07:04
BRÁNO NEBESKÁ, ORODUJ ZA NÁS. Brána jednak zamezuje přístup všemu nežádoucímu, jednak umožňuje přístup všem povolaným. Otevřená brána je naplněním našich nadějí, že za ní nalezneme toho, ke komu …Více
BRÁNO NEBESKÁ, ORODUJ ZA NÁS.
Brána jednak zamezuje přístup všemu nežádoucímu, jednak umožňuje přístup všem povolaným. Otevřená brána je naplněním našich nadějí, že za ní nalezneme toho, ke komu spěcháme. Když nazýváme Marii Branou nebeskou, znamená to, že je průchodem, kterým vcházíme do nebe a docházíme blaženosti a spásy. Samotná Maria nám ovšem nemůže zajistit ani blaženost ani vykoupení, protože jediným naším Vykupitelem je Ježíš Kristus. "V nikom jiném není spásy. Není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni" (Sk4,11). On sám je tedy nebeskou branou, jak vyznává: "Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, zachrání se" (Jan10,9). A přesto i Marii právem pozdravujeme jako Bránu nebeskou. Proč? Především proto, že je Matkou Ježíše Krista. Boží Syn přišel Marií na svět, aby se v ní oděl od lidského těla a přišel na zem jako Syn člověka. Obětoval se za naše hříchy a dal nám nový život. Jenže jak jej máme získat? Otevřel nám přístup do nebe, ale kudy do něho vstoupit? Místo pokusného hledání nebe, vykročme osvědčenou branou. Maria je Branou nebeskou, protože spolehlivě a bezpečně vede každého k Bohu. Skrze Marii k Ježíši.
Maria je Brána nebeská také proto, že Bůh nám všechny milosti, jimiž dosahujeme nebeské blaženosti uděluje z jejích rukou. Konečně je Maria Brána nebeská proto, poněvadž její uctívání otevírá mnoha Božím dětem nebe.
Kde nám nabízí Ježíš s Marií naši spásu? Jedině v Církvi, kterou Kristus ustanovil, aby vedla lidstvo k nebe. Na věži chrámu sv.Ambrože v Miláně je nápis: "Kde je Petr, tam je Církev, tam není smrt, ale věčný život."
V Otčenáši se modlíme: Přijď království Tvé! Je trojí nebeské království. Předně se Boží vláda projevuje jako stav našich srdcí, dále se projevuje ve světě jako Kristova Církev, a konečně jako místo nebeského kralování. Boží království v našich srdcích, totiž svatý život v nás pěstuje Církev, a to proto, aby nás vychovala pro království nebeské. Kdo popírá, že by Pán Ježíš založil Církev, neuznával by ani evangelium. Co jiného značí, když Pán praví: "Ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou církev. Dám ti klíče království nebeského" (Mt16,18-19). Co jiného znamenají Ježíšova slova v Janově evangeliu: "Pas mé beránky! Buď pastýřem mých ovcí! Pas mé beránky!" (Jan21,15-17)
Odpůrci říkají, že Kristus nezaložil Církev a sami ji zakládají, takže je mnoho církví. Jsou snad všechny ustanoveny od Krista? Ne. Kristus založil pouze jedinou Církev. Neřekl Petrovi, že na něm založí své církve, ale jedinou Církev. Která to je? Ta, jež pochází od Boha. Kdo má právo zakládat Církev? Ten, který vykoupil lidstvo, musel také založit ústav, který by vychovávala lidstvo pro nebe. To učinil Bůh. Lidé se sami nespasili, a proto nemají práva zakládat církev. A pokud založili církve, tedy nejsou pravé.
Církev je založena, aby vedla lidstvo ke spáse. Toho cíle je možno dosáhnout jen v Církvi obecné. Církev svatá hájí předně víru v Ježíše Krista, v němž jediném je spása. Kdo nevěří v Kristovo Božství, není vůbec křesťanem, a tedy není ani ve spasitelné Církvi, takže nemůže skrze Církev dojít spásy.
Obecná Církev má svátosti ustanovené Kristem, jež jsou prameny milosti, a tedy spásy. Zejména svátost smíření, ustanovená k odpuštění hříchů je po křtu jediným řádným prostředkem k jejich zahlazení. Když ale nejsme nikdo bez hříchu a do nebe nic nečistého nevejde, pak je jasné, že jenom ta církev vede ke spáse, v níž je svátost smíření, a to je Církev obecná.
Dále je Maria, která v obecné Církvi požívá patřičné úcty, a je to znamení spásy, protože nám Bůh skrze ni uděluje milosti. A proto je tato svatá Církev je spasitelná. Pro svou pravost je obecná Církev pronásledována, a to je doklad její pravosti. Vedle těchto důvodů jsou čtyři hlavní známky pravosti Církve: je jedna, má jedno učení, jedny svátosti, jednu viditelnou hlavu. Maria, brána nebeská vede lidi co Kristovy Církve, která je nejlépe připravuje pro nebe.
Nenalhávejme si, že vstoupíme do nebe až v hodinu smrti. Jestliže tam nevejdeme nyní, během života s rozhodnou vůlí, po smrti bude brána už zavřená. Teď, anebo nikdy! Maria, oroduj za nás, abychom ochotně a radostně vykročili Bránou nebeskou k Synu Božímu.
Bráno nebeská, oroduj za nás
Brána jednak zamezuje přístup všemu nežádoucímu, jednak umožňuje přístup všem povolaným. Otevřená brána je naplněním našich nadějí, že za ní nalezneme toho, ke komu spěcháme. Když nazýváme Marii Branou nebeskou, znamená to, že je průchodem, kterým vcházíme do nebe a docházíme blaženosti a spásy. Samotná Maria nám ovšem nemůže zajistit ani blaženost ani vykoupení, protože jediným naším Vykupitelem je Ježíš Kristus. "V nikom jiném není spásy. Není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni" (Sk4,11). On sám je tedy nebeskou branou, jak vyznává: "Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, zachrání se" (Jan10,9). A přesto i Marii právem pozdravujeme jako Bránu nebeskou. Proč? Především proto, že je Matkou Ježíše Krista. Boží Syn přišel Marií na svět, aby se v ní oděl od lidského těla a přišel na zem jako Syn člověka. Obětoval se za naše hříchy a dal nám nový život. Jenže jak jej máme získat? Otevřel nám přístup do nebe, ale kudy do něho vstoupit? Místo pokusného hledání nebe, vykročme osvědčenou branou. Maria je Branou nebeskou, protože spolehlivě a bezpečně vede každého k Bohu. Skrze Marii k Ježíši.
Maria je Brána nebeská také proto, že Bůh nám všechny milosti, jimiž dosahujeme nebeské blaženosti uděluje z jejích rukou. Konečně je Maria Brána nebeská proto, poněvadž její uctívání otevírá mnoha Božím dětem nebe.
Kde nám nabízí Ježíš s Marií naši spásu? Jedině v Církvi, kterou Kristus ustanovil, aby vedla lidstvo k nebe. Na věži chrámu sv.Ambrože v Miláně je nápis: "Kde je Petr, tam je Církev, tam není smrt, ale věčný život."
V Otčenáši se modlíme: Přijď království Tvé! Je trojí nebeské království. Předně se Boží vláda projevuje jako stav našich srdcí, dále se projevuje ve světě jako Kristova Církev, a konečně jako místo nebeského kralování. Boží království v našich srdcích, totiž svatý život v nás pěstuje Církev, a to proto, aby nás vychovala pro království nebeské. Kdo popírá, že by Pán Ježíš založil Církev, neuznával by ani evangelium. Co jiného značí, když Pán praví: "Ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou církev. Dám ti klíče království nebeského" (Mt16,18-19). Co jiného znamenají Ježíšova slova v Janově evangeliu: "Pas mé beránky! Buď pastýřem mých ovcí! Pas mé beránky!" (Jan21,15-17)
Odpůrci říkají, že Kristus nezaložil Církev a sami ji zakládají, takže je mnoho církví. Jsou snad všechny ustanoveny od Krista? Ne. Kristus založil pouze jedinou Církev. Neřekl Petrovi, že na něm založí své církve, ale jedinou Církev. Která to je? Ta, jež pochází od Boha. Kdo má právo zakládat Církev? Ten, který vykoupil lidstvo, musel také založit ústav, který by vychovávala lidstvo pro nebe. To učinil Bůh. Lidé se sami nespasili, a proto nemají práva zakládat církev. A pokud založili církve, tedy nejsou pravé.
Církev je založena, aby vedla lidstvo ke spáse. Toho cíle je možno dosáhnout jen v Církvi obecné. Církev svatá hájí předně víru v Ježíše Krista, v němž jediném je spása. Kdo nevěří v Kristovo Božství, není vůbec křesťanem, a tedy není ani ve spasitelné Církvi, takže nemůže skrze Církev dojít spásy.
Obecná Církev má svátosti ustanovené Kristem, jež jsou prameny milosti, a tedy spásy. Zejména svátost smíření, ustanovená k odpuštění hříchů je po křtu jediným řádným prostředkem k jejich zahlazení. Když ale nejsme nikdo bez hříchu a do nebe nic nečistého nevejde, pak je jasné, že jenom ta církev vede ke spáse, v níž je svátost smíření, a to je Církev obecná.
Dále je Maria, která v obecné Církvi požívá patřičné úcty, a je to znamení spásy, protože nám Bůh skrze ni uděluje milosti. A proto je tato svatá Církev je spasitelná. Pro svou pravost je obecná Církev pronásledována, a to je doklad její pravosti. Vedle těchto důvodů jsou čtyři hlavní známky pravosti Církve: je jedna, má jedno učení, jedny svátosti, jednu viditelnou hlavu. Maria, brána nebeská vede lidi co Kristovy Církve, která je nejlépe připravuje pro nebe.
Nenalhávejme si, že vstoupíme do nebe až v hodinu smrti. Jestliže tam nevejdeme nyní, během života s rozhodnou vůlí, po smrti bude brána už zavřená. Teď, anebo nikdy! Maria, oroduj za nás, abychom ochotně a radostně vykročili Bránou nebeskou k Synu Božímu.
Bráno nebeská, oroduj za nás