Z katechézy Pápeža Františka:
"Nikto z nás nemôže žiť bez lásky. A jedným nepekným druhom otroctva, do ktorého môžeme upadnúť, je domnievať sa, že lásku si treba zaslúžiť. Možno veľká časť úzkosti súčasného človeka pochádza z tohto: z presvedčenia, že ak nie sme silní, príťažliví a pekní, tak sa nami nikto nebude zaoberať. Toto je cesta meritokracie, nie je tak?

Mnohí ľudia sa dnes usilujú o istú viditeľnosť len preto, aby utíšili akúsi vnútornú prázdnotu: akoby sme boli osobami večne potrebujúcimi uistenia. Viete si však predstaviť svet, kde si všetci žobrú o pozornosť druhých uvádzaním dôvodov, zatiaľ čo nikto nie je ochotný druhého milovať nezištne? Predstavte si takýto svet... svet bez nezištnosti lásky... Vyzerá to ako ľudský svet, no v skutočnosti je to peklo."

Někdy se člověk může pro dítě přetrhnout a stejně si dítě dělá co chce. Existují zlé děti, tak jako existují zlí dospělí. Vždycky to tak bylo.
Nemysleme si, že před 100, 200, 500, 1000 lety to bylo jiné.
Dnes máme super technologie co astronomicky letí vzhůru, pokrok ve vědě, medicíně, v bydlení, vaření a kdo ví čem, ale pořád je člověk buď dobrý nebo špatný. Pokrok v lidské povaze je relativní. Pořád jsme závistiví, lháři, vrazi, zloději, podvodníci, aroganti, nemorální, opilci, apd. , na tom nic moc pokroku není. Můžeme si říkat jak je dnešní doba super, lidé jsou milí, laskaví, poctiví, mírumilovní atd. To jistě lidé také jsou, ale byli by lidé jakžtak dobří nebýt zákonů a státní moci? Určitě by jsme se moc divili, kdyby najednou nebylo to nač jsme zvyklí. Kdyby byl nedostatek jídla, epidemie jako mor, válka, bez elektřiny, bez práce. Jak by najednou z lidí, těch mírumilovných pohodárů byl najednou agresivní tvor co pro žcanec ubije jiného nebo pro něco udá. Žijeme si v pohodlí a přesto se hádáme. Až nebude jistota bezpečného života, lidé se promění v bestie. Nedělám si iluze.
Buď chceme spasit svou duši a duše bližních nebo chceme žít dobře, spokojeně, zabezpečeně. Jak se rozhodneme záleží na každém osobně.

Uvedom si aká bola doba a aké boli deti vo fatime. fyzicky pracovali a pritom drmolili otčenáše jak normálnu vec. cez to všetko sa potrebovali uistit že budú v nebi.
ty dnešnmé deti rozvalené u hier a coly chceš ubezpečovat, že sú dobré a všetko je ok? nezahrávaj sa!
jak lahký majú prístup k nečistote? to je všetko v poriadku? pamataj, tá si prezerala obrázky a až do poslednej minuty bude v očistci.

vo fatime bolo jedno dievča, teraz si nespomeniem na meno a tá zomrela. fatimské deti sa na nu pýtali a bolo im povedané, že táto bude v očistci až do konca čias. toto dievča myslím pozeralo nejaké nemravné obrázky. neviem čo všetko vyviedla a či to je len za to. každopádne je to potvrdením, že jak dieťa dostala prísny trest a musíme predpokladat že spravodlivý. no takže nepripravuj aj ostatným detom tento osud.

Každé dieťa je Božím darom. Je dobré. To dobro do neho vložil Boh. Dostali sme ho darom, aby sme ho vychovali v láske. My to dobro v dieťati môžeme pokaziť, svojou neláskou, alebo prehnanou láskou. Musime mu určiť hranice a byť mu vzorom. Predpoklad, že dieťa je prirodzene zlé a len vďaka mne s mojej výchove je dobrým zaváňa pýchou. Povahu dieťaťa ovplyvňuje mnoho faktorov, ale v každom možno nájsť kúsoček dobra. Nájsť ho a rozvíjať. S Božou pomocou. A v modlitbe ho odovzdať Bohu.