Žena sluncem oděná aneb ezoterické souvislosti apokalyptické bitvy

Žena sluncem oděná aneb ezoterické souvislosti apokalyptické bitvy

Mnoho lidí si myslí, že Bible je ve své podstatě nudná kniha, jejíž hlavní superstar je Ježíš, a ze které předčítá farář v neděli na mši otráveným věřícím. Ovšem pro člověka jako já, který se zabývá evropskou esoterickou tradicí je tato kniha úžasným pramenem ezoterického i exoterického vědění, která kromě bohaté symboliky obsahuje i pasáže, které jsou vyloženě kabalistické, alchymistické, astrologické, či magické povahy. Rád bych toto tvrzení dokázal, a proto jsem si vybral text, který je v tomto ohledu asi nejnázornější. Každý z nás asi slyšel, že nejmystičtější, či nejtajemnější částí Bible je Zjevení svatého Jana z Patmu, nazývané též někdy řeckým slovem Apokalypsa. Vysvětlit celou symboliku této pasáže by bylo možná na několik velmi dlouhých knih, a to mluvím pouze o symbolice, ne o magických a alchymistických souvislostech, které jsou možná ještě rozsáhlejší. Pro naše účely jsem ze Zjevení vybral pouze jeden text z názvem Žena sluncem oděná, ten je mimochodem zajímavý i tím, že v historii teologie zaujímáveledůležité místo, neboť na něm z velké části stojí mariánský kult a jeho symbolika. Vím, že asi ne všichni tento příběh detailně znají, je však poměrně krátký a rozdělený do několika veršů, proto jsem se rozhodl tento článek koncipovat tak, že ho rozdělím na jednotlivé verše, které budu postupně komentovat.

Verš 1: A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina.
Zde se dozvídáme o zjevení jisté ženy, která je oděná sluncem, na hlavě má korunu dvanácti hvězd a pod nohama srpek měsíce; navíc je těhotná. Samozřejmě se ihned nabízí otázka, kdo je ona dotyčná žena a co představuje? Klasické křesťanství se většinou spokojí s obecnou odpovědí, že se jedná o jakousi personifikaci křesťanské církve nebo ještě obecněji křesťanského lidu; katolická a pravoslavná církev jí navíc ztotožňují s pannou Marií. Tato vysvětlení jsou samozřejmě správná, ale troufám si říci, že možná až zoufale neúplná a zjednodušená. Abychom odhalili totožnost této ženy, musíme se ponořit hluboko do mytologie prastarých národů. Důležitým vodítkem pro nás bude onen symbol srpku měsíce, na kterém žena stojí. Všechny indoevropské (=árijské) národy měli nebo mají nějaký významný kult ženské Bohyně a u všech se objevoval symbol srpku měsíce - ten byl vždycky silně spojen s ženstvím, a to zejména díky menstruačnímu cyklu, který byl spojován s jednotlivými měsíčními fázemi; tato symbolika přešla později i do alchymie a astrologie. Tyto kulty jsou ve většině aspektů dá se říci velmi podobné. Ať už je to kult pannenky Marie, staroegyptské Eset (Isis), babylónské Ištar, efezské Artemis, starořecké Léthó, římské Juno, chetitské Šawušky nebo i u Innany, Aštoret, Astarté a dalších, můžeme vysledovat takové podobnosti, že lze téměř s jistotou říci, že všechny vychází ze stejného základu. V jejich centru většinou stojí ženské božstvo, které v sobě spojuje všechny nejlepší ženské vlastnosti - jsou vzornými matkami i manželkami (zároveň s tím jsou však většinou i pannami), mají silnou ochranitelsku funkci, jsou spjaté s plodností, jsou personifikací země jakožto živitelky, často je zde i prvek toho, že přivedou na svět božské sluneční dítě, které porazí síly zla a temnoty. To je samozřejmě nejvýraznější u panny Marie a jejího dítěte Ježíše, který zvítězí nad Satanem, ale stejnou měrou to platí i pro staroegyptskou bohyni Eset (ztotožňována s pannou Marií), jejíž syn, bůh světla Horus (ztotožňován s Ježíšem), porazí svého strýce, zlého boha Setha (ztotožňován se Satanem, popřípadě s jinými démony), a také pro bohyni Léthó, která je matkou slunečního boha Apollóna; v menší míře to samozřejmě platí i pro další zde zmíněné kulty. Tím je vysvětlen symbol slunce, který ukazuje na přítomnost božského dítěte, zároveň však symbolizuje vznešenost oné božské ženy. V Bibli se také několikrát objevuje symbol zlatého pláště, který značí nejvyšší boží ochranu. Dvanáctero hvězd symbolizuje Boží lid, jelikož bylo 12 kmenů Izraele a je i 12 znamení zvěrokruhu a 12 apoštolů. Alchymisté často zobrazení této ženy používali jako personifikaci primární matérie, neboli prvotní hmoty, matky všech ostatních látek na světě, v té souvislosti ji přisuzovali černou barvu kůže, to však rozhodně ne kvůli příslušnosti k černé rase, ale jde zde o symboliku barev, jelikož pro alchymisty představovala černá matku všech barev; barvu, ve které jsou skryty, a ze které jsou odvozeny všechny barvy ostatní. Na základě této logiky předpokládali, že i barva prvotní materie je černá. To vysvětluje i fenomén takzvaných černých madon. Kabalisté v této ženě vidí Aimu Elohim, neboli nebeskou matku (ztotožňovanou s pannou Marií i zmíněnými ženskými kulty) - jednu ze složek našeho židovsko - křesťanského Boha, která reprezentuje jeho milosrdnost a odpuštění.

Dále zde:
Fler BLOG | janhachran / Žena sluncem oděná aneb ezoterické souvislosti apokalyptické bitvy