Tak tomuto se zasmála celá rodina.
Nesmyslnost reinkarnace - asi to bude oříšek, nicméně:

- vyznavači reinkarnace tvrdí, že člověk (jeho duše či duch) se postupně očišťuje v jednotlivých životech, až dosáhne dokonalosti - nirvány, kdy zaniká jeho identita - alespoň takto chápu toto pojetí, současně ale přiznávám, že o tom moc nevím. Smyslem existence má tedy být dosažení mravní dokonalosti - budeš to zkoušet tak dlouho, až se ti to podaří, což na první pohled vypadá optimističtěji, než křesťanské "jednou a dost."

- První absurditou (jak také píše Tulák) mi připadá to, že člověk nic neví o "svých předchozích životech" - pokud by tomu tak bylo, chybí zde poučení z chyb v minulosti. Je to jako pokus, kdy osoba házela šipky na terč, ale v okamžiku hodu zhaslo světlo, a tak nevěděla, kam hodila. Protože chyběla "zpětná vazba", výsledky se spíš zhoršovaly.

- Druhou absurditou je myšlenka, že pokud člověk v jednom životě selže, může se za trest reinkarnovat do zvířete, rostliny i neživé věci. Má-li být smyslem reinkarnací cesta duše k dokonalosti, může k tomu použít pouze takové tělo, které ji umožní poznání a možnost morální volby - a to je pouze tělo lidské.

- Další otázkou, kterou je třeba odpovědět, je, zda, nebo v souvislosti s čím vzniká duše (duch ) člověka, protože po smrti existuje nezávisle na těle člověka (v tom se s nimi asi shodujeme). Zvažme tyto možnosti:

1. Duše nevznikají - jejich počet je tedy buď stálý, nebo klesající, jak se té které duši podaří dosáhnout nirvány
2. Duše může vzniknout nová, pokud vznikne nový život, a není k dispozici žádná duše, která se potřebuje reinkarnovat
3. Při zrození nového života vždy vzniká nová duše - tato možnost je s reinkarnací neslučitelná (byť je zřejmě správná), proto o ní uvažovat
nebudeme.

ad. 1) Duše nevznikají - musí tedy existovat jakýsi "zásobník" duší, ze kterého duše přicházejí na svět. Jejich počet je buď nekonečný, nebo velice velký, nebo jen o něco větší, než je aktuální počet lidí na zemi.
- Je-li počet duší v "zásobníku" nekonečný, je reinkarnace prakticky vyloučena, v podstatě je to naše "jednou a dost", protože počet lidí žijících na zemi je vždy omezený. Než by na duši, která to na zemi "zvrzala" přišla zase řada, uplyne věčnost. Možná, že nějaká "protekční" duše by mohla dostat ještě dvě, tři šance, ale většina nedosáhne ani na jeden pokus. Velice podobně to vypadá, pokud je počet duší v "zásobníku" velice velký.
- Smysl má tedy uvažovat jen o možnosti, kdy počet duší "v zásobníku" o něco převyšuje počet lidí žijících na zemi. Vzniká otázka - kdo nebo co určuje výchozí počet? Pokud by byl určen nahodile a byl příliš malý, v určitém časovém okamžiku by počet lidí na zemi dosáhl vrcholu, a dále mohl jen klesat (podle toho, jak jednotlivé duše dosahují nirvány), k čemuž dosud nedošlo. Pokud by počet duší byl příliš vysoký, nemohl by se uplatnit reinkarnační proces pro očišťování jednotlivých lidí.
- Konkrétně dnes - na Zemi žije cca 7 miliard lidí, na počátku dějin by muselo být k dispozici minimálně těchto 7 miliard duší. Před 10 000 lety bylo údajně lidí 5 milionů, tj.1 400x méně, tj. jedna duše by musela čekat 1400 generací (vezmeme-li za mezigenerační dobu 15 - 20 let, čeká 20 - 30 tisíc let),než na ni přijde řada. Před 2000 lety mělo být 250 milionů obyvatel, tj. duše by čekala 28 generací (420 - 560 let), v době po r.1800 n.l., kdy počet lidí dosáhl 1 miliardy, by duše čekala "přijatelných" 100 - 140 roků.
- Protože nauka o reinkarnaci má představovat praktický, ne teoretický systém, tedy systém, který se uplatňuje po celou dobu lidských dějin, není možnost, že duše nevznikají reálná - v podstatě by se reinkarnační proces mohl začít projevovat až posledních cca 200 let.
Proto má v souvislostí s reinkarnací smysl uvažovat pouze o druhé možnosti:

ad.2) Duše vzniká při zrození nového života, ale v případě, že je zde nějaká duše, která potřebuje inkarnaci, nová duše nevznikne, ale stará použije nové tělo. Toto řešení by umožnilo "okamžitou" inkarnaci nedokonalých duší, a ani by neomezovalo početní růst lidstva, který můžeme pozorovat po celou dobu lidských dějin.

V této souvislosti je ale třeba zodpovědět otázku - je toto "buď tak nebo jinak" vůbec možné? Je možné, aby duše jednou vznikla, a jindy nevznikla? Aby nový lidský život vznikl ze dvou odlišných souborů příčin? Na tuto otázku odpovědět nedokážu - ale třeba zná odpověď někdo jiný. (Omlouvám se, že to není stručné, ale zdálo se mi, že tady je místa dost.)