Milí nevěřící a novátorští biskupové,

Michael Lofton, The Remnant (zkráceno) - Milí nevěřící a novátorští biskupové, někteří z Vás teď volají po „naslouchání“, vyzývají k naslouchání tomu, co o morálních otázkách říká svět. Co kdybyste si tedy nejprve poslechli toto: Vy jste ti nevěrní pastýři, o nichž mluví Bůh ústy proroka Jeremiáše: „Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce, které pasu… Mé stádo rozptylujete, rozháníte je a nedohlížíte na ně. Hle, já vás za vaše zlé skutky ztrestám, je výrok Hospodinův“ (Jeremiáš 23,1-2).
Nepochybně směřujete k peklu, nebudete-li činit pokání. Dobře o Vás řekl Jan Křtitel: „Hadí, zmijí plemeno. Jak uniknete před odsouzením do pekla?“ (Matouš 23,33).
Vy jste farizeové, kteří se starají víc o peníze, které na věřících vyděláváte, než o spásu duší. Vy jste farizeové, kteří odmítají Kristovo učení o nerozlučitelnosti manželství a vzpurně kladete Mojžíšův zákon nad zákon Kristův.
Jste zvrácení, špatní biskupové, kteří se nestarají o spásu duší. Kdybyste se starali o duše, vyzývali byste je ke zpovědi a k víře v Krista, ale vy místo toho duše odsuzujete, když jim ve stavu těžkého hříchu podáváte svaté přijímání. Přestaňte utvrzovat lidi v jejich hříších a začněte kázat pokání a víru!
Zabýváte se zatvrzelým svědomím sodomitů a jiných hříšníků, ale méně se staráte o svědomí svých věřících, které zápasí s tím, jak se podřídit Vaší zkažené vládě.
Vy jste zatracenci, o nichž mluví 1. list Římanům:
„A protože se nesnažili poznat Boha, dopustil Bůh, že klesli do převrácených názorů, takže de dopouštěli věcí ošklivých. Jsou plní kdejaké špatnosti a ničemnosti, chamtivosti a zloby. Jsou samá závist, vražda, nesvár, lež, zlomyslnost. Pomlouvají, na cti utrhají, Boha mají v nenávisti, urážejí druhé, jsou nadutí, domýšliví, vynalézaví ve zlém, vzpurní vůči rodičům,tupí, věrolomní, bezcitní, nemilosrdní. Oni sice znají Boží ustanovení, že zasluhuje smrti ten, kdo se dopouští takových věcí. Přesto však nejenže to dělají sami, nýbrž i schvalují, když to dělají druzí“ (Římanům 1,28-32, zdůraznění autor).
Vy, kteří si přejete „naslouchání“, poslouchejte pozorně:
Směřujete do nejhlubšího a nejtemnějšího pekla, kde Vás budou po celou věčnost týrat a mučit démoni, nepřestanete-li duchovně plenit a týrat stádo, jež je Vám svěřeno. Než bude příliš pozdě, slyšte slova Božího Syna: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ (Marek 1:15)
Michael Lofton, The Remnant (zkráceno)
www.tedeum.cz euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/14471-jste-zvra…

25.10.2015 Synodní otcové schválili závěrečnou zprávu o 94 odstavcích
www.tedeum.cz/…/synoda-den-dvac… (otvírat IExplorerem) www.tedeum.cz/author/hodie/
Přestože se závěrečná zpráva nezmiňuje výslovně o kontroverzním návrhu na nalezení „cesty“ k rozhřešení a svatému přijímání pro znovusezdané rozvedené, zdůrazňuje povinnost uznat, že ne všichni katolíci v těchto situacích na nich nesou stejnou vinu. Zpráva o 94 odstavcích, která byla schválena na konci posledního jednacího dne řádné synody o rodině, dále podtrhuje, že „pastorační doprovázení“ zahrnuje „rozlišování případ od případu“ mravní viny lidí, kteří nežijí zcela podle katolického ideálu.
Členové synody hlasovali o každém odstavci zvlášť. Vatikán výsledky hlasování zveřejnil. Odstavec, který se zabývá vedením rozvedených a znovusezdaných katolíků po cestě rozlišování, překročil potřebnou dvoutřetinovou většinu o jediný hlas.
I když zpráva mluví o Boží lásce k homosexuálním osobám a povinnosti respektovat jejich důstojnost, trvá na tom, že stejnopohlavní svazky nelze uznat za manželství a jako „naprosto nepřijatelné“ odmítá podmiňování finanční pomoci rozvojovým zemím uznáním „manželství“ osob stejného pohlaví.
Zpráva se také zvlášť zabývá měnící se úlohou žen v rodinách, Církvi a společnosti, svobodnými a jejich přínosem rodině a Církvi, hrdinským svědectvím rodin pečujících o postižené děti, rodinou jako svatyní chránící posvátnost lidského života od početí do přirozené smrti a mimořádným tlakem, který pro rodinu představuje chudoba a migrace.
„Základem nerozlučitelnosti manželství je věrnost Boha jeho smlouvě. Naprostá a hluboká lásky manželů není založena jen na jejich lidských schopnostech: tuto smlouvu posiluje Bůh silou svého Ducha.“ Lidé však podléhají hříchu a selhání, a proto účastníci synody mluví o potřebě „doprovázení“ ze strany členů rodiny, pastýřů i jiných manželských párů. „Být rodině nablízku jako průvodce na cestě pro Církev znamená zaujímat moudře rozlišované postoje: někdy je třeba zůstat při nich a tiše naslouchat, jindy naznačit cestu, jíž se mají držet, a ještě jindy je vhodné jít za nimi, podporovat a povzbuzovat.“
Synodní otcové slibují větší úsilí při podpoře manželů v krizi a chválí rozvedené katolíky, kteří „ani v obtížných situacích neuzavřou nový svazek a zůstávají věrni svátostnému poutu.“ Tito katolíci „mohou a mají nacházet výživu v Eucharistii, která je posiluje.“ Ty, kdo uzavřeli nový svazek bez anulace svého svátostného manželství, je třeba vítat a všemožně zapojovat do farního společenství, uvádí zpráva. „Jsou pokřtění, jsou to bratři a sestry, Duch svatý jim dává své dary a charismata pro dobro všech.“ Kněží musejí „doprovázet ty, kdo o to mají zájem, na cestě rozlišování v souladu s učením Církve a pod vedením biskupa“. I když zpráva se výslovně nezmiňuje o rozhřešení a návratu k přijímání, zdá se, že pro takové řešení ponechává jistý prostor, když cituje z Katechismu katolické církve, že „přičitatelnost a odpovědnost za nějaké jednání může být snížena nebo dokonce potlačena“ následkem různých podmínek. Jako se bude lišit stupeň viny, uvádí se ve zprávě, „ani následky skutků nejsou nutně ve všech případech stejné.“
Text zprávy byl dosud zveřejněn pouze v italštině press.vatican.va/…/01825.html
Rakouský kardinál Christoph Schönborn řekl novinářům, že pokud jde o znovusezdané rozvedené, je klíčové slovo v dokumentu „‚rozlišování’. Vyzývám vás všechny, abyste měli na paměti, že nic není černé nebo bílé, žádné jednoduché ano nebo ne.“ Situaci každého páru „je nutno rozlišovat“, k čemuž v exhortaci Familiaris consortio vyzýval Jan Pavel II. Podle slov kardinála Schönborna, Jan Pavel II. „nicméně neuvedl, co přijde po rozlišování“. V této souvislosti stojí za pozornost, že odstavec 85 závěrečné zprávy, který se „rozlišováním“ zabývá, sice cituje příslušnou pasáž z Familiaris consortio, vynechává nicméně právě tu část, která explicitně vylučuje podávání svatého přijímání lidem žijícím v novém civilním svazku. Kardinál Schönborn dále řekl, že závěrečný dokument synody žádá kněze, aby rozvedeným a znovusezdaným lidem pomohli projít obrácením a pokáním a poznat, zda jsou hodni přijímat Eucharistii.
Další problematické pasáže najdeme v odstavci 69: „Vážnou povinností je udržovat otevřený dialog s těmito věřícími [tj. s lidmi, kteří – řečeno slovy zprávy – mají „obtíže s oceňováním daru svátosti manželství“] s cílem umožnit jim dozrání k úplné otevřenosti evangeliu o manželství a rodině“. Odstavec 71: „Rozhodnutí pro občanský sňatek či v některých případech soužití bez sňatku často není motivováno zaujatostí nebo odporem proti svátostnému svazku, ale kulturními situacemi nebo kulturními podmínkami. Za mnoha okolností je rozhodnutí žít spolu znamením vztahu, který skutečně chce směřovat k možné stabilitě. Tuto vůli, která znamená trvalý svazek, spolehlivý a otevřený životu, lze pokládat za závazek, na němž je možné založit cestu ke svátosti manželství objevené jako Boží plán pro život [páru].“ Odstavec 75: „Jde o lidi [ve „složitých manželských situacích“], kteří uzavřeli stabilní manželský svazek v době, kdy alespoň jeden z nich ještě neznal křesťanskou víru. V těchto případech jsou biskupové vyzýváni k uplatnění pastoračního rozlišování přiměřeného duchovnímu dobru těchto osob.“
Obzvláštní nejednoznačností se vyznačuje odstavec 86: „Cesta doprovázení a rozlišování nasměruje tyto věřící, aby si uvědomili svou situaci před Bohem. Rozmluva s knězem na vnitřním fóru spolupůsobí při vytváření správného úsudku o tom, co brání plnější účasti na životě Církve, a o krocích, které jí napomáhaly a vedly k jejímu růstu. S ohledem na to, že sám zákon nezná žádnou gradualitu (srov. FC 34), nesmí toto rozlišování nikdy opomíjet nároky pravdy a lásky evangelia, které nabízí Církev. Aby to bylo možné, je nutno garantovat nutné podmínky pokory, opatrnosti, lásky k Církvi a k jejímu učení v upřímném hledání Boží vůle a s touhou dokonaleji na ni odpovídat.“.
Také první komentáře v médiích svědčí o konečném vítězství dialektiky na synodě. Zatímco někteří komentátoři si všímají nepochybně pozitivního posunu v textu závěrečné zprávy oproti Instrumentu laboris, jiní upozorňují na „časované bomby“ skrývající se v nejednoznačném textu umožňujícím různé výklady a najdou se i hlasy jásající nad vítězstvím pravověrnosti a potvrzením učení Církve. Vzhledem k tomu, že všichni své závěry vyvozují ze zveřejněného textu, lze se obávat toho, že synoda zmatek mezi věřícími nejen nezmenšila, ale ještě ho zvýší.
Zdroj: catholicherald.co.uk, rorate-caeli.blogspot.com, infocatolica.com

Těmi nesmyslně jásajícími jsou letos polští biskupové, Bohu žel jen zdánlivě na první pohled konzervativní.
Např.: Arcibiskup Hoser jásá, že se ze synodu vrací vítězně s čistým štítem.
Moudrý polský křesťan to smutně upřesnil: Vrátili jsme se se štítem, protože nemáme ještě církevní homosexuální manželství, ale máme svaté přijímání pro tyto zvrhlíky. A příští rok se také vrátíme vítězně, protože ještě nebudeme mít pedofily, ale jen zařídíme církevní homosexuální manželství.
Je to z Fatimy prorokované rozšíření bludů ze Sovětského Ruska po 2. světové válce všude - i do Vatikánu, jestliže papež Pius XI. neposlechne Pannu Marii. Neposlechl.
Lenin v Rusku vyučoval tajné agenty: 2 kroky vpřed ke zlu, pak ustoupit o 1 kompromisní krok vzad k dobru, aby se lidé nepolekali. Stále 1 krok ke zlu zůstane. Pokračujte v tom každý den a celý svět bude zdemoralizován a náš.

Moudrý profesor církevních dějin Roberto de Mattei už vloni po synodu dobře radil: Právo a povinnost vzepřít se pastýřům, kteří neplní svou povinnost
Historická fáze po první části synody v roce 2014 vyžaduje od katolíků nejen připravenost k polemice a k boji, nýbrž také postoj obezřetného zkoumání nových problémů, které leží na stole.
První problém je postoj věřících k autoritě, která, jak se zdá, nedostává svému úkolu. Kardinál Burke ve svém interview pro Vida Nueva 30. října mluvil o tom, že vzniká silný dojem, jakoby církev byla lodí bez kormidelníka. Je to silný obraz, který skutečně odpovídá současné situaci.
‚Republikánská‘ přestavba církve a ustavičná synodalizace naráží na konstituci Pastor aeternus
Sporná cesta z této zmatené situace jistě neznamená posadit se na místo papeže a biskupů do vedení církve, neboť vrchním kormidelníkem církve stále zůstává Ježíš Kristus. Církev není demokratické shromáždění, nýbrž monarchistická a hierarchická společnost, založená z božského ustanovení na instituci papežství, které tvoří její nenahraditelný základ. Progresivní sen proměnit církev na jakousi republiku a převést ji do stavu ustavičné synodality byl odsouzen v konstituci Pastor aeternus 1. vatikánského koncilu, který vyhlásil nejen dogma o papežské neomylnosti, nýbrž především definoval bezprostřední plnou moc papeže nad biskupy a celou církví.
Papežský primát

V diskuzích I. vatikánského koncilu tvrdila menšina to, co požadovaly již dříve konciliaristické a galikánské téze, že autorita nespočívá pouze na papeži, nýbrž také na biskupech s papežem spojených. Malá skupina koncilních otců žádala Pia IX. v dogmatickém textu, aby papež byl neomylný skrze svědectví církví (nixus testimonio ecclesiarum), ale papež položil ruku na schéma, které obsahovalo formuli ideoque eiusmodi Romani Pontificis definitionis esse ex se irreformabilis a přidal k tomu ještě non autem ex consensu Ecclesiae (proto věroučná rozhodnutí papeže nepřipouštějí žádnou změnu již sama o sobě a nikoliv teprve po souhlasu církve). Tím bylo definitivně prohlášeno, že neomylnost papeže nevyžaduje žádnou další podmínku. 18. července 1870 za přítomnosti velkého počtu věřících byla schválena Apoštolská konstituce Pastor aeternus 525 hlasy proti 2. Hlasování se zdrželo 50 zástupců opozice. Pius IX. dogma ihned vyhlásil.
Konstituce Pastor aeternus stanoví, že primát papeže spočívá v jeho nejvyšší jurisdikci nad všemi pastýři i celým společenstvím věřících na celé zeměkouli a je nezávislý na jakékoliv jiné moci. Papež je držitelem nejvyšší moci nikoliv proto, že by mu ji biskupové předali, nýbrž mocí božského řádu. Základ papežské suverenity není tedy v charismatu neomylnosti, nýbrž v apoštolském primátu, jehož je držitelem jako nástupce sv. Petra, knížete apoštolů. Monarchistická ústava církve, která přiznává římskému papeži plnou autoritu, vyplývá z božského práva a je garantována charismatem neomylnosti. Tato jurisdikce zahrnuje jak nejvyšší správní moc, tak nejvyšší učitelský úřad.
Privilegium i hranice jasně stanoveny
Konstituce Pastor aeternus stanoví s velkou jasností podmínky papežské neomylnosti. Papež není neomylný jako soukromá osoba, nýbrž jen při veřejném výkonu svého úřadu, když učí jako univerzální učitel a pastýř ex cathedra.
Za druhé jeho vyhlášení se musí týkat otázek víry a mravů, res fidei vel morum.
Za třetí musí mít vůli pronést definitivní rozhodnutí. Povaha jednání, ve kterém je papež neomylný, musí být vyjádřena ve slovese definire, které se vztahuje také k výrazu ex cathedra.
Papežství mezi vrcholem hrdinské věrnosti a propastí odpadlictví
Papežská neomylnost ovšem vůbec neznamená, že disponuje v záležitostech řízení církve a učitelského úřadu neomezenou svévolnou plnou mocí. Dogma o neomylnosti definuje na jedné straně nejvyšší privilegium, ale na druhé straně stanoví současně přesné hranice, které počítají s možností nevěrnosti, bludu a zrady. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by zapotřebí, abychom se modlili ut non tradet eum in animam inimicorum eius. Kdyby bylo nemožné, že papež přesedlá do tábora nepřátel, bylo by zbytečné se modlit, aby se tak nestalo.

Zrada Petrova je paradigma možné nevěrnosti, které tíží všechny papeže až do konce časů. I když má papež na světě nejvyšší autoritu, pohybuje se mezi vrcholy heroické věrnosti ke svému poslání a současně vždy přítomné propasti odpadu. To jsou problémy, kterými by se byl zabýval 1VK, kdyby 20. října 1870 nevtrhly italské oddíly do Říma a koncil nebyl na neurčitou dobu přerušen.
Aktuální otázka: Je možné odporovat papeži, jestliže neplní své poslání?
Je zde tedy problém, který musí nyní studovat a prohlubovat tradici věrní katolíci, aniž by přitom jakkoliv popírali papežovu neomylnost a jeho nejvyšší správní moc: Je možné, a pokud ano, jakým způsobem je možno odporovat papeži, který neplní svůj úkol, který zní: předávat nezkrácený od Ježíše Krista církvi předaný poklad víry a mravů a také ho garantovat?
Bohužel, to nebyla cesta 2VK, i když chtěl určitým způsobem integrovat 1VK. Zvítězily téze menšiny z 1VK, které zavrhl Pius IX., a do auly 2VK vstoupily znovu pod pláštěm principu kolegiality. Podle názoru některých zástupců Nouvell Theolgie, jako Yves Congara, pozvedla se menšina z roku 1870 po takřka jednom století k odvetě. Jestliže 1VK koncipoval církev na čele s papežem jako viditelnou societas perfecta, 2VK a především pokoncilní opatření rozdělily moc horizontálním způsobem tím, že ji přesunuly na biskupské konference a synodní struktury. Dnes se zdá, jakoby moc byla přenesena i na „Boží lid“, který zahrnuje diecéze, farní společenství hnutí a spolky. Papeži odnímaná neomylnost a nejvyšší správní moc je přesouvána na katolickou základnu, zatímco pastýři církve se mají omezit na to, že artikulují a interpretují přání základny.
Horizontální přerozdělení moci a jeho katastrofální důsledky
Biskupská synoda v říjnu 2014 demonstrovala katastrofální důsledky této nové eklesiologie, jak si činí nárok vytvářet „všeobecnou vůli“, která se zjišťuje pomocí dotazníků. Co však je vůle papeže, kterému přísluší božský mandát, aby chránil Boží a přirozený zákon? Je nesporné, že v krizovém období, jakým je to, které prožíváme, mají všichni pokřtění právo hájit svou víru, i když se přitom protiví těm pastýřům, kteří neplní své poslání. Skutečně pravověrní pastýři a teologové mají proto za úkol studovat a vymezit hranice tohoto odporu.
Roberto de Mattei katholishces.info www.lumendelumine.cz/index.php

Prokoukl i letošní synod, předem odhadl, jaké budou závěry a nezmýlil se, zná své biskupy i papeže přesně. Viz: Synod cestou k destrukci církve