Maria Anna Josefa Lindmayr a její vize o očistci... Vize a popis očistce;,, 15. května jsem po svatém přijímání v jezuitském kostele byla vzata do očistce. Uviděla jsem před sebou gigantickou jámu …Více
Maria Anna Josefa Lindmayr a její vize o očistci...
Vize a popis očistce;,, 15. května jsem po svatém přijímání v jezuitském kostele byla vzata do očistce. Uviděla jsem před sebou gigantickou jámu, ale nemohla jsem ji vidět úplně jasně, neboť byla ponořena do hluboké tmy. Dokázala jsem však zjistit, že tato jáma je plně obsazena i když její tvar nedokážu přesně popsat. Zdálo se mi, že od jednoho konce až po druhý vládne v něm neklid a strašný smrad, jako v prasečím chlévě. I když jsem se cítila nepříjemně, musela se tam zůstat po delší dobu.
Potom jsem na pravé straně viděla, blízko té gigantické jámy, jiné místo. Zdálo se mi podobné mlýnskému kolu, ze kterého místo kaskády vody, vytryskovala kaskáda ohnivé vody. Ale když jsem procitla, pochopila jsem, že gigantická jáma byla peklo a kaskáda očistec, kde jsou ubohé duše ponořeny jako v ohnivé vodě.
Z mého kontaktu s dušemi v očistci jsem jasně viděla, že jsou zcela sjednocené s vůlí Boha, ve svých utrpeních jsou extrémně trpělivé, a jsou opravdu šťastné, že unikly peklu, které si hříchy během svého života zasloužily a nyní se nacházejí v očistci.
Přála bych si, abychom my na zemi mohli napodobovat v našich utrpeních a protivenstvích tuto jejich trpělivost, protože potom bychom na zemi nebyli schopni najít netrpělivost.
Jedna hodina se zdá delší než dvacet let: také jsem zjistila, že aby duše dospěly ke svatosti, prožívají utrpení, kdy se duším jedna hodina zdá delší než dvacet let extrémního utrpení na zemi. Také jsem pochopila, že i kdybychom mohli zajistit, aby se duše dostaly z očistce, i když ještě nebyly zcela očištěny, tyto duše raději zůstanou v očistci až do soudného dne, než by se měly ukázat před Bohem byť s nejmenší skvrnou.
Viděla jsem u drahých duší v očistci trpělivost bez reptání a od nich jsem se naučila láskyplně akceptovat poslušnost. Uvědomila jsem si, že pomocí této svaté ctnosti jim můžeme pomoci a poskytnout skvělé služby, a to velmi rychle.
Ó, ano, můžeme je skutečně nazvat svatými, svatými dušemi z očistce, protože jsou plné lásky k Bohu. Hoří více láskou k Bohu a touhou být s tím, který je tak dobrý a radovat se v jeho přítomnosti. Tento oheň lásky je spálil více než oheň trestu...
Zobrazení očistce různými způsoby: jindy jsem viděla očistec jako ohnivé vězení, jako místo s děsivým ohněm. Nemohou se s ním srovnávat všechny požáry světa a ubohé duše se do něj ponořily jako jiskry. Je jich tolik, že jsem očima nemohla celé to množství obsáhnout, tak je obrovské.
Krátce na to se mi očistec ukázal jako rybník, ve kterém bylo velké množství ryb. Byly úplně bílé a obrátily se ke mně otevřenými ústy. Bylo mi oznámeno, že bych je měla osvěžit slzami a krví Ježíše Krista tím, že jim to obětuji. Také mi bylo řečeno, že bych jim měla poslat sůl. Hned jsem tomu nerozuměla, dokud mi nebylo vysvětleno, že musím dělat dobré skutky a ty obětovat ubohým duším.
Abych měla představu o velkém počtu těchto ubohých duší, Bůh mě přivedl, abych uviděla očistec v podobě mraveniště. Zeptala jsem se, proč mi takto ukázal duše. Dalo by se říci, že dovnitř mraveniště nevidíme, ale pokud ho prohrabeme, vyjdou ven tisíce mravenců. Z toho jsem si uvědomila, že v očistci je mnoho duší skrytých našim očím, jako by byly v zákrytu, jak jsem právě viděla. A právě z toho důvodu ukázaly tyto duše vůči mně tolik dychtivosti. Jeho milosrdenství odhalilo skutečnost nesčetného množství duší v očistci. Ježíš Kristus chtěl jasně prokázat, že velmi málo lidem záleží na duších v očistci způsobem, kterým jim pomáhá. Používal mě, jako kdybych byla konec housenky, abych vyvolala mravenčení a v očistci našla skrytý dav duší, o kterých si myslíme, že jsou již v nebesích.
Opět mi bylo řečeno, že bych měla brát v úvahu velmi krátký čas těchto utrpení, který je ve skutečnosti ve srovnání s věčností nic jiného, než krátký okamžik. Nebo, zvažte nekonečnou odměnu v nebesích, která bude po těchto utrpeních. Chcete-li získat nebesa, znamená to, že budeme trpět. Většina lidí nyní netrpí, protože nevěří v tuto ctnost, že naše hříchy musíme vykoupit pokáním, i proto to nemůže jinak a na tomto místě setrvají dlouho.
Utrpení manželů a manželek: 10. března 1714 se mi také ukázalo, že ve svatém stavu manželství se páchá mnoho velkých hříchů. To je důvod, proč Bůh v mnohém vážně trestá již během tohoto života, ale ještě vážněji v dalším životě. Tam je mnoho oddaných lidí zatracených, protože nežijí, jako by svého stavu měli...
Délka utrpení v očistci: pokud jde o délku utrpení v očistci, ctihodná říká: ubohé duše mi ukázaly, že v dalším životě se vše počítá s absolutní přesností, což je v tomto životě nejtěžší pochopit. Zpočátku jsem byl často ohromen, že tak mnoho duší může být v očistci a tak dlouho, než my jsme věřili, že už dávno požívají věčnou radost.
V případě mých prarodičů jsem to mohla vidět, protože moje babička byla schopna přijít ke mně až po sedmnácti letech od své smrti.
Přežití v očistci může trvat stovky let. To vše mě vedlo k tomu, abych pochopila, jak se Bůh velmi uráží hříchem. Všechno, co v tomto životě nebylo odpykané, musí být odpykané v dalším. Bůh nám dal prostředky k očištění naší duše v tomto světě i na dalším. Použili jsme prostředky, které jsme obdrželi?
Svaté duše mě naučily, že je třeba dobře využívat svátosti, modlitby, odevzdanosti, že utrpením, protivenstvím, nemocemi můžeme odpykat hodně.
Když jsem si toto uvědomila, nebyla jsem překvapená, že jsem v očistných plamenech viděla duše, které byly mrtvé sto i více let. Naučila jsem se vždy vážit si nekonečné dobroty Boha, přesto, jak je hřích vůči němu špatný. Poučila jsem se, že utrpení v očistci v porovnání s věčností je krátké a že všechno to utrpení není nic v porovnání s utrpením v pekle.
Pro ty, kteří byli krutí k bližnímu, není snadné získat jejich uvolnění z očistce, protože to, co je kruté, zůstává krutým. V roce 1704 jsem navštívila jednu duši. Byla to duše ženy, zemřelé před patnácti lety. Během svého života byla známá jako zbožná žena. Řekla mi: „Nebudu v nebi tak brzy. To je utrpení toho, kterého lidé považují za svatého a nemají dostatečné úsilí se za něj modlit...“
Duše, které jsou v očistci nejkratší;,,
Anna Marie ví prostřednictvím kontaktu se svatými dušemi, že ti, kteří přijímají smrt ochotně, tráví v očistci co nejkratší dobu.
Hraběnka Marie-Anna Josephe Thérese Preising nee Rechberg au Hohenaschau byla ke ctihodné Anně Marii velmi připoutaná. Během svého života ji často navštěvovala, i proto byla krátce po své smrti přijít a navštívit Annu Marie, jak je psáno: „V pátek ráno, 17. října 1721 ve 4:00 jsem se modlila za hraběnku, která byla v porodních bolestech. V devět hodin ráno zemřela a objevila se mi krátce po smrti, šťastná, protože byla po celý život zbožná. Hraběnka ode mě obzvlášť žádala svaté přijímání, které během svého života často zmeškala. Přiznala, že si nikdy neodepřela jídlo, myslela si, že to není nutné a zbytečně ztrácí drahocenný čas.
18. října za ni nabídla celá komunita svaté přijímání a v pátek, 24. října vstoupila do nebe, kvůli privilegii, které měla pro svůj vstup do bratrstva Panny Marie z hory Karmel. Hraběnka zemřela oblečená v hnědém škapuláři. Viděla jsem ji v nevýslovné radosti a slyšela tu nejkrásnější hymnu. Zpívali „Vanitas vanitatum.“ /“ Marnost nad marnost a všechno je marnost – kromě Boha milovat a jemu samému sloužit.“
Jak můžeme svatým duším pomoci: Nejefektivnějšími prostředky jsou ty, které církev využívá k tomu, aby pomohla věřícím odejít – mše svatá, mše svátosti, modlitby. Proto sv. Pierre Damien se modlil: „Ó, svatý hostitel, ty, který rozbíjíš brány očistce a otevíráš věřícím dveře nebeského království!“
ZDROJ;,,
Mária Anna Jozefa Lindmayr a jej vízie o očistci
Vize a popis očistce;,, 15. května jsem po svatém přijímání v jezuitském kostele byla vzata do očistce. Uviděla jsem před sebou gigantickou jámu, ale nemohla jsem ji vidět úplně jasně, neboť byla ponořena do hluboké tmy. Dokázala jsem však zjistit, že tato jáma je plně obsazena i když její tvar nedokážu přesně popsat. Zdálo se mi, že od jednoho konce až po druhý vládne v něm neklid a strašný smrad, jako v prasečím chlévě. I když jsem se cítila nepříjemně, musela se tam zůstat po delší dobu.
Potom jsem na pravé straně viděla, blízko té gigantické jámy, jiné místo. Zdálo se mi podobné mlýnskému kolu, ze kterého místo kaskády vody, vytryskovala kaskáda ohnivé vody. Ale když jsem procitla, pochopila jsem, že gigantická jáma byla peklo a kaskáda očistec, kde jsou ubohé duše ponořeny jako v ohnivé vodě.
Z mého kontaktu s dušemi v očistci jsem jasně viděla, že jsou zcela sjednocené s vůlí Boha, ve svých utrpeních jsou extrémně trpělivé, a jsou opravdu šťastné, že unikly peklu, které si hříchy během svého života zasloužily a nyní se nacházejí v očistci.
Přála bych si, abychom my na zemi mohli napodobovat v našich utrpeních a protivenstvích tuto jejich trpělivost, protože potom bychom na zemi nebyli schopni najít netrpělivost.
Jedna hodina se zdá delší než dvacet let: také jsem zjistila, že aby duše dospěly ke svatosti, prožívají utrpení, kdy se duším jedna hodina zdá delší než dvacet let extrémního utrpení na zemi. Také jsem pochopila, že i kdybychom mohli zajistit, aby se duše dostaly z očistce, i když ještě nebyly zcela očištěny, tyto duše raději zůstanou v očistci až do soudného dne, než by se měly ukázat před Bohem byť s nejmenší skvrnou.
Viděla jsem u drahých duší v očistci trpělivost bez reptání a od nich jsem se naučila láskyplně akceptovat poslušnost. Uvědomila jsem si, že pomocí této svaté ctnosti jim můžeme pomoci a poskytnout skvělé služby, a to velmi rychle.
Ó, ano, můžeme je skutečně nazvat svatými, svatými dušemi z očistce, protože jsou plné lásky k Bohu. Hoří více láskou k Bohu a touhou být s tím, který je tak dobrý a radovat se v jeho přítomnosti. Tento oheň lásky je spálil více než oheň trestu...
Zobrazení očistce různými způsoby: jindy jsem viděla očistec jako ohnivé vězení, jako místo s děsivým ohněm. Nemohou se s ním srovnávat všechny požáry světa a ubohé duše se do něj ponořily jako jiskry. Je jich tolik, že jsem očima nemohla celé to množství obsáhnout, tak je obrovské.
Krátce na to se mi očistec ukázal jako rybník, ve kterém bylo velké množství ryb. Byly úplně bílé a obrátily se ke mně otevřenými ústy. Bylo mi oznámeno, že bych je měla osvěžit slzami a krví Ježíše Krista tím, že jim to obětuji. Také mi bylo řečeno, že bych jim měla poslat sůl. Hned jsem tomu nerozuměla, dokud mi nebylo vysvětleno, že musím dělat dobré skutky a ty obětovat ubohým duším.
Abych měla představu o velkém počtu těchto ubohých duší, Bůh mě přivedl, abych uviděla očistec v podobě mraveniště. Zeptala jsem se, proč mi takto ukázal duše. Dalo by se říci, že dovnitř mraveniště nevidíme, ale pokud ho prohrabeme, vyjdou ven tisíce mravenců. Z toho jsem si uvědomila, že v očistci je mnoho duší skrytých našim očím, jako by byly v zákrytu, jak jsem právě viděla. A právě z toho důvodu ukázaly tyto duše vůči mně tolik dychtivosti. Jeho milosrdenství odhalilo skutečnost nesčetného množství duší v očistci. Ježíš Kristus chtěl jasně prokázat, že velmi málo lidem záleží na duších v očistci způsobem, kterým jim pomáhá. Používal mě, jako kdybych byla konec housenky, abych vyvolala mravenčení a v očistci našla skrytý dav duší, o kterých si myslíme, že jsou již v nebesích.
Opět mi bylo řečeno, že bych měla brát v úvahu velmi krátký čas těchto utrpení, který je ve skutečnosti ve srovnání s věčností nic jiného, než krátký okamžik. Nebo, zvažte nekonečnou odměnu v nebesích, která bude po těchto utrpeních. Chcete-li získat nebesa, znamená to, že budeme trpět. Většina lidí nyní netrpí, protože nevěří v tuto ctnost, že naše hříchy musíme vykoupit pokáním, i proto to nemůže jinak a na tomto místě setrvají dlouho.
Utrpení manželů a manželek: 10. března 1714 se mi také ukázalo, že ve svatém stavu manželství se páchá mnoho velkých hříchů. To je důvod, proč Bůh v mnohém vážně trestá již během tohoto života, ale ještě vážněji v dalším životě. Tam je mnoho oddaných lidí zatracených, protože nežijí, jako by svého stavu měli...
Délka utrpení v očistci: pokud jde o délku utrpení v očistci, ctihodná říká: ubohé duše mi ukázaly, že v dalším životě se vše počítá s absolutní přesností, což je v tomto životě nejtěžší pochopit. Zpočátku jsem byl často ohromen, že tak mnoho duší může být v očistci a tak dlouho, než my jsme věřili, že už dávno požívají věčnou radost.
V případě mých prarodičů jsem to mohla vidět, protože moje babička byla schopna přijít ke mně až po sedmnácti letech od své smrti.
Přežití v očistci může trvat stovky let. To vše mě vedlo k tomu, abych pochopila, jak se Bůh velmi uráží hříchem. Všechno, co v tomto životě nebylo odpykané, musí být odpykané v dalším. Bůh nám dal prostředky k očištění naší duše v tomto světě i na dalším. Použili jsme prostředky, které jsme obdrželi?
Svaté duše mě naučily, že je třeba dobře využívat svátosti, modlitby, odevzdanosti, že utrpením, protivenstvím, nemocemi můžeme odpykat hodně.
Když jsem si toto uvědomila, nebyla jsem překvapená, že jsem v očistných plamenech viděla duše, které byly mrtvé sto i více let. Naučila jsem se vždy vážit si nekonečné dobroty Boha, přesto, jak je hřích vůči němu špatný. Poučila jsem se, že utrpení v očistci v porovnání s věčností je krátké a že všechno to utrpení není nic v porovnání s utrpením v pekle.
Pro ty, kteří byli krutí k bližnímu, není snadné získat jejich uvolnění z očistce, protože to, co je kruté, zůstává krutým. V roce 1704 jsem navštívila jednu duši. Byla to duše ženy, zemřelé před patnácti lety. Během svého života byla známá jako zbožná žena. Řekla mi: „Nebudu v nebi tak brzy. To je utrpení toho, kterého lidé považují za svatého a nemají dostatečné úsilí se za něj modlit...“
Duše, které jsou v očistci nejkratší;,,
Anna Marie ví prostřednictvím kontaktu se svatými dušemi, že ti, kteří přijímají smrt ochotně, tráví v očistci co nejkratší dobu.
Hraběnka Marie-Anna Josephe Thérese Preising nee Rechberg au Hohenaschau byla ke ctihodné Anně Marii velmi připoutaná. Během svého života ji často navštěvovala, i proto byla krátce po své smrti přijít a navštívit Annu Marie, jak je psáno: „V pátek ráno, 17. října 1721 ve 4:00 jsem se modlila za hraběnku, která byla v porodních bolestech. V devět hodin ráno zemřela a objevila se mi krátce po smrti, šťastná, protože byla po celý život zbožná. Hraběnka ode mě obzvlášť žádala svaté přijímání, které během svého života často zmeškala. Přiznala, že si nikdy neodepřela jídlo, myslela si, že to není nutné a zbytečně ztrácí drahocenný čas.
18. října za ni nabídla celá komunita svaté přijímání a v pátek, 24. října vstoupila do nebe, kvůli privilegii, které měla pro svůj vstup do bratrstva Panny Marie z hory Karmel. Hraběnka zemřela oblečená v hnědém škapuláři. Viděla jsem ji v nevýslovné radosti a slyšela tu nejkrásnější hymnu. Zpívali „Vanitas vanitatum.“ /“ Marnost nad marnost a všechno je marnost – kromě Boha milovat a jemu samému sloužit.“
Jak můžeme svatým duším pomoci: Nejefektivnějšími prostředky jsou ty, které církev využívá k tomu, aby pomohla věřícím odejít – mše svatá, mše svátosti, modlitby. Proto sv. Pierre Damien se modlil: „Ó, svatý hostitel, ty, který rozbíjíš brány očistce a otevíráš věřícím dveře nebeského království!“
ZDROJ;,,
Mária Anna Jozefa Lindmayr a jej vízie o očistci
Veřejná doména