Na tom základu přijal biskupské svěcení i Eliáš, patriarcha. Biskupské svěcení mu bylo uděleno v Polsku. Považují, že přijali svěcení v době nouze, kdy se do vedení církve dostávají osoby jako zednáři a to do vrcholných postů v církvi, přestože nesplňují morální předpoklady. Též k nedůvěře současného vedení církve v několika bodech, tedy zdílí obavu o církev a jejich exkomunikace by byla v tom smyslu stejně neúčinná jak u FSSPX. Aspoň podle vkladu Andreje Rublovského s odkazy na církevní právo.

Otec Eirene, možete poslať zdroj ohľadom kňaza poslaného JPII za Msgr. Lefebvrom. To som ešte nepočul. Posielam ďalšie informácie ohľadom exkomunikácie: Jsou biskupové Kněžského bratrstva sv. Pia X. exkomunikovaní?
Pro mnoho lidí, kteří sympatizují s katolickou tradicí, je těžké překonat určitou nedůvěru ke Kněžskému bratrstvu sv. Pia X., a to v domnění, že se toto bratrstvo nalézá v exkomunikaci. Kdo má troš-ku větší znalost církevního práva, ví, že exkomunikované nemůže být žádné bratrstvo ani jiná společnost, ale jen jednotlivé osoby. Čteme-li dokumenty Svatého stolce z doby po r. 1988, skutečně se zde mluví ve vztahu k FSSPX o exkomunikaci, nikoliv však pro všechny členy tohoto bratrstva, nýbrž pouze pro jeho čtyři biskupy, Mons. Ber-narda Fellaye, Bernarda Tissera de Mallerais, Richarda Williamsona a Alfonsa de Galarettu, a také pro zakladatele bratrstva arcibiskupa Mons. Marcela Lefebvrea, R. I. P. (nebo spíše Ora pro nobis?). Jak to tedy s exkomunikací těchto osob je? Dne 2. července 1988 vydal papež Jan Pavel II. apoštolský list Ecclesia Dei, ve kte-rém se zabývá kanonickými následky svěcení čtyř biskupů, jež přes zákaz Svatého stolce provedl Mons. Lefebvre. Svatý otec zde neudě-luje trest exkomunikace, ani žádný jiný, ale konstatuje zde, že mu Mons. Lefebvre a ti, které vysvětil, způsobili velikou bolest svým činem, „kterým si přivodili těžký trest exkomunikace, jak to ukládá církevní právo". Co měl papež konkrétně na mysli, nám prozrazuje, která odkazuje na kánon 1382 CIC. Ten zní takto: Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadá do exkomunikace nastupující bez rozhodnutí představeného, vyhrazené Apoštolskému stolci.(tento kánon je novum kodexu z r. 1983, ve starém kodexu z r. 19717 nebyl)
Papež tedy pouze konstatuje, že činem nedovoleného svěcení došlo k exkomunikaci latea sententiae, tedy k samočinné exkomunikaci světitele i svěcených. Všechno vypadá logicky. Věc však je jiná než se zdá. Svatý otec snad zapomněl na liberální povahu nového Kodexu kanonického práva, který schválil. Aby totiž někdo mohl být podle nového kodexu exkomunikovaný, ba dokonce aby mohl podléhat vůbec nějakému kanonickému trestu, musí splňovat kánon 1323: Žádnému trestu nepodléhá ten, kdo v době, kdy porušil zákon nebo příkaz: ... 4° porušil zákon nebo příkaz donucen vážným strachem, i když pouze relativně vážným nebo z nutnosti nebo závažné nesnáze, pokud však skutek nebyl vnitřně špatný nebo nesměroval ke škodě duše;
Svátost svěcení není skutek vnitřně špatný ani nesměřuje ke škodě duše. A Mons. Lefebvre nepopiratelně jednal donucen vážným strachem. Zda byl tento strach oprávněný nebo ne, zda byl založený na pravdivé obavě nebo na fikci, bychom se mohli donekonečna přít, avšak o tom se kánon vůbec nezmiňuje. Vůbec zde nezáleží na objektivní realitě, jen na tom zda byl strach alespoň relativně vážný, a to tedy v případě Mons. Lefebrea a jeho svěcenců byl, a asi ne jenom relativně! Dotyčné osoby tedy nepodléhají za tento skutek žádnému trestu. O realitu se dohadovat a soudit lze, ale nový kodex dává přednost subjektivnímu vnímání strachu, který Mons. Lefebvre a jeho svěcenci nepopiratelné' prožívali — strach o dobro Církve, o zachování tradičního římského ritu a kněžství, jak sami deklarovali. Byli tedy samotným kodexem chráněni před jakýmkoliv kanonickým trestem, natož ex-komunikací. Je zřejmé, že současné právo činí užití exkomunikace latae sententiae v případech konsekrace biskupů bez mandátu prak-ticky nemožnou a navíc ještě exkomunikace ohlášená s odvoláním se na Kodex kanonického práva 1983 (zvláště kánony 1323 a 1324) musí být považována za zcela neplatnou a nenesoucí s sebou žádné následky. A tak tedy ti, kteří argumentují neexistujícím stavem nouze či zlým úmyslem arcibiskupa Lefebvra, nemohou na něho vztáhnout trest, o němž hovoří kánon 1382. Toto směšné podsouvání intencí jasně indikuje na zlou vůli obviňovatelů. Přišli s tvrzením zlé vůle arcibiskupa, aby mohli zpochybnit použití kánonu 1323 a ospravedl-nit bezdůvodně oznámenou exkomunikaci. Jak tedy mohl Apoštolský stolec způsobit takový zmatek ve věci Mons. Lefebvra? Nařkl ho, že jednal ve zlé víře. Tím byla porušena zásada, že Církev nikdy ne-soudí, co se děje v duši člověka a byl vynesen verdikt ve věci intence arcibiskupa Lefebvra. Zapomnělo se, že to může učinit jedině Bůh.
Znalci církevního práva i teologové shodně potvrzují podmín-ky nutné ke vzniku schizmatu ve formálním smyslu: výslovné po-pření papežského primátu, odmítnutí komunikace společenství se členy Církve a udělení jurisdikce. Samotný akt neposlušnosti (jako např. konsekrace biskupů bez mandátu papeže) nepředstavuje sám o sobě schizma. Akt konsekrace biskupů byl zcela adekvátní situaci v Církvi, což dnes vnímá každý soudný člověk. Právně je pak obhajitelný i bez kánonu 1323.(ten odmítl i Mons. Lefebvre).Viac na michaelsa.cz/archiv/lefe.pdf

Otec Eirene. Poviem, že sám ste povedal: Myslím, že na ruku sa nemá prijímať!!! Za to by Vás v iných krajinách možno pekne popreháňali a dajme príklad, pozve si Vás biskup na kobereček a dá Vám príkaz neodmietať podávať na ruku tým, čo chcú takto pristupovať. Čo urobíte? Dobre, dajme tomu, že poslúchnete a časom Vás bude hrýzť svedomie, že to nie je správne. Pojdete do inej krajiny, diecézy, kde sa nebude podávať na ruku? A čo iné veci, ktoré Vás vo svedomí ako kňaza budú hrýzť? Pokiaľ to necháte zájsť? A ako ďaleko to nechajú zájsť biskupi? Jedna vec je aký má čelný kormidelník status a druhá ako túto funkciu vykonáva. Nemožete povedať, že sa nedopúšťajú chýb. Nebudem tu konkretizovať prípady. Msgr. Lefebvreho už asi mali v hľadáčiku na exkomunikáciu, lebo nesúhlasil s niektorými bodmi DVK. Otázka je prečo sa ho nezastali v plnej miere biskupi, ktorí ho podporovali. E. Dohnal je myslím iná kategória. Neviem o tom, že by FSSPX exkomunikovalo pápeža. Postoj FSSPX k pápežovi: Nikto nemože popierať tuto zásadu, kt. je vyjadrením dogmatu o primáte, a zostat napriek tomu katolíkom. Papež je najvyššou autoritou v Cirkvi a všetci sú mu povinní dávať úctu a poslušnosť. Pápež nemá iba všeobecnú pravomoc nad celou Cirkvou, ale aj bezprostrednú pravomoc nad každým pokrsteným čo se viery, mravov a cirkevnej disciplíny týka. Papež nevykonává tento úrad podla vlastnej vole, úrad papeže je vymezený Kristom, ktorý úrad pápeža ustanovil. Tato skutočnost je jasne vyjadrena pri definovaní papežskej neomylnosti I. vatikánským koncilem: "Duch Svatý nie je daný nástupcom Petrovým, aby s jeho pomocou vytvárali nové učenie, ale aby s jeho pomocou svato zachovali a verne vyložili tradíciu uchovanú zjavení daného apoštolom alebo depositum fidei. Ak je aj najvyššia papežská autorita viazána tradičným učením, o čo viac je takto viazané vykonávanie ostatných papežských pravomocí. Msgr. Marcel Lefebvre k tomu povedal: "Pravda viery nepatrí pápežovi. jedná se o poklad viery, ktorá bola učena 2000 rokov. Pápež musí tento poklad nezfalšovaný verne dávať tým, ku ktorým má povinnosť hovoriť, aby jim sprostredkoval pravdu Evanjelia. Papež nie je slobodný." Takže krátko zhrnuté: Každý pokrstený je povinný poslušnosti pápežovi, ktorý z moci zvereného úradu rozhoduje vo veciach viery, mravov a cirkevných disciplín. Úrad pápeža nie je slobodný, ale je vymezený Kristovým učením, daným Písmom svatým a Tradícií. Viac na stránkach FSSPX. Nepríde mi to protestanské alebo dohnalovské. Podľa dopisu List bezradným katolíkom, ktorý napísal, jednania s Rímom zlyhávali. Potom prišlo vysvatenie biskupov...

Pozdravujem Vás, Andrej (Rublovský).
Dnes, keď jedným klikom človek pošle celú knihu, uznajte, že človek NEMÔŽE všetko čítať. A to sa dnes bežne-bežne robí. Treba vždy podať konkrétne argumenty k tomu, čo som povedal (ako ste to napríklad teraz urobili) a nie jednoducho poslať materiály, ktoré by mohli byť na jeden semester nejakého univerzitného predmetu.
To len na vysvetlenie.
Okrem toho musím povedať, že nie sú mi to neznáme veci a čítal som ich takpovediac tisíc krát. Takže si nemyslím, že mi niečo podstatné chýba.
Toto je aj na vysvetlenie iným, ktorí toto budú čítať, aby si to uvedomili a neposielali iba linky s milión textom, ale reagovali konkrétne ku konkrétnym argumentom.
Andrej R.: Vlastne ani neviete, kto je ten mladý seminarista
Napadlo ma hneď, že to môže byť aj nejaký kňaz, ktorý toto napísal akože v mene MS, ale to ma nezaujíma, lebo ja beriem, že to napísal ten, kto je tam podpísaný.
Andrej R.: Benedikt XVI. promulgoval tridentskú liturgiu s účinnosťou od…
Hovoril som niekde niečo proti platnosti tridentskej liturgie? Ja nemám žiadny problém s tridentskou liturgiou. Veď som ju uviedol aj ako jeden z katolíckych rítov. Ja som v nej miništroval. Ak ju ľudia chcú, ja by som nemal problém im to umožniť. Možno nejaké nedorozumenie?
Andrej R.: porovnávanie s protestantmi, nehnevajte sa, ale potom sa rovno môžem opýtať pri takomto porovnávaní: Do akej vernej denominácie patríte Vy?
No veď Lefebvre a jeho biskupi boli exkomunikovaní. Neposlúchal nariadenie Cirkvi, že bez zvolenia pápeža nemôže vysvätiť biskupov. Takže zomrel mimo Cirkvi. Ján Pavol II. mu poslal, ako som čítal, kňaza, aby z neho sňal exkomunikáciu a vyspovedal ho, čo on pred smrťou neprijal. A ako som sledoval, tak aj medzi biskupmi FSSPX nastali roztržky. Aký je tu rozdiel od protestantského princípu trieštenia sa? Stačilo prvé trieštenie sa Lefebvra. Aj keby ďalšie neboli. Ja nemám úmysel nikoho urážať, ale vidím to ako pravdu, že je to na spôsob protestantov, ktorí sa odtrhli od SKALY Cirkvi. Čo tu zle hovorím? Čítam neraz, ako sa FSSPX hlási ku katolíckej Cirkvi a dokonca k pápežovi, ale odmietajú sa podriadiť terajšiemu MAGISTÉRIU. To je protirečenie samo v sebe. Načo by boli potom tie vyjednávania, či stretania sa, FSSPX “magistéria” s pápežom či katolíckymi kardinálmi, ak FSSPX je PODRIADENÉ CIRKVI?! Ak “magistérium” FSSPX odmieta POSLUŠNOSŤ, tak ako môže byť katolíckou Cirkvou? Proste tento koncept, na ktorý sa odvolávajú jedným veľkým NEZMYSLOM.
Ja som PODRIADENÝ hierarchii spojenej s pápežom, preto ja nie som v žiadnej “denominácii”. - ak už mám odpovedať, a nemám problém odpovedať.
Aký je napríklad rozdiel medzi cirkvou FSSPX a cirkvou Eliáša Dohnala? Princíp odtrhnutia sa a neposlušnosti je TEN ISTÝ ako u FSSPX! Bez urážky: protestantský princíp. Jedni aj druhí to robia v mene ZÁCHRANY Kristovej Cirkvi. Sú presvedčený, že situácia je už tak zlá, zašla tak ďaleko, že je to VÝNIMOČNÝ stav, ktorí im dovolil vysvätiť (bez hriechu) “lepších” biskupov.
V jednom videu, napríklad, Eliáš Dohnal povedal, že uvaľuje exkomunikáciu na Benedikta XVI. za blahorečenie (?) Jána Pavla II., a keďže sa týmto úkonom Benedikt vylúčil z Cirkvi (aj ipso facto), on, Eliáš Dohnal preberá ZODPOVEDNOSŤ aj nad Západnou (teda rímskokatolíckou) cirkvou. De facto sa urobil pápežom. No ale nie to chcem povedať.
Napadlo ma, prečo Západnú cirkev neprenechal Lefebvrsitom?
Andrej R.: Čo je na tom zlé, že sú kňazi, ktorí slúžia tridentskú sv. omšu? Snáď ich a ľudí zúčastňujúcich sa tride. sv omše neodsudzujete za to?
Na to som už odpovedal. Katolíci môžu dovolene prijímať sviatosti dokonca aj od pravoslávnych. Problém je len ten, ktorý som tu už neraz spomenul: FSSPX nie sú pod katolíckou Cirkvou. A to je obrovský problém. Hraničí s nebezpečenstvom zatratenia. Pýcha má veľmi záludné formy a jediným liekom je POSLUŠNOSŤ ŽIVEJ AUTORITE. A toto má hierarchia FSSPX na svedomí ohľadom “svojich” duší, ktoré vedie v tejto pýche (ukážkový príklad je ten mladý seminarista, nech je to ktokoľvek).
Andrej R.: …stratila orientáciu svojich kormidelníkov. Čo je na tom nepravda?
MS tam má ešte slovo “ČELNÝCH” kormidelníkov. Asi Vás to slovo oslovilo, keď ste ho neboli schopný zopakovať. Ale aj bez toho slova “kormidelník” je KORMIDELNÍK (alebo aj v množnom čísle). TOTO JE KOREŇ CELEJ NAŠEJ DEBATY!!!!!!! Keď Boh mohol hovoriť cez somára ľudskou rečou alebo cez zlého Baláma, tak BOH vari nedokáže hovoriť cez akúkoľvek hierarchiu???!!! KORMIDELNÍK alebo KORMIDELNÍCI Bohom ustanovení NEMÔŽU ZÍSŤ Z CESTY, LEBO JE TO BOŽIA MOC A NIE ICH. Tu v tomto Vaša viera a viera FSSPX ZLYHÁVA!!!!!!!! NEVERÍTE Kristovi!!!! No proste neveríte. Lebo veríte sebe alebo FSSPX, že kormidelníci, Magistérium ako také zlyhalo. Darmo budeme písať milión ďalších vecí, ak toto nepochopíme, nikdy sa nepochopíme.
Kormidelník, pápež, nemôže zlyhať v Ex Cathedra (a myslím, že aj viac) a kormidelníci (biskupské teleso - Magistérium) tiež v tom nemôže zlyhať. Že ten, alebo tamten alebo aj mnohí biskupi môžu zblúdiť, to je jasné, ale to, čo biskupi ZHODNE učia po celom svete alebo na koncile, NEMÔŽE BYŤ BLUD. Veď je to katolícka dogma, tak o čom sa tu bavíme?!
Možno ste zbehli do pokušenia, že vy rozhodujete (ako aj iní si trúfajú), že koľkí biskupi, alebo aká časť biskupov je verná a aká neverná. Asi tak, jednoducho.
Ak sa teda pýtate, čo je na tom nepravda, tak odpovedám: TO JE TÁ NAJVÄČŠIA LOŽ.
Andrej R.: Čo majú spoločné Lutherove tézy s Msgr. M. Lefebvrem, ktorý sa bránil novotám z DVK.
Už som to vo svojich videách či článkoch x-krát hovoril. Ja som DVK čítal, keď som ešte ani na kňazstvo nemyslel. DVK nemá chyby (v tom, čo hovorí, nie v tom, čo nehovorí). Množstvo zmien, ktoré sa uskutočnili po DVK, nemajú nič spoločné s DVK (iba ak to, že sú “časovo” po DVK). DVK napríklad hovorí:
Je potrebné dbať o to, aby nové formy [liturgie] istým spôsobom organicky vyrastali z foriem už jestvujúcich. Nakoľko je to možné, treba dbať na to, aby medzi susednými oblasťami neboli príliš výrazné rozdiely. (SC 23)
Má Novus Ordo omša organické spojenie s tridenstkou? Asi nie. Ako pamätám, povedal to aj pápež Benedikt XVI., že je to vlastne úplne nový rítus v katolíckej Cirkvi. Mne to tiež takto pripadá. Ale to nebol DVK, ktorý to spôsobil. Nerešpektovali DVK! Tak prestaňte sa nechať klamať ohľadom DVK. To úprimne radím.
Andrej R.: Živý Kristus je prítomný aj keď ho ľudia prijímajú na ruku, no je to podľa Vás uctivé voči Kristovi…?
Myslím, že na ruku sa nemá prijímať!!!
Andrej R.: Tu ste tiež odbočil.
Nevidím, kde by som odbočil. Veď som predsa súhlasil s latinčinou. Len ako ja sledujem, tak FSSPX je zhrozené z ľudovej reči, úplné panikárenie a odpor. A moja reakcia bola na to. Ak to neplatí o Vás, tak sa o tom nebavme.
Andrej R.: A čo ostatní mnohí svätení tradiční kňazi, veď predsa nie sú exkomunikovaní. Na tých ste zabudol? Atď. Proste ste tým dokumentom nevenoval ani len 10 minút.
Viem, že nie sú exkomunikovaní. Vlastne nie sú exkomunikovaní “Ipse facto”. Ale “De facto” predsa sú mimo Cirkvi. A za to zodpovedá Lefebvre a spol. To, čo som vyššie spomínal. Pýcha je veľmi zákerná a nebadaná. Tá ukážková je v tom liste toho mladého seminaristu (či je to starší kňaz, to nerozhoduje, pýcha platí aj pre starcov), a k tomu FSSPX vedie svojich tradičných kňazov. A to je tá obrovská zodpovednosť.
Na záver (rečnícka) otázka na Vás, či si aj po tom všetkom, čo som tu napísal, myslíte, že som problematike FSSPX nevenoval vo svojom živote ani 10 minút??
Žehnám
PS: Chcem oceniť, Andrej, to, že ste reagovali na konkrétne moje stanoviská a dali ste svoju konkrétnu reakciu. Tak si naozaj predstavujem debatu. Ďakujem.

Msgr. Marcel Lefebvre v roce 1962 opustil na přání papeže svatého Jana XXIII. dakarskou diecézi a stal se biskupem v Tulle a titulárním arcibiskupem. Ovšem již po půl roce byl zvolen generálním představeným kongregace Otců sv. Ducha. Velký zlom v jeho životě představoval Druhý vatikánský koncil, kde se výrazně angažoval na straně tradičních katolíků a proti „protestantizaci“ církve. Po koncilu zůstal generálním představeným Otců sv. Ducha, roku 1968 se své funkce pro nemožnost hájit tradiční nauku vzdal. Působil dále jako předseda komise pro africké katechismy.Ve věku 65 let vypracoval stanovy kněžské sdružení, jehož úkolem je výchova a pastorace kněží.Kněžské bratrstvo sv. Pia X. bylo založeno na svátek Všech svatých v roce 1970. Již od svého založení bylo Bratrstvo kritizováno některými liberály z řad církve, nejvíce asi kardinálem Villotem. V roce svého založení bylo sídlo Bratrstva přesunuto z Fribourgu do Ecônu. Ve Fribourgu se Bratrstvo pokusil zrušit tamní biskup Pierre Mamie, ale tento úkon nebyl v souladu s církevním právem, jelikož takovéto zrušení by mohlo být učiněno pouze z Vatikánu.

V průběhu let se začalo Kněžské bratrstvo sv. Pia X. šířit do dalších zemí a vysvětilo řadu kněží. V roce 1983 složil Mons. Lefebvre svou funkci a uvedl do ní svého nástupce Franze Schmidbergera.

Jelikož hrozilo, že se nenajde biskup, který byl po jeho smrti prováděl svěcení, žádal Jana Pavla II. o vysvěcení nových biskupů. K dohodě nedošlo a tak 30. června 1988 rozhodl vysvětit čtyři nové biskupy, aby mohli pokračovat v jeho díle, i bez souhlasu seshora. Svěcení se konalo 30. června 1988 za účasti biskupa Castro Mayera jako spolusvětitele a čtyř brazilských kněží, kteří jej doprovázeli. Nově vysvěcení biskupové byli oprávněni pouze udílet svěcení, jurisdikci jim Lefebvre, aby se nedopustil schizmatu, nepředal.

Kněžské bratrstvo svatého Pia X. zastává názor, že tato svěcení nemusejí znamenat exkomunikaci a schizma s katolickou církví, nicméně odpovědní představitelé katolické církve konstatovali již 1. července téhož roku, že daný čin znamená automatickou exkomunikaci Lefebvra i spolusvětitele. Papež Jan Pavel II. v apoštolském listu Ecclesia Dei v té době vyhlásil, že důsledkem vědomé spolupráce s bratrstvem je exkomunikace. V roce 2009 papež Benedikt XVI. exkomunikaci biskupů FSSPX zrušil (což implikuje, že exkomunikace z roku 1988 je platná, kdyby nebyla, nebylo by ji potřeba rušit).

wiki.org