stjoseph.cz/g103.html
K nejzávažnějšímu zjevení došlo zrána 2. února 1634. Matka Mariana dlela na modlitbách před svatostánkem a náhle zhaslo věčné světlo před oltářem. Když chtěla světlo opět zapálit, zjevila se Matka Boží a vyložila jí pět symbolických významů tohoto úkazu. Za prvé, vyjadřuje rozšíření herezí na konci devatenáctého a počátku dvacátého století, které způsobí, že v temnotě nemravnosti pohasne v duších cenné světlo víry. Za druhé, zhasnutí světla poukazuje na úpadek řeholních společenství, která budou v té době tonout ve zmatku. Mnoho povolání bude zmařeno špatnou formací. "Třetím důvodem, proč zhaslo světlo," říká Matka Boží, "je atmosféra těchto časů prosycená duchem nečistoty, která jak ohavná povodeň zaplaví všechna veřejná místa do té míry, že stěží bude ještě nalézt panenskou duši. Čtvrtou příčinou jsou zednářské sekty, které se infiltrují do všech společenských vrstev a s ďábelskou vychytralostí rozšíří své bludy v rodinách, aby zničily především morálku dětí. V těchto nešťastných časech zlo udeří nebývalou silou na dětskou nevinnost. Následkem toho budou nová kněžská povolání ztracena." A konečně pátým důvodem, proč zhasla lampa v klášteře, je lhostejnost vlivných osob Církve, které budou nečinně přihlížet jejímu rozkladu. "Nepoužijí ve shodě s Boží vůlí svou moc k válce se zlem či k obnově víry. A tak lidé postupně zlhostejní v prosbách k Bohu, přijmou ducha zla a poddají se dychtivě všem způsobům hříchu." To, že tento postoj církevní hierarchie bude zdrojem trestů, které sešle Boží spravedlnost, je obsahem pozdějšího zjevení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova matce Marianě. Stalo se tak v jejich posledních letech života, kdy často trpěla nemocemi a všechno své utrpení obětovala za Církev, především Církev dvacátého století.
Jakkoli se tyto vize dnešních časů mohou jevit beznadějnými, není tomu tak. Matka Boží též předpověděla, že malý počet věřících uchová poklad víry a že jistá řeholní společenství podepřou Církev během této hluboké krize. Nebeský Otec pak sešle Církvi preláta, jenž obnoví kněžského ducha. Matka Boží dokonce otevřeně hovoří o svém vítězství nad satanem, jak jej Bůh od věčnosti ustanovil: "Svrhnu pyšného, prokletého satana, rozdrtím ho svýma nohama a vhodím do pekelné propasti. Následkem toho bude svatá Církev i země zbavena jeho ukrutné tyranie."
Vidíme, že Matka Boží vykresluje obraz současného světa i stav Církve. Sami jsme nyní svědky toho, jak se její proroctví naplnilo. Veškerá slova o tom, že lidstvo bylo vždy zkažené a že Církev je v krizi permanentně, dle mého názoru znevažují toto proroctví. Je třeba si uvědomit závažnost situace a už vůbec se nespokojit s pouhým přisvědčením, ano, vše se do posledního písmenka vyplnilo. Abychom však věděli, jak s tímto proroctvím prakticky naložit, musíme se znovu vrátit k některým jeho bodům.

Dovolím si zacitovat myšlenku z deníčku Marie Valtorty. "Nečistoty těla a vašeho zvířesího života vám vytvářejí škraloup na očích duše a brání vám vidět Boha, ale před Bohem není nic zahaleno. Má ruka těžce dolehne na ty, kteří se kochají rozkoší z toho, že žijí v bahně, a v bahně chtějí i zůstat, navzdory každému pozvání a všem prostředkům, jež dávám, aby z něho vyšli. V bahně se stanou bahnem, protože z z bahna hříchu činí oblíbený pokrm pro svůj nečistý hlad. Den se blíží, synové, vy, kteří jste zapřeli Otce. Čas země je dlouhý a zároveň krátký. Nebylo to snad včera, kdy jste užívali počestného blahobytu, vznešeného míru a pokojných děl, jež zajišťují chléb a práci? Nebylo to snad včera,ó vy, kdo žijete v této strašné hodině, kdy jste si užívali radosti z rodiny, která ještě nebyla rozdrobena a zničena, radostí z dětí okolo otcovského stolu, radostí manželské komnaty: manžel vedle manželky, otec skloněný nad hlavami dětí jako učitel a přítel? A nyní? Kde je to všechno? Ten čas uběhl tak rychle, jako když pták letí ke vzdálenému pobřeží. Bylo to včera....nyní se otáčíte a víte, že vás od něj odděluje jen počet dní, jež hrůza rozmnožuje svou krvavou silou. Utíkáte se ke vzpomínce, ale hromady trosek a dlouhé řady hrobů ničí sladkost vzpomínky svou přítomnou realitou. Ach! Lidí, lidé, kteří Boha urážíte hlasy svých úst i srdce, a domníváte se, že je to dovoleno dělat, slyšte, lidé, hlas Boží utrápený a srdcervoucí, jak již nyní řve nad světem, protože k vám nadarmo mluví ústy svých služebníků a přátel, a jak vám ohlašuje svůj hněv a ještě stále vás volá, neboť trpí tím, že vás trestá. Přijďte k Lékaři a ke Světlu, dřív než bude slepota vašich duchů úplná. Pojďte k prameni Života, dříve než vyteče tolik krve, že se vytvoří jezero smrti. Schromážděte vaše ubohé schopnosti milova a obraťte je k Bohu. Za tyto drobky lásky, zbytky po loupežích těla a Satana, které mi nabídnete, vám Láska daruje odpuštění." DOBU ZLA UKONČÍM DŘÍV, NEŽ BYLO STANOVENO