Gospel.

Pekná gospelova hudba

zina — 11.3.2013 18:57:17:
Děkuji Davide, tolik blízký mému Kristu Pánu.

Monk 09:54:02

-k výzvě:

V Ježíši Kristu, svém Pánu a Spasiteli

vážený pane Monku, přestože Vás neznám, na Váš nick se nemohu ze svých dřívějších vstupů rozpomenout, Vaši výzvu k sobě jsem v rychlosti tomu potřebné zvážil, protože je správná. Víte, jak vidím, o mně hodně a i ostatních bratří a sester se to dotýká, je mou povinností pro klid svědomí odpovědět, vyhnout se tomu není podle mě správná cesta. Uposlechl jsem výzvu ve svém srdci a opřen o odvahu, jíž mi dává sv. Augustin (In epistulam Johannis ad Parthos tractatus, 8, 9) kdy nám a nyní mně, říká: "Vrať se ke svému svědomí a ptej se ho..." činím veden za ruku milostivým a laskavým Pastýřem lásky a s upřímností vyznávám, že jsem v minulosti bez nápravy ublížil písemným slovem bratřím a sestrám Ježíšovým, Jeho milovaným ovečkám, p. Lence Moranové, jamajlovi, p. Gabriele Petrovkové (obzvláště velmi a trpce zle), křesťanům slovenské sekce, jež snad ani pro velký výčet nejmenuji (ne ze zbabělosti) když i urážky byly často souhrnné a v Kristu Vás všechny, prosím o odpuštění, protože má lítost je dnes nad těmito skutky pravdivá a opírá se o mé svědomí. Jak napsal milý Vilém, očištěn jsem před Bohem, to je pravda, nicméně mi zůstává, jak mne Pán napomíná to, k čemu jsem byl vyzván. Napomíná mne zvláště i na sporný vztah s dřívějším účastníkem Gloria tv p. Mirosem Kuťákem, kde jsem, jak už jsem Bohu s prosbami líčil ve své obhajobě, měl na mysli vždy Jeho blahoslavenou Matku. Pán mi řekl: "Nehleď na to, čím se hájíš, to vím dobře a za to tě nesoudím, avšak ty víš, kde je tvá chyba." Ani Pánu jsem nedokázal vemluvit, že mé urážky p. Kuťáka byly opřeny o pravdivost mého úmyslu hájit Matku Boží. I ona sama, blahoslavená Bohorodička, jejímž jsem nehodným synem, mi sice neodepřela útěchu v blaženém úsměvu lásky, nicméně nevyvrátila slovo Pána, který mne sem poslal i k této omluvě. I p. Mirose Kuťáka ad absentum prosím, aby mi mou vinu vůči němu, s laskavostí prominul.
Přátelé, jen takto můžeme milovat, jen takto je cesta do náruče Spasitele pro nás beze smutku, jen takto, s ohledem na naše osobní očištění, můžeme hovořit o lásce, jak p. Monk podotkl ve výzvě ke mně. Jsou na nás činěny útoky a Vilém má velkou pravdu, jsou lidskou slabostí a slabostmi, ale oč větší vítězství dosahuje ten, jenž jim nepodléhá. Ne nadarmo mne Pán upamatovává na Františka z Assisi, na mučedníky víry, jichž nejsem hoden. Jsem-li hoden Pánovy lásky, ví On, vím, že mě o tom ubezpečuje, mé svědomí je mi svědkem, jak píše svatý Augustin : "Bratři, ponořte se do sebe a ve všem, co děláte, upírejte svůj pohled na svědka, na Boha" (In epistulam Johannis ad Parthos tractatus, 8, 9).
Na Gloria tv budu vždy vystupovat pod nickem tohoto prohlášení, označujícím symbolikou víry samotného Krista, neboť to je skutek lásky k Němu, nikoli víc, méně nebo jinak. Prosím odpusťe mi, co proti mně máte a nezlobte se, když se byť jakkoli dále vyzván, už nikdy k této věci nevrátím, protože jsem ji odevzdal Vám, i Bohu.

David Hartl, nar. 20. 1. 1974
Praha

Kristus Ježíš žehnej Vám.

TULÁK

děkuji Vám

Monku ?
Prezident Václav Klaus, obránce svobody národůvoda44 — 23.1.2013 09:39:45:
"Monku" XY znamená :... . čím je omezen ten výčet XY?

"Kdo jednou zalhal musí lhát zas,
jako si zvykl krást kdo jednou krad "
/paní Olga SCH. manželka Čapka/
Vždyť je to trapné dokazovat si kdo více nebo méně lže.

CTNOSTNÝ ŽIVOT SPOČÍVÁ V TOM, ŽE SE STÁVÁME PODOBNÝMI BOHU
(katechismus katolické církve, čl. 1803, vyd. 1995, č.j. : 237/95 ze dne 13. 4. 1995)
Jednou ze ctností křesťana je láska. Slovo které bydlí v hrudi, nitru člověka, je slovem Božím, slovem pojmenovaným Ježíš. Láska je provázkem, kterým Bůh vede člověka od dětství, vkládá mu do kolébky Ježíše, proto miluje své rodiče, první slůvka maminko a tatínku jsou voláním Ježíše v nitru člověka ke světu, je to volání svědectví narozeného křesťana, pokřtěného Ježíše Krista. Volání lásky od kolébky je základním kamenem víry každého člověka ve svého Stvořitele, Otce. Neboť Ježíš volá Otče a volá k svému Otci ústy narozených batolátek. Rozpoznává svého Otce ve svých rodičích, a když odrůstá, volá po svém křtu, přihlašuje se ke své spáse. Katolická církev stanovuje základ pro vyjádření božství v nás všeobsáhlou účastí všech na církevním sjednocení, které mocně chrání zbloudilé, když říká: "Církev se modlí s nadějí, aby všichni lidé došli spásy." (katech. katol. církve, čl. 459, vyd. 1995).
Tato modlitba církve není a nemůže být nikdy prázdná, neboť je voláním Otcova batolátka po rodiči, Stvořiteli. On je původcem svolání, církve, kterou Panna Maria vztahuje neodmyslitelně na celý svět, všechny národy a stává se z vůle Otce jejich Matkou. Matka Boží v díle katechismu volá sjednoceně s Otcem a církví po šíření víry, aby její děti, batolátka Otcova, nalezla cestu správného volání, aby rodiče toto volání slyšeli (paralelně ke kat. kat. církve čl. 1816). Sv. Pavel mluví ve svém listu o přijímání víry po doušcích, bez ohledu na spásu křtem, neboť i po něm může milost křtu slábnout, jak říká sám Pán Ježíš varovně tam, kde je spása ohrožena, nebo kde je ohrožen prospěch který k ní přivádí. To se týká věřících, kteří začleněni do církevního společenství zklamávají Ježíše opomíjením Jeho vykupitelského díla. Katolická církev to rozvádí a zároveň vysvětluje tím, že "všechny výsady, služba, dokonce i ctnosti bez lásky nic neprospějí" (1Kor 13, 1-4; katech. kat. církve čl. 1826, vyd. 1995).
Tím také sv. Pavel hovoří z Ducha o pokrmu a mléku, přičemž jedno předchází druhému k naplnění ve větší a spravedlivější ctnosti víry, "božské ctnosti". Vždyť právě jakákoli služba v církvi, ať zdánlivě sebepřínosnější, nemůže vést ku prospěchu ba dokonce není ani vírou, není ani mravem, je prázdnotou a pouze a jedině láska je mlékem a potravou, plností výživy a prospěchem vedoucím k prospěchu naplňování, dorůstání, znalostí Toho, jenž má být poznán a dává se poznat. "Vede-li křesťan mravný život oživovaný láskou, dává mu to duchovní svobodu Božích dětí. Nestojí před Bohem jako otrok, plný otrockého strachu, ani jako námezdník shánějící plat, ale jako syn, který odpovídá na lásku toho, který nás "miloval dříve" "(1Jan 4, 19; katech. kat. církve čl. 1828, vyd. 1995). Co je pak láska jsem nastínil v úvodu, je to pravdivý zrod volání po rodičích, nejprve tělesných a s rozumovým dospíváním po Otci, který křtem vodou a posléze Duchem svatým ukazuje v plnosti pravdivost našich volání. Proto láska je Slovem, nicméně nikdy prázdným a není-li než prázdným slovem, pak je Pravdou v nás. Její znaky jsou ovocem života, "plody lásky jsou radost, pokoj a milosrdenství; láska vyžaduje velkodušnost a bratrské napomínání; je vlídností; vzbuzuje vzájemnost, projevuje se nezištností a štědrostí; je přátelstvím a společenstvím." (kat. kat. církve, čl. 1829, vyd. 1995)
Neumíte-li být vlídní, nejste s Ježíšovým Slovem v sobě živi a ponecháváte batolátko Otcovo, pláči a volání.
Pán s vámi.