Kompletní text celé Istanbulské úmluvy v českém jazyce Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí Důvodová zpráva k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí Zpracoval spolek Tradiční rodina z.s. – 2023 Vážení čtenáři, díky enormnímu zájmu veřejnosti vám předkládáme důkazy o tom, jaké nebezpečí pro společnost ratifikace Istanbulské úmluvy představuje. Důkazy, které jsou naprosto neprůstřelné, zásadní a musí být konečně předloženy k veřejné diskusi jak laické, tak odborné veřejnosti. V samotném textu Istanbulské úmluvy nebezpečné pasáže nenajdeme. Najdeme je v její velice rozsáhlé Důvodové zprávě Rady Evropy. Pro celkové pochopení textu Istanbulské úmluvy je nutné znát i předchozí platné dokumenty. I když jsme žádali jak neziskový sektor, který za ratifikaci Istanbulské úmluvy lobuje, tak vládu, poslance, senátory a politické strany o překlad a zveřejnění celého textu Istanbulské úmluvy, nebylo nám vyhověno. Nepomohly ani desetitisíce žádostí veřejnosti směřované zejména na vládu a zástupce politických stran. Důvodová zpráva k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí – Edice smluv č. 210 – nebyla do dnešního dne veřejnosti ani předložena, a už vůbec nebyla přeložena do českého jazyka. Nyní jsme Důvodovou zprávu Istanbulské úmluvy nechali sami úředně, oficiálně přeložit. Díky její obsáhlosti Vás seznámíme pouze se závadným a nebezpečným obsahem. Je nutné zdůraznit, že ratifikací prochází nejen text Istanbulské úmluvy, ale i její Důvodová zpráva. V označených textech jsou vyznačeny články a odstavce Istanbulské úmluvy a Důvodové zprávy, ve kterých lze níže uvedené skutečnosti nalézt. Převýchova společnosti v souladu s genderovou ideologií Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, dále jen "Istanbulská Úmluva", případně Úmluva nebo IÚ, je široké veřejnosti předkládána jako prostředek sloužící k prevenci a potírání násilí na ženách a domácímu násilí, kdy zastánci této úmluvy argumentují nutností její ratifikace. V Istanbulské úmluvě je mnohokrát zmiňováno, že násilí na ženách je projevem historicky nerovných mocenských vztahů mezi ženami a muži, že se jedná o násilí založené na pohlaví a že je výrazným fenoménem pohlaví (IU Preambule, článek 2. odstavec 2, 3. písmena a), c) a d), a článek 18. odstavec 3., DZ odstavce 42, 43, 44, 48, 55, 56, 109, 132, 298, 299, 310, 311, 314, 316, 317, 321). Potírání násilí na ženách a domácího násilí je v IÚ postaveno na genderové ideologii nebo také genderovém mainstreamingu, kde se v obou dokumentech tento termín vyskytuje 154krát. Istanbulská úmluva tedy primárně řeší implementaci genderové ideologie do národních zákonů a do Ústavy a ochrana žen před domácím násilím je pouze záminkou k dosažení tohoto záměru, proto je její ratifikace nepřijatelná. Istanbulská úmluva popisuje pohlaví jednotlivce jako společenský konstrukt, nikoliv jako biologický fakt. (IU Článek 3. písmeno c.) Přesnou definici pohlaví potom najdeme v Důvodové zprávě, podle které existují také společensky postavené role, chování, činnosti a atributy, které daná společnost považuje za vhodné pro ženy a muže, kdy některé z nich reprodukují nežádoucí a škodlivé postupy. K překonání mužských a ženských genderových rolí rámcuje eradikaci předsudků, zvyků, tradic a jiných postupů, které jsou založeny na stereotypních rolích pohlaví jako obecné povinnosti předcházet násilí (DZ Odstavec 43 a odstavec 53). Zjednodušeně řečeno, Istanbulská úmluva naprosto popírá, zakazuje a trestá pojímání ženy jako ženy a muže jako muže ve společnosti. Pokud někdo nesouhlasí s tím, že muž nemůže menstruovat ani kojit dítě, dopouští se stereotypního pojímání rolí žen a mužů. A pozor, týká se to i žen. Důvodová zpráva potom ukládá státu povinnost přijmout opatření, která jsou nezbytná k podpoře změn mentality a postojů společnosti formou násilné a nátlakové převýchovy (IU Článek 12. odstavec 1, DZ odstavec 85). Heterosexuální muži jsou Istanbulskou úmluvou automaticky kriminalizováni a diskriminováni Ratifikací Istanbulské úmluvy se s okamžitou platností stávají všichni heterosexuální muži pachateli genderově podmíněného násilí na ženách, na které se nevztahuje žádná ochrana. Povinně zavedená zvláštní opatření k zabránění genderově podmíněného násilí a k ochraně žen před ním nejenže nebudou podle této Úmluvy pokládána za diskriminaci, ale podle Důvodové zprávy lze považovat za objektivní a rozumné zdůvodnění použít zdroje a přijmout zvláštní opatření ve prospěch jen ženy jako oběti (IU Článek 4. odstavec 4, DZ odstavec 55). Istanbulská úmluva a její Důvodová zpráva připouštějí odsouzení bez důkazu jen na základě oznámení nebo jen obavy z nežádoucího chování, čímž jednoznačně diskriminují muže, v případě procesů s dětmi ale diskriminují i ženy – matky (IU Článek 54, DZ odstavec 278). Údajnému pachateli upírá Istanbulská úmluva právo na obhajobu. Stát po ratifikaci Istanbulské úmluvy bude povinen umožnit obětem vypovídat v souladu s pravidly svého vnitrostátního práva v soudní síni bez jejich osobní přítomnosti nebo alespoň bez přítomnosti údajného pachatele, a to zejména prostřednictvím využití vhodných komunikačních technologií, pokud jsou tyto k dispozici (IU Článek 56. písmena d. a i.). Důvodová zpráva potom jasně uvádí, že si oběť ještě před tím, než je obviněný skutečně uznán jako pachatel může rozhodnout o tom, jakým způsobem bude ve prospěch údajné oběti probíhat vyšetřování a soudní řízení (DZ Odstavec 287). Dojde-li k situaci, kdy se žena nebo oběť (genderově podmíněného) násilí rozhodne spor řešit mediací nebo smírčím řízením, nebude jí to umožněno (IU Článek 48, odstavec 1, DZ odstavec 252). V případech, kdy se žena nebo oběť rozhodne trestní oznámení zcela stáhnout například v případech, kdy se v průběhu trestního řízení situace zklidní nebo dojde mezi partnery ke společné domluvě, nebude možné již trestní oznámení podle Istanbulské úmluvy stáhnout (IU Článek 55, odstavec 1). Zavedení tohoto článku úmluvy je nejen rizikové, ale hlavně velmi zneužitelné (DZ Odstavec 280). Ratifikace Istanbulské úmluvy znemožní opatrovnickým soudům postupovat podle tzv. cochemské praxe, která funguje na základě vzájemné komunikace rodičů a jejich zkompetentnění k společné rodičovské zodpovědnosti. Tato praxe je už téměř 15 let velmi úspěšně používaná v Německu, kde díky ní už prakticky neznají vyeskalované války o děti a v ČR funguje už na zhruba 10 % soudů. Pokud se ale objeví podezření z násilí, nesmí se praxe postavená na setkání údajné oběti a údajného násilníka vůbec použít, natož nařídit. Úmluva tím tak jde proti těm trendům v opatrovnické oblasti, které se dají označit za dobrou a žádoucí praxi, protože křivých obvinění při rozvodech je dle prací doc. Čírtkové až 90 %. Vysoké riziko zneužitelnosti Istanbulské úmluvy Istanbulská úmluva klasifikuje jako trestný čin nejen jakýkoliv fyzický akt vykonaný na druhé osobě (IU Článek 35), ale i vtip, poklonu, dvojsmysl nebo dokonce pouhý dotek. Doslovně tyto nové, zcela absurdní trestné činy jmenuje právě Důvodová zpráva (IU Článek 40, DZ odstavec 208). Je naprosto absurdní, aby byla do národní legislativy zanesena opatření, která kriminalizují v podstatě malicherné vzorce a způsoby chování, jejichž význam lze různě interpretovat v závislosti na dalších okolnostech. Je naprosto nepřijatelné, aby byl mladík v pubertálním věku kriminalizován za to, že mrkne na dívku, která se mu líbí anebo partner za to, když v hádce uchopí a stiskne ženě ruku, pokud se na něj napřahuje s úmyslem ho uhodit nebo ve vzteku hodit předmětem, který má zrovna po ruce. Provádění článků Istanbulské úmluvy povede jednoznačně k jejich zneužívání, které ve spojitosti s dalším článkem (IU Článek 55) neúměrně zatíží již dnes tak zatížené soudnictví, vyšetřovací orgány a orgány činné v trestním řízení. Prolomení profesní mlčenlivosti Dalším z naprosto nepřijatelných opatření je prolomení mlčenlivosti některých profesních skupin, a to například lékařů a psychiatrů. Stát musí přijmout taková opatření, aby těmto skupinám profesionálů nebránily v možnosti za vhodných podmínek podat oznámení příslušným organizacím nebo úřadům, pokud mají oprávněný důvod se domnívat, že byl spáchán závažný násilný čin spadající do působnosti této Úmluvy (IU Článek 28, DZ Odstavec 146). Je naprosto nepřípustné, aby byly informace týkající se zdravotního stavu předávány do rukou pracovníků neziskových organizací, a to i bez souhlasu pacientky nebo pacienta. O poskytnutí takovýchto údajů třetím stranám může rozhodnout pouze soud, který v takovýchto případech funguje jako pojistka proti zneužití. Istanbulská úmluva zavádí mezigenerační konflikty Rodina je nositelem a zdrojem pravé vazebnosti společnosti, což Istanbulská úmluva nejen absolutně popírá, ale dokonce, co je horší, i potírá. Zavádí mezigenerační konflikty, z nichž právo podle Istanbulské úmluvy má pouze ten, kdo se neidentifikuje jako muž nebo žena (DZ Odstavec 53). Neakceptovatelný je ve vztahu k právu rodičů na výchovu svých dětí článek Důvodové zprávy (DZ Odstavec 53), který hovoří o pohlaví jako společenském konstruktu – podle genderové ideologie může být ženou i muž a muž i ženou podle toho, kým se cítí být. Takové osoby nesmějí být diskriminovány a nesmí na nich být pácháno násilí. Istanbulská úmluva považuje za genderově podmíněné násilí i psychické násilí, přičemž význam vážné poruchy sama úmluva nedefinuje (IU Článek 33, DZ odstavec 180). Istanbulská úmluva přiřazuje domácí násilí dospělým osobám v rámci rodiny (IU Článek 3, odstavec b), Důvodová zpráva ale jasně hovoří i o dětech a násilí mezi generacemi, které se obvykle vyskytuje mezi rodiči a dětmi (DZ Odstavec 41). Přijde-li tedy nezletilé dítě za svým rodičem s požadavkem o změnu pohlaví z důvodu, kdy se neztotožňuje s pohlavím biologickým (DZ Odstavec 53), nebude mít rodič (nebo rodiče) možnost do takového rozhodnutí jakkoliv zasahovat, protože by se podle Istanbulské úmluvy a Důvodové zprávy dopustili diskriminace a trestného činu genderově podmíněného násilí (IU Článek 33, DZ odstavec 180). V konečném důsledku budou mít rodiče strach z možného právního postihu v případech, kdy budou chtít se svými dětmi řešit jejich pohlavní a genderovou identitu. V tomto případě budou moci děti i udávat své rodiče za genderově podmíněné násilí, pokud rodiče vyjádří své negativní stanovisko ke změně jejich vlastní integrity, tedy ke změně pohlaví. Rodiče pozbydou tímto drastickým právním zásahem práva vychovávat své dítě podle tradičních hodnot. Pomoc obětem genderově podmíněného násilí mají zajišťovat ženské organizace a například místními orgány se specializovanými a zkušenými pracovníky s důkladnou znalostí násilí na základě pohlaví a telefonní linky pomoci směrující oběti na správný typ služby a specifické služby pro děti jako oběti nebo svědky (IU Článek 20, odstavec 1, DZ Odstavec 132). Podle Istanbulské úmluvy potom rodičům-pachatelům genderově podmíněného násilí bude uložen trest včetně trestu odnětí svobody nebo na nich bude uplatněno sledování nebo dohled, a nakonec budou zbavení rodičovských práv, nelze-li jiným způsobem zajistit nejlepší zájem dítěte, který může zahrnovat i bezpečnost oběti (IU Článek 45, odstavec 2). Indoktrinace dětí genderovou ideologií Istanbulská úmluva ukládá povinnost zavést genderový mainstreaming do škol a vzdělávacích zařízení prostřednictvím výukového materiálu o otázkách jako je rovnost mezi ženami a muži, genderové role bez stereotypů, genderově podmíněné násilí na ženách a právo na osobní integritu, který by byl přizpůsoben měnící se úrovni vnímání žáků a zahrnut do formálních školních osnov na všech úrovních vzdělávacího systému (IU Článek 14, odstavec 1). Genderovým mainstreamingem bude podle Istanbulské úmluvy zasaženo i neformální vzdělávání, a to propagací této ideologie v dalších vzdělávacích zařízeních, jakými jsou komunitní nebo náboženské vzdělávací zařízení, aktivity, projekty a instituce založené na sociální pedagogice, skauti nebo dívčí skauti, letní tábory, aktivity po škole atd. (IU Článek 14, odstavec 2, DZ Odstavec 96). Provádění Istanbulské úmluvy finančně zatíží stát Provádění Istanbulské úmluvy sebou nese neúměrně vysoké finanční náklady. Stát je povinen poskytnout přiměřené finanční a lidské zdroje pro účely zajištění náležitého provádění uceleného přístupu, opatření a programů pro předcházení a potírání všech forem násilí spadajících do působnosti této Úmluvy, včetně těch, které vykonají nevládní organizace a občanská společnost (IU Článek 8, DZ Odstavec 66). Z Istanbulské úmluvy jednoznačné vyvstává povinnost financovat neziskové organizace propagující genderový mainstreaming, protože právě propagace genderové ideologie je jednou z povinností obsažených v Důvodové zprávě (IU Článek 13, DZ Odstavec 91). To sebou samozřejmě nese nemalé finanční náklady. Stát bude povinen určit či zřídit jeden nebo více úředních orgánů zodpovědných za koordinaci, provádění, kontrolu a hodnocení postupů a opatření k předcházení a potírání všech forem násilí spadajících do působnosti této Úmluvy (IU Článek 13, odstavec 1). V praxi to bude znamenat více úředníků, a tedy i více vynaložených nákladů. Stát bude nadále povinen finančně odškodňovat oběti osobám, které utrpěly závažné ublížení na těle nebo újmu na zdraví v rozsahu, v němž odškodné není uhrazeno z jiných zdrojů, například od pachatele, z pojištění nebo ze státních finančních zdrojů určených na zdravotní a sociální potřeby (IU Článek 30, odstavec 2). Odškodnit bude muset stát i ty osoby, kterým vznikly závažné psychické škody způsobené násilím z psychologického hlediska, přičemž ale Úmluva význam vážné poruchy nedefinuje (DZ Odstavec 180). Dotčené odstavce Istanbulské úmluvy jsou nejen zneužitelné například ve prospěch osob podávajících křivá obvinění, ale jsou diskriminační vůči obětem jiných závažných trestních činností, při kterých dojdou k závažnému ublížení na těle nebo újmě na zdraví, jako jsou například loupežná přepadení, kde tyto oběti na žádné odškodnění od státu nárok nemají. Je zřejmé, že vyplácení odškodného obětem genderově podmíněného násilí sebou ponese vysoké finanční výdaje. Žádosti o azyl z důvodů genderu Istanbulská úmluva ukládá povinnost rozšířit skupiny uprchlíků uznaných Ženevskými konvencemi o ženy, které ve svých zemích původu podléhají diskriminaci na základě jejich nízkého společenského postavení. (IU Článek 60 odstavec 1, DZ Odstavec 311). Po snahách mezinárodních organizací zahrnout do těchto skupin i takzvané ekonomické, klimatické a humanitární migranty přichází Istanbulská úmluva se skupinou "genderoví uprchlíci". "Genderové uprchlíky" podle Úmluvy ale nebude možno vrátit zpět do jejich země původu (IU Článek 61 odstavec 1, DZ Odstavec 313). Dotyčné články jsou problematické v počtu zemí, ve kterých mají ženy společensky nižší postavení než muži. Jedná se zejména o země třetího světa, kde je nerovnocenné postavení žen a mužů podporováno, nebo dokonce uzákoněno, což je primárním důvodem páchání násilí na ženách v těchto zemích, nikoliv jak ideologicky tvrdí Istanbulská úmluva proto, že žena je ženou. Tím, že takovým ženám uznáme status uprchlíka, podpoříme a upevníme ty politické, náboženské a ideologické režimy, které podřadné postavení žen uplatňují. V případě, kdy na tyto země bude vyvíjen nátlak ke změnám týkajících se postavení žen, jednoduše tyto ženy pošlou do Evropy a řeknou "když se Vám naše pravidla nelíbí, vezměte si je", čímž pro ně bude problém vyřešen. Namísto populistického uznání "genderových uprchlíků" by měla mezinárodní společenství vyvíjet nátlak a sankcionovat ty země, které porušují dodržování mezinárodního práva v oblasti lidských práv. Kromě ekonomických dopadů je zde ještě další významný faktor, a to slučování rodin. S ženami, které ve svých zemích původu podléhají diskriminaci na základě jejich nízkého společenského postavení ve společnosti budou přijímáni i jejich rodinní příslušníci včetně dospívajících nebo dospělých mužů. Dotčené články Úmluvy jsou vysoce zneužitelné, a to především organizovanými skupinami pašeráků lidí a některými převážně mezinárodními neziskovými organizacemi. Pokud někdo namítá, že takto Úmluva určitě nebude vykládána, může se podívat na výklady Úmluvy od Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví FEMN v Evropském parlamentu. Ten vydal stanovisko k tzv. humanitárním vízům, kdy na jejich základě měla Komise připravit nařízení pro všechny členské státy EU (Zpráva - A8-0328/2018 - Evropský parlament). Kontrolní orgán Grevio Provádění Istanbulské úmluvy bude kontrolovat nadnárodní skupina GREVIO (IU Článek 66. odstavec 1). Kontrole bude podléhat plnění všech článků Istanbulské úmluvy, včetně implementace genderové ideologie do národní legislativy a její plnění. Voleny jsou osoby s odbornými zkušenostmi v oblastech upravených touto Úmluvou (IU Článek 66. odstavec 4. písmeno a.). Tyto předpoklady splňují nejlépe zástupci genderových a feministických neziskových organizací, což potvrzuje Důvodová zpráva (DZ Odstavec 341). GREVIO bude ve své podstatě vykonávat dohled nad plněním Istanbulské úmluvy jako politický subjekt, nadřazený národnímu parlamentu (DZ Odstavec 356). Členové GREVIO budou požívat výhod imunity, jaké jsou přiznávány představitelům cizích vlád při dočasném plnění úředních povinností. Imunita jim bude přiznávána i tehdy, kdy dotčené osoby již takové funkce nevykonávají (IU Příloha Přílohy článku 66. odstavců 1-6). Skupiny chráněné Istanbulskou úmluvou – kde jsou heterosexuální muži? Důvodová zpráva (DZ článek 87) jmenuje takzvané ohrožené skupiny zranitelných osob, jejichž potřeby se mají zohledňovat. Patří mezi ně: těhotné ženy a ženy s malými dětmi, osoby se zdravotním postižením, včetně osob s mentálním nebo kognitivním postižením, osoby žijící ve venkovských nebo odlehlých oblastech, osoby zneužívající návykové látky, prostitutky, osoby pocházející z národnostních nebo etnických menšin, migranti – včetně migrantů bez dokladů a uprchlíků, homosexuální muži, lesbické ženy, osoby bisexuální a transsexuální, jakož i osoby HIV pozitivní, osoby bez domova, děti a starší osoby. V jakém směru a jakými prostředky se mají potřeby těchto osob zohledňovat je popsáno výše. Že Istanbulská úmluva nezmiňuje například otce s dětmi není vzhledem k diskriminačním odstavcům překvapivé, protože takzvaná ochrana se vymezuje v rámci Istanbulské úmluvy pouze na homosexuály. Závěr Vyjádření legislativního odboru vlády v roce 2018 bylo ve smyslu, že všechny hlavní zákony už dávno máme (byly jen tři úplně drobné poznámky, které se již v mezičase vyřešily) a ratifikace z pohledu legislativy proto není nutná. Chybí nám jen různá měkká opatření a zapracovat na prevenci – tedy na genderových programech pro děti apod. Vzhledem k tomu, že to bude právě Odbor pro rovnost na Úřadu vlády, který v ČR bude dbát na implementaci tak, aby vše bylo připraveno na kontroly od členů GREVIO, je také nutné mít se na pozoru před dalším silným aktivismem. V ČR neexistuje nezávislá studie, která by objektivně vyhodnotila, jaké dopady bude mít plná ratifikace IÚ na české opatrovnické soudy, kde se dlouhodobě mluví o vážné diskriminaci otců a křivých obviněních nebo také na azylovou politiku státu. Všechny údaje tak jen dodává Odbor pro rovnost na Úřadu vlády. Členy vládní Rady pro rovnost jsou pak mj. známí zástupci České ženské lobby. Rada Evropy - Edice Smluv č. 210 Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí Istanbul, 11.V.2011 Home - Istanbul Convention Action against violence against women and domestic violence - www.coe.int 2 The official languages of the Council of Europe are English and French ( Article 12 of the Statute of the Council of Europe). Only the treaties published by the Secretary General of the Council of Europe, each in a separate booklet of the "European Treaty Series" (ETS) continued since 2004 by the "Council of Europe Treaty Series" (CETS), are deemed authentic. The translation presented here is for information only. 3 Preambule Členské státy Rady Evropy a její ostatní signatáři S odvoláním na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (ETS č. 5, 1950) a její protokoly, Evropskou sociální chartu (ETS č. 35, 1961, novelizovanou v roce 1996, ETS č. 163), Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi (CETS č. 197, 2005) a Úmluvu Rady Evropy k ochraně dětí před sexuálním zneužíváním a obtěžováním (CETS č. 201, 2007); S odvoláním na následující doporučení Výboru ministrů členským státům Rady Evropy: Doporučení Rec(2002)5 o ochraně žen proti násilí, Doporučení CM/Rec(2007)17 o standardech a mechanismech rovnosti pohlaví, Doporučení CM/Rec(2010)10 o roli žen a mužů při prevenci konfliktů a budování míru a další relevantní doporučení; S ohledem na rostoucí počet případů řešených Evropským soudem pro lidská práva, jež vytvářejí důležité normy v oblasti násilí vůči ženám; S přihlédnutím k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (1966), Mezinárodnímu paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966), Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen (“CEDAW”, 1979) a jejím Opčním protokolu (1999) a rovněž k Obecnému doporučení č. 19 Výboru CEDAW proti násilí na ženách, k Úmluvě o právech dítěte (1989) a jejím Opčním protokolům (2000) a k Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením (2006); S ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu (2002); S odvoláním ná základní principy mezinárodního humanitárního práva a obzvláště Ženevské úmluvy (IV), vztahující se k ochraně civilních osob v době války (1949) a její dodatečné protokoly I a II (1977); Odsuzujíce veškeré formy násilí vůči ženám i domácího násilí; S vědomím, že uplatnění rovnoprávnosti mezi muži a ženami de jure i de facto představuje klíčový element prevence násilí vůči ženám; S vědomím, že násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženamí, jenž vedl k nadřízenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji; S vědomím, že násilí vůči ženám jakožto násilí genderově podmíněné má strukturální povahu a toto násilí je jedním z klíčových společenských mechanismů jež ženám vnucují podřízené postavení vůči mužům; Uvědomujíce si s hlubokým znepokojením, že ženy a dívky jsou často vystaveny závažným formám násilí, jako je domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucený sňatek, zločiny páchané ve jménu takzvané “cti” a mrzačení genitálií, jež představují závažné porušení lidských práv žen a dívek a obrovskou překážku dosažení rovnoprávnosti meži ženami a muži; 4 S vědomím pokračujícího porušování lidských práv v průběhu ozbrojených konfliktů, jež postihuje civilní obyvatelstvo, obzvláště ženy, formou masového či systematického znásilňování a sexuálního násilí a nese potenciál dalšího zvyšování genderového násilí jak během tak i po skončení těchto konfliktů; S vědomím, že ženy a dívky jsou riziku genderového násilí vystaveny ve větší míře než muži; S vědomím, že domácí násilí postihuje neúměrně více žen, ačkoli jeho obětí mohou být i muži; S vědomím, že obětí a také svědkem násilí v rodině jsou také děti; Vedeni snahou vytvořit Evropu prostou násilí vůči ženám a domácího násilí Dohodli se na následujícím: Kapitola I – Účel, definice, rovnost a nediskriminace, všeobecné závazky Článek 1 – Cíle úmluvy 1 Cílem této úmluvy je a chránit ženy před veškerými formami násilí a dosáhnout prevence, stíhání a potlačení násilí vůči ženám a domácího násilí; b přispět k eliminaci veškerých forem diskriminace žen a podpořit skutečné zrovnoprávnění žen s muži také posílením pravomocí žen; c navrhnout zevrubný rámec, strategie a opatření pro ochranu a pomoc veškerým obětem násilí vůči ženám a domácího násilí; d podpořit mezinárodní spolupráci ve snaze o eliminaci násilí vůči ženám a domácího násilí; e poskytnout podporu a pomoc organizacím a složkám účastným na prosazování zákonnosti, aby mohly efektivně spolupracovat a dohodnout se na integrovaném postupu při eliminaci násilí vůči ženám a domácího násilí. 2 Pro zajištění efektivního naplňování těchto ustanovení jednotlivými stranami, úmluva stanoví specifický monitorovací mechanismus. Článek 2 – rozsah účinnosti úmluvy 1 Tato úmluva se bude vztahovat na veškeré formy násilí vůči ženám, včetně domácího násilí, jež posihuje nepoměrně víc ženy. 2 Strany jsou vybízeny k uplatňování této úmluvy na veškeré oběti domácího násilí. Strany by měly při uplatňování ustanovení této úmluvy věnovat zvláštní pozornost ženám jakožto obětem genderového násilí. 5 3 Tato úmluva se bude uplatňovat v dobách míru i v situacích ozbrojeného konfliktu. Článek 3 – Definice Pro účely této úmluvy: a “násilí vůči ženám” je chápáno jako porušování lidských práv a forma diskriminace žen a budou se jím rozumět veškeré činy gendrového násilí, jež vyústí anebo mohou vyústit ve fyzickou, sexuální, psychickou či ekonomickou újmu či strádání žen, včetně hrozeb takovýmito činy, donucování nebo svévolného omezování svobody, ať k nim dochází na veřejnosti nebo v soukromí. b “domácím násilím” se rozumí veškeré akty fyzického, sexuálního, psychického či ekonomického násilí, k němuž dochází v rodině nebo v domácnosti anebo mezi bývalými či stávajícími manžely či partnery, bez ohledu na to, zda pachatel sdílí nebo sdílel společnou domácnost s obětí; c pod pojmem “gender” se rozumí společensky ustavená role, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže. d “genderově podmíněné násilí vůči ženám” znamená násilí, jež je zaměřeno na ženu proto, že je žena, anebo násilí, jemuž jsou vystaveny především ženy; e “obětí” se rozumí jakákoli fyzická osoba, jež je vystavena chování specifikovanému v bodech a a b; f “ženami” se rozumí i dívky mladší 18 let. Článek 4 – Základní práva, rovnost a nediskriminace 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, díky nimž budou podpořena a ochráněna právo kohokoliv, obzvláště žen, na život prostý násilí jak ve veřejné, tak v soukromé oblasti. 2 Strany odsuzují veškeré formy diskriminace žen a bezodkladně přijmou legislativní i jiná opatření, aby jí zabránily, obzvláště pak: – zakotvením principu rovnosti mezi ženami a muži do svých ústav či jiného vhodného právního kodexu a zajištěním jeho uplatňování v praxi; – zákazem diskriminace žen spolu s použitím sankcí, bude-li to zapotřebí; – zrušením zákonů a postupů, jež diskriminují ženy. 3 Ustanovení této úmluvy, obzvláště pak opatření zaměřená na ochranu práv obětí, budou implementována bez diskriminace na jakémkoli základě, například pohlaví, genderu, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženského vyznání, politického či jiného přesvědčení, národnostního či sociálního původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, sexuální orientace, genderové identity, věku, zdravotního stavu, invalidity, rodinného stavu, statutu migranta nebo uprchlíka či jakéhokoli jiného postavení. 4 Speciální opatření, jichž by bylo zapotřebí pro prevenci a ochranu žen před genderově podmíněným násilím, nebudou v intencích této úmluvy považována za diskriminaci. 6 Článek 5 – Závazky a z nich vyplývající povinnosti států 1 Strany se zdrží účasti na jakémkoli aktu násilí vůči ženám a zajistí, že státní úřady, úředníci, zaměstnanci, instituce či další aktéři působící ve státním sektoru budou konat v souladu s tímto závazkem 2 Strany podniknou zákonodárná i jiná opatření nezbytná pro splnění povinnosti zajistit prevenci, vyšetření, potrestnání a zjednání nápravy v souvislosti s násilnými činy, spadajícími do působnosti této úmluvy, jejichž pachatelé nejsou činní ve státním sektoru. Článek 6 – Politika citlivá ku genderovým problémům Strany se zaváží, že při implementaci a vyhodnocování dopadu ustanovení této úmluvy budou zohledňovat genderové hledisko a že budou prosazovat a aktivně naplňovat politiku rovnosti a dělby pravomocí mezi ženami a muži. Kapitola II – Integrovaná politika a sběr dat Článek 7 – Komplexní a koordinovaná politika 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro přijetí a prosazování celostátní efektivní, komplexní a koordinované politiky zahrnující veškerá relevantní opatření směřující k prevenci a potírání všech forem násilí spadajících do působnosti této úmluvy a zajistí, aby násilí vůči ženám bylo řešeno holisticky. 2 Strany zajistí, aby politika zmiňovaná v odstavci 1 stavěla práva oběti do centra veškerých opatření a aby byla implementována díky efektivní spolupráce mezi všemi relevantními agenturami, institucemi a organizacemi. 3 Opatření přijatá v intencích tohoto článku budou podle nezbytnosti zahrnovat všechny relevantní aktéry, například vládní agentury, národní, regionální či místní zastupitelské sbory a úřady, národní instituce pro lidská práva a organizace občanské společnosti. Článek 8 – Finanční zdroje Strany vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost. Článek 9 – Nevládní organizace a občanská společnost Strany zajistí na všech úrovních uznání, povzbuzení a podporu práci relevantních nevládních organizací a občanské společnosti, aktivně se podílejících na potírání násilí vůči ženám a naváže s těmito organizacemi efektivní spolupráci. Článek 10 – Koordinační orgán 1 Strany určí nebo vytvoří jeden či více oficiálních orgánů, jež budou zodpovědné za koordinaci, implementaci, monitoring a vyhodnocení strategie a opatření cílených na 7 prevenci a potírání veškerých forem násilí, spadajících pod tuto úmluvu. Tyto orgány budou koordinovat sběr dat ve smyslu článku 11, analyzovat a rozšiřovat výsledky. 2. Strany zajistí, že orgány jmenované či vytvořené ve smyslu tohoto článku budou dostávat všeobecné informace o opatřeních učiněných v intencích kapitoly VIII. 3. Strany zajistí, že orgány jmenované či vytvořené ve smyslu tohoto článku budou mít možnost přímo komunikovat a udržovat vztahy s obdobnými orgány ostatních stran. Článek 11 – Sběr dat a výzkum 1 Za účelem implementace této úmluvy se strany zavazují, že: a budou v pravidelných intervalech shromažďovat rozptýlené relevantní statistické údaje o případech jakékoli formy násilí spadajícího do působnosti této úmluvy; b budou podporovat terénní průzkum veškerých forem násilí spadajících do působnosti této úmluvy a studovat jeho základní příčiny a důsledky, výskyt a podíl usvědčených pachatelů, a také účinnost opatření učiněných při implementaci této úmluvy 2 Strany se zasadí o to, aby byly v pravidelných časových intervalech prováděny průzkumy populace s cílem vyhodnotit prevalenci a trendy různých forem násilí, které spadají do působnosti této úmluvy. 3 Strany poskytnou informace, shromážděné v souladu s tímto článkem, skupině expertů, zmíněné v článku 66 této konvence, a podpoří tak mezinárodní spolupráci a umožní mezinárodní srovnávání. 4 Strany zajistí, aby informace shromážděné v souladu s tímto článkem byly přístupné veřejnosti. Kapitola III – Prevence Článek 12 – Obecné závazky 1 Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatřrní s cílem prevence veškerých forem násilí spadajících do působnosti této úmluvy, jak ze strany fyzických tak právnických osob. 3 Veškerá opatření učiněná v intencích této kapitoly musí zohledňovat a reagovat na specifické potřeby osob, jež jsou v důsledku určitých okolností více zranitelné, přičemž v centru těchto opatření musí být lidská práva všech obětí. 4 Strany učiní vše nezbytné pro to, aby každý se občan, obzvláště pak muži a chlapci, aktivně zapojili do prevence všech forem násilí, jež spadají do působnosti této úmluvy. 5 Strany se zasadí o to, aby žádný akt násilí ve smyslu této úmluvy nemohl být ospravedlňován kulturou, náboženstvím, tradicí či tzv. “ctí”. 8 6 Strany učiní vše nezbytné pro podporu programů a aktivit podporujících dělbu pravomocí se ženami Článek 13 – Osvěta 1 Strany se zavazují podporovat a pravidelně organizovat osvětové kampaně a programy na všech úrovních, a budou spolupracovat s organizacemi a institucemi činnými v oblasti lidských práv a rovnosti práv, s nevládními organizacemi a občanskou společností, obzvláště s organizacemi žen, aby tam, kde to bude vhodné, zvyšovaly povědomí široké veřejnosti o různých projevech všech forem násilí, jež spadají do působnosti této úmluvy a pochopení toho, jaké mohou být následky na děti a jak důležité je takovému násilí bránit. 2 Strany zajistí, že informace o vhodných nástrojích prevence násilných činů ve smyslu této úmluvy budou široce zveřejňovány Článek 14 - Vzdělání 1 Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako je rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí vůči ženám a právo na osobní integritu, to vše uzpůsobeno rozvíjejícím se schopnostem žáků. 2 Strany učiní vše nezbytné pro podporu zásad stanovených v odstavci 1 v neformálních vzdělávacích zařízeních a také v zařízeních sportovních, kulturních a volnočasových a v médiích. Článek 15 – Školení odborníků 1 Strany zajistí, že relevantním odborníkům, zabývajícím se obětmi i pachateli veškerých násilných aktů ve smyslu této úmluvy se dostane náležitého a důkladného proškolení o tématech prevence, a odhalování tohoto druhu násilí, o rovnosti mezi ženami a muži, o potřebách a právech obětí a také o tom, jak zabránit druhotné viktimizaci. 2 Strany se zasadí, aby vzdělávání, uvedené v odstavci 1 zahrnovalo také školení o koordinaci spolupráce více agentur, aby tak konkrétní případy násilí ve smyslu této úmluvy mohly být předávány náležitým instancím. Článek 16 – Programy preventivních zásahů a nápravy 1 Strany učiní nezbytná zákonodárná či jiná opatření pro podporu programů, jež se snaží naučit pachatele domácího násilí nenásilnému chování v mezilidských vztazích a tak se snaží předcházet dalšímu násilí a změnit vzorec násilného chování. 2 Strany učiní nezbytná zákonodárná či jiná opatření pro prosazení a podporu léčebných programů obzvláště pro pachatele sexuálních deliktů s cílem prevence recidivy. 3 Při zajišťování kroků uvedených v odstavcích 1 a 2 budou strany dbát na to, aby prvořadým zájmem byla bezpečnost, podpora a ochrana lidských práv obětí, a tam, kde to bude vhodné, budou tyto programy koncipovány a realizovány v těsné součinnosti se speciálními službami určenými obětem násilí. 9 Článek 17 – Účast soukromého sektoru a médií 1 Strany se obrátí na soukromý sektor, sektor infromačních a komunikačních technologií a na média, samozřejmě s náležitým respektem pro jejich svobodu slova a nezávislost, s výzvou k účasti na přípravě a realizaci strategií a stanovení vodítek a samoregulačních standartů k prevenci násilí vůči ženám a k posílení úcty k jejich důstojnosti. 3 Strany se ve spolupráci s aktéry ze soukromého sektoru zaměří u dětí, rodičů a vzdělávacích pracovníků na rozvoj a podporu znalostí a schopností čelit v komunikačním a informačním prostředí obsahu sexuální či násilné povahy, jenž může být škodlivý. Kapitola IV – Ochrana a podpora Článek 18 – Všeobecné závazky 1 Strany se zavazují podniknout nezbytné zákonodárné či jiné kroky k ochraně veškerých obětí před dalšími násilnými činy. 2 Strany se zavazují učinit nezbytná zákonodárná či jiná opatření, v souladu s vlastními zákony, aby bylo možné zajistit příhodné mechanismy pro efektivní spolupráci mezi všemi relevantními státními agenturami, včetně soudů, státních zastupitelství, policejních složek, místních a regionálních úřadů a také nevládních organizací a dalších relevantních aktérů při ochraně a podpoře obětí a svědků veškerých forem násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i předáním do péče obecných i specializovaných podpůrných služeb, jak je podrobně uvedeno v článcích 20 a 22 této úmluvy. 3 Strany zajistí, že opatření učiněná v souladu s touto kapitolou: - budou vycházet z genderového chápání násilí vůči ženám a domácího násilí a zaměří se na lidská práva a bezpečnost obětí; - budou vycházet z integrovaného přístupu, jenž zohledňuje vztah mezi obětmi, pachateli, dětmi a jejich širším sociálním prostředím; - ochrání oběti před druhotnou viktimizací; - zaměří se na dosažení rovných pravomocí a ekonomické nezávislosti pro ženské oběti násilí; - tam, kde je to možné a vhodné, se zasadí, aby na stejné adrese byl přístup k širší škále ochranných a podpůrných služeb; - budou se zaměřovat na specifické potřeby obzvláště zranitelných osob, včetně dětských obětí a budou pro ně dostupná. 4 Poskytnutí služeb nebude vázáno na ochotu oběti podat žalobu anebo svědčit proti pachateli. 6 Strany učiní náležitá opatření pro poskytnutí konzulární či jiné ochrany a podpory pro své občany či další oběti, jež mají na tuto ochranu nárok v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodního práva. 10 Článek 19 - Informace Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření, zajišťující obětem adekvátní a včasné informace v jim srozumitelném jazyce o dostupných službách a právních opatřeních Článek 20 – Obecné podpůrné služby 1 Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření, zajišťující obětem přístup ke službám, usnadňujícím jejich zotavení po násliném skutku. Tato opatření by podle nezbytnosti měla zahrnovat například právní a psychologické poradenství, finanční výpomoc, ubytování, vzdělání, získání kvalifikace a pomoc při hledání zaměstnání. 2 Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření, aby oběti měly přístup ke zdravotní péči a sociálním službám, a aby tyto služby byly adekvátně vybavené zdroji, a aby byli proškoleni odborníci, kteří by pomohli přímo nebo oběti odkázali na patřičné služby. Článek 21 – Pomoc při indidviduálních/kolektivních stížnostech Strany zajistí, aby oběti měly informace a přístup k příhodným mechanismům pro podávání individuálních/kolektivních stížností na regionální i mezinárodní úrovni. Strany budou podporovat poskytování citlivé a poučené pomoci obětem, jež hodlají takovéto stížnosti podat. Článek 22 – Služby odborné pomoci 1 Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření, aby zařízení poskytující služby okamžité, krátkodobé i dlouhodobé odborné pomoci byla geograficky rozložena tak, aby byla přístupná veškerým obětem násilných činů, spadajících do působnosti této úmluvy. 2 Strany poskytnou nebo zařídí, aby nositelkami odborné pomoci ženám či jejich dětem – obětem násilí byly ženy. Článek 23 - Příbytky Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření pro zřízení dostatečného počtu vhodných a snadno přístupných příbytků, které by poskytovaly útočiště, a ty by měly proaktivně nabízet obětem, obzvláště ženám a dětem. Článek 24 – Telefonické linky pomoci Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření pro vytvoření bezplatné celostátní nepřetržité (24 hodin denně, 7 dní v týdnu) telefonní linky, kam by se oběti mohly diskrétně obrátit a anonymně požádat o poradu v souvislosti se všemi formami násilí, spadajícími do působnosti této úmluvy. Článek 25 – Podpora obětem sexuálního násilí Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření pro umožnění vzniku dostatečného počtu příhodných a snadno přístupných krizových center poskytujících lékařské a forenzní vyšetření, posttraumatickou podporu a poradenství pro oběti znásilnění či jiného sexuálního násilí, 11 Článek 26 – Ochrana a podpora dětských svědků 1 Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření, aby při poskytování ochrany a pomoci obětem byla patřičně zohledněna práva a potřeby dětských svědků veškerých forem násilí spadajících do působnosti této úmluvy. 2 Opatření učiněná v intencích tohoto článku budou zahrnovat psychologické poradenství přizpůsobené věku dětských svědků veškerých forem násilí, spadajících do působnosti této úmluvy, a budou pařičně zohledňovat nejlepší zájmy dítěte. Článek 27 – Ohlašování Strany učiní nezbytná opatření k vybídnutí kohokoli, kdo se stal svědkem aktu násilí spadajícího do působnosti této úmluvy, anebo kdo má rozumný důvod se domnívat, že takovýto akt byl spáchán anebo lze očekávat, že bude spáchán v budoucnu, aby tuto skutečnost ohlásil kompetentním organizacím či úřadům. Článek 28 – Ohlašovací povinnost odborníků Strany učiní nezbytná opatření k tomu, aby pravidla důvěrnosti vyplývající ze zákonů dané země nebránila pracovníkům určitých profesí, při respektování vhodných podmínek, ohlásit kompetentním organizacím či úřadům, že mají důvodné podezření že došlo ke spáchání závažného násilného činu, spadajícího do působnosti této úmluvy, a lze do budoucna očekávat, že budou spáchány další závažné násilné činy. Kapitola V – Hmotné právo Článek 29 – Civilní žaloby a nápravné prostředky 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby oběti mohly vůči pachateli uplatnit adekvátní nápravné prostředky podle občanského práva. 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby oběti disponovaly v souladu s principy mezinárodního práva adekvátními nápravnými prostředky podle občanského práva vůči státním úřadům, které nedostály své povinnosti učinit v rámci svých pravomocí nezbytná preventivní či ochranná opatření. Článek 30 – Odškodnění 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby bylo obětem zajištěno právo vymáhat odškodnění od pachatelů jakýchkoli prokázaných přečinů, spadajících do působnosti této úmluvy. 2 Těm, kteří utrpěli natolik závažnou fyzickou újmu či poškození zdraví, že k odškodnění nepostačují zdroje od pachatele, pojišťovny či ze státem financovaného systému zdravotního a sociálního zabezpečení, bude přiznáno přiměřené odškodnění od státu. To ovšem nebude bránit stranám ve vymáhání náhrady odškodnění od pachatele, za předpokladu, že bude náležitě postaráno o bezpečnost oběti. 4 Opatření učiněná v souladu s odstavcem 2 musí zajistit, že odškodnění bude poskytnuto v rozumné lhůtě. 12 Článek 31 – Svěření do péče, právo na návštěvy a bezpečnost 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby při rozhodování o svěření do péče a právu na návštěvu dítěte byly brány v úvahu násilné incidenty, spadající do působnosti této úmluvy. 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby uplatnění veškerých práv spojených s péčí a návštěvou dítěte neohrožovalo práva a bezpečnost oběti či dětí. Článek 32 – Občanskoprávní důsledky vynucených sňatků Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby právní platnost sňatků uzavřených pod nátlakem byla zrušitelná a jejich trvání ukončeno, aniž by to představovalo nepatřičné finanční či administrativní břímě pro oběť. Článek 33 – Psychické násilí Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby se úmyslné chování, poškozující závažně prostřednictvím nátlaku nebo hrozeb psychickou integritu druhé osoby, bylo klasifikováno jako trestné. Článek 34 - Stalking Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření k tomu, aby úmyslné a opakované výhružné chování vůči druhé osobě, jež u ní vyvolává obavy o bezpečnost, bylo klasifikováno jako trestné. Článek 35 – Fyzické násilí Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření k tomu, aby úmyslné konání činů fyzického násilí vůči druhé osobě bylo klasifikováno jako trestný čin. Článek 36 – Sexuální násilí, včetně znásilnění 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby byly klasifikovány jako trestné následující úmyslné činy: a dojde-li přes nesouhlas oběti k vaginální, anální či orální penetraci sexuální povahy do těla druhé osoby jakoukoli částí těla nebo předmětem; b je-li přes nesouhlas druhé osoby vykonán jakýkoli jiný akt sexuální povahy; c je-li druhá osoba přes svůj nesouhlas přinucena podílet se na aktech sexuální povahy se třetí osobou; 2 Souhlas musí být dán dobrovolně jakožto výsledek svobodné vůle dané osoby posuzované v kontextu stávajících okolností. 3 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby ustanovení odstavce 1 bylo možno vztáhnout též na činy spáchané vůči bývalým či stávajícím manželům či partnerům uznávaných v intencích mezinárodního práva. 13 Článek 37 – Vynucený sňatek 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby úmyslné chování vedoucí k přinucení dospělého či dítěte ke vstupu do manželství bylo klasifikováno jako trestné. 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby úmyslné chování vedoucí k vylákání dospělého či dítěte na území strany nebo státu jiného, než v němž dotyčná osoba žije, za účelem přinucení tohoto dospělého nebo dítěte ke vstupu do manželství bude klasifikováno jako trestné. Článek 38 – Mrzačení ženského genitálu Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby byly klasifikovány jako trestné následující úmyslné činy: a provedení obřízky, infibulace či jakéhokoli jiného zmrzačení celku nebo kterékoli části ženských velkých i malých stydkých pysků či klitorisu; b nucení žen ke kterémukoli ze zákroků uvedených v bodu 1 nebo zprostředkování téhož; c vybízení či nucení dívek k podstoupení kteréhokoli ze zákroků uvedených v bodu či zprostředkování téhož; Článek 39 – Násilný potrat a násilná sterilizace Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření k tomu, aby byly považovány za trestné následující úmyslné činy: a provedení potratu na ženě bez jejího předchozího informovaného souhlasu; b provedení chirurgického zákroku, jehož cílem či důsledkem je ukončení schopnosti přirozené reprodukce u ženy, bez jejího předchozího informovaného souhlasu a pochopení zákroku. Článek 40 – Sexuální obtěžování Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby jakákoli forma nežádoucího verbálního, neverbálního či fyzického projevu sexuální povahy s cílem či následkem porušení důstojnosti druhé osoby, obzvláště pokud toto chování vytváří zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující či urážlivé prostředí, byla vystavena trestnímu či jinému právnímu postihu. Článek 41 – Napomáhání k trestnému činu a pokus o něj 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby úmyslné napomáhání ke spáchání skutků klasifikovaných v souladu s články 33, 34, 35, 36, 37, 38 a 39 této úmluvy, bylo považováno za trestný čin. 14 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby úmyslný pokus o spáchání přečinů klasifikovaných v souladu s články 35, 36, 37, 38 a 39 této úmluvy, byl považován za trestný čin. Článek 42 – Nepřijatelná ospravedlnění zločinů, včetně zločinů spáchaných ve jménu tzv.”cti”. 1 Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření pro to, aby při trestním řízení zahájeném v souvislosti z kterýmkoli násilným činem spadajícím do působnosti této úmluvy, nemohlo být na kulturu, zvyklosti, náboženství, tradice či takzvanou “čest” pohlíženo jako na ospravedlnění těchto činů. Týká se to zejména tvrzení, že oběť překročila kulturní, náboženské či tradiční normy nebo obyčeje přístojného chování. 2 Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření pro to, aby skutečnost, že ku spáchání jakéhokoli činu uvedeného v odstavci 1 bylo určitou osobou navedeno dítě, neumenšovala trestní zodpovědnost dané osoby za spáchaný čin. Článek 43 – Uplatnění trestných činů Skutky klasifikované v souladu s touto úmluvou budou považovány za přečiny bez ohledu na povahu vztahů mezi obětí a pachatelem. Článek 44 - Jurisdikce 1 Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření pro stanovení jurisdikce pro každý skutek prokazatelně spadající do působností této úmluvy vždy tehdy, když bude spáchán: a na jejich území; nebo b na palubě lodi plující pod jejich vlajkou; nebo c na palubě letadla registrovaného podle jejich zákona; nebo d některým jejich státním příslušníkem; nebo e osobou, která má své obvyklé bydliště na jejich území. 2 Strany budou usilovat o zavedení nezbytných legislativních i jiných opatření pro stanovení soudní jurisdikce nad veškerými činy posuzovanými v souladu s touto úmluvou, pokud došlo ke spáchání tohoto činu proti jejich státnímu příslušníku anebo osobě, jež má své obvyklé bydliště na jejich území. 3 Pro stíhání činů posuzovaných v souladu se články 36, 37, 38 a 39 této úmluvy učiní strany nezbytná legislativní či jiná opatření pro to, aby jejich jurisdikce nebyla podřízena podmínce, že musí být za trestné činy považovány na území, kde byly spáchány. 4 Pro stíhání činů posuzovaných v souladu se články 36, 37, 38 a 39 této úmluvy učiní strany nezbytná legislativní či jiná opatření pro to, aby jejich jurisdikce ve vztahu k bodům d a e odstavce 1 nepodléhala podmínce, že stíhání přečinů může být zahájeno pouze po jejich nahlášení obětí anebo po předání informace státem, kde byl přečin spáchán. 15 5 Strany podniknou nezbytná legislativní a jiná opatření pro stanovení jurisdikce nad přečiny posuzovanými v souladu s touto úmluvou v případech, kdy se údajný pachatel nachází na jejich území a strany jej nehodlají vydat jiné straně pouze na základě jeho státní příslušnosti. 6 Jestliže si jurisdikci nad údajným přečinem posuzovaným v souladu s touto úmluvou osobuje více než jedna strana, musí se strany podle možností navzájem konzultovat a určit, která jurisdikce je pro stíhání nejpříhodnější. 7 Bez újmy obecným pravidlům mezinárodního práva, tato úmluva nevylučuje žádnou trestní jurisdikci uplatňovanou stranami v souladu s jejich vnitřním právem. Článek 45 – Sankce a opatření 1 Strany podniknou nezbytná legislativní či jiná opatření pro to, aby skutky posuzované v souladu s touto úmluvou, byly trestány efektivním, úměrným a odrazujícím postihem, zohledňujícím závažnost těchto skutků. Tento postih bude podle nezbytnosti zahrnovat tresty odnětí svobody, jež mohou vést k extradici. 3 Strany mohou učinit i jiná opatření ve vztahu k pachatelům, například: - monitorování a dozor nad usvědčenými osobami; - odnětí rodičovských práv, pokud nejlepší zájmy dítěte, což může znamenat i bezpečí oběti, nemohou být garantovány jiným způsobem. Článek 46 – Přitěžující okolnosti Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby následující okolnosti, pokud již nejsou hlavní součástí přečinu, mohly být v souladu s relevantními ustanoveními vnitřního zákona považovány za přitěžující okolnosti při rozhodování o trestu ve vztahu k skutkům posuzovaným v souladu s touto úmluvou: a přečin byl spáchán proti bývalému či stávajícímu manželu/manželce nebo partneru/partnerce uznávané podle národního práva, členem rodiny, osobou sdílející společnou domácnost s obětí nebo osobou, která zneužila své pravomoci; b skutek nebo skutky s ním související byly spáchány opakovaně; c přečin byl spáchán vůči osobě, která je kvůli určitým okolnostem obzvláště zranitelná; d skutek byl spáchán vůči dítěti nebo v přítomnosti dítěte; e skutek byl spáchán dvěma nebo více lidmi v součinnosti; f skutku předcházelo nebo jej doprovázelo mimořádně velké násilí; g přečin byl spáchán s použitím nebo výhrůžkou použití zbraně; h skutek způsobil závažnou fyzickou či psychickou újmu oběti; i pachatel byl již dříve usvědčen z přečinů podobné povahy 16 Článek 47 – Rozsudky vynesené jinou stranou Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření jimiž bude umožněno, aby byly při stanovení rozsudku vzaty v úvahu konečné rozsudky vynesené v souvislosti s přečiny posuzovanými v souladu s touto úmluvou jinou stranou. Článek 48 - Zákaz povinných postupů alternativního řešení sporu a vynášení rozsudků v tomto duchu 1 Strany učiní v souvislosti s přečiny posuzovanými v souladu s touto úmluvou nezbytná legislativní i jiná opatření k zákazu povinných postupů alternativního řešení sporu, včetně mediace a smírčího řízení. 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby, pokud bude vyměřena pokuta, byla náležitě zohledněna schopnost pachatele dostát svým finančním závazkům vůči oběti. Kapitola VI – Vyšetřování, stíhání, procesní právo a ochranná opatření Článek 49 - Obecné závazky 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby zajistily, že vyšetřování a soudní stíhání v souvislosti s veškerými formami násilí spadajícími do působnosti této úmluvy, bude provedeno bez zbytečných průtahů a aby na všech stupních trestního řízení byla brána v úvahu práva oběti. 2 Strany učiní, v souladu se základními principy lidských práv a s ohledem na genderově pojímané chápání násilí, nezbytná legislativní i jiná opatření pro zajištění efektivního vyšetření a stíhání přečinů posuzovaných v souladu s touto úmluvou. Článek 50 – Okamžitá reakce, prevence a ochrana 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby příslušné agentury pro prosazování zákonnosti reagovaly bezodkladně a přiměřeně na veškeré formy násilí spadající do působnosti této úmluvy a nabídly adekvátní a okamžitou ochranu obětem. 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby se příslušné agentury pro prosazování zákonnosti bezodkladně a vhodným způsobem podílely na prevenci a ochraně proti veškerým formám násilí spadajícím do působnosti této úmluvy, včetně zapojení preventivních operativních opatření a shromažďování důkazů Článek 51 – Vyhodnocení a zvládání rizika 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby všechny relevantní orgány prováděly vyhodnocení závažnosti situace, rizika letálnosti a opakování násilí, aby tomuto riziku mohly čelit a podle potřeby poskytnout koordinovanou ochranu a podporu. 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby zajistily, že vyhodnocování, zmíněné v odstavci 1 patřičně zohlední ve všech stádiích vyšetřování a uplatňování ochranných opatření případy, kdy pachatelé násilných činů spadajících do působnosti této úmluvy vlastní nebo mají přístup ke střelným zbraním. 17 Článek 52 – Institut vykázání Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby kompetentní orgány byly nadány pravomocí v situaci bezprostředního nebezpečí přikázat pachateli domácího násilí, aby opustil příbytek oběti nebo ohrožené osoby po dostatečně dlouhou dobu, a zakázat pachateli vstupovat do příbytku a navazovat styk s obětí nebo ohroženou osobou. Opatření vyplývající z tohoto článku musí upřednostňovat bezpečí obětí nebo osob vystavených riziku. Článek 53 – Omezující nebo ochranné příkazy 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby zajistily, že oběti veškerých forem násilí spadajících do působnosti této úmluvy budou moci těžit z adekvátních omezujících či ochranných příkazů. 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby zajistily, že omezující nebo ochranné příkazy uvedené v odstavci 1, budou: – dostupné pro okamžitou ochranu a bez zbytečné finanční či administrativní zátěže pro oběť; – vydány na určitou dobu anebo do doby úpravy či zrušení; – podle potřeby vydány na základě ex parte, čili s okamžitou účinností; – dostupné bez ohledu na další právní postupy anebo souběžně s nimi; – budou moci být zavedeny během následujícího soudního řízení. 3 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby zajistily, že porušení omezujících nebo ochranných příkazů vydaných v souladu s odstavcem 1 bude potrestáno efektivními, přiměřenými a odrazujícími trestními či jinými právními sankcemi. Článek 54 – Vyšetřování a důkazy Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby zajistily, že v kterémkoli občanském či trestním řízení budou důkazy vztahující se k předchozím sexuálním vztahům a chování oběti připuštěny pouze tehdy, bude-li to relevantní a nezbytné. Článek 55 – Řízení Ex parte a ex officio 1 Strany zajistí, že pokud byl skutek spáchán celkově nebo částečně na jejich území, vyšetřování nebo stíhání skutků posuzovaných v souladu s články 35, 36, 37, 38 a 39 této úmluvy nebude zcela závislé na ohlášení nebo stížnosti podané obětí, a řízení může pokračovat i tehdy, pokud obět své podání nebo stížnost stáhne. 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby v souladu se zákonnými podmínkami národního práva poskytly možnost vládním i nevládním organizacím a poradcům v oblasti domácího násilí pomáhat obětem a podporovat je podle jejich požadavků v průběhu vyšetřování a soudního řízení v souvislosti se skutky posuzovanými v souladu s touto úmluvou. 18 Článek 56 – Ochranná opatření 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro ochranu práv a zájmů obětí, včetně jejich speciálních potřeb jakožto případných svědků, a to v průběhu všech stádií vyšetřování a soudního řízení, obzvláště pak: a zajištěním jejich ochrany a taktéž ochrany pro jejich rodiny a svědky před zastrašováním, odvetou a opakovaným násilím; b zajištěním informovanosti obětí, přinejmenším v případech, kdy by se oběti a jejich rodiny mohly octinout v nebezpečí, pokud by pachatel utekl anebo by byl dočasně či natrvalo propuštěn; c informováním obětí, za podmínek stanovených národními zákony, o jejich právech a o službách, jež jsou jim k dispozici a o akcích následujících po podání stížnosti, o obviněních, o všeobecném postupu vyšetřování nebo řízení, o jejich roli při těchto úkonech a také o výsledku jejich případu; d tím, že obětem v souladu s procedurálními pravidly místního práva umožní, aby byly vyslyšeny, mohly podat svědectví a uplatnit přímo či s pomocí prostředníka své názory, potřeby a obavy, jež budou brány v úvahu; e poskytnutím vhodných podpůrných služeb tak, aby práva a zájmy obětí byly náležitě prezentovány a brány v úvahu; f zajištěním takových opatření, jež by podle potřeby chránila soukromí a dobré jméno oběti; g zajištěním, že v prostorách soudu a dalších institucí prosazování zákonnosti bude kontakt mezi obětmi a pachateli omezen na nezbytné minimum; h zajištěním nezávislých a kompetentních tlumočníků pro potřeby obětí, pokud se účastní soudního řízení anebo podávají svědectví; i tím, že v souladu s pravidly stanovenými místními zákony umožní obětem podávat svědectví v nepřítomnosti anebo alespoň v nepřítomnosti obviněného pachatele, zejména pak s použitím vhodných a dostupných komunikačních technologií. 2 Dětské oběti i dětští svědkové násilí na ženách budou mít podle potřeby nárok na speciální ochranná opatření, s ohledem na nejlepší zájmy dítěte. Článek 57 – Právní pomoc Strany v souladu s podmínkami stanovenými národními zákony zajistí obětem právo na právní podporu a právní pomoc zdarma. Článek 58 – Zákonná lhůta Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby zákonné lhůty pro zahájení jakéhokoli právního jednání v souvislosti se skutky posuzovanými v souladu se články 36, 19 37, 38 a 39 této úmluvy, byly prodlouženy po dobu, jež bude nezbytná a úměrná závažnosti daného skutku, aby bylo možné efektivně zahájit řízení poté, co obět dosáhne plnoletosti. Kapitola VII – Migrace a azyl Článek 59 – Povolení k pobytu 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby obětem, jejichž povolení k pobytu závisí na bydlišti manžela nebo partnera uznávaného národním právem, bylo v případě rozloučení manželství či vztahu, pokud by probíhalo za obzvláště tíživých okolností, přiznáno právo na udělení samostatného povolení k pobytu bez ohledu na dobu trvání manželství či vztahu. Podmínky vztahující se k udělení a trvání samostatného povolení k pobytu stanoví národní právo. 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby obětem bylo pozastaveno řízení o extradici v souvislosti s povolením k pobytu závisejícím na manželovi či partnerovi ve smyslu národního práva a bylo jim umožněno požádat o samostatné povolení k pobytu. 3 Strany vydají obnovitelné povolení k pobytu obětem v jedné ze dvou nebo obou následujících situacích: a kdy kompetentní orgán usoudí, že jejich pobyt je nezbytný vzhledem k jejich osobní situaci; b kdy kompetentní orgán usoudí, že jejich další pobyt je nezbytný pro účely spolupráce s úřady při vyšetřování nebo trestním řízení; 4 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření umožňující obětem nuceného sňatku, zavlečených do cizí země za účelem sňatku a jež tudíž přišly o status trvalého pobytu v zemi, kde obykle přebývají, aby tento status znovu získaly. Článek 60 – Genderově podmíněné žádosti o azyl 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby genderově podmíněné násilí vůči ženám bylo uznáno jako forma perzekuce ve smyslu článku 1, A (2) úmluvy z roku 1951, upravující status uprchlíků, a jako forma závažné újmy, zakládající potřebu doplňkové/dodatečné ochrany. 2 Strany zajistí, aby každé zdůvodnění opírající se o tuto úmluvu bylo interpretováno genderově citlivě a pokud se zjistí, že obavy z perzekuce vyplývají z jednoho nebo více těchto zdůvodnění, žadatelům by měl být v souladu s relevantními použitelnými nástroji udělen status uprchlíka. 3 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro zavedení genderově citlivých postupů a podpůrných služeb a genderových vodítek při přijímání uchazečů o azyl, včetně rozhodování, zda udělit status uprchlíka či požádat o mezinárodní ochranu. Článek 61 – Non-refoulement 1 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření k respektování principu non-refoulement v souladu se stávajícími závazky v rámci mezinárodního práva. 20 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby oběti násilí vůči ženám, jež potřebují ochranu, bez ohledu na jejich status nebo místo pobytu, nebyly za žádných okolností navráceny do kterékoli země, kde by byly ohroženy na životě nebo kde by byly vystaveny mučení či nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Kapitola VII – Mezinárodní spolupráce Článek 62 – Všeobecné zásady 1 Strany v souladu s ustanoveními této úmluvy a pomocí relevantních mezinárodních i regionálních nástrojů pro spolupráci v občanských i trestních záležitostech a úprav dohodnutých na základě jednotné či reciproční legislativy a interních zákonů, spolu budou navzájem v co nejširší míře spolupracovat s cílem: a prevence, potírání a stíhání veškerých forem násilí spadajících do působnosti této úmluvy; b poskytnutí ochrany a pomoci obětem; c vyšetření a stíhání skutků, spadajících do působnosti této úmluvy; d prosazení relevantních občanskoprávních i trestních rozsudků vydaných soudními orgány stran, včetně příkazů k ochraně. 2 Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření, aby oběti přečinů posuzovaných v souladu s touto úmluvou a spáchaných na území jiného signatářského státu než kde je jejich bydliště, mohly podávat stížnosti kompetentním orgánům státu, kde žijí. 3 Pokud strana, která vzájemnou právní pomoc v trestních záležitostech, případech extradice nebo prosazování občanskoprávních nebo trestních rozsudků, vynesených jinou stranou, přistoupivší k této úmluvě, podmiňuje existencí smlouvy, obdrží žádost o takovouto právní spolupráci od strany, s níž tuto smlouvu neuzavřela, může tuto úmluvu považovat za právní základ pro vzájemnou právní pomoc v trestních záležitostech, v případech extradice nebo při prosazování občanskoprávních a trestních rozsudků vydaných druhou stranou pro přečiny posuzované v souladu s touto úmluvou. 4 Strany budou usilovat o to, aby tam, kde je to vhodné, byly prevence a boj proti násilí vůči ženám a domácímu násilí integrovány do programů rozvojové pomoci poskytovaných ve prospěch třetích států, a to i prostřednictvím bilaterálních a multilaterálních dohod se třetími státy s perspektivou usnadnění ochrany obětí v souladu s článkem 18, odstavcem 5. Článek 63 – Opatření ve vztahu k ohroženým osobám Jestliže má strana na základě dostupných informací rozumný důvod předpokládat, že určitá osoba je na území druhé strany vystavena bezprostřednímu ohrožení kterýmkoli skutkem spadajícím pod články 36, 37, 38 a 39 této úmluvy, pak strana, která má tyto informace, by je měla bez prodlení předat straně druhé, aby bylo možno podniknout vhodná bezpečnostní opatření. Kde to bude možné, budou mezi těmito informacemi podrobnosti o stávajících podmínkách ochrany ve prospěch ohrožené osoby. 21 Článek 64 - Informace 1 Dožádaná strana bude neprodleně informovat žádající stranu o výsledku akce podniknuté v souladu s touto kapitolou. Dožádaná strana rovněž neprodleně informuje žádající stranu o jakýchkoli okolnostech, jež by provedení akce znemožňovaly nebo ji mohly výrazně zpozdit. 2 Strany maji možnost v rozsahu vymezeném vlastními zákony bez předchozího požadavku zaslat jiné straně informace získané v rámci svého vlastního vyšetřování, pokud usoudí, že předání takovýchto informací může druhé straně napomoci v prevenci trestných činů posuzovaných v souladu s touto úmluvou anebo při zahájení či v průběhu vyšetřování nebo stíhání takovýchto trestných činů, anebo že může vést k žádosti dotyčné strany o spolupráci v souladu s touto kapitolou. 3 Strana jež obdržela informace v souladu s odstavcem 2 předloží takovéto informace svým kompetentním orgánům, aby bylo možno, bude-li to shledáno vhodným, zahájit řízení, anebo aby tyto informace mohly být vzaty v úvahu při relevantním probíhajícím občanskoprávním či trestním řízení. Článek 65 – Ochrana údajů Osobní data budou uložena a využívána ve smyslu závazků, učinéných signatářskými stranami v Úmluvě o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních údajů (Úmluva č. 108) Kapitola IX – Systém monitoringu Článek 66 - Expertní skupina pro potírání násilí vůči ženám a domácího násilí 1 Expertní skupina pro potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (dále v textu “GREVIO”) bude monitorovat naplňování této úmluvy stranami. 2 GREVIO se bude skládat z nejméně 10 a nejvíce 15 členů disponujícíh širokou škálou odborností a zastupujících obě pohlaví a různé regiony. Jeho členy bude Výbor stran volit z kandidátů nominovaných stranami na čtyřleté funkční období, s možností jednoho znovuzvolení, a vybíraných mezi státními příslušníky jednotlivých stran. 3 Úvodní volba deseti členů proběhne do roka od chvíle, kdy tato úmluva vstoupí v platnost. Volba dalších pěti členů proběhne následně 25. ratifikaci nebo přistoupení. 4 Volba členů GREVIO bude založena na následujících principech: a budou voleni transparentním postupem mezi vybranými osobnostmi vysoce morálního charakteru, uznávanými pro své kompetence v oblasti lidských práv, rovnosti pohlaví, násilí vůči ženám a domácího násilí nebo pomoci a ochrany obětem, anebo které prokázaly profesní zkušenost v oblastech spadajících do působnosti této úmluvy; b GREVIO nemůže mít dva členy z jediného státu; c měli by reprezentovat hlavní právní systémy; 22 d měli by zastupovat relevantní aktéry a agentury angažující se v problematice násilí vůči ženám a domácího násilí; e budou zastávat své funkce samostatně a budou při jejich výkonu nezávislí a nestranní a schopní efektivně vykonávat své povinnosti. 5 Volební postup pro členy GREVIO bude určen Výborem ministrů Rady Evropy po konzultacích a získání jednomyslné podpory od stran v období do šesti měsíců od vstupu této úmluvy v platnost. 6 GREVIO si určí svůj vlastní jednací řád 7 Členové GREVIO a další členové delegací konající návštevu v jednotlivých zemích, v souladu s článkem 68, odstavce 9 a 14, budou požívat privilegií a imunity stanovené v dodatku této úmluvy. Článek 67 – Výbor stran 1 Výbor stran se bude skládat z představitelů signatářských stran úmluvy. 2 Výbor stran bude svoláván generálním tajemníkem Rady Evropy. Jeho první schůze se uskuteční do roka po vstupu této úmluvy v platnost, s cílem zvolení členů GREVIO. Nadále se bude scházet vždy, pokud o to požádá alespoň třetina stran, předseda Výboru stran nebo generální tajemník. 3 Výbor stran si stanoví svůj vlastní jednací řád. Článek 68 – Způsob práce 1 Strany na základě dotazníku sestaveném GREVIO předloží generálnímu tajemníkovi Rady Evropy zprávu o legislativních a jiných opatřeních, uvádějících v život ustanovení této úmluvy, a jež je určená GREVIO k úvaze. 2 GREVIO bude zprávu předloženou v souladu s odstavcem 1 konzultovat s představiteli dotčené strany. 3 Následné evaluační postupy budou rozděleny do kol, jejichž trvání určí GREVIO. Na začátku každého kola GREVIO vybere konkrétní ustanovení z nichž bude evaluační postup vycházet a rozešle dotazník. 4 GREVIO bude definovat příhodný způsob provádění tohoto monitoringu. Obzvláště má možnost pro každé evaluační kolo sestavit dotazník, který bude sloužit jako základ pro evaluační postup implementace ustanovení stranami. Tento dotazník bude rozeslán všem stranám. Strany dotazník vyplní a poskytnou další informace podle požadavku GREVIO. 5 GREVIO může informace o implementaci této úmluvy získávat i od nevládních organizací a občanské společnosti, ale také od národních institucí činných v oblastí ochrany lidských práv. 6 GREVIO náležitě uváží existující informace dostupné prostřednictvím regionálních a mezinárodních instrumentů a orgánů v oblastech spadajících do působnosti této úmluvy. 23 7 Při sestavování dotazníku pro každé evaluační kolo GREVIO náležitě zváží údaje, jež mají strany k dispozici díky sběru dat a výzkumu, v souladu s článkem 11 této ůmluvy. 8 GREVIO může informace o implementaci úmluvy získávat také od komisaře pro lidská práva Rady Evropy, od Parlamentního shromáždění a od relevantních specializovaných orgánů Rady Evropy nebo orgánů vytvořených prostřednictvím jiných mezinárodních instrumentů. Stížnosti, jež tyto orgány předkládají, a výsledky jejich vyřízení budou k dispozici GREVIO. 9 GREVIO může, v součinnosti s národními úřady a s pomocí nezávislých národních expertů doplňkově organizovat návštěvy jednotlivých zemí, pokud informace získané jinak nejsou dostatečné anebo v souvislosti s případy zmínenými ve odstavci 14. V průběhu těchto návštěv může GREVIO využít pomoci odborníků v různých oblastech. 10 GREVIO sestaví návrh zprávy, obsahující analýzu implementace ustanovení, jež budou předmětem evaluace, a také návrhy, jakým způsobem dotčené strany mohou řešit problémy, jež byly identifikovány. Návrh zprávy bude předložen k připomínkám strany, v níž evaluace probíhá. Její připomínky pak GREVIO při přijímání zprávy zohlední. 11 Na základě veškerých získaných informací a připomínek od stran GREVIO představí zprávu a závěry týkající se opatření učiněných dotyčnou stranou s cílem implementace ustanovení této úmluvy. Tato zpráva a závěry budou zaslány dotyčné straně a Výboru stran. Zpráva a závěry GREVIO budou zveřejněny bezprostředně po schválení, spolu s eventuelními připomínkami dotyčné strany. 12 Výbor stran může na základě zprávy a závěrů GREVIO, bez zpochybnění postupu uvedeného v odstavcích 1 až 7, formulovat doporučení adresovaná dané straně, (a) týkající se opatření, jež je nutno učinit pro implementaci závěrů GREVIO, a podle nezbytnosti stanovit lhůtu pro dodání informací o jejich implementaci, (b) usilovat o podporu spolupráce s dotyčnou stranou právě s cílem řádné implementace úmluvy. 13 Pokud GREVIO získá spolehlivé informace o situaci, kdy si problémy vyžadují okamžitou pozornost v zájmu prevence nebo omezení rozsahu závažných porušení úmluvy, může si vyžádat zvláštní zprávu týkající se opatření učiněných pro prevenci vzniku závažného,masívního a setrvalého vzorce násilného chování vůči ženám. 14. Po zvážení informací předložených dotčenou stranou anebo jakýchkoli jiných dostupných spolehlivých informací může GREVIO pověřit jednoho či více svých členů naléhavým průzkumem situace a vypracováním zprávy pro GREVIO. Je-li k tomu důvod a se souhlasem dané strany může tento průzkum zahrnovat návštěvu země. 15 Po zvážení nálezů průzkumu zmíněného v odstavci 14 GREVIO tyto nálezy předá dotyčné straně a, bude-li to vhodné, též Výboru stran a Výboru ministrů Rady Evropy spolu s připomínkami a doporučeními. Článek 69 – Obecná doporučení Je-li to vhodné, může GREVIO přijmout obecná doporučení pro implementaci této úmluvy. 24 Článek 70 – Účast parlamentů při monitorování 1 Národní parlamenty budou přizvány k účasti na monitorování opatření pro implementaci této úmluvy. 2 Strany předloží zprávy GREVIO svým národním parlamentům. 3 Parlamentní shromáždění Rady Evropy bude vyzváno k pravidelné inventuře naplňování této úmluvy. Kapitola X – Provázanost s ostatními mezinárodními instrumenty Článek 71 – Provázanost s ostatními mezinárodními instrumenty 1 Tato úmluva nebude mít vliv na závazky, vyplývající z jiných mezinárodních instrumentů jejichž jsou nebo budou strany této úmluvy signatáři, a jež obsahují ustanovení k problémům, jimž se věnuje tato úmluva. 2 Strany této úmluvy při řešení problémů, jimiž se zabývá tato dohoda mezi sebou mohou uzavírat dvoustranné či vícestranné dohody, s cílem doplnit nebo posílit ustanovení v úmluvě obsažená a usnadnit uplatňování principů jež jsou v nich zakotveny. Kapitola XI – Dodatky k úmluvě Článek 72 - Dodatky 1 Jakýkoli návrh na dodatek k této úmluvě předložený signatářskou stranou bude předán generálnímu tajemníkovi Rady Evropy a jím pak dále postoupen členským státům Rady Evropy, každému signatáři, každé straně, Evropské Unii, každému státu přizvanému k podepsání této úmluvy v souladu s ustanoveními článku 75, a každý stát pak přizván k přistoupení k této úmluvě v souladu s ustanoveními článku 76. 2 Výbor ministrů Rady Evropy uváží navrhované dodatky a poté, co je konzultuje se stranami této úmluvy, jež nejsou členy Rady Evropy, může dodatek schválit většinou, podle ustanovení článku 20.d Statutu Rady Evropy. 3 Text jakéhokoli dodatku přijatého Výborem ministrů v souladu s odstavcem 2 bude rozeslán stranám ke schválení. 4 Jakýkoli dodatek přijatý v souladu s odstavcem 2 vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po vypršení jednoměsíční lhůty po datu, kdy všechny strany informovaly generálního tajemníka o jejich schválení. Kapitola XII – Závěrečná ustanovení Článek 73 – Platnost této úmluvy Ustanovení této úmluvy nezpochybní ustanovení národního práva a závazných mezinárodních instrumentů, jež jsou již v platnosti anebo v platnost vstoupit mohou, podle nichž jsou nebo budou přiznána osobám působícím v oblasti prevence a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí příznivější práva. 25 Článek 74 – Řešení sporů 1 Strany jakéhokoli sporu, který by při uplatňování či výkladu ustanovení této úmluvy mohl vzniknout, se nejprve pokusí spor řešit jednáním, smírčím řízením, dohodou či jakoukoli jinou metodou mírumilovného vypořádání akceptovaného po vzájemné dohodě. 2 Výbor ministrů Rady Evropy může stanovit postupy vypořádání, jež by mohly být stranám ve sporu k dispozici, pokud by se na tom dohodly. Článek 75 – Podpis a vstup v platnost 1 Tato úmluva bude připravena pro podpis členských států Rady Evropy, nečlenských států, které se na jejím vypracování podílely, a Evropské unie. 2 Tato úmluva podléhá ratifikaci, akceptaci či schválení. Instrumenty ratifikace, akceptace nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy 3 Tato úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po vypršení tříměsíční lhůty po datu, kdy 10 signatářů, z nichž nejméně osm členských států Rady Evropy, vyjádří souhlas s tím, že budou vázány úmluvou v souladu s ustanoveními odstavce 2. 4 Pro všechny státy zmíněné v odstavci 1, nebo pro Evropskou unii, pokud následně vyjádří svůj souhlas s tím, že budou vázány touto smlouvou, vstoupí smlouva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po vypršení tříměsíční lhůty po datu, kdy byl uložen instrument ratifikace, akceptace či schválení. Článek 76 – Přistoupení k úmluvě 1 Poté co tato úmluva vstoupí v platnost, Výbor ministrů Rady Evropy může, po poradě se stranami úmluvy a po získání jejich jednomyslného souhlasu, vyzvat jakýkoli nečlenský stát Rady Evropy, který se nepodílel na vypracování úmluvy, aby k ní přistoupil rozhodnutím většiny ve smyslu článku 20 Statutu Rady Evropy a jednomyslným hlasováním představitelů stran majících právo zasedat ve Výboru ministrů. 2 Pro každý přistupující stát vstoupí tato úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po vypršení tříměsíční lhůty po datu uložení instrumentu přistoupení u generálního tajemníka Rady Evropy. Článek 77 – Teritoriální uplatnění 1 Kterýkoli stát nebo Evropská unie mohou, v okamžiku podpisu nebo uložení instrumentu ratifikace, akceptace, schválení či přistoupení, specifikovat teritorium nebo teritoria, kde se tato úmluva bude uplatňovat. 2 Kterákoli strana může kdykoli později deklarací adresovanou generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit uplatňování této úmluvy na jakékoli jiné území uvedené v deklaraci, za jehož mezinárodní vztahy zodpovídá a jehož jménem má právo přijímat závazky. Pro takové území pak úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po vypršení tříměsíční lhůty, počínající datem přijetí takovéto deklarace generálním tajemníkem. 26 3 Od jakékoli deklarace učiněné ve smyslu dvou předchozích odstavců, je možno ve vztahu k jakémukoli teritoriu uvedeném v takové deklaraci, odstoupit vyrozuměním adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Odstoupení vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po vypršení tříměsíční lhůty, počínající datem přijetí takovéhoto vyrozumění generálním tajemníkem. Článek 78 - Výhrady 1 Pro ustanovení této úmluvy nesmějí platit žádná omezení, s výjimkou toho, jež upravují odstavce 2 a 3. 2 Kterýkoli stát nebo Evropská unie může v okamžiku podpisu či při ukládání svého instrumentu ratifikace, akceptace, schválení či přistoupení, deklarací adresovanou generálnímu tajemníkovi Rady Evropy prohlásit, že si vyhrazuje právo neuplatnit nebo uplatnit pouze ve specifických případech nebo za specifických podmínek ustanovení uvedená v: – článku 30, odstavci 2; – článku 44, odstavcích 1.e, 3 a 4; – článku 55, odstavci 1, ve vztahu k článku 35 týkajícímu se méně závažných skutků; – článku 58 ve vztahu k článkům 37, 38 a 39; – článku 59. 3 Kterýkoli stát nebo Evropská unie může v okamžiku podpisu či uložení instrumentu ratifikace, akceptace, schválení či přistoupení, deklarací adresovanou generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, prohlásit, že si vyhrazuje právo uplatnit za počínání uvedené v článcích 33 a 34 místo trestních sankcí sankce jiné. 4 Kterákoli strana může zúplna nebo částečně odvolat svou výhradu deklarací adresovanou generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Tato deklarace vstoupí v platnost datem převzetí generálním tajemníkem. Článek 79 – Platnost a revize výhrad 1 Výhrady uvedené v článku 78, odstavcích 2 a 3 budou platné po dobu pěti let ode dne, kdy pro danou stranu tato úmluva začala platit. Tyto výhrady však mohou být obnoveny na stejně dlouhé období. 2 Generální tajemník Rady Evropy vyrozumí dotyčnou stranu o vypršení výhrady osmnáct měsíců před datem tohoto vypršení. Strana musí vyrozumět generálního tajemníka nejméně tři měsíce před datem vypršení, že výhradu potvrzuje, novelizuje nebo ruší. Pokud strana takovéto vyrozumění nezašle, generální tajemník ji bude informovat o tom, že výhrada je automaticky považována za prodlouženou o šest měsíců. Jestliže strana nevyrozumí o svém úmyslu potvrdit či pozměnit výhradu před uplynutím této lhůty, výhrada zanikne. 3 Jestliže strana uplatní výhradu v souladu s článkem 78, odstavci 2 a 3, musí před jejím obnovením nebo na požádání předložit GREVIO vysvětlení, zdůvodňující její trvání. 27 Článek 80 - Vypovězení 1 Kterákoli strana může kdykoli tuto úmluvu vypovědět zasláním vyrozumění generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 2 Toto vypovězení nabude platnosti prvního dne měsíce následujícího po vypršení tříměsíčního období po datu, kdy generální tajemník vyrozumění obdržel. Článek 81 - Vyrozumění Generální tajemník Rady Evropy vyrozumí členské státy Rady Evropy, nečlenské státy, jež se podílely na vypracování úmluvy, všechny signatáře, všechny strany, Evropskou unii a všechny státy přizvané k přistoupení k této úmluvě o: a jakémkoli podpisu; b uložení jakéhokoli instrumentu ratifikace, akceptace, schválení či přistoupení; c každém nabytí platnosti této úmluvy v souladu s články 75 a 76; d jakékoli úpravě učiněné v souladu s článkem 72 a o datu k němuž takováto úprava nabývá platnosti; e jakékoli výhradě a zrušení výhrady učiněném v souladu s článkem 78; f jakémkoli vypovězení učiněném v souladu s článkem 80; g jakémkoli dalším aktu, vyrozumění či sdělení ve vztahu k této úmluvě. Na důkaz čehož nížepodapsaný, vybaven náležitým zplnomocněním, podepsal tuto úmluvu. Sepsáno v Istanbulu, jedenáctého dne května 2011, v angličtině a ve francouzštině, přičemž oba texty jsou stejně autentické, v jediném exempláři, který bude uložen v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie každému členskému státu Rady Evropy, nečlenským státům, jež se na vypracování této úmluvy podílely, Evropské unii a každému státu, přizvanému přistoupit k této úmluvě. Dodatek – Privilegia a imunity (článek 66) 1 Tento dodatek se bude vztahovat na členy GREVIO, uvedené v článku 66 úmluvy, a také na všechny ostatní členy delegace při návštěvě určité země. Pro účely tohoto dodatku bude termín “ostatní členové delegace při návštěvě země” zahrnovat nezávislé experty z dané země a odborníky uvedené v článku 68, odstavci 9 úmluvy, zaměstnance Rady Evropy a tlumočníky najaté Radou Evropy pro doprovod delegace GREVIO v průběhu návštěvy dané zemé. 28 2 Členové GREVIO a další členové delegace budou během návštěvy země při výkonu svých funkcí v souvislosti s přípravou a uskutečněním návštěvy a také následně po této návštěvě a při cestování v souvislosti s těmito funkcemi využívat následujících privilegií a imunit: a imunity vůči zatčení a držení ve vazbě a vůči zabavení osobních zavazadel, imunity vůči jakémukoli druhu právních postupů v souvislosti se slovy pronesenými či napsanými a činy uskutečněnými v rámci výkonu své funkce; b vyloučení jakéhokoli omezení svobody pohybu při odjezdu a návratu do země jejich trvalého pobytu a při vstupu a odjezdu ze země, kde vykonávají své funkce, a také jakékoli cizí registrace v zemi, kterou navštěvují nebo jíž při výkonu svých funkcí projíždějí. 3 V průběhu cest uskutečněných při výkonu svých funkcí budou členové GREVIO a další členové delegací při návštěvě země vybaveni pro záležitostí celní a devizové kontroly týmiž možnostmi, jimiž disponují zástupci cizích vlád při dočasných oficiálních misích. 4 Dokumenty vztahující se k evaluaci uplatňování úmluvy, jež budou v držení členů GREVIO a dalších členů delegace při návštěvě země, budou, pokud se vztahují k aktivitě GREVIO, nedoknutelné. Oficiální korespondence GREVIO anebo oficiální sdělení členů GREVIO či dalších členů delegace při návštěvě země nesmějí být zadržovány či cenzurovány. 5 V zájmu zajištění naprosté svobody slova a naprosté nezávislosti při plnění jejich povinností bude členům GREVIO a dalším členům delegace při návštěvě země, bude se na dotyčné osoby nadále vztahovat imunita vůči právním postupům v souvislosti se slovy vyřčenými nebo napsanými a veškerými počiny uskutečněnými při výkonu jejich funkcí i tehdy, kdy dotyčné osoby již nebudou tyto funkce zastávat. 6 Privilegia a imunity jsou zaručeny osobám uvedeným v odstavci 1 tohoto dodatku s cílem zajistit nezávislý výkon jejich funkcí v zájmu GREVIO, nikoli pro jejich osobní prospěch. Generální tajemník rady Evropy může imunitu osob uvedených v odstavci 1 tohoto dodatku kdykoli zrušit, usoudí-li, že imunita by bránila průběhu práva, a pokud by zrušení nebylo na újmu zájmům GREVIO. Rada Evropy – Edice smluv č. 210 Důvodová zpráva k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí Istanbul, 11. 5. 2011 I. Úvod 1. Násilí na ženách, včetně domácího násilí, je jednou z nejzávažnějších forem genderově podmíněného porušování lidských práv v Evropě, která je stále zahalena mlčením. Domácí násilí – vůči dalším obětem, jako jsou děti, muži a starší lidé – je rovněž skrytým jevem, který postihuje příliš mnoho rodin, než aby mohl být ignorován. 2. Údaje o rozšíření násilí na ženách v Evropě neexistují, ale v mnoha členských státech se stále častěji provádějí průzkumy, jejichž cílem je zjistit rozsah násilí páchaného na ženách na národní úrovni. Ačkoli se metodiky liší, přehled těchto průzkumů naznačuje, že ve všech zemích zažila pětina až čtvrtina všech žen alespoň jednou v dospělosti fyzické násilí a více než desetina sexuální násilí zahrnující použití síly. Údaje o všech formách násilí, včetně pronásledování, dosahují až 45 %. Většinu těchto násilných činů páchají muži ve svém bezprostředním sociálním okolí, nejčastěji partneři a bývalí partneři. 3. Analýza sekundárních dat potvrzuje konzervativní odhad, že přibližně 12 až 15 % všech žen bylo po dosažení věku 16 let ve vztahu, v němž bylo domácí násilí. Mnohem více žen je i po rozchodu nadále vystaveno fyzickému a sexuálnímu násilí ze strany bývalých partnerů, což naznačuje, že pro velký počet žen ukončení vztahu, v němž docházelo k násilí, nemusí nutně znamenat fyzické bezpečí. 4. Domácí násilí na dětech je velmi rozšířené a studie odhalily souvislost mezi domácím násilím na ženách a fyzickým týráním dětí, jakož i trauma, které dětem způsobuje násilí v rodině. U dalších forem domácího násilí, jako je týrání starších osob a domácí násilí na mužích, je spolehlivých údajů poměrně málo. 5. Násilí na ženách je celosvětovým fenoménem. Výbor pro odstranění diskriminace žen (Výbor CEDAW) Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (dále jen CEDAW) ve svém obecném doporučení o násilí na ženách č. 19 (1992) pomohl zajistit uznání genderově podmíněného násilí na ženách jako formy diskriminace žen. Valné shromáždění OSN přijalo v roce 1993 Deklaraci o odstranění násilí na ženách, která položila základ pro mezinárodní opatření v oblasti násilí na ženách. V roce 1995 Pekingská deklarace a akční platforma označila vymýcení násilí na ženách za strategický cíl mezi ostatními požadavky na rovnost žen a mužů. V roce 2006 zveřejnil generální tajemník OSN hloubkovou studii o všech formách násilí na ženách, v níž identifikoval projevy a mezinárodní právní rámce týkající se násilí na ženách a také shromáždil podrobnosti o "slibných postupech", které při řešení tohoto problému prokázaly určité úspěchy. 6. Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí jako regionální nástroj otevřený k ratifikaci a přistoupení nečlenským státům doplňuje a rozšiřuje standardy stanovené jinými regionálními organizacemi pro lidská práva v této oblasti. Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 2 Problematice násilí na ženách se věnuje i Meziamerická úmluva o prevenci, trestání a vymýcení násilí na ženách, kterou v roce 1994 přijala Organizace amerických států, a Protokol k Africké chartě lidských práv a práv národů o právech žen v Africe, který v roce 2003 přijala Africká unie. Úmluva Rady Evropy, která má komplexnější povahu, významně posiluje opatření k prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí na celosvětové úrovni. Opatření Rady Evropy 7. Jedním z hlavních úkolů Rady Evropy, která zastupuje 47 členských států a 800 milionů jejich občanů, je ochrana lidských práv. Násilí na ženách, včetně domácího násilí, podkopává základní hodnoty, na nichž je Rada Evropy založena. 8. Rada Evropy, zejména její Řídící výbor pro rovnost žen a mužů (CDEG), podnikla od 90. let minulého století řadu iniciativ na podporu ochrany žen před násilím. V roce 1993 byla 3. evropská ministerská konference o rovnosti žen a mužů věnována tématu Strategie pro odstranění násilí na ženách ve společnosti: média a další prostředky. 9. Akční plán boje proti násilí na ženách, který byl následně vypracován, představoval první komplexní politický rámec pro vnitrostátní správní orgány. Na něj navázalo v roce 2002 přijetí doporučení Rec(2002)5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o ochraně žen před násilím. To představuje milník v tom, že poprvé v Evropě navrhuje komplexní strategii prevence násilí na ženách a ochrany obětí ve všech členských státech Rady Evropy. Od roku 2002 slouží jako nejdůležitější referenční text pro členské státy v boji proti násilí na ženách. Její provádění je pravidelně monitorováno prostřednictvím monitorovacího rámce pro hodnocení pokroku. Bylo dokončeno několik monitorovacích cyklů a jejich výsledky byly vyhodnoceny a zveřejněny. Ukázaly, že zejména v oblasti legislativy, policejního vyšetřování a trestního stíhání bylo učiněno mnoho pro zlepšení trestněprávní reakce na násilí na ženách. Přesto zůstává mnoho nedostatků. V jiných oblastech, zejména v oblasti poskytování služeb obětem, jsou známky pokroku vzácné. 10. S cílem dát nový impuls k vymýcení násilí na ženách a potvrdit svůj závazek k tomuto cíli se hlavy států a vlád členských států Rady Evropy na svém třetím summitu (Varšava, 16.- 17. května 2005) rozhodly uskutečnit rozsáhlou kampaň k této problematice, kterou vypracovala a pečlivě monitorovala Pracovní skupina Rady Evropy pro boj proti násilí na ženách, včetně domácího násilí, jejíž členy jmenoval generální tajemník Rady Evropy. 11. Kampaň probíhala na třech úrovních: mezivládní, parlamentní a místní. Členské státy byly požádány, aby dosáhly významného pokroku ve čtyřech hlavních oblastech: právní a politická opatření, podpora a ochrana obětí, sběr dat a zvyšování povědomí. Byly rovněž vyzvány, aby uskutečnily národní kampaně s cílem lobbovat za důraznější provádění doporučení Rec(2002)5 o ochraně žen před násilím, což více než polovina členských států učinila. 12. Díky jedinečné úloze Parlamentního shromáždění Rady Evropy, které tvoří delegace všech 47 národních parlamentů, měla kampaň silný parlamentní rozměr. Mnoho poslanců a poslankyň se jednotlivě i společně zasadilo o změny v legislativě na ochranu žen před genderově podmíněným násilím. Organizováním parlamentních debat a slyšení o násilí na ženách, ale také v rozhovorech a veřejných prohlášeních poslanci významně přispěli ke zvýšení povědomí o tomto tématu. Poslanci v mnoha členských státech nadále aktivně lobbují za změny a vytvořili "síť kontaktních poslanců", kteří se angažují v boji proti násilí na ženách na národní úrovni. 13. Kampaň odhalila rozsah tohoto problému v Evropě, ale také přinesla příklady dobré praxe a iniciativ v mnoha různých členských státech. Zvýšila informovanost klíčových aktérů a pomohla zařadit různé formy násilí na ženách na politickou agendu. 14. Z hodnocení vnitrostátních opatření pro řešení násilí na ženách, které provedla pracovní skupina, dále vyplynula potřeba harmonizace právních norem a shromažďování Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 3 příslušných údajů, aby se zajistilo, že oběti v celé Evropě budou mít stejnou úroveň ochrany a podpory. Pracovní skupina proto ve své závěrečné zprávě o činnosti (EG-TFV (2008) 6) doporučila, aby Rada Evropy vypracovala úmluvu o lidských právech pro prevenci a boj proti násilí na ženách. 15. Kromě toho se evropští ministři spravedlnosti na své 27. konferenci (Jerevan, Arménie, 12.-13. října 2006) rozhodli posoudit potřebu právního nástroje Rady Evropy týkajícího se násilí na partnerovi, přičemž si uvědomují, že toto násilí může být založeno na diskriminačních předsudcích ve smyslu nerovnosti vyplývající z pohlaví, původu a ekonomické závislosti. V návaznosti na výsledky "Studie proveditelnosti Úmluvy o boji proti domácímu násilí" (CDPC (2007)09 rev) dospěl Evropský výbor pro problémy kriminality (CDPC) k závěru, že takový nástroj by byl nezbytný. 16. Parlamentní shromáždění dlouhodobě zaujímá rozhodný politický postoj proti všem formám násilí na ženách. Přijalo řadu rezolucí a doporučení k různým formám násilí na ženách; zejména rezoluci 1247 (2001) o mrzačení ženských pohlavních orgánů, rezoluci 1582 (2002) o domácím násilí, rezoluci 1327 (2003) o tzv. zločinech ze cti, doporučení 1723 (2005) o nucených sňatcích a dětských sňatcích, doporučení 1777 (2007) o sexuálních útocích spojených s "drogami na schůzce" a nedávno rezoluci 1654 (2009) o femicidách a rezoluci 1691 (2009) o znásilnění žen, včetně znásilnění v manželství. 17. Parlamentní shromáždění opakovaně vyzvalo k přijetí právně závazných norem v oblasti prevence, ochrany a stíhání nejzávažnějších a nejrozšířenějších forem genderově podmíněného násilí a vyjádřilo podporu přípravě Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí 18. V reakci na doporučení pracovní skupiny pro vypracování Úmluvy o násilí na ženách a na výsledky studie proveditelnosti Úmluvy o násilí na partnerovi se Výbor ministrů rozhodl zřídit multidisciplinární výbor pověřený vypracováním právně závazných norem, které by se týkaly obou těchto oblastí: násilí na ženách a domácího násilí. 19. V důsledku toho přijali náměstci ministrů Rady Evropy na svém 1044. zasedání dne 10. prosince 2008 mandát pro Ad hoc výbor pro prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (CAHVIO), který má připravit jeden nebo více právně závazných nástrojů "k prevenci a potírání domácího násilí, včetně specifických forem násilí na ženách, dalších forem násilí na ženách a k ochraně a podpoře obětí takového násilí, jakož i k trestnímu stíhání pachatelů". Poslanci rovněž požádali, aby CAHVIO "do 30. června 2009 předložil průběžnou zprávu o svém postoji k tématům a obsahu navrhovaného nástroje (nástrojů), o svých pracovních metodách a časovém plánu své práce, aby Výbor ministrů mohl v případě potřeby o těchto záležitostech rozhodnout". Průběžná zpráva odrážela názor výboru, že těžištěm Úmluvy má být odstranění násilí páchaného na ženách. Kromě toho by se Úmluva měla zabývat domácím násilím, které neúměrně postihuje ženy, a zároveň by umožňovala uplatnění svých ustanovení na všechny oběti domácího násilí. Na 1062. schůzi dne 1. července 2009 poslanci "vzali na vědomí průběžnou zprávu (...)" a "vyzvali CAHVIO, aby pokračoval ve své práci v souladu s pracovním programem a harmonogramem stanoveným v průběžné zprávě, a zejména aby připravila nástroje navržené ve zprávě". Na tomto základě zahájil CAHVIO v prosinci 2009 jednání o Úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. CAHVIO se sešel na šesti zasedáních, a to v prosinci 2009 a v únoru, červnu/červenci, září, listopadu a prosinci 2010, aby finalizoval text. 20. Text návrhu Úmluvy schválil CAHVIO na svém zasedání v prosinci 2010 a předal jej Výboru ministrů k předložení Parlamentnímu shromáždění k vyjádření. Parlamentní shromáždění vydalo stanovisko k návrhu Úmluvy dne 11. března 2011. 21. V návaznosti na doporučení Rec(2002)5 o ochraně žen před násilím stanoví Úmluva poprvé v Evropě právně závazné normy pro prevenci násilí na ženách a domácího násilí, Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 4 ochranu jeho obětí a trestání pachatelů. Vyplňuje významnou mezeru v ochraně lidských práv žen a vybízí smluvní strany k rozšíření ochrany na všechny oběti domácího násilí. Vymýcení násilí na ženách nicméně zasazuje do širšího kontextu dosažení faktické rovnosti mezi ženami a muži, a významně tak prohlubuje uznání násilí na ženách jako formy diskriminace. II. Komentář k ustanovením Úmluvy Preamble 22. Preambule potvrzuje závazek signatářů dodržovat lidská práva a základní svobody. Připomíná pouze nejdůležitější mezinárodní právní nástroje, které se přímo týkají oblasti působnosti této Úmluvy v rámci Rady Evropy a Organizace spojených národů. 23. Během procesu vyjednávání o této Úmluvě byly tyto mezinárodní právní nástroje, zejména ty, které připravila Rada Evropy, vzaty v úvahu. Kromě toho měli tvůrci návrhu na paměti následující doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy: Doporučení 1450 (2000) o násilí na ženách v Evropě, doporučení 1582 (2002) o domácím násilí na ženách, doporučení 1723 (2005) o nucených a dětských sňatcích, doporučení 1759 (2006) o jednotě parlamentů v boji proti domácímu násilí na ženách, doporučení 1777 (2007) o sexuálních útocích spojených s "drogami na schůzce", doporučení 1817 (2007) o jednotě parlamentů v boji proti domácímu násilí na ženách: hodnocení kampaně v polovině období, doporučení 1847 (2008) o boji proti násilí na ženách: Doporučení 1873 (2009) o sexuálním násilí na ženách v ozbrojených konfliktech, Doporučení 1868 (2009) o boji proti porušování lidských práv na základě pohlaví, včetně únosů žen a dívek, Doporučení 1861 (2009) o vraždách žen, Doporučení 1881 (2009) o naléhavé potřebě bojovat proti tzv. zločinům ze cti, Doporučení 1887 (2009) o znásilnění žen, včetně znásilnění v manželství, Doporučení 1891 (2009) o ženách migrantkách: zvláště ohrožených domácím násilím a Doporučení 1905 (2010) o dětech, které jsou svědky domácího násilí. Stejně tak vzali autoři návrhu v úvahu doporučení 260(2009) Boj proti domácímu násilí na ženách a rezoluci 279(2009) Boj proti domácímu násilí na ženách Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy. 24. Jednání byla dále inspirována následujícími politickými prohlášeními: a. prohlášení a akční program přijaté na 5. evropské ministerské konferenci o rovnosti žen a mužů (Skopje, 22.-23. ledna 2003); b. akční plán přijatý na Třetím summitu hlav států a předsedů vlád členských států Rady Evropy (Varšava, 16.-17. května 2005); c. prohlášení "Uskutečňování rovnosti žen a mužů", které přijal Výbor ministrů Rady Evropy (Madrid, 12. května 2009); d. Rezoluce č. 1 o prevenci domácího násilí a reakci na domácí násilí přijatá na 29. konferenci ministrů spravedlnosti Rady Evropy (Tromsø, Norsko, 18-19. června 2009); e. akční plán a usnesení přijaté na 7. konferenci ministrů Rady Evropy odpovědných za rovnost žen a mužů (Baku, 24.-25. května 2010); f. Pekingská deklarace a akční platforma přijaté na 4. světové konferenci žen v roce 1995, zpráva ad hoc výboru celého 23. zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN (Peking + 5 - politická deklarace a závěrečný dokument), jakož i politická deklarace ze 49. zasedání Komise OSN pro postavení žen v roce 2005 (Peking + 10) a 54. zasedání Komise OSN pro postavení žen v roce 2010 (Peking + 15) a Ženy 2000: Rovnost žen a mužů, rozvoj a mír pro 21. století. 25. Preambule stanoví základní cíl Úmluvy: vytvoření Evropy bez násilí na ženách a domácího násilí. Za tímto účelem pevně stanoví souvislost mezi dosažením rovnosti žen a mužů a vymýcením násilí na ženách. Na základě tohoto předpokladu uznává strukturální Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 5 povahu násilí na ženách a skutečnost, že je projevem historicky nerovných mocenských vztahů mezi ženami a muži. V důsledku toho preambule připravuje půdu pro celou řadu opatření obsažených v Úmluvě, která zasazují vymýcení násilí na ženách do širšího kontextu boje proti diskriminaci žen a dosažení právní i faktické rovnosti žen a mužů. Je třeba rovněž poznamenat, že pojem "diskriminace žen" je třeba vykládat tak, že představuje "jakékoli rozlišování, vylučování nebo omezování na základě pohlaví, které má za následek nebo za cíl narušit nebo zmařit uznání, užívání nebo výkon lidských práv a základních svobod ženami, bez ohledu na jejich rodinný stav, na základě rovnosti mužů a žen v politické, hospodářské, sociální, kulturní, občanské nebo jakékoli jiné oblasti", jak stanoví článek 1 CEDAW. Současně chtěli autoři návrhu uznat, že násilí na ženách a domácí násilí lze vysvětlit a chápat různými způsoby na strukturální, skupinové a individuální úrovni. Násilí na ženách a domácí násilí jsou komplexní jevy a k jejich pochopení je nutné používat různé přístupy ve vzájemné kombinaci. 26. Autoři návrhu chtěli zdůraznit, že násilí páchané na ženách vážně porušuje a omezuje nebo ruší uplatňování lidských práv žen, zejména jejich základních práv na život, bezpečí, svobodu, důstojnost a tělesnou a duševní integritu, a že je proto vlády nemohou ignorovat. Kromě toho uznali, že násilí negativně ovlivňuje nejen ženy, ale i celou společnost, a že je proto třeba přijmout naléhavá opatření. V neposlední řadě zdůraznili skutečnost, že některé skupiny žen, jako jsou ženy a dívky se zdravotním postižením, jsou často více ohroženy násilím, zraněním, zneužíváním, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, špatným zacházením nebo vykořisťováním, a to jak v domácnosti, tak mimo ni. 27. Kromě toho, že signatáři potvrzují, že násilí na ženách, včetně domácího násilí na ženách, je výrazně genderově podmíněný jev, jasně uznávají, že muži a chlapci mohou být také oběťmi domácího násilí a že toto násilí by mělo být rovněž řešeno. Pokud jde o děti, uznává se, že nemusí být přímo postiženy násilím, aby byly považovány za oběti, nýbrž že svědectví domácího násilí je rovněž traumatizující, a proto postačuje k tomu, aby se staly oběťmi. 28. Autoři chtěli zdůraznit, že závazky obsažené v této Úmluvě nevyžadují, aby smluvní strany přijímaly opatření, která jsou v rozporu s ústavními předpisy nebo základními zásadami týkajícími se svobody tisku a svobody projevu v jiných médiích. Je důležité poznamenat, že opatřeními obsaženými v Úmluvě nejsou dotčeny pozitivní povinnosti států chránit práva uznaná Evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva EÚLP"). Opatření by měla rovněž zohledňovat rostoucí judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která stanoví důležité standardy v oblasti násilí na ženách a která poskytla navrhovatelům vodítko pro vypracování četných pozitivních závazků a opatření potřebných k prevenci tohoto násilí. Kapitola I – Cíle, definice, rovnost a nediskriminace, obecné povinnosti Článek 1 - Cíle Úmluvy 30. Odstavec 1 stanoví cíle Úmluvy. V odst. 1 písm. a) je jako zvláštní účel Úmluvy uvedena ochrana žen před všemi formami násilí, jakož i prevence, stíhání a odstranění násilí na ženách a domácího násilí. 31. V souladu s uznáním obsaženým v preambuli, že existuje souvislost mezi vymýcením násilí na ženách a dosažením rovnosti žen a mužů de iure a de facto, odst. 1 písm. b) upřesňuje, že Úmluva přispěje k odstranění všech forem diskriminace žen a podpoří faktickou rovnost žen a mužů. Tvůrci návrhu považovali za nezbytné jasně uvést tuto skutečnost jako jeden z cílů Úmluvy. 32. Odstavec 1 písm. c) odráží potřebu komplexního přístupu k ochraně a pomoci všem obětem násilí na ženách a domácího násilí. Formy násilí, které spadají do oblasti působnosti této Úmluvy, mají pro oběti zničující důsledky. Je nezbytné navrhnout komplexní rámec, který Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 6 nejen zajistí jejich další bezpečí, obnoví jejich fyzické a psychické zdraví, ale také jim umožní znovu vybudovat jejich životy. Tento rámec by měl být založen na lidskoprávním přístupu. 33. Odstavec 1 písm. d) se zabývá mezinárodní spoluprací, o níž jsou uvedeny podrobnosti v Kapitole VIII. Mezinárodní spolupráce se neomezuje pouze na právní spolupráci v trestních a občanskoprávních věcech, ale rozšiřuje se i na výměnu informací za účelem předcházení trestným činům stanoveným podle Úmluvy a zajištění ochrany před bezprostřední újmou. 34. Eliminace násilí vyžaduje rozsáhlou spolupráci více agentur v rámci integrovaného přístupu. Zajištění tohoto přístupu k prevenci a potírání násilí je uvedeno jako poslední cíl Úmluvy v odst. 1 písm. e). Dále je rozveden v Kapitole II a dalších oddílech Úmluvy. 35. Odstavec 2 zdůrazňuje, že k zajištění účinného provádění ustanovení Úmluvy jejími smluvními stranami zřizuje Úmluva zvláštní kontrolní mechanismus. Ten je prostředkem k zajištění toho, aby smluvní strany dodržovaly Úmluvu a je zárukou dlouhodobé účinnosti Úmluvy (viz komentář ke Kapitole IX). Článek 2 - Oblast působnosti Úmluvy 36. Odstavec 1 uvádí, že tato Úmluva se zaměřuje na všechny formy násilí na ženách, včetně domácího násilí páchaného na ženách. Autoři návrhu považovali za důležité zdůraznit, že většinu obětí domácího násilí tvoří ženy. 37. Ustanovení obsažené v odstavci 2 o oblasti působnosti Úmluvy vybízí smluvní strany, aby tuto Úmluvu uplatňovaly také na domácí násilí páchané na mužích a dětech. Je proto na smluvních stranách, aby rozhodly, zda rozšíří použitelnost Úmluvy i na tyto oběti. Mohou tak učinit způsobem, který považují za nejvhodnější, zejména s přihlédnutím ke konkrétní vnitrostátní situaci a vývoji ve společnosti. Nicméně s ohledem na zachování důrazu na různé formy genderově podmíněného násilí páchaného na ženách požaduje odstavec 2, aby strany při provádění Úmluvy věnovaly zvláštní pozornost obětem této formy násilí. To znamená, že genderově podmíněné násilí páchané na ženách v jeho různých projevech, z nichž jedním je domácí násilí, musí být ústředním bodem všech opatření přijímaných při provádění Úmluvy. 38. Základní zásady mezinárodního humanitárního práva a Římský statut Mezinárodního trestního soudu, na které se odkazuje v preambuli Úmluvy, potvrzují individuální trestní odpovědnost podle mezinárodního práva za násilí, k němuž dochází především (ale ne výlučně) během ozbrojeného konfliktu. Článek 7 Římského statutu (zločiny proti lidskosti spáchané v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku namířeného proti jakémukoli civilnímu obyvatelstvu) a článek 8 (válečné zločiny) zahrnují zločiny násilí spáchané převážně na ženách, jako je znásilnění a sexuální násilí. Formy násilí, na které se vztahuje tato Úmluva, však během ozbrojeného konfliktu nebo období okupace nepřestávají. Odstavec 3 proto stanoví, že Úmluva je nadále použitelná během ozbrojeného konfliktu jako doplněk zásad mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního trestního práva. Článek 3 - Definice 39. Článek 3 obsahuje několik definic, které se vztahují na celou Úmluvu. Definice pojmu "násilí na ženách" 40. Z definice "násilí na ženách" je zřejmé, že pro účely Úmluvy se násilí na ženách chápe jako porušení lidských práv a forma diskriminace. To je v souladu s cílem Úmluvy stanoveným v čl. 1 písm. b) a je třeba to mít na paměti při provádění Úmluvy. Druhá část definice je shodná s definicí obsaženou v doporučení Rec(2002) 5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o ochraně žen před násilím, ve všeobecném doporučení č. 19 Výboru CEDAW o násilí na ženách (1992), jakož i v článku 1 Deklarace OSN o odstranění všech forem násilí na ženách. Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 7 Tvůrci návrhu jej však rozšířili o pojem "ekonomická újma", která může souviset s psychickým násilím. Definice pojmu "domácí násilí" 41. V čl. 3 písm. b) je uvedena definice domácího násilí, která zahrnuje činy fyzického, sexuálního, psychického nebo ekonomického násilí mezi členy rodiny nebo domácí jednotky bez ohledu na biologické nebo právní rodinné vazby. V souladu s tím, co je uvedeno v odstavci 40, může ekonomické násilí souviset s psychickým násilím. Domácí násilí zahrnuje především dva druhy násilí: intimně-partnerské násilí mezi současnými nebo bývalými manžely či partnery a mezigenerační násilí, ke kterému obvykle dochází mezi rodiči a dětmi. Jedná se o genderově neutrální definici, která zahrnuje oběti i pachatele obou pohlaví. 42. Domácí násilí jako násilí mezi intimními partnery zahrnuje fyzické, sexuální, psychické nebo ekonomické násilí mezi současnými nebo bývalými manželi, jakož i současnými nebo bývalými partnery. Představuje formu násilí, která neúměrně postihuje ženy, a která je proto výrazně genderově podmíněná. Ačkoli se může zdát, že termín "domácí" omezuje kontext, ve kterém může k takovému násilí docházet, autoři návrhu uznali, že násilí často pokračuje i po ukončení vztahu, a proto se shodli, že není vyžadováno společné bydliště oběti a pachatele. Mezigenerační domácí násilí zahrnuje fyzické, sexuální, psychické a ekonomické násilí ze strany osoby vůči jejímu dítěti nebo rodiči (týrání starších osob) nebo takové násilí mezi jakýmikoli dvěma nebo více členy rodiny různých generací. Opět se nevyžaduje společné bydliště oběti a pachatele. Definice pojmu "gender" 43. Vzhledem k tomu, že Úmluva zasazuje povinnost předcházet násilí na ženách a bojovat proti němu do širšího rámce dosažení rovnosti žen a mužů, považovali autoři návrhu za důležité definovat pojem "gender". V kontextu této Úmluvy pojem gender, založený na dvou pohlavích, mužském a ženském, vysvětluje, že existují také sociálně konstruované role, chování, činnosti a vlastnosti, které daná společnost považuje za vhodné pro ženy a muže. Výzkum ukázal, že určité role nebo stereotypy reprodukují nežádoucí a škodlivé praktiky a přispívají k tomu, že je násilí na ženách přijatelné. Pro překonání takových genderových rolí formuluje čl. 12 odst. 1 vymýcení předsudků, zvyků, tradic a jiných praktik, které jsou založeny na představě o podřadnosti žen nebo na stereotypních genderových rolích, jako obecnou povinnost předcházet násilí. Na jiném místě Úmluva vyzývá k genderovému chápání násilí na ženách a domácího násilí jako základu pro všechna opatření na ochranu a podporu obětí. To znamená, že tyto formy násilí je třeba řešit v kontextu převládající nerovnosti mezi ženami a muži, existujících stereotypů, genderových rolí a diskriminace žen, aby bylo možné adekvátně reagovat na komplexnost tohoto jevu. Pojem "gender" podle této definice nemá nahradit pojmy "ženy" a "muži" používané v Úmluvě. Definice pojmu "genderově podmíněné násilí na ženách” 44. Pojem "genderově podmíněné násilí na ženách" se používá v celé Úmluvě a označuje násilí, které je namířeno proti ženám, protože jsou ženy, nebo které se žen dotýká nepřiměřeně. Od ostatních typů násilí se liší tím, že pohlaví oběti je hlavním motivem násilných činů popsaných pod písmenem a. Jinými slovy, genderově podmíněné násilí se vztahuje na jakoukoli újmu, která je páchána na ženě a která je příčinou i důsledkem nerovných mocenských vztahů založených na vnímaných rozdílech mezi ženami a muži, které vedou k podřízenému postavení žen v soukromé i veřejné sféře. Tento typ násilí je hluboce zakořeněn v sociálních a kulturních strukturách, normách a hodnotách, jimiž se společnost řídí, a je často udržován kulturou popírání a mlčení. Použití výrazu "genderově podmíněné násilí na ženách" v této Úmluvě je chápáno jako ekvivalent výrazu "genderově podmíněné násilí" použitého ve Všeobecném doporučení č. 19 Výboru CEDAW o násilí na ženách (1992), Deklaraci Valného shromáždění OSN o odstranění násilí na ženách (1993) a Doporučení Rec(2002)5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o ochraně žen před Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 8 násilím (2002). Tento výraz je třeba chápat tak, že je zaměřen na ochranu žen před násilím vyplývajícím z genderových stereotypů a zahrnuje konkrétně ženy. Definice pojmu “oběť” 45. Úmluva obsahuje velké množství odkazů na oběti. Pojem "oběť" se vztahuje jak na oběti násilí na ženách, tak na oběti domácího násilí, jak jsou definovány v čl. 3 písm. a), resp. b). Zatímco oběťmi násilí na ženách mohou být pouze ženy, včetně dívek, oběťmi domácího násilí mohou být muži i ženy, ale i děti. V souladu s jinými mezinárodními smlouvami o lidských právech se pojmem "dítě" rozumí každá osoba mladší osmnácti let. Pojem "oběť" by měl být chápán v souladu s působností Úmluvy. Definice pojmu “ženy” 46. Autoři návrhu si byli vědomi skutečnosti, že mnoho forem násilí, na které se Úmluva vztahuje, je pácháno jak na ženách, tak na dívkách, a proto neměli v úmyslu omezit použitelnost Úmluvy pouze na dospělé oběti. Písmeno f) proto jasně uvádí, že pojem "ženy" zahrnuje i dívky mladší osmnácti let. 47. Tato Úmluva je dohodou mezi státy, vytváří tedy závazky pouze pro ně. Ustanovení obsažená v článcích 3 a 4 nevytvářejí žádná nová práva, ale upřesňují stávající lidská práva. Jakékoli povinnosti pro jednotlivce by vyplývaly z takových legislativních a jiných opatření, která smluvní strany přijmou v souladu s Úmluvou. Článek 4 - Základní práva, rovnost a nediskriminace 48. Odstavec 1 stanoví zásadu, že každý člověk má právo žít bez násilí ve veřejné i soukromé sféře. S ohledem na zaměření Úmluvy považovali autoři návrhu za důležité zahrnout do ní zvláštní povinnost podporovat a chránit toto právo žen, které jsou převážně oběťmi genderově podmíněného násilí. 49. Diskriminace žen je živnou půdou pro toleranci vůči násilí na ženách. Jakákoli opatření přijatá k prevenci a potírání násilí na ženách musí podporovat rovnost mezi ženami a muži, neboť pouze skutečná rovnost zabrání takovému násilí v budoucnu. V rozsudku Opuz proti Turecku se Evropský soud pro lidská práva zabýval vzájemnou souvislostí mezi diskriminací a násilím na ženách a rozhodl, že genderově podmíněného násilí představuje formu diskriminace, protože postihuje především ženy a ženy nebyly chráněny zákonem na rovnoprávném základě s muži. 50. Z těchto důvodů odstavec 2 potvrzuje zásadu materiální rovnosti žen a mužů tím, že požaduje, aby smluvní strany nejen odsoudily všechny formy diskriminace žen, ale aby zásadu rovnosti zakotvily v zákoně, zajistily její praktickou realizaci a také zákonem zakázaly diskriminaci a zrušily veškeré diskriminační právní předpisy a praktiky. Uznává, že uplatňování práva na ochranu před násilím je propojeno s povinností stran zajistit rovnost žen a mužů při výkonu a užívání všech občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv, jak je stanoveno v nástrojích Rady Evropy v oblasti lidských práv, zejména v úmluvě EÚLP o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích protokolech a v Evropské sociální chartě, a v dalších mezinárodních nástrojích, zejména v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jejichž jsou stranami. 51. Je důležité poznamenat, že tento odstavec poskytuje smluvním stranám dvě možnosti, jak splnit požadavek zakotvení zásady rovnosti žen a mužů v zákoně: změnu ústavy nebo její zakotvení v jiném právním aktu. Povinnost zajistit praktickou realizaci rovnosti žen a mužů navíc reaguje na skutečnost, že její zakotvení v zákoně je často nedostatečné a že ke smysluplnému provádění této zásady jsou zapotřebí praktická opatření. Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 9 52. Odstavec 3 zakazuje diskriminaci při provádění Úmluvy smluvními stranami. Význam pojmu diskriminace je totožný s významem, který mu dává článek 14 EÚLP. Seznam důvodů zákazu diskriminace vychází ze seznamu uvedeného v článku 14 EÚLP, jakož i ze seznamu obsaženého v protokolu č. 12 k EÚLP. Je třeba zdůraznit, že Evropský soud pro lidská práva použil článek 14 na důvody diskriminace, které nejsou v tomto ustanovení výslovně uvedeny (viz například, pokud je důvodem sexuální orientace, rozsudek ze dne 21. prosince 1999 ve věci Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku). 53. S ohledem na tuto judikaturu si autoři přáli doplnit následující důvody zákazu diskriminace, které mají velký význam pro předmět Úmluvy: pohlaví, sexuální orientace, genderová identita, věk, zdravotní stav, zdravotní postižení, rodinný stav a postavení migranta nebo uprchlíka nebo jiné postavení, což znamená, že se jedná o otevřený seznam. Výzkumy chování obětí násilí na ženách a domácího násilí při vyhledávání pomoci, ale i poskytování služeb v Evropě ukazují, že diskriminace určitých skupin obětí je stále velmi rozšířená. Ženy se stále mohou setkat s diskriminací ze strany orgánů činných v trestním řízení nebo soudů, když oznámí akt genderově podmíněného násilí. Stejně tak jsou gayové, lesby a bisexuální oběti domácího násilí často vyloučeny z podpůrných služeb kvůli své sexuální orientaci. Určité skupiny osob se mohou setkat také s diskriminací na základě své genderové identity, což zjednodušeně řečeno znamená, že pohlaví, se kterým se identifikují, neodpovídá pohlaví, které jim bylo přiděleno při narození. Patří sem kategorie osob, jako jsou transgenderové nebo transsexuální osoby, crossdresserové, transvestité a další skupiny osob, které neodpovídají tomu, co společnost stanovila jako příslušnost ke kategoriím "muž" nebo "žena". Kromě toho mohou být z podpůrných služeb vyloučeny také migrantky a uprchlice, a to z důvodu jejich pobytového statusu. Je důležité zdůraznit, že ženy mají tendenci zažívat více forem diskriminace, což může být například případ žen se zdravotním postižením a/nebo žen z etnických menšin, Romek nebo žen nakažených HIV/AIDS. Nejinak je tomu v případě, že se stanou oběťmi genderově podmíněného násilí. 54. Rozsah zákazu diskriminace obsaženého v odstavci 3 je mnohem omezenější než zákaz diskriminace žen obsažený v odstavci 2 tohoto článku. Vyžaduje, aby se smluvní strany zdržely diskriminace při provádění ustanovení této Úmluvy, zatímco odstavec 2 vyzývá smluvní strany, aby odsoudily diskriminaci v oblastech, které nespadají do působnosti této Úmluvy. 55. Odstavec 4 odkazuje na zvláštní opatření, která může smluvní strana Úmluvy chtít přijmout ke zvýšení ochrany žen před genderově podmíněným násilím – opatření, která by byla prospěšná pouze ženám. Toto ustanovení neruší obecný zákaz diskriminace. Na základě článku 4 úmluvy CEDAW tento odstavec stanoví, že zvláštní opatření, jejichž cílem je prevence a ochrana žen před genderově podmíněným násilím a která se netýkají mužů, nepředstavují formu diskriminace. To je v souladu s pojmem diskriminace, jak jej vykládá Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře týkající se článku 14 EÚLP. Tato judikatura zejména jasně stanovila, že ne každé rozlišování nebo rozdílné zacházení představuje diskriminaci. Jak soud uvedl například v rozsudku Abdulaziz, Cabales a Balkandali proti Spojenému království, "rozdílné zacházení je diskriminační, pokud nemá objektivní a rozumné odůvodnění, tj. pokud nesleduje legitimní cíl nebo pokud neexistuje rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a cílem, kterého má být dosaženo". Skutečnost, že ženy zažívají genderově podmíněné násilí, včetně domácího násilí, ve výrazně větší míře než muži, lze považovat za objektivní a rozumné odůvodnění pro použití prostředků a přijetí zvláštních opatření ve prospěch pouze ženských obětí. 56. viz také odstavec 47. Článek 5 - Povinnosti státu a náležitá péče 57. Podle mezinárodního práva je stát odpovědný za spáchání mezinárodně protiprávního činu, který je mu přičitatelný, jednáním svých zástupců, jako jsou policisté, imigrační úředníci a vězeňští úředníci. Tato zásada je uvedena v článcích Komise pro mezinárodní právo o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní činy (2001), které jsou obecně přijímány jako mezinárodní obyčejové právo. Podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv má stát jak Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 10 negativní, tak pozitivní povinnosti: státní úředníci musí jednak dodržovat právo a zdržet se páchání mezinárodně protiprávních činů, jednak musí chránit jednotlivce před jejich pácháním jinými nestátními subjekty. Čl. 5 odst. 1 se zabývá povinností státu zajistit, aby se jeho orgány, úředníci, zástupci, instituce a další subjekty jednající jménem státu zdržely násilných činů na ženách, zatímco odst. 2 stanoví povinnost smluvních stran vynaložit náležitou péči ve vztahu k činům spadajícím do oblasti působnosti této Úmluvy spáchaným nestátními subjekty. V obou případech nese odpovědnost stát, pokud tak neučiní. 58. Požadavek náležité péče byl přijat v řadě mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv, výkladů a rozsudků týkajících se násilí na ženách. Patří mezi ně obecné doporučení č. 19 Výboru CEDAW o násilí na ženách (1992), článek 4 Deklarace Valného shromáždění OSN o odstranění násilí na ženách (1993), Úmluva o prevenci násilí na ženách (Úmluva z Belém do Pará, 1994) přijatá Organizací amerických států, jakož i doporučení Rec(2002)5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o ochraně žen před násilím (2002). Obsah článku 5 navíc odráží judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Ve své nedávné judikatuře týkající se domácího násilí soud přijal povinnost náležité péče (viz rozsudek Opuz proti Turecku, 2009). Stanovil, že pozitivní závazek chránit právo na život (článek 2 EÚLP) vyžaduje, aby státní orgány projevily náležitou péči, například přijetím preventivních operativních opatření, při ochraně jednotlivce, jehož život je v ohrožení. 59. Na pozadí tohoto vývoje mezinárodního práva a judikatury považovali autoři návrhu za důležité zakotvit v této Úmluvě zásadu náležité péče. Nejedná se o povinnost výsledku, ale o povinnost prostředků. Smluvní strany jsou povinny organizovat svou reakci na všechny formy násilí spadající do oblasti působnosti této Úmluvy tak, aby příslušné orgány mohly takovým násilným činům důsledně předcházet, vyšetřovat je, trestat a odškodňovat. Pokud tak neučiní, vzniká odpovědnost státu za čin, který by jinak byl přičítán výhradně nestátnímu aktérovi. Násilí na ženách páchané nestátními aktéry tak překračuje hranici, kdy se jedná o porušení lidských práv podle článku 2, neboť smluvní strany jsou povinny přijmout legislativní a jiná opatření nezbytná k tomu, aby s náležitou péčí předcházely násilným činům spadajícím do oblasti působnosti této Úmluvy, vyšetřovaly je, trestaly a poskytovaly odškodnění, jakož i aby poskytovaly ochranu obětem, a že nesplnění této povinnosti porušuje a omezuje nebo ruší jejich lidská práva a základní svobody. 60. Pojem "odškodnění" může zahrnovat různé formy odškodnění podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv, jako je restituce, kompenzace, rehabilitace, satisfakce a záruka neopakování. Pokud jde o odškodnění, je důležité poznamenat, že tuto formu odškodnění poskytne smluvní strana pouze za podmínek stanovených v čl. 30 odst. 2 této Úmluvy. Konečně, pojem "nestátní subjekt" se vztahuje na soukromé osoby, což je pojem, který je již vyjádřen v bodě II doporučení Rady Evropy Rec (2002)5 o ochraně žen před násilím. Článek 6 - Zásady zohledňující rovnost žen a mužů 61. Vzhledem k tomu, že článek 6 je zařazen do kapitoly I, která se rovněž zabývá obecnými závazky smluvních stran, vztahuje se jeho použití na všechny ostatní články této Úmluvy. Povaha tohoto závazku je dvojí. Na jedné straně vyžaduje, aby strany zajistily uplatnění genderového hlediska nejen při navrhování opatření při provádění Úmluvy, ale také při hodnocení jejich dopadu. To znamená, že posouzení dopadu na rovnost žen a mužů musí být provedeno ve fázi plánování jakéhokoli opatření, které smluvní strana přijme při provádění této Úmluvy. Dále to znamená, že ve fázi hodnocení musí smluvní strany určit, zda existuje rozdíl v dopadu ustanovení na ženy a muže. 62. Na druhé straně tento článek vyzývá smluvní strany, aby podporovaly a prováděly strategie zaměřené na dosažení rovnosti žen a mužů a na posílení postavení žen. Tato povinnost doplňuje povinnost odsoudit a zakázat diskriminaci obsaženou v čl. 4 odst. 2. Vzhledem k tomu, že byli autoři návrhu přesvědčeni o nutnosti dosáhnout rovnosti mezi ženami a muži a posílit postavení žen s cílem ukončit všechny formy násilí spadající do oblasti působnosti této Úmluvy, považovali za nezbytné uložit smluvním stranám povinnost, která přesahuje rámec konkrétních opatření, jež mají být přijata k prevenci a potírání takového násilí, Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 11 aby bylo tohoto cíle dosaženo. To souvisí s cíli Úmluvy uvedenými v článku 1, zejména s podporou věcné rovnosti žen a mužů, včetně posílení postavení žen, jak je vyjádřeno v čl. 1 písm. b). Kapitola II – Integrované strategie a sběr dat 63. Podobně jako jiné úmluvy z poslední doby sjednané na úrovni Rady Evropy se tato Úmluva řídí strukturou "3 P", tedy "prevence", "ochrana" a "stíhání" (v angličtině “Prevention”, “Protection”, “Prosecution”). Jelikož však účinná reakce na všechny formy násilí, na něž se vztahuje oblast působnosti této Úmluvy, vyžaduje více než opatření v těchto třech oblastech, považovali autoři návrhu za nezbytné zahrnout další “P” (integrované strategie) (v angličtině “integrated Policies“). Článek 7 - Komplexní a koordinované strategie 64. Odstavec 1 vyžaduje, aby strany vypracovaly a prováděly strategie, které by zahrnovaly řadu opatření, jež by přijaly různé subjekty a agentury a které by jako celek poskytovaly ucelenou reakci na násilí páchané na ženách. Tato povinnost je dále rozvedena v odstavci 2. Požaduje, aby smluvní strany zajistily, že přijaté strategie budou prováděny prostřednictvím účinné spolupráce více agentur. Příklady dobré praxe v některých členských státech ukazují, že výsledky se zlepšují, když orgány činné v trestním řízení, soudní orgány, ženské nevládní organizace, orgány na ochranu dětí a další příslušní partneři spojí své síly v konkrétním případě, například za účelem provedení přesného posouzení rizik nebo vypracování bezpečnostního plánu. Tento typ spolupráce by neměl záviset na jednotlivcích, kteří jsou přesvědčeni o výhodách sdílení informací, ale vyžaduje pokyny a protokoly, jimiž by se všechny agentury řídily, a také dostatečné školení odborníků o jejich používání a výhodách. 65. Aby se zajistilo, že odborné znalosti a pohled příslušných zúčastněných stran, agentur a institucí přispějí k vytváření jakékoli strategie v této oblasti, vyzývá odstavec 3 k zapojení "všech příslušných aktérů, jako jsou vládní agentury, národní, regionální a místní parlamenty a orgány, národní instituce pro lidská práva a organizace občanské společnosti". Jedná se o neúplný výčet aktérů, do něhož autoři návrhu chtěli zahrnout zejména ženské nevládní organizace a organizace migrantů, ale také náboženské instituce. Vnitrostátními institucemi pro lidská práva se rozumí instituce zřízené v souladu se zásadami OSN pro vnitrostátní instituce na podporu a ochranu lidských práv přijatými rezolucí Valného shromáždění OSN 48/134 z roku 1993. Vzhledem k tomu, že vnitrostátní instituce pro lidská práva existují v mnoha členských státech Rady Evropy, považovali autoři návrhu za důležité zahrnout je do seznamu relevantních subjektů, pokud existují. Toto ustanovení neobsahuje povinnost zřídit takové instituce tam, kde neexistují. Zahrnutím národních, regionálních a místních parlamentů do tohoto ustanovení chtěli autoři odrážet různé úrovně zákonodárných pravomocí ve stranách s federálním systémem. Jedním ze způsobů, jak zajistit prvky komplexních a koordinovaných strategií na jedné straně a zapojení všech příslušných institucí a agentur na straně druhé, by bylo vypracování národních akčních plánů. Článek 8 - Finanční zdroje 66. Cílem tohoto článku je zajistit přidělení odpovídajících finančních a lidských zdrojů jak pro činnosti prováděné veřejnými orgány, tak pro činnosti příslušných nevládních organizací a organizací občanské společnosti. V členských státech Rady Evropy existuje rozdílná praxe, pokud jde o státní financování nevládních organizací (dále jen "nevládní organizace") zapojených do prevence a boje proti všem formám násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva. Povinností smluvních stran je proto vyčlenit finanční a lidské zdroje na činnosti prováděné nevládními organizacemi a občanskou společností. 67. Vzhledem k rozdílným ekonomickým podmínkám členských států se autoři návrhu rozhodli omezit rozsah této povinnosti na přidělení příslušných zdrojů. To znamená, že přidělené zdroje musí být vhodné pro stanovený cíl nebo opatření, které má být provedeno. Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 12 Článek 9 - Nevládní organizace a občanská společnost 68. V mnoha členských státech je převážná většina služeb pro oběti domácího násilí a také služeb pro oběti dalších různých forem násilí na ženách provozována nevládními organizacemi nebo organizacemi občanské společnosti. Tyto organizace mají dlouhou tradici v poskytování útočiště, právního poradenství, lékařského a psychologického poradenství, jakož i provozování horkých linek a dalších základních služeb. 69. Účelem tohoto článku je zdůraznit významný přínos těchto různých organizací k prevenci a boji proti všem formám násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva. Vyžaduje proto, aby smluvní strany Úmluvy uznaly jejich práci například tím, že využijí jejich odborných znalostí a zapojí je jako partnery do spolupráce mezi různými agenturami nebo do provádění komplexních vládních strategií, k nimž vyzývá článek 7. Kromě takového uznání tento článek vyžaduje, aby strany Úmluvy aktivně povzbuzovaly a podporovaly práci těchto obětavých nevládních organizací a organizací občanské společnosti. To znamená umožnit jim, aby svou práci vykonávaly co nejlépe. Ačkoli článek 9 odkazuje pouze na nevládní organizace a občanskou společnost působící v oblasti boje proti násilí na ženách, nemělo by to smluvním stranám bránit v tom, aby šly dále a podporovaly práci, kterou vykonávají nevládní organizace a občanská společnost zaměřené na domácí násilí v jeho širším rozsahu. Článek 10 - Koordinační orgán 70. Z odstavce 1 vyplývá povinnost pověřit jeden nebo více oficiálních vládních orgánů čtyřmi konkrétními úkoly: koordinovat, provádět, monitorovat a vyhodnocovat strategie a opatření, které příslušná smluvní strana Úmluvy vypracovala za účelem prevence a potírání všech forem násilí spadajících do oblasti působnosti této Úmluvy. Toho lze dosáhnout zřízením nových úředních orgánů nebo pověřením již existujících úředních orgánů těmito úkoly. Výrazem "úřední orgán" se rozumí jakýkoli subjekt nebo instituce v rámci státní správy. Může se jednat o orgán zřízený nebo již existující na celostátní nebo regionální úrovni. O velikosti, personálním obsazení a financování, jakož i o tom, kterému subjektu bude odpovědný a jaké bude mít povinnosti podávat zprávy, rozhodnou strany. Pokud jde o úkoly provádění, monitorování a hodnocení, měl by tento orgán existovat na příslušné úrovni struktury strany, která je odpovědná za provádění opatření. To znamená, že ve federální vládní struktuře může být nezbytné mít více než jeden orgán. 71. Čtyři úkoly, kterými je tento orgán nebo orgány pověřen, mají zajistit, aby různá opatření přijatá smluvní stranou při provádění této Úmluvy byla dobře koordinována a vedla ke společnému úsilí všech orgánů a všech odvětví státní správy. Kromě toho mají za cíl zajistit skutečné provádění všech nových strategií a opatření. Monitorovací úkol svěřený těmto orgánům se omezuje na sledování toho, jakým způsobem a jak účinně jsou na celostátní a/nebo regionální a místní úrovni prováděny strategie a opatření k prevenci a potírání všech forem násilí spadajících do oblasti působnosti této Úmluvy. Nevztahuje se na monitorování dodržování Úmluvy jako celku, což je úkol, který plní nezávislý mezinárodní monitorovací mechanismus zřízený v kapitole IX Úmluvy (viz poznámky ke kapitole IX). A konečně hodnocení strategií a opatření, k němuž jsou tyto orgány pověřeny, zahrnuje vědecké hodnocení konkrétní strategie nebo opatření s cílem posoudit, zda splňují potřeby obětí a plní svůj účel, a odhalit nezamýšlené důsledky. To bude vyžadovat spolehlivé administrativní a populační údaje, k jejichž shromažďování strany úmluvy zavazuje článek 11. Z tohoto důvodu mají orgány zřízené podle tohoto článku rovněž za úkol koordinovat sběr potřebných dat a analyzovat a šířit jeho výsledky. Některé členské státy zřídily střediska pro sledování násilí na ženách, která již shromažďují velké množství údajů. I když mohou sloužit jako příklady, autoři návrhu se rozhodli ponechat na smluvních stranách rozhodnutí o tom, jakým způsobem zajistí koordinaci, analýzu a šíření údajů danými orgány. 72. Odstavec 2 tohoto článku opravňuje tyto orgány k přijímání informací v rámci této Úmluvy, které příslušná strana přijala v souladu s kapitolou VIII (viz komentář ke kapitole VIII). Je důležité poznamenat, že z důvodu ochrany údajů je toto oprávnění omezeno na přijímání informací obecné povahy (viz připomínky k článku 65). Povinnost je tedy omezena na zajištění Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 13 toho, aby orgány zřízené podle tohoto článku byly informovány obecně a bez odkazů na jednotlivé případy o činnostech mezinárodní spolupráce, včetně vzájemné právní pomoci v občanských a trestních věcech. Účelem je umožnit jim plnit její úlohu. 73. Informace a poznatky získané výměnou zkušeností a praxe jsou velmi cenné pro prevenci a boj proti všem formám násilí, na které se vztahuje tato Úmluva. Odstavec 3 proto poskytuje orgánům vytvořeným podle tohoto článku možnost vyhledávat kontakty a navazovat pracovní vztahy se svými protějšky vytvořenými v jiných smluvních stranách Úmluvy. To umožní důležité vzájemné obohacování, které je oboustranně produktivní a povede k další harmonizaci praxe. Článek 11 - Sběr dat a výzkum 74. Systematické a přiměřené shromažďování dat je již dlouho považováno za nezbytnou součást účinné tvorby strategií v oblasti prevence a boje proti všem formám násilí, které spadají do oblasti působnosti této Úmluvy. Navzdory tomuto uznání jsou příklady systematicky shromažďovaných administrativních nebo populačních údajů v členských státech Rady Evropy vzácné. Dostupné údaje jsou navíc zřídka srovnatelné mezi jednotlivými zeměmi i v čase, což vede k omezenému pochopení rozsahu a vývoje problému. Prevence násilí na ženách a domácího násilí a boj proti němu vyžaduje tvorbu politiky založené na důkazech. To předpokládá účinné zdokumentování rozsahu násilí prostřednictvím získání spolehlivých a srovnatelných údajů, které by sloužily jako vodítko pro tvorbu strategie a monitorování provádění opatření k řešení tohoto problému. Tato kapitola obsahuje povinnost zabývat se významem pravidelného shromažďování reprezentativních a srovnatelných údajů pro vypracování a provádění politik pro prevenci a potírání všech forem násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva. Stanoví typ dat, která bude muset shromažďovat, analyzovat a připravovat k šíření koordinační orgán nebo orgány zřízené podle článku 10 a poskytovat je skupině nezávislých odborníků (GREVIO) odpovědné za monitorování provádění Úmluvy (viz Kapitolu IX). Kromě toho zdůrazňuje potřebu podporovat výzkum v oblasti násilí na ženách a domácího násilí. 75. Povaha povinnosti obsažené v odstavci 1 je dvojí. Za prvé, aby bylo možné navrhovat a provádět strategie založené na důkazech a posoudit, zda odpovídají potřebám osob vystavených násilí, vyžaduje písm. a), aby strany pravidelně shromažďovaly rozčleněné příslušné statistické údaje o případech všech forem násilí, na které se vztahuje tato Úmluva. Přesné statistické informace specificky určené obětem a pachatelům takového násilí jsou důležité nejen pro snahu zvýšit povědomí tvůrců strategií a veřejnosti o závažnosti tohoto problému, ale mohou také povzbudit oběti nebo svědky k podávání zpráv. Relevantní statistické údaje mohou zahrnovat administrativní údaje získané ze statistik sestavených zdravotnickými službami a službami sociální péče, orgány činnými v trestním řízení a nevládními organizacemi, jakož i soudní údaje zaznamenané soudními orgány, včetně státních zástupců. Vhodně shromážděné statistické administrativní a soudní údaje mohou přispět k vnitrostátní reakci stran na všechny formy násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva, a to tím, že umožní získat informace o činnosti vládních institucí, jakož i informace o trestných činech, které orgány řeší v rámci trestního řízení. Administrativní údaje založené na službách zahrnují například systematické zaznamenávání údajů o tom, jak oběti takového násilí využívají služeb a jak jim vládní instituce i veřejný (a soukromý) sektor zdravotnictví naopak slouží v jejich údělu hledat spravedlnost, lékařskou péči, poradenství, bydlení nebo jinou podporu. Agenturní údaje o využívání služeb klienty se neomezují pouze na hodnocení účinnosti zavedených opatření, ale mohou také poskytnout základ pro odhad administrativních nákladů na takové násilí. Kromě toho mohou soudní údaje poskytnout informace o trestech a charakteristikách odsouzených osob, stejně jako o počtech odsouzení. 76. V důsledku toho budou muset orgány veřejné moci, jako je soudnictví, policie a služby sociální péče, zavést datové systémy, které přesahují rámec interní evidence potřeb daného orgánu. Aby bylo možné prokázat, zda došlo ke zlepšení či poklesu účinnosti opatření a strategií v oblasti prevence, ochrany a stíhání, měly by být opět v pravidelných intervalech shromažďovány příslušné statistické správní a soudní údaje. Užitečnost a relevance těchto údajů závisí především na kvalitě jejich zaznamenávání. Ačkoli autoři návrhu považovali za Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 14 nejlepší ponechat na smluvních stranách volbu používaných kategorií údajů, jako minimální požadavek by měly být zaznamenané údaje o obětech a pachatelích rozděleny podle pohlaví, věku, typu násilí i vztahu pachatele k oběti, zeměpisné polohy, jakož i dalších faktorů, které smluvní strany považují za relevantní, jako je například zdravotní postižení. Zaznamenávané údaje by měly rovněž obsahovat informace o počtu odsouzených pachatelů všech forem násilí, na které se vztahuje tato Úmluva, včetně počtu vydaných ochranných příkazů. Studie Rady Evropy "Administrativní sběr dat o domácím násilí v členských státech Rady Evropy" (EG-VEWDC(2008)Study) identifikuje tyto a další kategorie a navrhuje modelový přístup obsahující doporučení týkající se sběru administrativních dat nad rámec současné praxe. 77. Za druhé, písmeno b) ukládá smluvním stranám povinnost podporovat výzkum v oblasti všech forem násilí, které spadají do oblasti působnosti této Úmluvy. Je nezbytné, aby smluvní strany založily své strategie a opatření k prevenci a potírání těchto forem násilí na nejmodernějším výzkumu a poznatcích v této oblasti. Výzkum je klíčovým prvkem tvorby politiky založené na důkazech, a může tak významně přispět ke zlepšení každodenních, reálných reakcí na násilí na ženách a domácí násilí ze strany soudů, podpůrných služeb a orgánů činných v trestním řízení. Toto ustanovení proto vyžaduje, aby se smluvní strany zavázaly podporovat výzkumné úsilí s cílem usilovat o další poznání základních příčin a důsledků problému, výskytů a počtu odsouzených, jakož i účinnosti opatření přijatých při provádění Úmluvy. 78. V odstavci 2 je podrobně popsána povinnost smluvních stran usilovat o provádění průzkumů u obyvatelstva. To znamená shromažďovat údaje, které jsou statisticky reprezentativní pro cílovou populaci, aby je bylo možné snadno zobecnit na větší počet obyvatel. Populační průzkumy mohou poskytnout obecnější sociologicky orientované poznatky o výskytu, povaze, determinantách a důsledcích všech forem násilí, na které se vztahuje oblast působnosti této Úmluvy. Mohou také poskytnout spolehlivé údaje o zkušenostech obětí s násilím, o důvodech neoznámení, o poskytnutých službách, jakož i o názorech a postojích obětí k tomuto násilí. Smluvní strany jsou navíc povinny provádět takové průzkumy v pravidelných intervalech, aby bylo možné relevantně a srovnatelně posoudit výskyt a trendy všech forem násilí spadajících do oblasti působnosti této Úmluvy, a to prostřednictvím dlouhodobého sledování vývoje. V tomto případě je volba velikosti vzorku populace a pravidelnosti takových průzkumů ponechána na smluvních stranách. V závislosti na smluvní straně může být rozsah průzkumů celostátní, regionální nebo místní. Je však důležité poznamenat, že kombinace těchto úrovní může poskytnout makroskopický pohled na daný jev a zároveň poukázat na místní nebo regionální specifika. Při navrhování průzkumů v populaci mohou strany vycházet ze Studie Světové zdravotnické organizace (WHO) o zdraví žen a domácím násilí na ženách ve více zemích a také z Mezinárodního průzkumu násilí na ženách (IVAWS). 79. Autoři návrhu považovali za důležité zdůraznit rozdíl mezi průzkumy u obyvatelstva a statistickými administrativními a soudními údaji, neboť slouží k různým účelům a odpovídají na různé otázky. Zatímco první z nich může objasnit míru závažnosti a četnosti, jakož i socioekonomické a kulturní faktory vedoucí k násilí na ženách a domácímu násilí, druhé může přispět k řešení kapacitních problémů vládních orgánů a vyhodnocení účinnosti služeb poskytovaných obětem takového násilí. Použití obou typů metod sběru dat ve vzájemné kombinaci může pomoci získat důkladný obraz o problému. Vzhledem k nedostatku společných definic a společných ukazatelů pro hodnocení výskytu a trendů násilí na ženách a domácího násilí umožňují dostupné údaje jen zřídkakdy srovnání mezi jednotlivými zeměmi. Proto by bylo pro smluvní strany přínosné sladit sběr údajů se standardizovanými ukazateli a metodami, které již existují nebo se v současné době vyvíjejí. Strany by měly zohlednit stávající vývoj nebo iniciativy, které poskytují spolehlivé a srovnatelné údaje, jako je průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva týkající se násilí na ženách. 80. Jak je uvedeno v článku 65, proces shromažďování, uchovávání a transformace shromážděných údajů by měl být v souladu se standardy ochrany údajů obsaženými v Úmluvě Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních údajů (ETS č. 108), aby byla zajištěna důvěrnost a respektování soukromí obětí, pachatelů a dalších zúčastněných osob. Normy stanovené v článku 65 se nevztahují pouze na případy nadnárodní Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 15 výměny údajů, ale na všechny procesy shromažďování, uchovávání a transformace shromážděných údajů. 81. Třetí odstavec tohoto článku, který doplňuje čl. 68 odst. 7, ukládá smluvním stranám povinnost poskytnout nezávislé skupině odborníků uvedené v Kapitole IX shromážděné informace s cílem podpořit mezinárodní spolupráci a umožnit mezinárodní srovnávání. To umožňuje nejen identifikovat stávající osvědčené postupy, ale také přispívá k jejich harmonizaci mezi stranami Úmluvy. 82. Konečně odstavec 4 obsahuje povinnost zajistit, aby informace shromážděné podle článku 11 byly přístupné veřejnosti. Je však ponecháno na smluvních stranách, aby určily formu a prostředky, jakož i druh informací, které mají být zpřístupněny. Při zpřístupňování informací shromážděných podle článku 11 veřejnosti věnují strany zvláštní pozornost právu na soukromí dotčených osob. Kapitola III – Prevence 83. Tato kapitola obsahuje řadu ustanovení, která spadají do oblasti prevence v širším slova smyslu. Prevence násilí na ženách a domácího násilí vyžaduje dalekosáhlé změny v přístupu široké veřejnosti, překonání genderových stereotypů a zvýšení informovanosti. Místní a regionální orgány mohou být zásadními aktéry při provádění těchto opatření tím, že je přizpůsobí konkrétní realitě. Článek 12 – Obecné povinnosti 84. Tento článek obsahuje řadu obecných preventivních opatření, která tvoří základ a představují zastřešující zásady pro konkrétnější povinnosti obsažené v následujících článcích této kapitoly. 85. Povinnosti obsažené v odstavci 1 vycházejí z přesvědčení autorů návrhu, že stávající vzorce chování žen a mužů jsou často ovlivněny předsudky, genderovými stereotypy a zvyky či tradicemi, které jsou genderově předpojaté. Smluvní strany Úmluvy jsou proto povinny přijmout opatření, která jsou nezbytná k podpoře změn v mentalitě a postojích. Účelem tohoto ustanovení je působit na srdce a mysl jednotlivců, kteří svým chováním přispívají k udržování forem násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva. Protože se jedná o obecnou povinnost, nezachází tento odstavec do podrobností, pokud jde o návrh konkrétních opatření, která je třeba přijmout, a ponechává je na uvážení smluvní strany. 86. Odstavec 2 vyžaduje, aby strany Úmluvy přijaly nezbytná legislativní a jiná opatření k zabránění všem formám násilí, na které se vztahuje tato Úmluva, ze strany jakékoli fyzické nebo právnické osoby. V závislosti na vnitrostátním právním systému mohou některá z těchto opatření vyžadovat přijetí zákona, zatímco jiná nemusí. 87. Kromě zákazu diskriminace obsaženého v čl. 4 odst. 3 tento odstavec vyžaduje pozitivní opatření, která zajistí, aby se veškerá preventivní opatření konkrétně zabývala potřebami zranitelných osob a zohledňovala je. Pachatelé si často vybírají tyto osoby za cíl, protože vědí, že je méně pravděpodobné, že se kvůli své situaci budou moci bránit nebo usilovat o trestní stíhání pachatele a jiné formy odškodnění. Pro účely této Úmluvy se za zranitelné osoby v důsledku zvláštních okolností považují: těhotné ženy a ženy s malými dětmi, osoby se zdravotním postižením, včetně osob s mentálním nebo kognitivním postižením, osoby žijící ve venkovských nebo odlehlých oblastech, osoby zneužívající návykové látky, prostitutky, osoby pocházející z národnostních nebo etnických menšin, migranti - včetně migrantů bez dokladů a uprchlíků, homosexuální muži, lesbické ženy, osoby bisexuální a transsexuální, jakož i osoby HIV pozitivní, osoby bez domova, děti a starší osoby. 88. Odstavec 4 zdůrazňuje, že všichni členové společnosti mohou významně přispět k prevenci násilí a měli by k tomu být povzbuzováni. Vzhledem k tomu, že mnoho forem násilí, na něž se vztahuje oblast působnosti této Úmluvy, páchají především muži a chlapci, Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 16 považovali autoři návrhu za důležité zdůraznit jejich zvláštní úlohu při prevenci takového násilí. S ohledem na skutečnost, že většina mužů a chlapců není pachateli, chtěli autoři návrhu zdůraznit, že jejich přínos může mít mnoho podob, zejména jako vzorů, hybatelů změn a zastánců rovnosti mezi ženami a muži a vzájemného respektu. Muži mohou významně přispět tím, že budou vystupovat proti násilí, zapojí ostatní muže do aktivit na podporu rovnosti žen a mužů a budou vystupovat jako vzory tím, že se aktivně ujmou pečovatelské role a rodinných povinností. 89. Odstavec 5 jasně stanoví, že kultura, zvyky, náboženství, tradice nebo takzvaná "čest" nesmí být uváděny jako ospravedlnění jakéhokoli násilného činu, na který se vztahuje tato Úmluva. Strany Úmluvy jsou proto povinny zajistit, aby jejich vnitrostátní právní předpisy neobsahovaly mezery pro výklad inspirovaný takovými přesvědčeními. Tato povinnost se navíc vztahuje i na prevenci jakýchkoli oficiálních prohlášení, zpráv nebo prohlášení, která omlouvají násilí na základě kultury, zvyků, náboženství, tradice nebo takzvané "cti". Toto ustanovení rovněž stanoví klíčovou zásadu, podle níž se zákaz jakéhokoli násilného jednání uvedeného v Úmluvě nemůže nikdy odvolávat na omezení kulturních nebo náboženských práv a svobod pachatele. Tato zásada je důležitá pro společnosti, v nichž vedle sebe žijí odlišná etnická a náboženská společenství a v nichž se převládající postoje k přijatelnosti násilí založeného na pohlaví liší v závislosti na kulturním nebo náboženském prostředí. 90. Na závěr výčtu obecných preventivních opatření vyzývá odstavec 6 k podpoře specifických programů a aktivit na posílení postavení žen. To znamená posílení postavení ve všech oblastech života, včetně politického a ekonomického posílení. Tento závazek je odrazem vyššího cíle, kterým je dosažení rovnosti žen a mužů prostřednictvím zvýšení akceschopnosti žen a snížení jejich zranitelnosti vůči násilí. Článek 13 - Zvyšování povědomí 91. Účelem tohoto článku je zajistit, aby byla široká veřejnost plně informována o různých formách násilí, které ženy pravidelně zažívají, a také o různých projevech domácího násilí. To by pomohlo všem členům společnosti, např. sousedům, přátelům, příbuzným nebo kolegům rozpoznat takové násilí, vystupovat proti němu a podporovat jeho oběti, pokud je to možné a vhodné. Tato povinnost zahrnuje pravidelné pořádání veřejných osvětových kampaní nebo programů, které by se zabývaly těmito otázkami a vysvětlovaly je s ohledem na pohlaví. Osvětové aktivity by měly zahrnovat šíření informací o rovnosti žen a mužů, nestereotypních genderových rolích a nenásilném řešení konfliktů v mezilidských vztazích. Kromě toho považovali autoři návrhu za důležité, aby každá kampaň zdůrazňovala škodlivé důsledky pro děti, které může mít násilí na ženách a domácí násilí ve své přímé či nepřímé podobě. 92. Mnoho nevládních organizací má dlouhou tradici v provádění úspěšných osvětových aktivit na místní, regionální nebo celostátní úrovni. Toto ustanovení proto vybízí ke spolupráci s vnitrostátními institucemi pro lidská práva a orgány pro rovnost, občanskou společností a nevládními organizacemi, zejména ženskými organizacemi, je-li to vhodné, s cílem oslovit širokou veřejnost. Jedná se však o neúplný výčet aktérů, které měli navrhovatelé v úmyslu zahrnout. Kromě toho zahrnutí slov "kde je to vhodné" do ustanovení znamená, že strany nejsou povinny zřizovat takové orgány nebo instituce tam, kde neexistují. V neposlední řadě je třeba poznamenat, že pojem ženské organizace se vztahuje na ženské nevládní organizace působící v oblasti ochrany a podpory žen – obětí násilí na ženách. 93. Odstavec 2 rozšiřuje povinnost o šíření konkrétních informací o dostupných vládních nebo nevládních preventivních opatřeních. To znamená široké šíření informačních letáků nebo plakátů či on-line informačních materiálů o službách, které nabízí policie nebo místní komunita, kontaktních informací o místních, regionálních nebo celostátních službách, jako jsou linky důvěry nebo azylové domy, a mnoho dalšího. Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 17 Článek 14 – Vzdělávání 94. Postoje, přesvědčení a vzorce chování se utvářejí velmi brzy v životě. S podporou rovnosti žen a mužů, vzájemného respektu v mezilidských vztazích a nenásilí je třeba začít co nejdříve a je to především odpovědnost rodičů. Důležitou roli při posilování propagace těchto hodnot však hrají vzdělávací zařízení. 95. V odstavci 1 se tento článek zabývá potřebou vytvořit, pokud to strany považují za vhodné, výukové materiály pro všechny úrovně vzdělávání (základní, střední a vysoké školství), které podporují tyto hodnoty a osvětlují žákům různé formy násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva. Tam, kde strany považují výukové materiály za vhodné, je třeba je přizpůsobit schopnostem žáků, což by například vyžadovalo, aby výukové materiály pro základní školy odpovídaly intelektuálním schopnostem žáků základních škol. Výukovým materiálem se rozumí jakýkoli typ formálně vypracovaného a schváleného materiálu, který je součástí učebních osnov a k němuž mají případně přístup všichni učitelé na dané škole a který se od nich vyžaduje nebo požaduje, aby jej používali ve výuce. Jak naznačují slova "pokud je to vhodné", autoři návrhu nechtěli stranám vnutit konkrétní model. Toto ustanovení spíše ponechává na stranách, aby rozhodly, pro jaký typ školní výuky a pro jakou věkovou skupinu žáků považují takový výukový materiál za vhodný. Tvůrci návrhu se pro tuto formulaci rozhodli proto, aby umožnili maximální flexibilitu při provádění tohoto ustanovení, a to i s ohledem na různé možnosti stran při určování výukových materiálů. Některé státy například určují cíle výuky ve svých formálních učebních osnovách, přičemž ponechávají na školách, aby rozhodly o vhodných pracovních metodách a výukových materiálech, které mají být k dosažení těchto cílů použity. Termín "formální učební plán" označuje plánovaný program cílů, obsahu, učebních zkušeností, zdrojů a hodnocení, který škola případně nabízí. Nevztahuje se na nahodilé učivo, které se lze ve škole naučit díky určitým školním zásadám. 96. Odstavec 2 rozšiřuje povinnost prosazovat zásady rovnosti žen a mužů, nestereotypní genderové role, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích ve všech neformálních vzdělávacích zařízeních, jakož i ve všech sportovních, kulturních a volnočasových zařízeních a v médiích. V členských státech Rady Evropy existuje mnoho různých forem neformálního vzdělávání, které jsou často označovány různými způsoby. Obecně se pod pojmem "neformální vzdělávací zařízení" rozumí organizovaná vzdělávací činnost mimo formální systémy, jako jsou komunitní nebo náboženská vzdělávací zařízení, aktivity, projekty a instituce založené na sociální pedagogice a jakýkoli jiný typ vzdělávací činnosti nabízené komunitními skupinami a jinými organizacemi (např. skauti nebo skautky, letní tábory, mimoškolní aktivity atd.) Sportovní, kulturní a volnočasová zařízení se vztahují na zařízení, která nabízejí volnočasové aktivity v oblasti sportu, hudby, umění nebo jiné oblasti a která přispívají k celoživotnímu procesu učení se z každodenních zkušeností. 97. Dále tento odstavec požaduje, aby smluvní strany Úmluvy zahrnuly do svých opatření na podporu výše uvedených zásad média. Je důležité poznamenat, že autoři návrhu jasně uvedli, že veškerá opatření přijatá v tomto ohledu musí náležitě zohledňovat základní zásadu nezávislosti sdělovacích prostředků a svobody tisku. Článek 15 – Školení odborníků 98. Školení a zvyšování povědomí odborníků o mnoha příčinách, projevech a důsledcích všech forem násilí spadajících do oblasti působnosti této Úmluvy představuje účinný prostředek prevence tohoto násilí. Školení nejen umožňuje zvýšit povědomí odborníků o násilí na ženách a domácím násilí, ale přispívá i ke změně náhledu a chování těchto odborníků vůči obětem. Kromě toho významně zlepšuje povahu a kvalitu podpory poskytované obětem. 99. Je nezbytné, aby odborníci, kteří jsou v pravidelném kontaktu s oběťmi nebo pachateli, měli odpovídající znalosti o problematice spojené s těmito druhy násilí. Z tohoto důvodu ukládá odstavec 1 smluvním stranám povinnost zajistit nebo posílit odpovídající školení pro příslušné odborníky, kteří se zabývají oběťmi nebo pachateli všech násilných činů spadajících do oblasti působnosti této Úmluvy, o otázkách, jako je prevence a odhalování takového násilí, rovnost Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 18 mezi ženami a muži, potřeby a práva obětí, jakož i o tom, jak předcházet sekundární viktimizaci. Počáteční odborná příprava a další vzdělávání by měly příslušným odborníkům umožnit, aby si osvojili vhodné nástroje pro včasnou identifikaci a řešení případů násilí a aby mohli přijmout příslušná preventivní opatření, a to podporou citlivosti a dovedností potřebných pro vhodnou a účinnou reakci na pracovišti. Autoři návrhu považovali za nejlepší ponechat na smluvních stranách, jakým způsobem budou organizovat školení příslušných odborníků. Je však důležité zajistit, aby příslušné školení probíhalo průběžně a bylo udržováno s odpovídajícími následnými opatřeními, aby se zajistilo, že nově získané dovednosti budou náležitě uplatňovány. V neposlední řadě je důležité, aby příslušná odborná příprava byla podporována a posilována jasnými protokoly a pokyny, které stanoví standardy, jimiž se mají zaměstnanci ve svých oborech řídit. Účinnost těchto protokolů by měla být případně pravidelně monitorována, přezkoumávána a v případě potřeby zlepšována. 100. Mezi příslušné odborníky mohou patřit odborníci v soudnictví, v právní praxi, v orgánech činných v trestním řízení a v oblasti zdravotnictví, sociální práce a vzdělávání. Při poskytování odborné přípravy odborníkům zapojeným do soudního řízení (zejména soudcům, státním zástupcům a advokátům) musí strany zohlednit požadavky vyplývající z nezávislosti soudních profesí a autonomie, kterou mají, pokud jde o organizaci odborné přípravy svých členů. Autoři návrhu chtěli zdůraznit, že toto ustanovení není v rozporu s pravidly upravujícími autonomii právnických profesí, ale že vyžaduje, aby strany zajistily, že odborná příprava bude dostupná odborníkům, kteří si ji přejí absolvovat. 101. Obsah odstavce 2 souvisí s větším cílem Úmluvy, kterým je zavedení komplexního přístupu k prevenci a potírání všech forem násilí, na něž se vztahuje její oblast působnosti. Toto ustanovení vyžaduje, aby smluvní strany podporovaly, aby školení uvedené v odstavci 1 zahrnovalo rovněž školení o koordinované spolupráci více agentur, čímž se doplní povinnosti stanovené v článku 7 této Úmluvy. V důsledku toho by odborníci měli být rovněž vyučováni dovednostem v oblasti spolupráce mezi různými agenturami, což je vybaví schopností spolupracovat s dalšími odborníky z nejrůznějších oblastí. Článek 16 - Preventivní intervenční a léčebné programy 102. Preventivní intervenční a léčebné programy byly vyvinuty s cílem pomoci pachatelům změnit jejich postoje a chování, aby se zabránilo dalším projevům domácího a sexuálního násilí. 103. Odstavec 1 vyžaduje, aby smluvní strany Úmluvy zavedly nebo podporovaly zavedení programů pro pachatele domácího násilí, pokud neexistují, nebo podporovaly jakékoli stávající programy. Existuje mnoho různých modelů práce s pachateli a rozhodnutí o způsobu jejich vedení je na smluvních stranách nebo poskytovatelích služeb. Ve všech modelech by však měly být respektovány následující základní prvky. 104. Intervenční programy domácího násilí by měly vycházet z osvědčených postupů a z poznatků výzkumu o nejúčinnějších způsobech práce s pachateli. Programy by měly pachatele podněcovat k tomu, aby převzali odpovědnost za své činy a zkoumali své postoje a přesvědčení vůči ženám. Tento typ intervence vyžaduje kvalifikované a vyškolené facilitátory. Kromě vzdělání v oblasti psychologie a povahy domácího násilí musí mít také potřebné kulturní a jazykové dovednosti, které jim umožní pracovat s širokou škálou mužů, kteří se takových programů účastní. Kromě toho je nezbytné, aby tyto programy nebyly vytvářeny izolovaně, ale aby úzce spolupracovaly s podpůrnými službami pro ženy, orgány činnými v trestním řízení, soudními orgány, probačními službami a případně s úřady pro ochranu dětí nebo sociálněprávní ochranu dětí. Účast v těchto programech může být soudem nařízená nebo dobrovolná. V obou případech může ovlivnit rozhodnutí oběti zůstat s násilníkem nebo jej opustit, případně poskytnout oběti falešný pocit bezpečí. V důsledku toho je třeba přednostně zohlednit potřeby a bezpečnost obětí, včetně jejich lidských práv. 105. Druhý odstavec tohoto článku obsahuje povinnost zřídit nebo podporovat programy léčby pro pachatele sexuálních útoků a znásilnění. Jedná se o programy speciálně určené k léčbě odsouzených pachatelů sexuálních trestných činů ve vězení i mimo něj s cílem Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 19 minimalizovat recidivu. V členských státech Rady Evropy existuje mnoho různých modelů a přístupů. I v tomto případě se autoři návrhu domnívali, že bude nejlepší ponechat na smluvních stranách a/nebo poskytovatelích služeb, jakým způsobem budou tyto programy realizovat. Jejich konečným cílem musí být prevence recidivy a úspěšná reintegrace pachatelů do společnosti. Článek 17 - Účast soukromého sektoru a médií 106. Odstavec 1 obsahuje dvě různé povinnosti. Zaprvé vyžaduje, aby smluvní strany Úmluvy podporovaly soukromý sektor, sektor informačních a komunikačních technologií (dále jen "sektor ICT") a média, aby se nejen podílely na tvorbě místních, regionálních nebo celostátních strategií a úsilí o prevenci násilí na ženách, ale také aby se podílely na jejich provádění. Zda a jaká opatření budou přijata, je ponecháno na jednotlivých společnostech. Pokud jde o média, je důležitost této otázky natolik zásadní, že text výslovně signalizuje, že podpora stran musí respektovat svobodu projevu a nezávislost médií; ta by měla být vnímána zejména z hlediska redakční nezávislosti. 107. Zadruhé požaduje, aby smluvní strany podporovaly soukromý sektor, sektor ICT a média, aby stanovily pokyny a samoregulační standardy, které zvýší úctu k důstojnosti žen a přispějí tak k prevenci násilí na nich. Odkaz v čl. 17 odst. 1 na politiky, pokyny a samoregulační standardy k prevenci násilí na ženách by však měl být chápán tak, že podporuje více soukromých společností, aby stanovily protokoly nebo pokyny, například jak řešit případy sexuálního obtěžování na pracovišti. Cílem je rovněž povzbudit sektor ICT a média, aby přijaly samoregulační normy a zdržely se škodlivých genderových stereotypů a šíření ponižujících obrazů žen nebo obrazů, které spojují násilí a sex. Kromě toho to znamená povzbudit tyto aktéry, aby zavedli etické kodexy chování pro mediální pokrytí násilí na ženách založené na právech, genderově citlivé a nesenzacechtivé. Všechna tato opatření musí být přijata při respektování základních zásad týkajících se svobody projevu, svobody tisku a svobody umění. 108. Rada Evropy prostřednictvím svého Výboru ministrů a Parlamentního shromáždění dlouhodobě vyzývá k ukončení genderových stereotypů a nerovnosti mezi ženami a muži a vydává následující doporučení: – Doporučení č. R (84)17 Výboru ministrů členským státům o rovnosti žen a mužů v médiích; – Doporučení č. 1555 (2002) Parlamentního shromáždění Rady Evropy o obrazu žen v médiích; – Doporučení 1799 (2007) Parlamentního shromáždění Rady Evropy o obrazu žen v reklamě; – Rezoluce 1751 (2010) a doporučení 1931 (2010) Parlamentního shromáždění Rady Evropy o boji proti sexistickým stereotypům v médiích. 109. Cílem tohoto článku je dát těmto snahám nový impuls k dosažení dlouhodobého cíle, kterým je prevence a boj proti všem formám násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva. Jak uvedl Řídící výbor pro média a nové komunikační služby (CDMC) v komentáři k výše uvedenému doporučení č. 1931 (2010): "Vypořádání se s genderovými stereotypy přispěje ke snížení nerovnosti, včetně genderového násilí, které je jedním z jejích nejméně přijatelných projevů. Vzhledem k tomu, že účinné řešení tohoto problému bude muset nevyhnutelně zohlednit základní princip nezávislosti médií, čistě regulační opatření nemusí poskytnout uspokojivou odpověď. Úkol proto do značné míry připadá samotným médiím, která musí zásadu rovné prezentace a spravedlivého zacházení s různými osobami s jejich specifickou identitou začlenit do svých profesních kodexů a samoregulačních mechanismů a bojovat proti stereotypům jako každodenní praxi. Ještě účinnější může být zvážit řešení prostřednictvím modelů a přístupů řízení.". Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 20 Kapitola IV – Ochrana a podpora 110. Přestože konečným cílem Úmluvy je prevence všech forem násilí, které spadají do její působnosti, oběti potřebují přiměřenou ochranu před dalším násilím, podporu a pomoc při překonávání četných následků takového násilí a při obnově svého života. Tato kapitola obsahuje řadu povinností zřídit specializované i obecnější podpůrné služby, které budou odpovídat potřebám osob vystavených násilí. Článek 18 - Obecné povinnosti 111. Tento článek stanoví řadu obecných zásad, které je třeba dodržovat při poskytování ochranných a podpůrných služeb. 112. Odstavec 1 obsahuje obecnou povinnost přijmout legislativní nebo jiná opatření na ochranu všech obětí na svém území před dalšími násilnými činy, na které se vztahuje tato Úmluva. 113. V souladu s obecným přístupem založeným na spolupráci více orgánů a komplexním přístupem, který Úmluva podporuje, vyžaduje odstavec 2, aby smluvní strany Úmluvy zajistily, že v souladu s vnitřním právem existují vhodné mechanismy, které zajišťují účinnou spolupráci mezi následujícími orgány, které autoři návrhu označili za relevantní: soudnictví, státní zastupitelství, donucovací orgány, místní a regionální úřady a nevládní organizace. Přidáním "dalších relevantních organizací" autoři zajistili, že tento seznam není vyčerpávající, aby umožnil spolupráci s jakoukoli další organizací, kterou může strana považovat za relevantní. Výraz "mechanismus" se vztahuje na jakoukoli formální nebo neformální strukturu, jako jsou dohodnuté protokoly, kulaté stoly nebo jakákoli jiná metoda, která umožňuje řadě odborníků spolupracovat standardizovaným způsobem. Nevyžaduje zřízení oficiálního orgánu nebo instituce. 114. Důraz kladený na spolupráci mezi těmito aktéry vychází z přesvědčení, že formy násilí, na které se vztahuje Úmluva, lze nejlépe řešit koordinovaně a společně několika agenturami. Orgány činné v trestním řízení, které jsou často první v kontaktu s oběťmi, když jsou přivolány na místo činu, musí být schopny odkázat oběť na specializované podpůrné služby, například na azylový dům nebo krizové centrum pro oběti znásilnění, které často provozují nevládní organizace. Tyto podpůrné služby pak oběti poskytnou lékařskou péči, v případě potřeby shromáždí forenzní důkazy, poskytnou psychologické a právní poradenství. Pomohou také oběti učinit další krok, který často vyžaduje jednání se soudem. Je důležité poznamenat, že tato povinnost se neomezuje pouze na oběti, ale vztahuje se i na svědky, přičemž je třeba mít na paměti zejména dětské svědky. 115. Odstavec 3 uvádí řadu cílů a kritérií, které by ochranné a podpůrné služby měly sledovat nebo z nichž by měly vycházet. Za prvé, všechna přijatá opatření musí vycházet z genderového chápání násilí na ženách a domácího násilí. To znamená, že nabízené služby musí vykazovat přístup, který je relevantní pro jejich uživatele, který uznává genderovou dynamiku, dopad a důsledky těchto forem násilí a který funguje v rámci rovnosti žen a mužů a lidských práv. 116. Za druhé, tento odstavec vyžaduje, aby všechna taková opatření zohledňovala vztah mezi oběťmi, pachateli, dětmi a jejich širším okolím, aby se předešlo riziku, že se jejich potřeby budou řešit izolovaně nebo bez zohlednění jejich sociální reality. Tvůrci návrhu považovali za důležité zajistit, aby byly potřeby obětí posuzovány s ohledem na všechny relevantní okolnosti, aby odborníci mohli přijímat informovaná a vhodná rozhodnutí. Pojem "integrovaný přístup" odkazuje na integrovaný přístup založený na lidských právech, řešený jako "přístup 3 P", jehož cílem je integrovaná prevence, ochrana a trestní stíhání. 117. Za třetí, opatření a služby, které to myslí dobře, ale dostatečně nezohledňují ničivé účinky násilí a délku procesu zotavení nebo které s oběťmi zacházejí necitlivě, riskují, že uživatele služeb znovu viktimizují. Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 21 118. Kromě toho odstavec 3 vyžaduje, aby všechna opatření směřovala k posílení postavení a ekonomické nezávislosti žen, které se staly oběťmi takového násilí. To znamená zajistit, aby oběti nebo uživatelé služeb znali svá práva a nároky a mohli se rozhodovat v podpůrném prostředí, které s nimi zachází důstojně, s respektem a citlivě. Současně je třeba, aby služby obětem vštípily pocit kontroly nad jejich životem, což v mnoha případech zahrnuje snahu o finanční zabezpečení, zejména ekonomickou nezávislost na pachateli. 119. Některé příklady, kdy služby, včetně poboček orgánů činných v trestním řízení, sídlí ve stejné budově nebo v těsné blízkosti a vzájemně spolupracují, ukázaly, že se výrazně zvýšila míra spokojenosti se službami a v některých případech se zvýšila ochota obětí vznést obvinění nebo případ dotáhnout do konce. Tyto příklady jsou známé jako "one-stop-shops" a byly vyzkoušeny a testovány pro služby v oblasti domácího násilí, ale lze je snadno přizpůsobit i pro jiné formy násilí. Z tohoto důvodu vyzývá odstavec 3 smluvní strany, aby usilovaly o umístění služeb ve stejné budově. 120. Konečně odstavec 3 požaduje, aby smluvní strany Úmluvy zajistily, že dostupné podpůrné služby budou k dispozici zranitelným osobám a budou řešit jejich specifické potřeby. Pojem "zranitelné osoby" se vztahuje na stejný seznam osob, jak je vysvětleno v komentáři k článku 12. Smluvní strany by měly tyto služby zpřístupnit obětem nezávisle na jejich socioekonomickém postavení a případně je poskytovat bezplatně. 121. Účelem odstavce 4 je poukázat na závažnou stížnost, se kterou se oběti často setkávají při hledání pomoci a podpory. Mnoho služeb, veřejných i soukromých, podmiňuje svou podporu ochotou oběti vznést obvinění nebo svědčit proti pachateli. Pokud oběť není ochotna ze strachu nebo z důvodu citového rozrušení a vazby vznést obvinění nebo odmítá vypovídat u soudu, nedostane se jí poradenství ani ubytování. To je v rozporu se zásadou posílení postavení a přístupem založeným na lidských právech a je třeba tomu zabránit. Je důležité poznamenat, že toto ustanovení se týká především obecných a specializovaných podpůrných služeb uvedených v článcích 20 a 22 Úmluvy – s výjimkou služeb právní pomoci. 122. Některé formy násilí, na něž se vztahuje oblast působnosti této Úmluvy, mohou mít mezinárodní rozměr. Oběti násilí, jako jsou nucené sňatky nebo domácí násilí, ale také ženy nebo dívky ohrožené zmrzačením genitálií, které se nacházejí mimo zemi své státní příslušnosti, potřebují konzulární ochranu a případně lékařskou a finanční pomoc. Odstavec 5 vyžaduje, aby smluvní strany přijaly vhodná opatření k poskytnutí nezbytné konzulární pomoci a případně další ochrany a pomoci, která zahrnuje pomoc obětem násilných trestných činů, pomoc v případě zatčení nebo zadržení, pomoc a repatriaci státních příslušníků v nouzi, vydání nových dokladů totožnosti a další konzulární podporu. 123. Tato povinnost se neomezuje na státní příslušníky smluvní strany Úmluvy, ale vztahuje se na všechny ostatní oběti, které mají v souladu se svými mezinárodněprávními závazky nárok na vnitrostátní ochranu ze strany této smluvní strany, například na státní příslušníky členského státu Evropské unie, který sám neposkytuje ochranu prostřednictvím stálého zastoupení (velvyslanectví, generálního konzulátu nebo konzulátu), jak stanoví čl. 20 odst. 2 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie. Článek 19 – Informace 124. Bezprostředně po násilí nejsou oběti vždy schopny přijímat plně informovaná a kompetentní rozhodnutí a mnohým chybí podpůrné prostředí. Toto ustanovení klade zvláštní důraz na potřebu zajistit, aby byly obětem poskytnuty informace o různých typech podpůrných služeb a právních opatřeních, které jsou jim k dispozici. To vyžaduje poskytnutí informací o tom, kde lze získat jaký druh pomoci, v případě potřeby v jiném než národním jazyce (jazycích), a to včas, tj. v době, kdy je to pro oběti užitečné. To však neznamená, že strany Úmluvy musí nabízet informace v jakémkoli jazyce, ale musí se soustředit na jazyky, které jsou v jejich zemi nejrozšířenější, a to v přístupné formě. Pojem "přiměřené informace" se vztahuje na informace, které dostatečně naplňují potřebu oběti po informacích. To může zahrnovat například Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 22 poskytnutí nejen názvu organizace poskytující podpůrné služby, ale i rozdání letáku, který obsahuje její kontaktní údaje, otevírací dobu a informace o konkrétních službách, které nabízí. Článek 20 – Obecné podpůrné služby 125. Při poskytování služeb obětem se rozlišuje mezi obecnými a specializovanými podpůrnými službami. Obecnými podpůrnými službami se rozumí pomoc nabízená orgány veřejné správy, jako jsou sociální služby, zdravotní služby, služby zaměstnanosti, které poskytují dlouhodobou pomoc a nejsou určeny výhradně ve prospěch obětí, ale slouží široké veřejnosti. Naproti tomu specializované podpůrné služby se specializují na poskytování podpory a pomoci přizpůsobené – často okamžitým – potřebám obětí konkrétních forem násilí na ženách nebo domácího násilí a nejsou přístupné široké veřejnosti. I když se může jednat o služby provozované nebo financované státními orgány, velkou většinu specializovaných služeb nabízejí nevládní organizace. 126. Povinnost obsažená v čl. 20 odst. 1 vyžaduje, aby veřejné sociální služby, jako jsou služby bydlení, služby zaměstnanosti nebo nezaměstnanosti, veřejné služby vzdělávání a odborné přípravy, veřejné služby psychologického a právního poradenství, ale také služby finanční podpory, v případě potřeby řešily specifické potřeby obětí takových forem násilí, na které se vztahuje tato Úmluva. Ačkoli mezi klienty těchto služeb lze již nyní nalézt mnoho obětí, jejich obzvláště obtížná situace a trauma nemusí být nutně dostatečně nebo systematicky řešeny či zohledněny. Smluvní strany Úmluvy jsou proto povinny zajistit, aby byl obětem umožněn přístup k takovým službám, aby s nimi bylo zacházeno podpůrným způsobem a aby byly jejich potřeby náležitě řešeny. 127. Zdravotní a sociální služby jsou často první, kdo přichází do kontaktu s oběťmi. Odstavec 2 se snaží zajistit, aby tyto služby měly dostatečné zdroje, aby mohly reagovat na jejich dlouhodobé potřeby. Dále klade důraz na důležitost školení pracovníků o různých formách násilí, specifických potřebách obětí a o tom, jak na ně reagovat podpůrným způsobem. Článek 21 - Pomoc při individuálních/kolektivních stížnostech 128. Toto ustanovení stanoví povinnost smluvních stran zajistit, aby oběti měly informace o příslušných regionálních a mezinárodních mechanismech podávání stížností a přístup k nim. Výraz "příslušné" se vztahuje pouze na ty regionální a mezinárodní mechanismy podávání stížností, které strany této Úmluvy ratifikovaly. Členské státy Rady Evropy jsou smluvními stranami značného počtu regionálních a mezinárodních smluv o lidských právech a většina z nich přijala jurisdikci příslušných smluvních orgánů a stížnostních mechanismů. Po vyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy se proto oběti všech forem násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva, mohou obrátit na řadu existujících regionálních a mezinárodních stížnostních mechanismů. Ty mohou být otevřeny jednotlivcům, kteří se mohou například obrátit na Evropský soud pro lidská práva nebo Výbor CEDAW s žádostí o další právní ochranu. Mohou být také kolektivní povahy, což znamená, že jsou k dispozici skupinám obětí – příkladem může být mechanismus kolektivních stížností podle Evropské sociální charty. 129. Zajištěním "informovanosti obětí o těchto mechanismech a přístupu k nim" chtěli autoři zdůraznit, že obětem by měly být poskytnuty informace o pravidlech přípustnosti a procesních požadavcích týkajících se příslušných regionálních a mezinárodních mechanismů podávání stížností a že po vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků by strany neměly žádným způsobem bránit přístupu k těmto mechanismům. 130. Cílem tohoto ustanovení je rovněž podpořit dostupnost citlivé a kvalifikované pomoci obětem při podávání takových stížností, kterou může poskytovat stát, advokátní komory, příslušné nevládní organizace nebo další možné subjekty. "Pomoc" může spočívat v poskytování informací a právního poradenství. Poskytovaná pomoc by měla být dobře informovaná a přizpůsobená potřebám oběti, aby se oběti usnadnil přístup k příslušným mechanismům podávání stížností. Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 23 Článek 22 - Specializované podpůrné služby 131. Toto a následující ustanovení doplňují povinnost obsaženou v článku 20 a ukládají smluvním stranám Úmluvy povinnost zřídit nebo zajistit dobře vybavený sektor specializované podpory. 132. Cílem takové specializované podpory je zajistit složitý úkol posílení postavení obětí prostřednictvím optimální podpory a pomoci přizpůsobené jejich specifickým potřebám. To z velké části nejlépe zajistí ženské organizace a podpůrné služby poskytované například místními orgány se specializovaným a zkušeným personálem s hlubokými znalostmi genderově podmíněného násilí. Je důležité zajistit, aby tyto služby byly dostatečně rozšířené po celé zemi a dostupné pro všechny oběti. Kromě toho musí být tyto služby a jejich pracovníci schopni řešit různé druhy násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva, a poskytovat podporu všem skupinám obětí, včetně obtížně dostupných skupin. Typy podpory, které musí tyto specializované služby nabízet, zahrnují poskytování azylu a bezpečného ubytování, okamžitou lékařskou pomoc, shromažďování forenzních lékařských důkazů v případech znásilnění a sexuálních útoků, krátkodobé a dlouhodobé psychologické poradenství, traumatologickou péči, právní poradenství, advokátní a terénní služby, tísňové telefonní linky, které oběti nasměrují ke správnému typu služby, a specifické služby pro děti jako oběti nebo svědky. Článek 23 – Azylové domy 133. Tento článek vyžaduje, aby smluvní strany zajistily zřízení vhodných a snadno dostupných azylových domů v dostatečném počtu, což je důležitý prostředek pro splnění povinnosti poskytnout ochranu a podporu. Účelem azylových domů je zajistit okamžitý, nejlépe nepřetržitý přístup k bezpečnému ubytování pro oběti, zejména ženy a děti, pokud již nejsou doma v bezpečí. Samotné dočasné ubytování nebo obecné útulky, jako jsou ty pro bezdomovce, nejsou dostačující a neposkytnou potřebnou podporu nebo posílení. Oběti se potýkají s četnými, vzájemně se prolínajícími problémy souvisejícími s jejich zdravím, bezpečností, finanční situací a pohodou jejich dětí. Specializované azylové domy pro ženy jsou k řešení těchto problémů nejlépe vybaveny, protože jejich funkce přesahují poskytování bezpečného místa k pobytu. Poskytují ženám a jejich dětem podporu, umožňují jim vyrovnat se s traumatickými zážitky, opustit násilné vztahy, znovu získat sebeúctu a položit základy pro nezávislý život podle vlastní volby. Kromě toho hrají azylové domy pro ženy ústřední roli při vytváření sítí, spolupráci mezi různými agenturami a zvyšování povědomí v příslušných komunitách. 134. Pro splnění hlavního úkolu, kterým je zajištění bezpečí a ochrany žen a dětí, je nezbytné, aby všechny azylové domy uplatňovaly soubor norem. Za tímto účelem by měla být posouzena bezpečnostní situace každé oběti a na základě tohoto posouzení by měl být vypracován individuální bezpečnostní plán. Další klíčovou otázkou pro azylové domy je technické zabezpečení budovy, neboť násilné útoky pachatelů ohrožují nejen ženy a jejich děti, ale také personál a další osoby v okolí. Kromě toho je v otázkách bezpečnosti nezbytná účinná spolupráce s policií. 135. Toto ustanovení vyžaduje, aby byly zřízeny azylové domy v dostatečném počtu, aby bylo zajištěno vhodné dočasné ubytování pro všechny oběti. Každý typ násilí vyžaduje jiný druh podpory a ochrany a personál musí být vyškolen, aby je mohl poskytovat. Výraz "dostatečný počet" má zajistit, aby byly uspokojeny potřeby všech obětí, a to jak z hlediska míst v azylových domech, tak z hlediska specializované podpory. Závěrečná zpráva o činnosti pracovní skupiny Rady Evropy pro boj proti násilí na ženách, včetně domácího násilí (EG-TFV (2008)6) doporučuje bezpečné ubytování ve specializovaných útulcích pro ženy, které by byly k dispozici v každém regionu, s jedním místem pro rodinu na 10 000 obyvatel. Počet míst v azylových domech by však měl záviset na skutečné potřebě. V případě azylových domů zaměřených na jiné formy násilí bude počet nabízených míst opět záviset na skutečné potřebě. Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 24 Článek 24 – Tísňové telefonní linky 136. Tísňové telefonní linky jsou jedním z nejdůležitějších způsobů, jak umožnit obětem najít pomoc a podporu. Linka pomoci s široce inzerovaným veřejným číslem, která poskytuje podporu a krizové poradenství a odkazuje na osobní služby, jako jsou azylové domy, poradenská centra nebo policie, tvoří základ každé podpůrné a poradenské služby v souvislosti se všemi formami násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva. Tento článek proto obsahuje povinnost zřídit celostátní tísňové telefonní linky, které jsou k dispozici nepřetržitě a jsou bezplatné. Mnoho obětí se ocitá bez dokladů a prostředků a bylo by pro ně obtížné koupit si telefonní kartu nebo najít potřebné drobné na zaplacení telefonního hovoru. Nutnost zaplatit i velmi malou částku může pro mnohé osoby hledající pomoc představovat zátěž, a proto je nutné nabídnout volání na linku pomoci zdarma. V mnoha telefonních systémech lze navíc hovory, které nejsou bezplatné, vysledovat prostřednictvím telefonního účtu, což pachateli naznačuje, že oběť hledá pomoc, a to oběť případně dále ohrožuje. Závěrečná zpráva o činnosti pracovní skupiny Rady Evropy pro boj proti násilí na ženách, včetně domácího násilí (EG-TFV (2008)6) doporučuje zřídit alespoň jednu bezplatnou národní tísňovou linku, která by pokrývala všechny formy násilí na ženách, fungovala 24 hodin denně 7 dní v týdnu a poskytovala krizovou pomoc ve všech důležitých jazycích. 137. Pro mnoho obětí je obtížné aktivně vyhledat pomoc a práh pro zavolání a sdělení intimních a osobních údajů je vysoký. Je proto důležité, aby volající mohli zůstat v anonymitě, aby jim radily osoby, které jsou vyškoleny v řešení takových situací, a aby linky pomoci poskytovaly informace a podporu důvěrně, pokud si to volající přejí. V některých zemích je stejně důležité poskytovat pomoc v několika jazycích, aby se zmírnila jazyková bariéra, s níž se někteří volající mohou setkat. Článek 25 – Podpora obětem sexuálního násilí 138. Traumatizující povaha sexuálního násilí, včetně znásilnění, vyžaduje obzvláště citlivou reakci vyškoleného a specializovaného personálu. Oběti tohoto typu násilí potřebují okamžitou lékařskou péči a traumatologickou podporu v kombinaci s okamžitým forenzním vyšetřením za účelem shromáždění důkazů potřebných pro trestní stíhání. Kromě toho je často velmi potřebné psychologické poradenství a terapie – často týdny a měsíce po události. 139. Článek 25 proto klade zvláštní důraz na poskytování tohoto typu specializované podpory tím, že smluvním stranám ukládá povinnost zajistit zřízení dostupných krizových center pro případ znásilnění nebo sexuálního násilí v dostatečném počtu. Je důležité poznamenat, že smluvním stranám je stanovena alternativa, nikoli povinnost zřídit oba typy center. 140. Krizová centra pro znásilnění mohou mít mnoho různých podob. Obvykle tato centra nabízejí dlouhodobou pomoc, která se soustředí na poradenství a terapii tím, že nabízejí osobní poradenství, podpůrné skupiny a kontakt s dalšími službami. Podporují také oběti během soudního řízení tím, že poskytují ženské advokátní služby a další praktickou pomoc. 141. Naproti tomu centra pro sexuální násilí se mohou specializovat na okamžitou lékařskou péči, kvalitní forenzní praxi a krizovou intervenci. Mohou být například zřízena v nemocničním prostředí a reagovat na nedávné sexuální napadení tím, že provedou lékařské vyšetření a odkáží oběť na specializované komunitní organizace, které jí poskytnou další služby. Mohou se také soustředit na okamžité a adekvátní předání oběti do příslušných specializovaných organizací, aby byla poskytnuta nezbytná péče podle článku 25. Výzkum ukázal, že je dobrým postupem provádět forenzní vyšetření bez ohledu na to, zda bude věc nahlášena policii, a nabídnout možnost nechat si odebrat a uložit vzorky, aby bylo možné později rozhodnout, zda znásilnění nahlásit, či nikoli. 142. Požadavek zajistit zřízení takových středisek ukládá smluvním stranám Úmluvy povinnost zajistit, aby se tak stalo v dostatečném počtu, ale také zajistit jejich snadnou dostupnost a aby jejich služby byly poskytovány vhodným způsobem. Závěrečná zpráva o činnosti pracovní skupiny Rady Evropy pro boj proti násilí na ženách, včetně domácího násilí Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 25 (EG-TFV (2008)6) doporučuje, aby na každých 200 000 obyvatel připadalo jedno takové centrum a aby jejich geografické rozložení umožňovalo jejich dostupnost pro oběti ve venkovských oblastech stejně jako ve městech. Výraz "vhodné" má zajistit, aby nabízené služby odpovídaly potřebám obětí. Článek 26 – Ochrana a podpora dětských svědků 143. Vystavení fyzickému, sexuálnímu nebo psychickému násilí a zneužívání mezi rodiči nebo jinými členy rodiny má na děti závažný dopad. Vyvolává strach, způsobuje trauma a nepříznivě ovlivňuje jejich vývoj. 144. Z tohoto důvodu článek 26 stanoví povinnost zajistit, aby při poskytování služeb a pomoci obětem s dětmi, které byly svědky násilí, byla zohledněna práva a potřeby těchto dětí. Pojem "dětští svědci" se vztahuje nejen na děti, které jsou přítomny násilí a jsou jeho aktivními svědky, ale i na ty, které jsou vystaveny křiku a dalším zvukům násilí, pokud se skrývají v jeho blízkosti, nebo které jsou vystaveny dlouhodobým následkům takového násilí. Je důležité uznat a řešit viktimizaci dětí jako svědků všech forem násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva, a jejich právo na podporu. Odstavec 2 proto vyzývá k věkově a vývojově přiměřeným nejlepším psychosociálním intervencím založeným na důkazech, které jsou specificky přizpůsobeny dětem, aby se v případě potřeby vyrovnaly se svými traumatickými zážitky. Veškeré nabízené služby musí náležitě zohledňovat nejlepší zájem dítěte. Článek 27 – Oznámení 145. Požadavkem na podporu oznamování ze strany každé osoby, která je svědkem násilného činu spadajícího do oblasti působnosti této Úmluvy nebo má důvodné podezření na jeho spáchání, chtěli autoři zdůraznit důležitou roli, kterou mohou jednotlivci – přátelé, sousedé, rodinní příslušníci, kolegové, učitelé nebo jiní členové komunity – sehrát při prolomení mlčení, které se kolem násilí často uzavírá. Je odpovědností každé smluvní strany, aby určila příslušné orgány, kterým lze taková podezření oznámit. Mohou to být orgány činné v trestním řízení, orgány ochrany dětí nebo jiné příslušné sociální služby. Pojem "důvodné podezření" se vztahuje na upřímné přesvědčení oznámené v dobré víře. Článek 28 – Oznámení odborníků 146. Podle tohoto článku musí smluvní strany Úmluvy zajistit, aby odborníci, kteří jsou obvykle vázáni pravidly profesního tajemství (jako například lékaři a psychiatři), měli možnost podat zprávu příslušným organizacím nebo orgánům, pokud mají důvodné podezření, že byl spáchán závažný násilný čin spadající do oblasti působnosti této Úmluvy a že lze očekávat další závažné násilné činy. Jedná se o kumulativní požadavky na oznámení, které se vztahují například na typické případy domácího násilí, kdy oběť již byla vystavena závažným násilným činům a je pravděpodobné, že dojde k dalšímu násilí. 147. Je důležité poznamenat, že toto ustanovení neukládá těmto odborníkům povinnost oznámení. Pouze dává těmto osobám možnost tak učinit bez rizika porušení důvěry. Zatímco pravidla důvěrnosti mohou být uložena právními předpisy, otázky důvěrnosti a jejího porušení mohou být rovněž upraveny etickými kodexy nebo profesními standardy pro různé profesní skupiny. Cílem tohoto ustanovení je zajistit, aby ani jeden z typů pravidel důvěrnosti nestál v cestě oznamování závažných násilných činů. Cílem tohoto ustanovení je spíše ochrana života a zdraví obětí než zahájení trestního vyšetřování. Je proto důležité umožnit těm odborníkům, kteří si po pečlivém posouzení přejí chránit oběti násilí, podat oznámení. 148. Výraz "za vhodných podmínek" znamená, že strany mohou určit situace nebo případy, na které se toto ustanovení vztahuje. Strany mohou například podmínit povinnost obsaženou v článku 28 předchozím souhlasem oběti, s výjimkou některých specifických případů, jako je případ, kdy je oběť nezletilá nebo není schopna se sama chránit z důvodu fyzického nebo duševního postižení. Kromě toho je každá strana odpovědná za určení kategorií odborníků, na které se toto ustanovení vztahuje. Pojem "někteří odborníci" má zahrnovat jakýkoli počet Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 26 odborníků, jejichž funkce zahrnují kontakt se ženami, muži a dětmi, kteří mohou být oběťmi některé z forem násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva. Kromě toho tímto článkem nejsou v souladu s článkem 6 EÚLP dotčena práva osob obviněných z činů, na něž se vztahuje tato Úmluva, ať už v občanskoprávním nebo trestním řízení. Kapitola V – Hmotné právo 149. Stejně jako v ostatních úmluvách Rady Evropy o boji proti specifickým formám násilí, zneužívání nebo špatného zacházení jsou podstatnou součástí těchto nástrojů hmotněprávní ustanovení. Z průzkumu aktuálně platných vnitrostátních právních předpisů týkajících se násilí na ženách a domácího násilí je zřejmé, že stále přetrvává mnoho nedostatků. Proto je nutné posílit právní ochranu a odškodnění a při zavádění změn do legislativních systémů všech členských států zohlednit stávající osvědčené postupy, aby bylo možné těmto formám násilí účinně předcházet a bojovat proti nim. Autoři návrhu prozkoumali vhodná trestněprávní, občanskoprávní a správněprávní opatření, která je třeba zavést, aby bylo zajištěno, že Úmluva pokryje různé situace spojené s dotyčnými násilnými činy. V důsledku toho tato kapitola obsahuje řadu preventivních, ochranných a kompenzačních opatření pro oběti a zavádí trestní opatření proti pachatelům těch forem násilí, které vyžadují trestněprávní reakci. 150. Tato kapitola stanoví povinnost zajistit různé občanskoprávní prostředky nápravy, které umožní obětem domáhat se spravedlnosti a odškodnění - především vůči pachateli, ale také ve vztahu ke státním orgánům, pokud selhaly ve své povinnosti pečlivě přijmout preventivní a ochranná opatření. 151. Kapitola V rovněž stanoví řadu trestných činů. Tento typ harmonizace vnitrostátního práva usnadňuje postup proti trestné činnosti na vnitrostátní i mezinárodní úrovni, a to z několika důvodů. Vnitrostátní opatření pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí často nejsou prováděna systematicky nebo zůstávají neúplná kvůli mezerám v právních předpisech. 152. Hlavním cílem trestněprávních opatření je vést smluvní strany k zavádění účinných strategií pro potlačení násilí na ženách a domácího násilí, které jsou bohužel v Evropě i mimo ni stále rozšířenými trestnými činy. 153. Autoři návrhu se shodli na tom, že všechna trestněprávní ustanovení Úmluvy by měla být v zásadě prezentována genderově neutrálním způsobem; pohlaví oběti nebo pachatele by tedy v zásadě nemělo být znakem skutkové podstaty trestného činu. To by však nemělo stranám bránit v zavádění ustanovení týkajících se pohlaví. 154. Autoři návrhu rozhodli, že by se tato Úmluva neměla vztahovat na stejná jednání, která jsou již řešena v jiných úmluvách Rady Evropy, zejména v Úmluvě o opatřeních proti obchodování s lidmi (CETS č. 197) a Úmluvě o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním a sexuálním zneužíváním (CETS č. 201). 155. Povinnosti obsažené v článcích 33 až 39 vyžadují, aby strany Úmluvy zajistily, že určité úmyslné jednání bude trestné. Autoři návrhu se shodli na tomto znění, které strany zavazuje k trestnosti daného jednání. Úmluva však nezavazuje smluvní strany k tomu, aby nutně zavedly konkrétní ustanovení kriminalizující jednání popsané v Úmluvě. S ohledem na článek 40 (sexuální obtěžování) a s přihlédnutím ke zvláštní povaze tohoto jednání se autoři návrhu domnívali, že by mohlo být předmětem nápravy buď v rámci trestněprávních sankcí, nebo jiných právních sankcí. Konečně trestné činy stanovené v této kapitole představují minimální konsensus, který nevylučuje jejich doplnění nebo stanovení vyšších standardů ve vnitrostátním právu. 156. V souladu s obecnými zásadami trestního práva může právně platný souhlas zrušit trestní odpovědnost. Kromě toho by jiné právně ospravedlnitelné činy, například činy spáchané v sebeobraně, při obraně majetku nebo při nezbytných lékařských zákrocích, nezakládaly trestní postih podle této Úmluvy. Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 27 Článek 29 – Občanskoprávní žaloby a opravné prostředky 157. Cílem odstavce 1 tohoto ustanovení je zajistit, aby se oběti kterékoli z forem násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva, mohly obrátit na vnitrostátní právní systém s žádostí o přiměřený občanskoprávní opravný prostředek proti pachateli. To na jedné straně zahrnuje občanskoprávní opravné prostředky, které umožňují občanskoprávnímu soudu nařídit osobě, aby přestala s určitým jednáním, aby se v budoucnu zdržela určitého jednání nebo aby přiměla osobu k určitému jednání (soudní příkazy). Občanskoprávní opravný prostředek tohoto typu lze použít například k tomu, aby dívky a chlapci, kteří čelí vyhlídce, že budou proti své vůli provdány/oženěni, dostali svůj cestovní pas nebo jiné důležité dokumenty od kohokoli, kdo jim je proti jejich vůli zadržuje (rodiče, opatrovníci nebo jiní rodinní příslušníci). Tyto příkazy pomáhají zajistit ochranu před násilnými činy. 158. Na druhé straně a v závislosti na vnitrostátním právním řádu strany mohou občanskoprávní opravné prostředky nabízené podle tohoto ustanovení zahrnovat také soudní příkazy, které se konkrétněji zabývají násilnými činy spadajícími do oblasti působnosti této Úmluvy, jako jsou zákaz vstupu, zákaz přiblížení a zákaz obtěžování, jak je uvedeno v článku 53. Tyto příkazy jsou zvláště důležité v případech domácího násilí a doplňují okamžitou a často krátkodobou ochranu, kterou poskytují příkazy k mimořádné ochraně uvedené v článku 52. 159. Občanské právo by navíc mělo stanovit právní opravné prostředky proti pomluvě a urážce na cti v souvislosti se stalkingem a sexuálním obtěžováním v případě, že se na tyto činy nevztahují trestněprávní předpisy smluvních stran. 160. Všechny občanskoprávní příkazy jsou vydávány na základě žádosti oběti nebo – v závislosti na právním systému – třetí strany a nemohou být vydány z moci úřední. 161. Zatímco cílem odstavce 1 je poskytnout obětem občanskoprávní opravné prostředky proti pachateli, odstavec 2 zajišťuje, že obětem budou poskytnuty opravné prostředky proti státním orgánům, které nesplnily svou povinnost přijmout nezbytná preventivní nebo ochranná opatření. 162. Znovu se zde připomíná zásada odpovědnosti státních orgánů, které jsou v souladu s článkem 5 této Úmluvy povinny pečlivě předcházet, vyšetřovat a trestat násilné činy spadající do oblasti působnosti této Úmluvy. Nedodržení této povinnosti může vést k právní odpovědnosti a občanské právo musí nabízet prostředky nápravy, které takové selhání řeší. Mezi tyto opravné prostředky patří mimo jiné občanskoprávní žaloba o náhradu škody, která musí být k dispozici v případě nedbalého a hrubě nedbalého jednání. Rozsah občanskoprávní odpovědnosti státních orgánů se nadále řídí vnitřním právem smluvních stran, které mají možnost rozhodnout, jaký druh nedbalostního chování je žalovatelný. 163. Povinnost obsažená v odstavci 2 je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva týkající se nesplnění pozitivního závazku orgánů veřejné moci podle článku 2 EÚLP (právo na život). V rozsudku Osman proti Spojenému království a znovu v rozsudku Opuz proti Spojenému království. Turecku, Soud uvedl, že "v případě tvrzení, že orgány porušily svůj pozitivní závazek chránit právo na život v souvislosti s jejich výše uvedenou povinností předcházet a potlačovat trestné činy proti osobě, musí být uspokojivě prokázáno, že orgány v té době věděly nebo měly vědět o existenci skutečného a bezprostředního ohrožení života identifikovaného jednotlivce nebo jednotlivců v důsledku trestné činnosti třetí osoby a že v rámci svých pravomocí nepřijaly opatření, od nichž by se, posuzováno rozumně, dalo očekávat, že tomuto ohrožení zabrání." Soudní dvůr výslovně uvedl, že odpovědnost za takové selhání není omezena na hrubou nedbalost nebo úmyslné zanedbání povinnosti chránit život. 164. V případě smrti oběti jsou dostupné opravné prostředky přístupné jejím nebo jeho potomkům. Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 28 Článek 30 – Kompenzace 165. Tento článek stanoví právo na náhradu škody utrpěné v důsledku některého z trestných činů stanovených touto Úmluvou. Odstavec 1 stanoví zásadu, že je to především pachatel, kdo je odpovědný za škodu a její náhradu. 166. Odškodnění lze rovněž požadovat od pojišťoven nebo ze státem financovaných systémů zdravotního a sociálního zabezpečení. Odstavec 2 stanoví subsidiární povinnost státu k náhradě škody. Podmínky týkající se žádosti o odškodnění mohou být stanoveny vnitřním právem, například požadavek, aby oběť v první řadě požadovala odškodnění po pachateli. Autoři návrhu zdůraznili, že odškodnění od státu by mělo být přiznáno v situacích, kdy oběť utrpěla vážnou újmu na zdraví nebo vážné poškození zdraví. Je třeba poznamenat, že pojem "ublížení na zdraví" zahrnuje zranění, která způsobila smrt oběti, a že "poškození zdraví" zahrnuje vážnou psychickou újmu způsobenou akty psychického násilí, jak je uvedeno v článku 33. Ačkoli je rozsah státního odškodnění omezen na "vážnou" újmu na zdraví a poškození zdraví, nebrání to smluvním stranám v tom, aby stanovily velkorysejší úpravy odškodnění nebo aby stanovily vyšší a/nebo nižší limity pro některou nebo všechny složky odškodnění, které má stát vyplácet. Tímto ustanovením nejsou zejména dotčeny závazky stran Evropské úmluvy o odškodnění obětí násilných trestných činů (ETS č. 116). 167. Subsidiární povinnost státu odškodnit nevylučuje, aby strany požadovaly regresní náhradu přiznanou od pachatele, pokud je věnována náležitá pozornost bezpečnosti oběti. Odkaz na "bezpečnost oběti" vyžaduje, aby strany zajistily, že veškerá opatření přijatá za účelem uplatnění regresní náhrady škody od pachatele náležitě zohlední důsledky těchto opatření pro bezpečnost oběti. To se týká zejména situací, kdy se pachatel může chtít oběti pomstít za to, že musel zaplatit odškodnění státu. 168. Toto ustanovení nevylučuje prozatímní příspěvek státu na odškodnění oběti. Oběť, která naléhavě potřebuje pomoc, nemusí být schopna čekat na výsledek často komplikovaného řízení. V takových případech mohou strany stanovit, že stát nebo příslušný orgán může vstoupit do práv odškodněné osoby ve výši vyplaceného odškodnění, nebo pokud později odškodněná osoba získá odškodnění z jiného zdroje, může přiznanou částku zcela nebo částečně získat zpět. 169. V případě, že je oběti vyplaceno odškodnění státem, protože pachatel není ochoten nebo schopen tak učinit, ačkoli mu to nařídil soud, má stát regresní nárok vůči pachateli. 170. K zajištění odškodnění ze strany státu mohou smluvní strany zřídit státní systémy odškodnění, jak je uvedeno v článcích 5 a 6 Evropské úmluvy o odškodnění obětí násilných trestných činů. 171. Je třeba poznamenat, že k odstavci 2 tohoto článku lze uplatnit výhrady podle čl. 78 odst. 2 této Úmluvy. Touto možností výhrad nejsou dotčeny závazky stran podle jiných mezinárodních nástrojů v této oblasti, jako je výše uvedená Evropská úmluva o odškodnění obětí násilných trestných činů. 172. Vzhledem k tomu, že mnoho obětí forem násilí, na něž se vztahuje tato Úmluva, nemusí mít státní příslušnost smluvní strany, na jejímž území byl trestný čin spáchán, mělo by se subsidiární odškodnění státu vztahovat na státní příslušníky i cizí státní příslušníky. 173. Cílem odstavce 3 je zajistit, aby odškodnění bylo poskytnuto v přiměřené lhůtě, což znamená v přiměřeném časovém rozmezí. 174. Je důležité poznamenat, že odškodnění může být přiznáno nejen podle občanského nebo správního práva, ale také podle trestního práva jako součást trestněprávní sankce. Důvodová zpráva – CETS 210 – Násilí na ženách a domácí násilí __________________________________________________________________________________ 29 Článek 31 – Opatrovnictví, práva na návštěvy a bezpečí 175. Cílem tohoto ustanovení je zajistit, aby soudní orgány nevydávaly příkazy ke styku, aniž by zohlednily případy násilí spadající do oblasti působnosti této Úmluvy. Týká se soudních příkazů upravujících styk dětí s jejich rodiči a jinými osobami, které mají rodinné vazby na děti. Při rozhodování o péči o dítě a rozsahu práva na návštěvu nebo styku musí být kromě jiných faktorů zohledněny případy …
