Čo znamená byť katolíkom? Uznávať theokraciu - Vládu Boha! Všetci na kolená!
Úvod
V srpnu 1880 se konal v Římě projet na oslavu revolucionářky Luisy Michelové. Jeden ze zednářů měl chvalořeč na Lucifera, jako praporečníka moderních ideí. Tu vykřikl někdo z lidu: „Ať žije Satan! Eviva Satana!" Pět tisíc hlasů odpovídalo: „Bůh jest mrtev. Ať žije ďábel!" V Janově nosil se po léta při slavnostech Mazziniho černý prapor s obrazem Lucifera. President protiklerikálního kroužku, který kráčel za praporem, prohlásil: „Našim cílem jest vztyčiti vlajku Satanovu na všech kostelích i na Vatikánu; přijde den, kdy kníže tohoto světa, ďábel, náš pán, bude triumfovat nad Kristem a jako pravý Bůh uctíván." Tedy satanokracie — vláda Satanova.
My hlásáme dnes theokracii, Kristovo a Boží království.
1. Kristus jest cesta. Pravíme, cesta po výtce, ne nějaká cesta. Protože jest jen jedna.
2. Kristus jest pravda. Opakujeme: Pravda, ne jakákoliv pravda.
3. Kristus jest život. To jsou tři zákony katolicismu.
Důsledky tohoto názoru rozvádí Pavel ve svém listě k Filipenským. Bůh dal Kristu jméno, které jest nad všeliké jméno, aby ve jménu Ježíše skláněla se všechna kolena, jak v nebi, tak na zemi, tak pod zemí. Tedy světové panství a samovláda! Theokracie! Všichni na kolena!
Toho moderní duch, který se zve jindy tolerantním, nesnese (modernistická vše-tolerujúca Cirkev). Všechny hříchy se vám odpouštějí (hovorí svet), snad dokonce, že jste katolíky a v neděli chodíte na mši. Ale přijdete-li před továrny a banky, před školy a radnice, před redakce a parlament a vyslovíte požadavek: Nuže, na kolena před Kristem! Pak budou zuřivě proklínati vaši theokracii.
Theokracie prohlášená ve svaté noci narození Páně, všeobecná a neomezená vláda Syna Božího nad celým tvorstvem a tedy také nad hvězdou zemí, jest věcí nejnemodernější a nejneliberálnější, ale zároveň nejnutnější a nejkatoličtější, jíž musíme zvěstovati jak na kazatelnách kostelů, tak v tisku. Že Židé tomu nevěří, to chápeme. Ale že i katolíci v tom vidí snění hlav neznalých světa, to ukazuje, jak velice idea křesťanská u tak zvaných křesťanů vybledla.
Jsme theokraty, a ihned dodáváme, co tím myslíme. Theokracie jest nám světovládou a samovládou Syna Božího. Světovláda a samovláda Kristova je po tom, co jsme slyšeli ve svaté noci vánoční, věcí samozřejmou. Kristus jest Bůh. Všechno skrze něho učiněno jest, vše jeho vůlí trvá. Tak to napsáno ve svatých knihách. Tak to čteme v 1. kapitole v evangeliu sv. Jana. Kristus jest stvořitelem všehomíru.
Vše ostatní jest jistě pro myslící lidi jasné. Stvořitel všech věcí jest majetníkem všech věcí. Majetník všech věcí — jest pánem všech věcí. Pán všech věcí jest světa pánem, jest samovládcem. Tedy theokracie Ježíše, Syna Božího. Všichni na kolena!
Druhý žalm líčí křesťanskou theokracii: „Hospodin řekl ke mně: „Syn můj si Ty, já dnes zplodil jsem tebe. Žádej ode mne, a dám Ti za dědictví všechny národy a končiny země v tvé vlastnictví. Vládni nad nimi žezlem železným, a jako nádoby z hlíny je rozbij." Rozuměli jste, králové? Nechte si poručiti, soudcové zemští! Holdujte mu, aby se snad Pán nerozhněval a vy nezahynuli."
Tyto věty jsou jasné. Chceme-li v jednom slově zahrnovati všechny vztahy náboženství a politiky, může to býti jen jedno: theokracie. Také dnes. Ne demokracie, ale theokracie. Ne vláda lidu, ale vláda Boha. Zákon Ježíše, Syna Božího, zákon všech zákonů, nejvyšší ústavní zásada všech říší, norma všech vlád, všech zákonodárných sborů od roku 33! Kristus, král králů, císař císařů. Suverenita Ježíše musí býti vyslovena bez jakýchkoliv okolků. Zde máme nejnaléhavější věc ze všech požadavků náboženských, politických a sociálních.
Připomínáme Syllabus. Co jest Syllabus? Syllabus jest seznam moderních bludů, který vydal Pia s IX. r. 1864. Obrací se zvláště proti politickým bludům liberalismu; na příklad, proti moderní nauce o svobodě svědomí, beznáboženskosti státu, suverenitě vůle lidu. Staří lidé mohli by nám ještě vyprávěti, jaká bouře strhla se ve světě po vydání Syllabu. Okrsek zemský naslouchal a podivil se, když slyšel, že jest liberální.
A přece věc jest úžasně jednoduchá! Pius IX. vlastně nic jiného neřekl, než že Kristus jest úhelným kamenem společnosti lidské. Kristus má božská práva vladařská nad lidským pokolením. Tato vladařská práva jsou nepromlčitelná. Božské právo jest nad právo lidské. Proti Kristu nelze se odvolati na tolikátý a tolikátý odstavec ústavní. Dožadovati se proti Bohu svobody svědomí, náboženství, kultu, slova, shromažďování a tisku, jest naprostým šílenstvím. Proti všemohoucnosti, věčné moudrosti, spravedlnosti a lásce jsou jen povinnosti a není vůbec žádných práv. To pochopí každý, koho nepřipravil moderní liberalismus o poslední zbytek rozumu.
Tvor má svobodu, že může povstati a vzbouřiti se proti Bohu, může hřešiti, ale z toho konstatovati právo na hřích, bylo by stavěti člověka nad Boha a Boha pod člověka. Postaviti však člověka nad Boha a Boha pod člověka, bylo by skutečné sesazení nejvyšší bytosti.
Víme, že francouzská revoluce sesadila výslovně Boha s trůnu usnesením parlamentu. Víme, že se tenkrát nejednalo tak mnoho o odstranění monarchie nějakého krále, jako o sesazení monarchie Boha. Dějiny XIX. století, které ve své podstatě jsou dějinami liberalismu, byly pokračováním onoho parlamentního usnesení a jeho rozšířením na celý svět.
Mlčení - ohavnost katolíku
Dnes již není známo Kristovo království Boží. Podle duchaplné poznámky Pascalovy největším pronásledováním jest mlčení. Dokáže-li se toho, že o některé osobě se již vůbec nemluví, pak jest jistě odstraněna, než nejkrutějším pronásledováním. Podle této metody bylo odstraněno sociální království Kristovo.
Kde se dnes ještě vážně mluví mezi vedoucími muži o sociálním království Kristovu? Kde se o něm mluví mezi učenci, obchodníky a politiky? Největší a najradikálnejší dějinné pronásledování Krista, ďábelštější než o Velkém pátku, jest to, které provádí moderní bezvyznání ve všech odvětvích veřejného života. Ve směrodatných kruzích nemluví se již o Ježíši, protože se nechce nikdo vystaviti kletbě směšnosti, které neomylně každý propadá, kdo hovoří o tom, jenž již v politice, ve vědě, v životě práce a brzo ani v dobročinnosti nehraje úlohy.
My hlásáme theokracii Krista, království Ježíše nad všemi národy, nad všemi lidmi, nejen na základě jeho božství, ale i na základě jeho vykoupení. Vykoupení jest středem všeobecných dějin. Spíše jest možný kruh bez středu, než všeobecné dějiny bez Krista. Nikdo nemůže položiti jiného základu, než který už položen jest.
Byli jsme „syny hněvu". Byli jsme dětmi toho, jemuž jsme hříchem sloužili. Kristus nás vysvobodil z ruky ďáblovy, aby nás vrátil do rukou božské lásky otcovské. „Víte, že vykoupeni jste ne porušitelnými věcmi, zlatem a stříbrem, ale drahocennou krví Krista, neposkvrněného Beránka". Náležíte tudíž tomu, jenž vás vykoupil. Náležíte Kristu Pána. Tato dvě slova se nemohou a nesmějí oddělovati. Patří k sobě : Kristus — Pán. Heres univers orum — praví Pavel — dědic veškerenstva. Nic není oprávněnějšího nad panovnická práva Ukřižovaného.
Kdyby byla dána otázka, zda má náležeti světovláda moci tyranova, lsti politikově, penězům
miliardářovým, či lásce Beránkově, rozhodli bychom se bez pochybnosti pro imperialismus lásky.
Náleží-li však trůn světovlády oprávněně tomu, kdo nejvíce miloval, není otázky, že náleží Ježíši. Prohlašujeme theokracii přítele hříšníků, přítele dítek, přítele chudých a nemocných, božského dítka betlémského, muže bolesti z Golgoty. Chceme, aby tento panoval.
V přítomnosti jest hotovou věcí, že v theokracii Vykupitele věří vážně na zemi jen několik tichých duší. Většině z nás se zdá podobná myšlenka nedostižitelnou a neproveditelnou. Láska Spasitelova není uznána jako velmoc ani v politice, ani v hospodářském životě národů. Obraz a ještě více duch Ukřižovaného mizí stále více z radnic, škol, soudních síní a dílen.
Kdyby přišel divoch z afrického pralesa do našich velkoměst a tázal se po křesťanství, dalo by to námahu ukázati mu je jinde než v kostele a rodinné jizbě. Veřejný duch již není křesťanský. Ježíš jest králem bez žezla - císařem bez země.
Před 20 lety bylo povýšeno na trůn sv. Petra někdejší dítě venkovana (Pius X). Šel napsal: Omnia instaurare in Chris to! Vše znovu zříditi v Kristu! Co to bylo? Prohlášení theokracie Kristovy! Veškerá lidská činnost, ať se jmenuje jakkoliv, má se říditi podle Krista a podle Církve. Kristus jest duší všeho. Kristus jest atmosférou, vzduchem, v němž dýcháme. Kristus jest vše! Není jména jiného, v němž bychom mohli dojíti spasení.
Nežádáme, aby papežové byli císaři světa, biskupové zeměpány, faráři starosty. Ale chceme: Kněz, Kristus musí státi v čele lidské společnosti, v čele pořádku sociálního a politického. Evangelium ať jest také podkladem veřejného života. Vše, co konáme, budiž konáno v ducha Kristově. Vše z víry! Vše, protože jsme katolíky!
Ostatní ať jen proto, že jest to moderní, při každé příležitosti vyznávají, že jsou demokraty. My při každé příležitosti budeme na tom státi, že jsme theokraty. Bylo by dětinské očekávati spásu světa od demokracie, vlády lidu. Jest však rozumno, veškerou spásu očekávati od theokracie, to jest od vlády Všemohoucího. Kdo dobře smýšlí s člověčenstvem, ten se modlí a pracuje pro nejvznešenější ze všech ideálů, zničení moderní satanokracie a zřízení katolické theokracie, pozemské boho-královské říše a kněžsko-královské říše.
Všichni praví reformátoři podle výroku jednoho Angličana-kněze jsou theokraty a usilují o theokracii. Přidávám: Všichni praví křesťané mají ve své povaze něco kněžského a usilují o theokracii Krista. Slovo v listě k Filipenským musí se přece jednou státi plnou pravdou: Každé koleno se sklání, všech těch, kteří v nebi jsou, na zemi i v podsvětí. Anebo, což jest totéž: Sláva Bohu na výsostech, a na zemi pokoj lidem dobré vůle!
Z knihy buď alebo 1930 - ako predloha slúži myslenie Pápeža Pia X. Pápeža Pápežov - pokračovanie...