Marek Vácha, symbol úpadku kněžství
Jelikož už mám s panem Váchou (říkám panem, protože podle jeho oděvu ani myšlenek by v něm katolického kněze nikdo nepoznal) jisté zkušenosti, nečekal jsem mnoho dobrého. Nicméně mé očekávání bylo tentokráte dalece překonáno. V tom negativním slova smyslu…
Už dávno jsem si zvykl na to, že pan Vácha naprosto ignoruje předpisy o odívání kněží. Koneckonců v jeho případě je to pozitivní, protože tak v člověku zůstává naděje, že diváci, co zapnuli televizi později, nepostřehnou, že před nimi vystupuje katolický kněz. Zvykl jsem si i na jeho vyhýbavé a s katolickou vírou i morálkou se rozcházející řeči na téma umělého oplodnění a potratů (je legrační, že v tomto pořadu mu je u potratu zkazil moderátor, který byl natolik dotěrný, že jej nakonec přinutil vyjádřit se jasněji a katoličtěji než obvykle). Ovšem naprosto jsem nebyl připraven na Váchovu exkurzi do oblasti svaté zpovědi (viz čas 19:35-21:45)…
Svatá zpověď je enormně důležitá svátost, kterou kněz v průměru vysluhuje zpravidla v počtu několika denně. Člověk by očekával, že kněží budou tedy základní informace o této svátosti a pravidlech, jak ji udělovat, znát zpaměti. Ovšem pan Vácha toto buďto vůbec nezná, nebo mu nevadí nestydatě lhát i v těch nejzávažnějších věcech. Protože to, co odpověděl na dotaz, jak by se jako zpovědník postavil k tomu, kdyby se ve zpovědi dozvěděl o tom, že kajícník spáchal nějaký kriminální čin (či ho případně připravuje nebo hodlá opakovat), je něco naprosto nehorázného.
Podle pana Váchy je přece samozřejmé a nezbytné, že se kajícník ke zločinu přizná na policii. A pokud tak neučiní, tak zjevně svých hříchů nelituje a tudíž ani nejde o zpověď a kněz není zpovědním tajemstvím vázán – a může tedy (a někdy dokonce musí) na policii zajít… V životě bych nevěřil, že někdy uslyším z médií takovéto nehorázné nesmysly od katolického kněze. Za prvé: Přiznání se na policii není samozřejmou součástí lítosti či pokání, leda by bylo vyžadováno jako nutná součást nápravy škod (typickým příkladem je situace, kdy ve vězení skončil namísto pachatele někdo nevinný). A za druhé: Kněz může v takovýchto i dalších případech zadat přiznání na policii jako součást pokání a (nepletu-li se) i jako podmínku pro udělení rozhřešení. Ale NIKDY nesmí sám zajít na policii, dokonce ani tehdy, když by neudělil rozhřešení. Koneckonců zpovědnímu tajemství podléhá i sám fakt, zda bylo rozhřešení uděleno. Pokud jde o světské právo, české zákony (stejně jako zákony ostatních civilizovaných zemí) tyto skutečnosti respektují a zpovědníky ohlašovací povinnosti výslovně zbavují.
Pan Vácha neudělal nic jiného, než že de fakto popřel platnost zpovědního tajemství v jeho nejzávažnější oblasti. Znevěrohodnil katolické zpovědníky v očích kajícníků, kteří budou po vyslechnutí těchto nesmyslů pochybovat o jejich spolehlivosti a mlčenlivosti. A vlastně i řekl veřejnosti, že paragraf výslovně respektující zpovědní tajemství, který se podařilo vložit do trestního zákoníku v roce 2002, je zbytečný a nepotřebný a klidně může být zrušen. Což je strašlivý nesmysl a rána do zad všem katolickým kněžím, kteří někdy měli či budou mít se zpovědí něco společného. Postavil se tím po bok nacistů a komunistů, kteří právě s těmito “argumenty” zavírali a popravovali katolické kněze za neoznámení “kriminálních činů”, někdy typu “zločiny proti Říši” či “zločiny proti republice”, někdy ale i jakýchkoliv jiných. Může vůbec kněz klesnout hlouběji?
Ignác Pospíšil
Doporučené odkazy:
P. Karel Plavec: Zpovědní tajemství je absolutně neporušitelné (Katolický týdeník)
Šárka Vorková: Zpovědní tajemství a mnoho podob zla (nad filmem Alfreda Hitchcocka) (Te Deum)
