Ešte raz:
nikde som netvrdil,že pravoslávni sú v plnej jednote s KC.
KC však na DVK učí,že krestaniv,ktorí nespôsobili schizmu ale sa v nej narodili,nazývame odlucenymi bratmi.Takze:
Pravoslávni sú odlucenymi bratmi zo zachovanou apostolskou postupnosťou,platnými biskupmi,kňazmi,pravými sviatostiami,ktoré môže katolik prijať.
A samozrejme s inšpiratívnymi svätcami
Požehnanú noc aj tebe,nech ťa na príhovor sv.Serafima Sarovskeho ochraňuje Pán!

a samozřejmě v roli pravoslaví v Rusku se nic nezměnilo, pořád slouží sionistům, jelikož zasvěcení Ruska dosavad neproběhlo a kdo tvrdí že ano, kálí si na svou hlavu

Přijde zasvěcení pozdě?

29. května 1930 píše sestra Lucie P. Josému Gonçalesovi TJ: „Bůh slibuje, že ukončí pronásledování v Rusku, jestliže Svatý otec bude ochoten vykonat slavnostní a veřejný akt pokání a zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a když nařídí, aby to stejným způsobem učinili všichni biskupové světa, a když Jeho Svatost slíbí, že po skončení tohoto pronásledování uzná a doporučí dříve požadovanou smírnou pobožnost o prvních sobotách.“ Tuto výzvu církevním autoritám zaslal biskup z Leirie tehdejšímu papeži Piu XI. V roce 1931 měla Lucie další zjevení, tentokrát během zdravotního pobytu ve španělském Rianju. Sám Kristus si jí stěžoval, že k požadovanému zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie doposud nedošlo. „Nechtějí vyslyšet mou prosbu. Budou litovat jako francouzský král, ale už bude pozdě. Rusko rozšíří své bludy po světě a ty vyvolají války a pronásledování církve. Svatý Otec bude muset mnoho trpět.“

Proroctví, jež mohlo zachránit krále i celou Francii

Co znamená onen odkaz na francouzského krále? Když 17. června roku 1689 zjevil Ježíš sv. Marii Alacoque své Nejsvětější Srdce, požádal ji: „Sděl nejstaršímu Synu mého Nejsvětějšího Srdce (jednalo se o krále Ludvíka XIV., pozn. MS), že tak, jako obdržel své časné narození skrze úctu a zásluhy mého nejsvětějšího Dětství, tak také svého zrození pro věčnou slávu dosáhne skrze mé nejúctyhodnější Srdce. Mé Srdce chce vládnout v jeho paláci, být zobrazeno na jeho praporu a vytepáno na jeho zbraních, aby získaly vítězství nad jeho nepřáteli a nepřáteli svaté církve. Můj Otec žádá krále k uskutečnění svého plánu, jímž je vybudování chrámu, v němž bude vystaven obraz mého Nejsvětějšího Srdce a zde se mu bude dostávat úcty od celé Francie.“

Svatý stolec je ve věci zasvěcení Ruska nečinný. Před nadpřirozenými prostředky dává přednost světské politice a podbízení se jinověrcům
Ludvík XIV. ani jeho syn toto zasvěcení nevykonali. Ludvík XVI. Francii Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu nakonec zasvětil, nikoli však na královském dvoře, ale ve vězení revolucí zmítané „první dcery Církve“. Právě zde byly nalezeny obrázky Božského Srdce s textem zasvěcení Francie, podepsané královnou Marií Antoniettou, manželkou Ludvíka XVI. Pro záchranu království a Francie coby jedné ze strážkyň víry, však už bylo pozdě. 17. června 1789, tedy přesně sto let ode dne, kdy Ježíš prostřednictvím svaté řeholnice k zasvěcení Francie vyzval, svrhlo ústavodárné shromáždění monarchii a zahájilo éru revoluční hrůzovlády. V roce 1793 král i jeho choť skončili pod gilotinou.
Sto let… Není právě rok 2017 tím rokem, v němž spočívá poslední příležitost uposlechnout výzvy Panny Marie z Fatimy? Pokud ji promarníme, může se pod pomyslnou gilotinou ocitnout celý svět.

Čtěte ZDE: Náhlá smrt „fatimského kněze“. Církevní šikana za věrnost Panně Marii. Sté výročí se blíží: Jsme již na hraně propasti? Temná předpověď římského exorcisty

Polovičatost Jana Pavla II.

Jak jsme si již řekli, podmínkou odvrácení této zkázy není jen dosud řádně nevykonaný zásvětný akt, ale i šíření úcty k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Ani jedno se dosud nestalo. O příčinách selhání v onom druhém případě jsme psali v předcházejícím článku. Proč však doposud nedošlo ani k zasvěcení Ruska? Proti křečovité snaze fatimských revizionistů prokázat opak zde stojí fakt, že žádný ze zásvětných aktů papežů Pia XII. (1942) či Jana Pavla II. (1982 a 1984) nebylo Rusko výslovně zmíněno. V kontextu fatimské výzvy byl zasvěcen celý svět, Rusko však nikoli. Když se sestry Lucie salesián P. Umberto Pasquale ptal, jestli s ní Panna Maria hovořila o zasvěcení světa, sestra Lucie odpověděla: „Ne, Otče Umberto! Nikdy!“, a zopakovala, že její žádost se týkala pouze Ruska. Má to svojí logiku. Tak, jako se bolševické Rusko stalo nástrojem šíření mnohého zla ve světě, tak se má skrze zasvěcení Panně Marii stát pro svět požehnáním.
Proč Jan Pavel II. krátce po zásvětném aktu v roce 1982 prohlásil, že „se pokusil učinit vše, co bylo za daných okolností možné“, kdyby býval učinil přesně to, co od něj Panna Maria požadovala? A proč o dva roky později spontánně připojil k předem připravené zásvětné modlitbě slova: „Osviť zvláště ty národy, jejichž zasvěcení očekáváš“? Co vedlo téhož papeže k tomu, že vykonal další podobné zasvěcení v roce 2000, přestože Vatikán považoval zasvěcení z roku 1984 za definitivní?