3
4
1
2
Vlastní papežství klíče apoštola Petra? Vlastní papežství klíče apoštola Petra? Pro většinu katolíků je autorita papeže odvozena od Petra jako základního kamene jejich víry. Pro jiné je zachráncem …Více
Vlastní papežství klíče apoštola Petra?
Vlastní papežství klíče apoštola Petra?
Pro většinu katolíků je autorita papeže odvozena od Petra jako základního kamene jejich víry. Pro jiné je zachráncem, na kterého se mohou spolehnout, když všechno ostatní selže. Pro mne to byl předpoklad, který jsem nezkoumal až do samého konce mého kněžství. Papežovu pozici jsem začal vážně zkoumat, když roku 1985 přijel Jan Pavel II. navštívit Trinidad. Vzpomínám si na hlučný a okázalý obřad, který se odehrával na stadionu v Port-of-Spain. V mé mysli zůstává dodnes živá vzpomínka na úctu, kterou zástupy papeži vzdávaly, jakmile vstoupil na stadion. Lidé povstali a jednohlasně pokračovali v křiku: „Jane Pavle, my tě milujeme“. Pokřiky doprovázel rytmus bongo bubínků. Papež se poté uklonil a přijal jejich obdiv.
Ve svém nitru jsem stále uvažoval o předpokladech, zda opravdu drží klíče apoštola Petra. Ten večer, kdy ke konci setkání chtěl každý kněz společnou fotografii s papežem, pro mne byl tak bolestivý, že jsem tiše odešel. Když jsem jel za tropického deště domů, tak se na mé předpoklady snášela temná mračna. Jak může tento člověk tvrdit, že má Petrovu autoritu a moc, když se v mnoha ohledech od Petrových způsobů a zvěsti naprosto liší. Myslel jsem při tom na jednání Kornélia: „A když Petr vcházel, stalo se, že mu Kornélius vyšel naproti a padl k jeho nohám a klaněl se mu. Petr ho však zvedl se slovy: ‚Vstaň, já sám jsem také člověk!‘“ Od tohoto večera jsem věděl, že musím opravdově zkoumat známý text v Matoušově evangeliu, který je vytesán v kameni ve svatopetrské bazilice v Římě: „Tu est Petrus“. Chtěl bych se zde sdílet s myšlenkami, které mě provázely tehdy a také nyní, když jsem pokračoval ve studiu drahocenného Božího Slova.
Petrovo papežské prvenství je historickou památkou z falešných dekretů Konstantina a Isidora, o kterých jsem pojednával ve čtvrté kapitole. Nicméně papežství je baštou a základem Římské církve. Je také chloubou a radostí oddaných katolíků, protože jim, jak jsou ujišťováni, dalo přímé pojítko k Ježíši Kristu. A v těchto posledních dnech to vypadá, že svět znovu roznítil svou lásku k papežství. Proti hlasům Písma, historie a rozumu, papežství prohlašuje, že církev je založena na apoštolu Petrovi samotném, když tvrdí, že byl prvním biskupem Říma, a tak odkázal veškerou svou autoritu následujícím papežům a biskupům. Toto je klíčové místo římského katolicismu. Oficiálně církev Říma tvrdí:
„Pán udělal skálu své církve pouze ze Šimona, kterému dal jméno Petr. Jemu svěřil klíče; jeho ustanovil pastýřem celého stádce. ‚Je však známo, že moc svazovat a rozvazovat, která byla dána Petrovi, byla udělena také sboru apoštolů, spojenému se svou hlavou.‘ Tento pastýřský úřad Petra i ostatních apoštolů tvoří jeden ze základů církve; pokračují v něm biskupové pod papežovým prvenstvím.“
Toto tvrzení – a vlastně i celá římskokatolická struktura – je založeno na třech předpokladech:
1.) Že text u Matouše 16:16-20 znamená, že Petr byl základem církve a že církev je postavena na něm.
2.) Že Petr šel do Říma a byl prvním biskupem v Římě.
3.) Že Petrovi následníci jsou biskupy Říma pod prvenstvím papeže.
Stojí zde za zmínku, že seznam papežů sestavený Římem je smyšlenkou. Ve svém pokorném začátku byla církev v Římě řízena množstvím starších spíše než jedním biskupem. Potom během pozdější historie se vyskytly mnohé intriky těch, kteří prohlašovali, že jsou následovníky Petra. Celkový přehled spolu se všemi závěry budou zahrnuty v této kapitole. Nicméně naším záměrem není zde zeširoka vyprávět o historii papežství, ale spíše analyzovat předpoklady teorie, kterou Římská církev pokládá za samozřejmost.
Pro pokračování klikni zde
Vlastní papežství klíče apoštola Petra?
Pro většinu katolíků je autorita papeže odvozena od Petra jako základního kamene jejich víry. Pro jiné je zachráncem, na kterého se mohou spolehnout, když všechno ostatní selže. Pro mne to byl předpoklad, který jsem nezkoumal až do samého konce mého kněžství. Papežovu pozici jsem začal vážně zkoumat, když roku 1985 přijel Jan Pavel II. navštívit Trinidad. Vzpomínám si na hlučný a okázalý obřad, který se odehrával na stadionu v Port-of-Spain. V mé mysli zůstává dodnes živá vzpomínka na úctu, kterou zástupy papeži vzdávaly, jakmile vstoupil na stadion. Lidé povstali a jednohlasně pokračovali v křiku: „Jane Pavle, my tě milujeme“. Pokřiky doprovázel rytmus bongo bubínků. Papež se poté uklonil a přijal jejich obdiv.
Ve svém nitru jsem stále uvažoval o předpokladech, zda opravdu drží klíče apoštola Petra. Ten večer, kdy ke konci setkání chtěl každý kněz společnou fotografii s papežem, pro mne byl tak bolestivý, že jsem tiše odešel. Když jsem jel za tropického deště domů, tak se na mé předpoklady snášela temná mračna. Jak může tento člověk tvrdit, že má Petrovu autoritu a moc, když se v mnoha ohledech od Petrových způsobů a zvěsti naprosto liší. Myslel jsem při tom na jednání Kornélia: „A když Petr vcházel, stalo se, že mu Kornélius vyšel naproti a padl k jeho nohám a klaněl se mu. Petr ho však zvedl se slovy: ‚Vstaň, já sám jsem také člověk!‘“ Od tohoto večera jsem věděl, že musím opravdově zkoumat známý text v Matoušově evangeliu, který je vytesán v kameni ve svatopetrské bazilice v Římě: „Tu est Petrus“. Chtěl bych se zde sdílet s myšlenkami, které mě provázely tehdy a také nyní, když jsem pokračoval ve studiu drahocenného Božího Slova.
Petrovo papežské prvenství je historickou památkou z falešných dekretů Konstantina a Isidora, o kterých jsem pojednával ve čtvrté kapitole. Nicméně papežství je baštou a základem Římské církve. Je také chloubou a radostí oddaných katolíků, protože jim, jak jsou ujišťováni, dalo přímé pojítko k Ježíši Kristu. A v těchto posledních dnech to vypadá, že svět znovu roznítil svou lásku k papežství. Proti hlasům Písma, historie a rozumu, papežství prohlašuje, že církev je založena na apoštolu Petrovi samotném, když tvrdí, že byl prvním biskupem Říma, a tak odkázal veškerou svou autoritu následujícím papežům a biskupům. Toto je klíčové místo římského katolicismu. Oficiálně církev Říma tvrdí:
„Pán udělal skálu své církve pouze ze Šimona, kterému dal jméno Petr. Jemu svěřil klíče; jeho ustanovil pastýřem celého stádce. ‚Je však známo, že moc svazovat a rozvazovat, která byla dána Petrovi, byla udělena také sboru apoštolů, spojenému se svou hlavou.‘ Tento pastýřský úřad Petra i ostatních apoštolů tvoří jeden ze základů církve; pokračují v něm biskupové pod papežovým prvenstvím.“
Toto tvrzení – a vlastně i celá římskokatolická struktura – je založeno na třech předpokladech:
1.) Že text u Matouše 16:16-20 znamená, že Petr byl základem církve a že církev je postavena na něm.
2.) Že Petr šel do Říma a byl prvním biskupem v Římě.
3.) Že Petrovi následníci jsou biskupy Říma pod prvenstvím papeže.
Stojí zde za zmínku, že seznam papežů sestavený Římem je smyšlenkou. Ve svém pokorném začátku byla církev v Římě řízena množstvím starších spíše než jedním biskupem. Potom během pozdější historie se vyskytly mnohé intriky těch, kteří prohlašovali, že jsou následovníky Petra. Celkový přehled spolu se všemi závěry budou zahrnuty v této kapitole. Nicméně naším záměrem není zde zeširoka vyprávět o historii papežství, ale spíše analyzovat předpoklady teorie, kterou Římská církev pokládá za samozřejmost.
Pro pokračování klikni zde