Na Poslednej večeri

Umývání nohou.

Povstali teď od večeře a zatím co si oblékali zase svoje
šaty a upravovali jako to dělávali vždy při obvyklé
slavnostní modlitbě, vstoupil dovnitř správce hostiny se
dvěma sluhy, aby uklidili stůl po velikonoční hostině a aby
také lehátka odsunuli ze středu stranou. Když se to všechno
stalo, uložil mu Ježíš, aby dal přinést do předsíně vodu a
nato on se služebníky opustil sál.

Ježíš teď stál uprostřed mezi apoštoly a mluvil
k nim slavnostně hodnou dobu. Já jsem ale toho už slyšela tolik
a až dosud toho viděla, že mně to už více není možné udat
bezpečně námět Ježíšovu učení. Vzpomínám si, že Ježíš mluvil
o svém království, o svém návratu k Otci a jak on jim chce
napřed ještě zanechat všechno to, co má. Nato také učil o
pokání, o poznání a vyznání viny, o lítosti a o očištění.
Cítila jsem ale, že toto mělo vztah k umývání nohou a
spatřila jsem, že všichni svoje hříchy poznali a olitovali -
mimo Jidáše. Tato řeč byla dlouhá a slavnostní. Když jí
dokončil vyslal Ježíš Jana a Jakuba Menšího pro objednanou
vodu do předsíně a přikázal apoštolům, aby svoje lehátka
postavili do půlkruhu, načež sám odešel do předsíně, odložil
svůj plášť, podkasal se, a ovázal se v pase šátkem, jehož
delší část splývala vpředu.
Zatím se apoštolové dostali do sporu, kdo bude mezi nimi
zaujímat první místo, protože Pán se teď tak určitě
vyslovil, že je už opustí a že se blíží jeho království,

zesílilo u nich znovu mínění, že Ježíš má někde nějaký
skrytý úmysl, zamýšlí nějaký pozemský triumf, který se zjeví
v posledním okamžiku.
Ježíš v předsíni Janovi přikázal, aby vzal do rukou mísu, a
Jakub Menší, aby nesl před hrudí měch s vodou a výtok z
tohoto měchu položený přes ruku usměrňoval vylévání vody.
Když Ježíš nalil vodu z měchu do mísy, následován oběma
vstoupil do sálu, do jehož středu správce hostiny postavil
větší, prázdnou mísu.

Když Ježíš tak pokorně jednaje vstoupil do dveří sálu,
pokáral apoštoly za jejich spor několika málo slovy, mezi
jinými řekl: že on sám je jejich služebníkem, oni se mají
posadit na svoje místa, aby on jim pak mohl umýt nohy. Tu se
posadili ve stejném pořadí, jak seděli u stolu na polštáře
opěradel, lehátka stála v půlkruhu, a obnaženou nohu
ponechali na letátku. Ježíš šel od jednoho ke druhému a
nalil jim rukou vody z mísy, kterou držel Jan jak mu podali
jednu nohu za druhou. Pak uchopil dlouhý konec šátku, kterým
byl přepásán, do obou rukou a přejel jím a tak osušil nohy a
zase šel s Jakubem k tomu, kdo seděl nejblíže. Jan ale
pokaždé vylil použitou vodu do nádoby, která stála uprostřed
večeřadla a zase se s mísou vrátil k Ježíši nazpět. Tu Ježíš
zase nalil vodu z Jakubova měchu do mísy a na nohy apoštolů
a udělal totéž, co předtím.

Pán však byl, jako ostatně po dobu celé velikonoční večeře,
nesmírně pohnut a laskavý, i při tomto pokorném umývání
nohou zcela naplněný láskou a nekonal toto všechno jako
pouhopouhý obřad, ale naprosto zcela ze srdce jako svatý
úkon lásky, takže on sám při tom projevil i svoji lásku.
Když teď Ježíš přišel k Petrovi, tento se z pokory vypíral a
řekl: «Pane, ty bys mně měl umýt nohy? » A Pán řekl: «To, co
konám, to ty teď nevíš, ale poznáš to později!» A bylo mně,
jako by Pán řekl ještě k němu samotnému: «Šimon, ty
zasloužil získat od mého otce poznání, kdo já jsem, odkud já
přícházím a kam já jdu, ty sám jsi to poznal a vyslovil, a
já chci vystavět svoji církev na tobě a brány pekel jí
nepřemohou. Moje síla zůstane i u tvých nástupců, až do
konce světa!» Ježíš na něj ukázal a řekl ostatním: Petr má
při uspořádání a rozeslání zastupovat jeho místo, až on sám od
nich odejde. Petr ale řekl: «Nikdy mně nebudeš nohy umývat!»
A Pán odpověděl: «Jestliže tě neumyji, pak nemáš se mnou
žádný podíl!» Tu řekl Petr znovu «Pane, pak mně umyj nejen
nohy, ale i ruce a hlavu!» Ježíš nato řekl: «Kdo je umyt,
ten je celý čistý a potřebuje jenom umýt nohy! Vy jste také
čistí, ale ne všichni!», přitom myslel na Jidáše.

Ježíš však při svém učení o umývání nohou mluvil jako o
jistém očisťování od denních vin, protože nohy, neustále
nemotorně putují po zemi a tak se vždy znovu znečišťují.
Toto umývání nohou bylo duchovní a jakýmsi druhem rozřešení.
Petr je však přijal ve své horlivosti jako velikou pokoru
svého Mistra, nevěděl, že tento, aby mu pomohl, se ráno
pokoří až k potupné smrti kříže a to z lásky.
Když Ježíš Jidášovi omýval nohy, byl nesmírně dojat a
přátelský, přitlačil svoji tvář na jeho nohy a řekl tiše k
němu, že by si měl připomenout, že již rok chodí se zradou a
nevěrou kolem! Zdálo se jakoby Jidáš dělal, že to vůbec
nepororuje a mluvil s Janem, to se Petr nad ním rozhořčil a
řekl! «Jidáši, Mistr s teboiu mluví!» Tu řekl Jidáš k Pánu
něco všeobecného, vyhýbavého, jako : «Pane, to buď daleko
ode mne!»

Ostatní nepostřehli Ježíšova slova k Jidášovi, neboť Ježíš
mluvil tiše a potom nikdo nenaslouchal, ostatně byli
zaneprázdněni obouváním svých sandálů. Jidášova zrada, ale
působila Ježíši v jeho celém utrpení bolest největší. Ježíš
umyl ještě nohy Janovi a Jakubovi. Nejprve se posadil
Jakub a Petr držel měch, potom se posadil Jan a Jakub držel
mísu.
Ježíš teď mluvil o pokořování a jak ten, kdo slouží, je
největší a jak oni si navzájem mají v pokoře budoucně umývat
nohy a různé věci vztahující se k jejich sporu, kdo je z
nich největší, co je zaznamenáno v evangeliích. Ježíš si teď
znovu oblékl svoje šaty, aby šaty, které si již při požívání
velikonočního beránka apoštolové podkasali si zase zcela
uvolnili.

Skryté učení a svěcení.

Teď Ježíš ještě zahájil učení o tajemstvích, řekl jim,
jak mají pokračovat v tajemství Nejsvětější Svátosti i
nadále na jeho památku až do konce světa a učil je tomu
nejdůležitějšímu ze způsobu jak vše užívat a sdělovat a
jakým způsobem mají postupně tomuto tajemství vyučovat a
pronášet a jak mají také a kdy znovu užít toho, co zůstalo
kdy je mají podat Nejsvětější Panně a až jim bude seslán
Duch svatý - Utěšitel, jak sami mají vše slavit.
Potom je Ježíš poučoval o kněžství a o pomazání a o přípravě
oleje křižma a svatých olejů.
(Pozoruhodným bylo pro pisatele, když několik let po tomto
sdělení v latinském vydání knihy Catechismus Romanus (Mariin
u Müllera, str.,231 f. při poučení o svaté svátosti biřmování
mohl číst, že podle podání papeže Fabiána má učit, že Ježíš

při ustanovení Poslední večeře poučil apoštoly o přípravě
křižma. Jmenovitě říká tento papež v 54 kapitole svého 2.
dopisu biskupům Orientu: «Jak naši předchůdci přijali od
svatých apoštolů a nám zanechali, poskytl poučení o přípravě
křižma náš Pán Ježíš Kristus v onen den, když se svými
apoštoly oslavil Poslední večeři a umyl jim nohy.»)
Stály zde tři krabice, dvě rozdílné jedna s balzámem a druhá
s olejem, a byla tam u kalichu i bavlna, daly se postavit
jedna na druhou. Ježíš je o tom učil tak mnohým tajemstvím,
jak tuto mast smísit, na které části těla ji použít a při
jaké příležitosti. Mezi jinými si vzpomínám: Ježíš se zmínil
o jednom případu, kdy se nedá už více opakovat Poslední
večeři, snad se to vztahovalo na toto poslední svaté pomazání,
ale už to více přece zcela jasně nevím.

Mluvil o různých pomazáních,
i o onom pomazání králů, a jak i samotní nespravedliví králové,
kteří byli pomazáni, vlastnili vnitřní tajemnou moc před
ostatními. Ježíš dal něco z oné takové masti i oleje do oné
prázdné krabice a obojí smísil, už více nevím určitě, zda
Pán posvětil tento olej teprve teď nebo už při obětování
chlebů.
Nato jsem spatřila, že Ježíš pomazal Petra a Jana, kterým
při ustanovení Nejsvětější Svátosti také dal napít z vody,
která přetekla přes jeho ruce a kterou i oni omyli svoje
ruce a kterou pili i z kalicha, který Ježíš držel ve svých
rukou.
Ježíš pokročil od středu stolu kousek ke straně, položil
Petrovi i Janovi ruce nejprve na ramena a potom na hlavu.
Nato oni museli sepnout ruce a palce zkřížit. Pán jim
potřel, když se před ním hluboce sklonili, ale nevím, zda si
neklekli, palce a první prsty onou mastí, a učinil jim jí
ještě kříž na hlavě. Řekl jim také, že toto má u nich zůstat
až do konce světa. I Jakub Menší, Ondřej, Jakub Větší a
Bartoloměj přijali svěcení. Spatřila jsem také, jak Ježíš
Petrovi úzký pruh látky, který nosili okolo krku, jen
zkřížil přes hruď a ostatním pak od pravého ramene upevnil
tento pás napříč přes hruď pod levou paži. Přece ale nevím
už zcela určitě, zda se to nestalo již při ustanovení
Nejsvětější Svátosti, nebo až teď při tomto pomazání.

Spatřila jsem však - jak, a to se nedá vyslovit - jak jim
Ježíš předal tímto pomazáním něco podstatného a současně i
nadpřirozeného. Řekl jim také, aby po přijetí Ducha svatého
teprve proměňovali chléb a víno a také potom pomazali i
ostatní apoštoly. Přitom jsem měla vidění, jak Petr a Jan o
Letnicích skládají před velikým křtem ruce na ostatní
apoštoly a že po osmi dnech se totéž dostalo i více
učedníkům. Spatřila jsem také, že po vzkříšení Jan Přesvaté
Panně podal Nejsvětější Svátost. Tato událost se stala pro
učedníky svátkem, církev to už více neslaví, ale ve vítězné
církvi - jak vídám - se tento den oslavuje. Spatřila jsem v
první dny po Letnicích, že pouze Petr a Jan proměňovali
Nejsvětější Svátost, později to konali i ostatní.
Pán jim také posvětil oheň v jednom kovovém kotli, potom
vždy hořel, i za jejich delší nepřítomnosti, a opatrovali ho
vedle místa pro Nejsvětější Svátost v místech někdejšího
velikonočního krbu, kam ho vždy nosili, aby ho užívali pro
duhovní úkony.
Všechno, co Ježíš konal při ustanovení svaté Poslední
večeře a při pomazání apoštolů, stalo se ve skrytu a tajně a
také pouze jako tajemství bylo podáváno dále, a tak to
zůstalo v církvi podstatně až dodnes, přece jednou vnuknutím

Ducha svatého to vše bylo dle potřeby rozšířeno.
Při přípravě a svěcení svatého křižma si apoštolové podávali
ruce, a když je Ježíš pomazal, a skládal na ně ruce, dálo se
to s veškerou slavnostností.
Zda Petr a Jan byli pomazáni na biskupy, nebo Petr byl
posvěcen na biskupa a Jan pouze na kněze, a jaký stupeň
důstojnosti přijali tito čtyři ostatní, zapomněla
vyprávějící poznamenat. Různý způsob jakým Pán Petrovi a
ostatním upevnil kolem krku onen úzký pruh látky, zdá se
značit různý způsob stupně svěcení.
+Ona spatřila po Letnicích, že i Jan vkládal ruce, proto ono
první se zdá nejpravděpodobnější.
Když byly skončeny tyto posvátné úkony, odnesli kalich, u
kterého také stály ony posvěcené oleje, zakryty jeho
poklopem a tak i Nejsvětější Svátost. Petr a Jan do zadního
dílu prostory, oddělené závěsem, který se dal uprostřed
rozhrnout, byl to oddělený prostor, který se teď stal
Velesvatyní Nejsvětější Svátosti stála vzadu na krku
velikonočního beránka ne příliš vysoko. Josef z Arinathie a
Nikodem opatrovali tuto svatyni a večeřadlo vždy za jejich
nepřítomnosti.

Ježíš teď vykonal dlouhé učení a pronesl více modliteb s
velikou usebraností, vypadalo to často, jakoby mluvil se
svým nebeským Otcem. Byl zcela prodchnut Duchem a láskou. I
apoštolové byli plni radosti a horlivosti, a ptali se na
rozličné věci. Ježíš jim na to odpovídal. Z toho všeho, jak
věřím, je mnohé zaznamenáno v Písmu svatém. Za těchto
promluv promlouval Ježíš některé věci k Petrovi a Janovi,
kteří mu seděli nejblíže, jenom k nim, co oni později ve
vztahu k tomu, co Ježíš již dříve pronesl, to, co jim Ježíš
řekl, měli sdělit později ostatním apoštolům, a tito zase
učedníkům a Svatým ženám podle stavu jejich zralosti, aby je
poučili. Janovi samotnému ale řekl Ježíš více věcí, z toho
všeho si vzpomínám pouze na to, že on bude žít déle nežli
ostatní, i něco o sedmi církvích, o korunách, andělích a
podobných obrazech plných hlubokého smyslu, kterými Pán, jak
se domnívám, označil určitou dobu. Ostatní apoštolové
pociťovali při těchto jednotlivých projevech důvěry tichou
žárlivost.

Ježíš také několikrát mluvil o svém zrádci a řekl: teď dělá
toto, teď koná ono, přičemž jsem vždy viděla, co právě Jidáš
dělá, a tu protože Petr byl velmi horlivý, protože chtěl s
Ježíšem věrně vytrvat, Ježíš řekl: «Šimone,Šimone, Satan si
vyžádal, aby vás směl pročistit jako pšenici, ale já jsem za
tebe prosil, aby tvoje víra nepřestala. A ty potom, až se
obrátíš, utvrzuj své bratry!» Když však Ježíš řekl, kam on
odchází, tam jej nemohou následovat, řekl Petr: že on jej
chce následovat až na smrt, a tu mu Ježíš odpověděl: «Vpravdě,
dříve než kohout třikrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš!» Když
je Pán upozornil na tvrdou dobu, která stojí před nimi, a
zeptal se jich : «Když jsem vás poslal bez měšce, bez mošny,
bez opánků, měli jste v něčem nedostatek?» Tu oni řekli
:«Ne!» On ale řekl: «Nyní však, kdo má měšec, vezmi ho, a
stejně tak mošnu, a kdo nemá nic, prodej svůj plášť a kup si
meč! Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit všechno, co
je psáno: A byl počítán mezi zločince, neboť všechno, co je
řečeno o mně, se naplňuje!»
Oni to všechno však chápali pozemským způsobem a Petr,
ukázal Pánu dva měče, byly krátké a široké, jako sekáčky.
Ježíš řekl: «To stačí! vydejme se teď na cestu odsud!» Tu

zazpívali chvalozpěv, stůl odstavili ke straně a odešli do
předsíně.
Zde k němu přistoupila jeho Matka a Marie Kleofášova a
Magdalena a prosili jej velmi naléhavě, aby nechodil na
Olivovou horu, neboť se šíří zvěsti, že jej chtějí zajmout.
Ježíš je ale několika slovy utěšil a rychle prošel mezi nimi
pryč, mohlo být kolem devíti hodin. Šli rychle k Olivové
hoře, cestou dolů, kterou šel vzhůru ráno Petr a Jan k
večeřadlu.
Sice jsem vždy vidívala velikonoční hostinu a ustanovení
Nejsvětější Svátosti vždy takto, ale vždy se však tak poddám
dojetí, že jasně si pamatuji jenom jednotlivé podrobnosti,
teď jsem vše viděla zřetelněji. Je to nepopsatelné úsílí,
neboť člověk vidí každému do srdce, a vidí lásku, věrnost
Pána a On ví všechno, co ještě přijde; je naprosto nemožné
ještě při tom pozorovat všechno vnější jednání a k tomu si
dávat ještě pozor, člověk je tak zcela přemožen obdivem,
děkováním a láskou, že nemůže pochopit ono neporozumnění
ostatních, vidí nevděk celého světa i svoje vlastní hříchy.
Ježíšovo požívání velikonočního beránka bylo rychle a zcela
přesné podle Zákona, farizeové měli tu a tam navíc některé
podobnosti.