Neoprávněná kritika a pomlouvání Svatého Otce Františka kvůli projevům, vytvářeným falešným vládcem světa pomocí masmédií. Neosvícený křesťan nedokáže totiž rozlišovat mezi osobním vyznáním papeže, a mezi mračnem kouře a zápachu, šířeným ďáblem v masmédiích ohledně papeže. Nepochybně ani vysoká odborná kvalifikace teologická, ba ani vysoký úřad či hodnost v Církvi nic není křesťanu platné v jeho rozlišování duchů, když mu chybí osvícení, na kolenou vyprošované před svatostánkem. Takto masmediálně zakouřený je obraz dnešního papeže. Modleme se za papeže Františka, aby výpady Zlého ochably a zchromly, a aby měl papež dost sil vést dál Církev svatou.

k listu židům: Abraham uznal Melchizedechovu přednost tím, že přijal od něho požehnání a pak že mu dal desátý díl z kořisti. - Je králem spravedlivosti a pokoje. Sv.Tomáš říká: „Dobře spojuje spravedlnost a pokoj, protože nikdo nezavedl pokoj, kdo nezachovává spravedlnost“.
V Písmě sv. se totiž neudává jeho rod a doba vlády; ne že by neměl rodokmen. (Pro levitské kněze bylo důležité, aby měli rodokmen až po Leviho.) Tak se podobá Synu Božímu, který na zemi nemá otce, na nebi nemá matku a jako Bůh je věčný.
Žalmista (109, 4) předpověděl toto věčné kněžství Kristovo, které má jiný ráz, než mělo starozákonní kněžství levitské.
Starý Zákon se nazývá „předpisem", protože byl dán člověku jako něco zvenku; a takový ráz má i starozákonní kněžství. Tak ani Zákon, ani kněžství nebylo něco vnitřního, co by člověka posvětilo a duchovně oživilo. Proto obojí muselo skončit, když byla dána nová naděje skrze Kristovo kněžství; skrze ně se nám dostává posvěcení a nový život, a tedy přiblížení k Bohu samému.

Osloveni „ženo" není ponižující, nýbrž čestné a uctivé jako s kříže (Jan 19, 26; 20,13.15), známé i ze světského písemnictví: u Homéra a u Sofokla na př. se jménem „žena“ označuje královna; císař Augustus tak jmenoval Kleopatru. - Ježíšova slova přímo neodmítají matčinu prosbu, nýbrž se jimi spíše vyjadřuje nedorozumění. Ježíš totiž má odstranit onu tíživou situaci, ale to bez zázraku nejde. Než o tom nerozhoduje on, má-li se již projevit se svou zázračnou mocí. To je už předem stanoveno. Jako Maria je závislá na synově zázračné moci, tak on je zase závislý v jejím projevení na vůli Otcově. Mariina prosba může být vyplněna jen pod tou podmínkou, že je už tady Otcem stanovená chvíle, kdy má začít, a takto se ukázat jako Mesiáš se svou zázračnou mocí. Z tónu i ze způsobu, jak k ní tato slova promluvil, a také z výrazu jeho tváře Maria poznala, že ta chvíle přišla. Proto šla hned ke služebníkům a řekla jim, aby všechno zařídili, jak si to její syn bude přát, i kdyby se jim to zdálo divné. Tedy i toto bylo v Božím plánu, že Ježíš udělá první zázrak na přímluvu své matky. Tak se to stalo tady a tak se to bude dít v řádu milosti k dobru věřících v celé budoucnosti Církve.

Osloveni „ženo „není ponižující, nýbrž čestné a uctivé jako s kříže (Jan 19, 26; 20,13.15), známé i ze světského písemnictví: u Homéra a u Sofokla na př. se jménem „žena“ označuje královna; císař Augustus tak jmenoval Kleopatru. - Zdá se, že Kristova slova přímo neodmítají matčinu prosbu, nýbrž se jimi spíše vyjadřuje nedorozumění. Ježíš totiž má odstranit onu tíživou situaci, ale to bez zázraku nejde. Než o tom nerozhoduje on, má-li se již projevit se svou zázračnou mocí. To je už předem stanoveno. Jako Maria je závislá na synově zázračné moci, tak on je zase závislý v jejím projevení na vůli Otcově. Mariina prosba může být vyplněna jen pod tou podmínkou, že je už tady Otcem stanovená chvíle, kdy má začít, a takto se ukázat jako Mesiáš se svou zázračnou mocí. Z tónu pak a ze způsobu, jak k ní tato slova promluvil, a také z výrazu jeho tváře Maria poznala, že ta chvíle přišla. Proto šla hned ke služebníkům a řekla jim, aby všechno zařídili, jak si to její syn bude přát, i kdyby se jim to zdálo divné. Tedy i toto bylo v Božím plánu, že Ježíš udělá první zázrak na přímluvu své matky. Tak se to stalo tady a tak se to bude dít v řádu milosti k dobru věřících v celé budoucnosti Církve.