Ukázka z knihy Františka Janovského - Marek z Aviana - patron a štít Evropy před islamizací
Odpoledne 9. září došlo křesťanské vojsko úpatí pohoří, rozděleno jsouc ve tři šiky, v nichž pak mělo s temena Lysé Hory vrhnouti se na nepřítele. První šik byl hodinu cesty dlouhý, druhý byl kratší, třetí nejkratší. Ráno 10. září nastal pochod na výšiny Vídeňského Lesa. Že jim nepřítel nedělal překážek, brala se knížata společně na levém křídle, kdež jim vévoda Karel Lotrinský s jedné hory ukazoval v záři sluneční se stkvějící Klosterneuburk.
Když slunce zapadalo, vrátili se každý ke svému oddělení. Jan Sobieski a syn jeho princ Jakub nemohli však už ke svým doraziti; s oběma princi hannoveránskými nocovali pod dubem, nedaleko pěších vojů bavorských. S hradeb vídeňských duněly i v noci rány dělové, jež se zdály princi Jakubovi smutným nářkem statečné posádky vídeňské, přicházejících prositi za brzkou pomoc.
10 V noci spatřil Karel Lotrinský, že Turci zaujali na Lysé Hoře dvě předůležitá místa, kapli sv. Leopolda a spálený klášter kamaldulenský, odkudž mohli veliké překážky dělati spojenému vojsku, až by tam stoupala. Tamější posádka turecká byla však nepatrna a neměla děl. I poručil vévoda oněch dvou míst napřed dobyti. A dobyli jich.
Ráno 11. září postupovala dále všecka tři oddělení vojska křesťanského. Strhl se děsný vichr a hrozná bouře, že se měli jezdci na koních co držeti. Než nestalo se žádné neštěstí, a brzy odpoledne stálo vojsko naše na temeni Hory Lysé, odkud vidělo ubohé město Vídeň a nesmírné ležení turecké.
Velkovezír Kara Mustafa myslil si, že lehounko porazí tyto voje křesťanské, až budou s Lysé Hory sestupovati, a pak že se mu Vídeň bez boje vzdá na milost i nemilost; téhož odpoledne 11. září poslal na úpatí pohoří 12 000 jízdy a janičárů, aby tam hájili východů. Jako král Jan Sobieski, tak psal s Lysé Hory i P. Marco d‘Aviano; psal císaři, odpovídaje mu zároveň na list 8. září z Lince poslaný, jejž teprve zde byl obdržel:
„S hory u Vídně, 11. září 1683. Pochválen buď Bůh i Maria! Nedomáhal jsem se nikterak, aby Vaše Císařské Veličenstvo propůjčilo králi polskému titulu „majestas“, ježto se toho neujímali ani Vaši splnomocněnci, a bál jsem se, abych snad mluvě o té věci nevzbudil zde nevole, kdyžtě máme nyní vesměs vzorný pořádek a shodu jednomyslnou. Kdyby bylo Vaše Veličenstvo sem za vojskem přišlo, neupravivši napřed této záležitosti, byla by z toho povstala snad nějaká neshoda. Nyní však může Vaše C. V. býti bezpečno, že jsou – Bohu chvála – všecka knížata a vojevůdcové svorni a jedné mysli. Nejjasnější vévoda Lotrinský nespí, nejí, stále pracuje, všude dohlíží, vede si jako nejlepší generál.
Vojsko – Bohu díky – šťastně tři dni postupovalo; vidíme v tom řízení Boží, že nám po takovémto počinku bude dopřáno šťastného konce. Jsme nyní nanejvýš hodinu od Vídně. Naše děla oznámila už městu náš příchod. Vídeň hájí se statečně, a už nám odpověděli, že vědí, že jsme přišli. List Vašeho C. Veličenstva dostal jsem teprve dnes, a odpovídám hned zde na temeni hory, odkudž zároveň žehnám postupujícím vojům. Náš milý Pán Bůh řídí vždy vše nejlépe, zajisté i tentokráte. Daroval-li nám princeznu, doufáme, že daruje i prince. Jemu budiž dík ze všeho! Máme znamenité vojsko, jak pěchotu, tak jízdu; čítám všech na 70 000. Rači Vaše C. V. rozhodnouti a mne poslati, kde mohu pomoci; zároveň však račte jak obyčejně v Boha důvěřovati. Dá-li Bůh, počne zítra útok na nepřítele. Pustili bychom se do něho už dnes, avšak jest nám počkati na dělostřelce; mají obtížnou cestu přes hory. Vašemu C. Veličenstvu i Veličenstvu císařovnině projevuji svou úctu a přeji upřímně všeho dobra.
Trvám Vašemu Císařskému Veličenstvu nejponíženější, nejoddanější, nejposlušnější a věrný sluha Fra Marco d‘Aviano, kapucín kněz a bídný hříšník.“
Podrobnosti o knize.