji. Marxisty pronásledovaný duchovní strávil devět let ve vězení v izolaci. „Ticho úředníky nařízené se tak stalo jeho místem pro setkávání s Bohem,“ říká kardinál. První Boží řečí bylo ticho. Vše ostatní je naproti tomu jen ubohý překlad. „Abychom této řeči porozuměli, musíme se učit být tiší a spočívat v Bohu,“ uzavírá kardinál.
S použitím zahraničních zdrojů (Katholisches info a Katholisch.de) napsala
Milena Svobodová
Poznámka:
*) Předchozí kniha kardinála Saraha vyšla v roce 2015 pod názvem „Bůh nebo nic“. Ještě do Vánoc by měla vyjít i v českém překladu od paní Lucie Cekotové.
ad orientem, Benedikt XVI., eucharistie, František I., hluk, La Nef, Milena Svobodová, Mše svatá, papež František, přijímání v kleče, Raymond-Maria Tchidimbo, reforma reformy, Robert Sarah, Sacra Liturgia, Síla ticha, ticho
www.duseahvezdy.cz/…/kardinal-sarah-…