Prefekt Kongregace pro nauku víry bez víry?

Když už jsme se dali do odhalování herezí u představitelů Církve, zaujal mě tento článek Michala Semína na stránkách Institutu svatého Josefa:

To, o čem si již nějakou dobu cvrlikali vatikánští vrabci na střeše, bylo dnes definitivně potvrzeno. Benedikt XVI. jmenoval novým prefektem Kongregace pro nauku víry řezenského biskupa Gerharda Ludwiga Müllera. Müller se tak stává i prezidentem komise Ecclesia Dei, Papežské biblické komise a Mezinárodní teologické komise.

Toto jmenování je významné přinejmenším ze dvou hledisek.

Hledisko č. 1
Za strážce pokladu víry byl papežem vybrán teolog, který prokazatelně zastává heretická stanoviska. Ve své knize Katholische Dogmatik. Für Studium und Praxis der Theologie z roku 2003 popírá dogma o nepřetržitém panenství Panny Marie, chápaje je pouze ve smyslu symbolickém, nikoli tělesném. V o rok starší knize, nazvané Die Messe – Quelle des christlichen Lebens, varuje v souvislosti s Nejsvětější svátostí oltářní před používáním slov „Tělo a Krev“, neboť by mohlo vzniknout zdání, že se opravdu jedná o hmotné Ježíšovy komponenty. Navíc v ní píše o Ježíši jako o lidské osobě. Přijetí Krista ve svátosti oltářní přirovnává k otevření dopisu, který člověk dostává od svého blízkého přítele a píše, že „esence chleba a vína je Bohem přetvořena v tom smyslu, že se výlučně stává vyjádřením a uskutečněním spasitelného společenství s Bohem“.

Také v oblasti ekleziologie má biskup Müller zřejmé heretické sklony. V jeho proneseném laudatiu u příležitosti udělení ekumenické ceny „biskupu“ bavorské evangelicko-luteránské „církve“ Bavorskou katolickou akademií v říjnu 2011 mj. řekl: „Křest je podstatným znamením našeho svátostného sjednocení se s Kristem, které z nás činí před světem jedinou Církev. Proto jsme my, katoličtí a evangeličtí křesťané, již sjednoceni v tom, co nazýváme viditelnou Církví. Přesně řečeno, neexistuje více vedle sebe existujících církví – jedná se spíše o rozdělení uvnitř jediného lidu a domu Božího“.

Biskup Müller definuje podstatu ekumenismu takto: „Dnes již nechápeme vztahy mezi námi na základě rozdílů v nauce, životě či církevním uspořádání, ale naopak na základě toho, co máme společné“.

Biskup Müller se „proslavil“ i tím, jak vysvětloval pobouřeným protestantům tvrzení, obsažené v dokumentu Dominus Iesus, že společnosti vzešlé z reformace nelze právem považovat za církve ve vlastním slova smyslu. Jedná se prý o nedorozumění, tvrdí Müller, neboť DI zde hovoří o místních církvích, vedených biskupy, nikoli o tom, zda takové uspořádání patří k podstatě Církve. DI tuto absenci prý pouze konstatuje a nijak ji nehodnotí. Reformačním společnostem jako takovým však DI prý církevní charakter neupírá.

Biskup Müller je také znám jako sympatizant teologie osvobození, rovněž tak žák a blízký přítel zakladatele tohoto marxismem inspirovaného myšlenkového proudu Gustava Guttiéreze.

Strážcem víry se tak dnešním den stává teolog, jehož mnohá tvrzení jsou v přímém rozporu s tím, co Církev učí.

Hledisko č. 2
Pokud nejvyšší představitelé FSSPX neztratili vidinou své tzv. regularizace soudnost, pak by dnešní jmenování biskupa Müllera prefektem Kongregace pro nauku víry mohlo u nich vést k přehodnocení některých příliš optimistických interpretací údajných změn v Římě a zaujetí realističtějšího postoje pro případ dalšího jednání se Svatým stolcem.

Biskup Müller je sídelním biskupem v diecézi, na jejímž území se nachází jeden z několika kněžských seminářů FSSPX (Zaitzkofen). O FSSPX se vždy vyjadřoval velmi odmítavě a kněžská svěcení v roce 2010 dokonce označil za nepřijatelnou provokaci a projev schismatu. Tato osoba nyní nahradí kardinála Levadu při jednáních s FSSPX.

Je proto jen velmi těžko představitelné, že ze strany Říma může dojít k zaujetí vstřícného postoje k naukovým postojům Církve, považovaných za závazné až do doby koncilové revoluce. Nelze si přeci realisticky myslet, že poté, co papež pověří významného odpůrce katolické tradice úkolem regularizace FSSPX, rozhodne se přistoupit na podmínky FSSPX dosud vznášenými. FSSPX by se tak opět mohlo soustředit výhradně na to, co mu dal jeho zakladatel Mons. Marcel Lefebvre do vínku – za všech okolností a bez naukových kompromisů vyznávat před světem i moderním Římem to, co Církev vždy a bez ustání učila. Bůh za tuto věrnost jistě sešle příhodnější dobu než je ta dnešní pro to, aby se FSSPX podílelo na vnitřní obnově Církve i pod přímou jurisdikcí církevních úřadů.

Zdroj:
www.stjoseph.cz/prefekt-kongreg…