Kdo je v pekle, a kdo v nebi?

V pekle jsou ti, které tam odsoudila boží spravedlnost. V nebi jsou ti, které tam pozvedlo boží milosrdenství.

Ve skutečnosti jediný člověk, o kterém můžeme s jistotou říci, že je v pekle, je Jidáš, o kterém to poznamenává Písmo svaté. Samozřejmě v průběhu dvou tisíciletí se dostalo křesťanům od Boha poznání, týkající se konkrétních lidí, zda byli spaseni, či nikoliv. Nejsme, ale nijak zavázáni tyto informace přijímat a věřit jim. Tohle je ve svobodě každého. Vlastně vůbec není důležité pro naši spásu – znát kdo je a kdo není v pekle.

Jenom konkrétní příklad, který jsem mimochodem četl na Glorii. Jedna žena se ptala arského faráře na svého muže, který spáchal sebevraždu, myslím, že skokem, jestli je spasen. Farář arský se v duchu pomodlil a uklidnil ji, že její manžel byl zachráněn, protože, těsně před tím, než zemřel, vzbudil lítost a touhu po spáse.

Jiná zjevení zase dosvědčovala, že v pekle je Budha nebo také Luther. Někdo viděl pekle i různé papeže. Je to samozřejmě varování pro nás všechny. Většina z nás si například myslí, že je tam určitě Hitler a jemu podobní. Je to ale vždy věc názoru nebo víry. S jistotou to budeme vědět až na věčnosti. Kdyby Bůh naznal, že je to pro naši spásu důležité, vědět, kdo jak skončil, jistě by našel způsob, jak nám to bezpečně sdělovat. Já myslím bratři a sestry, že je nám po tom s prominutím prd.

Je Jan Pavel II. V pekle nebo v nebi?
Nedávno se objevila svědectví, že se Jan Pavel II. zjevil nějaké řeholnici, které mimo jiné sdělil, že je v nebi, kam se dostal po nějakém očišťování kvůli chybám, kterých se dopustil. Když jsem to četl, připadalo mi to celkem smysluplné, ale stoprocentní jistotu mít nikdy nemohu. A vůbec mi to nevadí.
Pokud si někdo myslí, že Jan Pavel II. Je v pekle, neberme mu to. A že to všude vkládá? Možná je psychicky nemocný, věnujme mu modlitbu.
O těchto věcech soudu, kdo projde a kdo ne, rozhoduje pouze Bůh, a ten neposuzuje jako člověk. Zná všechny souvislosti, i ty, o kterých nemáme ani potuchy a dívá se do srdce.

Křičet na všechny strany, že je někdo v pekle je samozřejmě zvláštní a celkem i nekřesťanské. Svědčí to o nedostatku pokory, kdy si někdo nechce přiznat, že my lidé nedokážeme posuzovat jako Bůh. Dále zapomíná na Pánovo: „nesuďte a nebudete souzeni“ a já bych z toho odvodil: neodsuzujte a nebudete odsouzeni. A do třetice, pokud se křesťan opravdově přiblíží ke Kristu, začne s ním sdílet Jeho žízeň po duších a velkou stavující lásku ke každému člověku bez výjimky. Pro toho, kdo má v srdci lásku je představa lidí v pekle velice bolestivá. Nikomu peklo nepřeje, a ne tak, že si představy o tom, že je někdo zatracený ještě užívá a huláká to na všechny strany. Takový člověk je buď zvrácený anebo nemocný.

Přejme všem, aby dosáhli spásy, a pokud se to mnohým z našich současníků nepodaří, mějme na paměti, že je to i naše vina, protože nežijeme své životy v oběti za ostatní, jak to činili ti, které si připomínáme jako vzory.