Prezident Zeman napíše Františkovi, aby Dukovi prodloužil arcibiskupování.

Odpor k uprchlíkům byl tak trochu také tématem dopisu, který poslali, který poslala část, myslím sto, českých katolíků do Vatikánu, aby papež neprodlužoval Dominiku Dukovi mandát. Četl jste to?
Samozřejmě, že ano. Mimochodem vidím jistou analogii mezi výzvou, aby kardinál opustil luxusní Arcibiskupský palác, což je v tom dopise, a asi před čtyřmi lety výzvou, abych já opustil Hrad. Ti lidé vůbec nevědí, že na Hradě mám jednu pracovnu, a to je všechno. A v Lánech mám dva pokoje a to je taky všechno. Ale je to takové závistivé. Já těmto lidem, pane Soukupe, říkám pisklouni, protože oni nedokážou nic jiného, než pištět.
Podívejte se, arcibiskup Duka je bývalý politický vězeň. Rád bych věděl, kolik z těch lidí, z těch pisklounů, by mělo odvahu v době těžké státi se politickým vězněm? Téměř nikdo. To jsou zase ti petenti jako Eulálile Čubíková, abych se vrátil na začátek naší debaty. A já Vám něco řeknu, pane Soukupe, já, když jsem si tenhle udavačský dopis přečetl, tak jsem se rozhodl, i když se zásadně do věcí katolické církve nemontuji, že se jako hlava České republiky obrátím na Svatého otce s žádostí, aby prodloužil kardinálu Dukovi jeho mandát. Já ho znám léta, a kéž by katolický klérus měl více tak výrazných osobností jako je kardinál Duka. Ale víte, co je základní problém? Že každá taková výrazná osobnost je obklopena závistivou malostí těch pisklounů.
Tak to je, jak Vy říkáte, šrapnel. Protože to, že se na Svatého otce obrátí prezident České republiky s výzvou nebo s žádostí, aby byl prodloužen mandát kardinálovi, je skutečně neobvyklé. Ale my jsme o takových věcech už hovořili. Každá silná osobnost má odpůrce i příznivce. Dominik Duka je silnou osobností. A stále se opakuje stejný model v posledních letech. Jeho názory na uprchlíky a větší angažování v politice tedy vyvolaly jaksi nesouhlas jeho odpůrců, a opět je obviňován z nedemokratičnosti a nedemokratických metod. To se stává v politice nyní v podstatě pravidlem. Každý, kdo není přesně podle představ takového mediálního nebo politického mainstreamu reprezentantů liberálního směru, je obviňován z nedemokratičnosti. Není už to moc?
Víte, já bych Vás trošku korigoval. Je něco jiného, jestliže osobnosti oponuje jiná osobnost. To se také v dějinách často stávalo. A někdy ty diskuze byly velmi, velmi zajímavé. Namátkou vzpomeňte si na debatu mezi Masarykem a Pekařem, historickou debatu. A něco jiného je, jestliže těmi oponenty, chcete-li neosobnostmi, jsou ti pisklouni. Nějaký pan Bierhanzl, který sice se vydává za katolíka, ale publikuje v protestanském, tedy evangelickém měsíčníku nebo týdeníku, to už ani nevím a není to důležité.
To Vám neporadím.
Prosím?
To Vám neporadím.
A není to důležité. Takže jinými slovy jsou to bezvýznamní lidé, no names. A já si myslím, že to je strašný rozdíl. Jestliže Vás kritizují osobnosti, může to být zajímavé. Kritika neosobností, to je v podstatě jenom otravování pomocí hlupáků, kteří závidí, trpí komplexem méněcennosti a v životě neudělali nikdy nic užitečného.
Já jsem ty otázky vedl k tomu, že mně osobně vadí představa, že pokud někdo nezastává ten mainstreamový názor, tak je okamžitě obviněn z nedemokratičnosti, což většinou prostě pravda není a případ Dominika Duky je typický. Je to statečný člověk, který svoji demokratičnost a statečnost už prokázal.
Dominik Duka má jednu vlastnost, pane Soukupe, jednu vlastnost, která není u katolického kléru zrovna obvyklá. Dominik Duka je vlastenec a nejsem si zcela jist, že u všech vysoce postavených kněží by vlastenectví bylo vlastností, kterou bychom jim přisoudili.
Veřejná doména