Při návštěvě luteránského shromáždění v Římě řekl papež František luteránce, která se ho ptala, zda existuje cesta, jak dosáhnout společného svatého přijímání s jejím katolickým manželem, aby „postoupila dál“ podle svého osobního svědomí.
I když nejde o učení magisteria, Františkova slova nicméně podle všeho svědčí o tom, že nesdílí tradiční nauku Církve, která intercommunio zapovídá. Jeho poznámka je jedním z jeho nejotevřenějších veřejných vyjádření podporujících liberálnější postoj k otázce, kdo může v katolické církvi přistupovat ke svatému přijímání.
Na základě papežových výroků by se dalo očekávat, že František v posynodální apoštolské exhortaci zvrátí církevní zákaz, aby rozvedení a znovusezdaní, kteří žijí v cizoložství, přistupovali ke svatému přijímání. Protože chicagský arcibiskup Blase Cupich, papežem osobně jmenovaný na synodu o rodině a všemožně vychvalovaný, navíc navrhnul otevřenost k homosexuálním párům, které by podle něho mohly rovněž přistupovat ke svatému přijímání, lze spekulovat i o papežově postoji v této věci.
„Není pro mě snadné odpovědět na otázku o sdílení večeře Páně, především před teologem, jako je kardinál Kasper – mám trému!“ začal papež svou odpověď luteránce a vyvolal tím smích a potlesk. Kardinál Kasper, který je odpovědný za původní návrh, aby rozvedení a znovusezdaní mohli přistupovat ke svatému přijímání, papeže při návštěvě v luteránském kostele doprovázel.
„Sdílet hostinu Páně: je to cíl cesty, nebo je to viaticum [etym. „pokrm na cestu”] na společnou cestu? Ponechávám tuto otázku teologům a těm, kdo tomu rozumí. Je pravda, že v jistém smyslu ‚sdílení‘ znamená, že mezi námi nejsou rozdíly, že máme stejnou nauku – zdůrazňuji to slovo, obtížně pochopitelné slovo. Ale ptám se sám sebe: což nemáme tentýž křest? Máme-li stejný křest, neměli bychom jít spolu? A vy jste svědkem podobně hluboké cesty, cesty manželství, které je samo o sobě cestou rodiny, lidské lásky a společné víry, ne? Máme tentýž křest… Existují otázky, na které si musí odpovědět každý sám, je-li upřímný sám k sobě a k té troše teologického poznání, které má. Posuďte sama. Toto je moje tělo. Toto je moje krev. To čiňte na mou památku – toto je viaticum, které nám pomáhá jít dál.“
V závěru svého vyjádření papež řekl:
„Je to problém, na který si každý musí odpovědět, ale jistý můj přítel, pastor, mi jednou řekl: ‚My věříme, že tam je přítomen Pán, on je přítomen. Vy všichni věříte v jeho přítomnost. V čem je tedy rozdíl?‘ – Ano, existují vysvětlení, interpretace. Život je větší než vysvětlování a výklady. Vždycky se vracejte ke svému křtu. ‚Jedna víra, jeden křest, jeden Pán.‘ To nás učí Pavel, tak z toho vyvoďte důsledky. Já bych se nikdy neodvážil to dovolit, to není v mé kompetenci. Jeden křest, jeden Pán, jedna víra. Mluvte s Pánem a potom postupte dál. Víc se neodvažuji říct.“
Edward Pentin na stránkách National Catholic Register uvádí: „Rubikon byl překročen,“ uvedl zdroj blízký Vatikánu. „Papež to řekl okouzlujícím způsobem, ale ve skutečnosti jde o výsměch nauce. Máme sedm svátostí, ne jednu.“
I když někteří berou tyto výroky jako „pastorační“, známý kněz, blogger a bývalý anglikán P. Dwight Longenecker je právě z tohoto důvodu považuje za pochybné. „Od Svatého otce je hezké, že je laskavý a vstřícný k luteránské manželce katolíka, ale otázka má i druhou stranu,“ napsal na svém blogu. „Je velice pastorační k protestantům, ale jak je pastorační k těm z nás, kteří konvertují ke katolické víře?“
„Někteří z nás se kvůli obrácení ke katolicismu vzdali prakticky všeho,“ dodal. „Vzdali jsme se kariéry, domova, rodiny i budoucnosti a vstoupili do katolické církve jako obyčejní žadatelé. Jednotě Církve jsme přinesli velké oběti. Když se katolický kněz může přetrhnout, aby všemožně vyhověl protestantům, a naznačuje, že je v pořádku, aby přistupovali ke katolickému svatému přijímání, jak ‚pastorační‘ to je vůči mužům, ženám a rodinám, kteří obětovali tolik právě proto, že věří, že mezi luteránem a katolíkem je rozdíl a že kvůli plnému společenství s Církví stojí za to vzdát se všeho?“
Rocco Palmo, autor známého blogu o Církvi Whispers in the Loggia, spekuluje, že papež musel být na odpověď připraven předem. „Papež Bergoglio už v dřívějších případech použil otázky a odpovědi jako svůj oblíbený formát u řady podobných skupin a obvykle dokáže předem odhadnout, jaké otázky mu budou položeny – a vzhledem k situaci je v zásadě nemožné, že by František nečekal, že toto téma vyvstane.“
Vzápětí po prohlášení papeže Františka, v němž podle všeho naznačoval otevřenost k umožnění svatého přijímání nekatolickým křesťanům, řekl prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinál Robert Sarah, že pro přistupování ke svatému přijímání existují jisté podmínky, a nejsou-li splněny a tato situace je veřejně známa, nemá ten, kdo svátost uděluje, „právo [takovému člověku] svaté přijímání podat“.
Kardinál Sarah na adresu kněží dodal: „Pokud tak učiní, bude jejich hřích před Pánem ještě vážnější. Bude to nepochybně předem uvážené spolupachatelství na znesvěcení nejsvětějšího těla a krve Páně.“
