Zázraky před 2 roky zesnulého kněze Libora Salčáka

Plním svůj slib a píšu svědectví o vyslyšených modlitbách, v našem případě považované za zázrak. Se svou rodinou žiji v malé obci na Slovácku na jižní Moravě, kde odjakživa měly hody svůj velký význam. Často patřily – a stále patří k nejvýznamnějším událostem obce, kdy na několik dnů jejich obyvatelé, a mnoho přespolních hostů, žije slavnostní náladou.

Tuto slavnostní náladu nám letos v srpnu měla náležitě pokazit předpověď počasí, kdy pro naši lokalitu byly dopředu avizované tři závažné stupně výstrahy: silný, vydatný déšť s úhrny až 50 mm srážek, silný vítr s nárazy 90 km/h, (který by lehce stačil na zlomení několik desítek metrů vysoké máje) a 1. stupeň povodňové aktivity. Takto detailní předpověď byla vydána 24 hodin před vypuknutím nedělních hodů v naší obci. Moje dcera byla právě pro ten rok zvolena za stárku, a tak smutek byl na místě. Hodům na Podluží totiž předchází velmi náročná příprava a nyní to vše bylo v ohrožení. Má dcera však neztrácela víru, říkala: „Mami, pršet nebude, prostě nesmí.“ Při představě, co se 700 napečenými koláčky a 100 řízky k večeři, když nebude průvod, nebudou hosté a vše se odehraje v náhradních prostorách kulturáku, mi bylo docela špatně. Nemluvě o tom, že tradiční večeři pro přespolní mládež jsme měli připravenou na naší zahradě, neboť do domu by se nevešli.

„Budeme prosit otce Libora!“ napadlo mě. Otec Libor Salčák byl kněz, který sloužil v naší farnosti v době mého mládí a byl proslulý tím, že dokázal svou modlitbou a činy již za svého života neuvěřitelné věci.

Tento kněz před dvěma lety odešel k Pánu, ( Zemřel P. Libor Salčák ) proto jsme chtěli věřit, že jeho přímluva musí být teď ještě silnější než za jeho života na zemi. Začali jsem s naší rodinou a několika přáteli „útok na nebe“.

Ještě večer před hlavní slavností jsme požádali našeho kněze ve farnosti, zda by mohl projet obcí s Nejsvětější Svátostí a požehnat dědince s úmyslem odvrácení zlé předpovědi počasí. Pan farář souhlasil.

Následující nedělní ráno bylo pošmourné a během dopolední mše svaté pršelo. „Hlavně, ať neprší odpoledne“ – modlili se i ti, kteří se normálně nemodlí. Po mši svaté se vymýšlely náhradní varianty. Všichni jsme viděli velký, silný déšť na radaru, který k nám nelítostně postupoval směrem od Vídně.

Moje dcera však stále věřila, že otec Libor „zapracuje“ a zůstávala klidná. A skutečně. Krátce po obědě se z nepochopitelných důvodů srážky na radaru před hranicí naší obce začaly rozpouštět, jakoby nějaká neviditelná čára bránila jejich vstupu. Z Rakouska se na nás neustále valily další a další přívaly deště, ale ty se těsně před námi zázračným způsobem buď vypařily nebo nás zcela obešly. Lidé, kteří přijeli na hody později odpoledne, žasli, že je sucho, když v sousedních obcích prší.

Viděla jsem mnoho lidí, jak neustále sledovali vývoj situace na svých mobilech s připravenými deštníky, nechápajíc, že déšť nás míjí. My jsme však věděli, že to vše zařídil otec Libor. Začalo se mluvit o zázraku, který se stal na jeho přímluvu. Přesvědčili jsme se, jak mocná je přímluva těch, kteří nás předešli na věčnost!

Milý otče Libore, věříme, že musíte být blízko Božího trůnu, neboť naše volání bylo vyslyšeno na Vaši přímluvu. Proto z celého srdce vzdáváme díky Nejsvětější Trojici za prokázanou milost a ještě jednou děkujeme!

Adéla Kuchařová
Svědectví: Zázraky otce Libora
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.