Běž s těmi prožitky někam, to je jen tvá představa. Ono v tom může být i ano na kříž. S prakce vím, že ti, co prošli obnovou v Duchu mají početné rodiny, zůčastňují se všeho na životě církve - farnosti a jsou to lidé obětaví, ve velkém tvoří základ těch, kdo chodí nejčastěji i přes týden na mši sv. Jsou aktivní v modlitbě. Vychovávají křesťansky děti. Na dětech je to vidět. Zas jen …More
Běž s těmi prožitky někam, to je jen tvá představa. Ono v tom může být i ano na kříž. S prakce vím, že ti, co prošli obnovou v Duchu mají početné rodiny, zůčastňují se všeho na životě církve - farnosti a jsou to lidé obětaví, ve velkém tvoří základ těch, kdo chodí nejčastěji i přes týden na mši sv. Jsou aktivní v modlitbě. Vychovávají křesťansky děti. Na dětech je to vidět. Zas jen posuzování jiných, aniž by někdo byl oprávněn posuzovat jiné a to lehkovážně.
Jo snakee, jedni se snaží a druzí dělají takové pohoršení, že by si od církve nevzal nikdo ani kůrku chleba. Třeba už zmíněná homolobi, pedofilní skutky od kněží, majetek, infiltrace a pod. Zas blbý pohled. Někde si Pán povzdechl a řekl, že by bylo lepší, než aby duše vedli laici, než současná hyearchie. 
Henta to ví.
Já jsem na straně horlete, usilujte o dary Ducha sv. khlavně abyste prorokovali. Sic jsem si vědom i druhé stránky, Pane ve tvém jménu jsme prorokovali... pryč ode mne pachatelé nepravostí. Dary Ducha jsou dány k užitečnosti, charismata budují mystické Kristovo tělo církev. Jen někteří nesmí mít zasukované myšlení na svém osobním poznání a přesvědčení, nebo je omezené, třebaže zastává …More
Já jsem na straně horlete, usilujte o dary Ducha sv. khlavně abyste prorokovali. Sic jsem si vědom i druhé stránky, Pane ve tvém jménu jsme prorokovali... pryč ode mne pachatelé nepravostí. Dary Ducha jsou dány k užitečnosti, charismata budují mystické Kristovo tělo církev. Jen někteří nesmí mít zasukované myšlení na svém osobním poznání a přesvědčení, nebo je omezené, třebaže zastává tradici.
Láďo, přesně tak, jak píšeš, ovoce, to už by musel být celý svět katolický z toho řvaní na Ducha sv.
Pepíčku, ta stať kterou čteš a myslíš je uvozena.
Babičko, uvěří zase jenom ten, kdo má katolickou víru a upřímně hledá pravdu
a dobře vám radím , nedovolávejte se nauky předkoncilních svatých, jelikož vás ta nauka bude na věčnosti pálit, CHARISMATICI
Pepíčku, ta stať kterou čteš a myslíš je uvozena.
Babičko, uvěří zase jenom ten, kdo má katolickou víru a upřímně hledá pravdu
a dobře vám radím , nedovolávejte se nauky předkoncilních svatých, jelikož vás ta nauka bude na věčnosti pálit, CHARISMATICI
Tak, když já budu usilovat o Dary Ducha podle Písma svatého, tak podle snakee, že nejednám ve zhodě s NZ. No to je pěkný blaf. Hlavně, že To nikdo nemůže kontrolovat. Ony věci se poznají stejně podle ovoce, že. Prostě církev musí mít kontrolu i nad mými životními funkcemi asi, nebo co. Hmm
Celek představuje hnutí, které není možno zařadit do Církve. Jelikož toto hnutí se zakládá na osobním prožitku, na „inspiraci Duchem Svatým - tedy jevech, které není možno kontrolovat – není možno zařadit obsah do rámce tradiční nauky a zůstávají pouhými tvrzeními, která nejsou ve shodě s Novým zákonem a opírají se o provizorní experimentální a vágní formulace. To připouštějí i vedoucí …More
Celek představuje hnutí, které není možno zařadit do Církve. Jelikož toto hnutí se zakládá na osobním prožitku, na „inspiraci Duchem Svatým - tedy jevech, které není možno kontrolovat – není možno zařadit obsah do rámce tradiční nauky a zůstávají pouhými tvrzeními, která nejsou ve shodě s Novým zákonem a opírají se o provizorní experimentální a vágní formulace. To připouštějí i vedoucí činitelé, jak čteme v dokumentu "Teologická a pastorační orientace o katolické Charismatické obnově", který má pro ně velký význam. Byl vytvořen v Mechelen (Malines) v Belgii 21. - 26. května 1974 pod vedením kardinála Suenense:
Je to hnutí postavené na tekutém písku, které je možno pokládat za herezi spřízněnou s modernismem, který ohrožuje církev po stránce naukové, zatímco „letniční hnutí“ ji ohrožuje především v oblasti kultu. Obojí ohrožení se však přiodělo do andělských šatů.
Hutí vzbudilo pozornost v květnu 1975, když se v rámci Svatého roku osm ticíc letničních z celého světa sešlo v Římě u katakomb sv. Kalista u Via Appia Antica pod etiketou "Mezinárodní kongres Charismatické obnovy“.
Na čele této akce figuroval kardinál Suenens, který se stal fanatickým propagátorem hnutí.
Již 5. černa 1948 však Posvátné Oficium s odvoláním na Kodex církevního práva zakázalo katolíkům účastnit se jakýmkoliv způsobem obřadů a kultu nekatolíků (kán. 1258), a to z toho důvodu, že Církev jakožto Boží instituce s učitelským úřadem a hierarchií odmítá jakoukoliv jinou charismatickou církev, ve které si může každý po svém vykládat víru a chovat se podle svých zálib.
Historický vznik
Katolická církev jakožto Boží město...
má jako krále Pravdu
jako zákon Lásku
jako míru věčnost. Sv. Augustin Epist. 138
Z dějin herezí víme, že všichni jejich zakladatelé tvrdili, že měli zvláštní vnuknutí Ducha Svatého. Již v době sv. Pavla povstali gnostici, kteří přiměli sv. Jana, aby napsal evangelium právě proti těmto naukám.
Pak přišel Montanus, Tertullián, který se stal montanistou, odloučil se od papeže a založil sektu.
Ve XII. a XIII. století povstali puritáni, kteří věřili, že mají zvláštní osvícení Ducha Svatého. Následovali albigenští, valdenští, kataři a konečněLuther, který trval na tom, že má Ducha Svatého. Tak můžeme říct, žeprotestantismus se stal kolébkou a půdou pro moderní letniční hnutí.
A skutečně, charismatické letniční hnutí se zrodilo v protestantismu vSeverní Karolíně v roce 1892. Zakladateli byli rev. R. G. Spurling,baptistický pastor, a rev. W. F. Bryant, metodistický pastor.
Hnutí tedy není nové a nemá katolické kořeny, ale vzniklo a rozvinulo se na konci 19. století v některých černošských společenstvích a pak v mnoha sektách v USA, např. u Svědků Jehovových a uMormonů.
Propuklo na univerzitě v Pittsburghu(Pensylvánie) v jedné skupině profesorů a mezi studenty univerzity v Duquesne. Ti začali denně prosit Ducha Svatého, četli Skutky apoštolů a hledali v nich zdroje takového dynamismu, jaký podle nich oživoval prvotní křesťanskou církev.
První následovníci hlásali, že je možno snadno dosáhnout plnosti citového života, který se promění v extázi. Jejich křesťanství postrádalo jakékoliv dogma, protože měli zato, že Duch Svatý věřícím sám vnuká, co je potřebné ke spáse. Hlásali přímé působení Ducha Svatého skrze soukromou interpretaci Bible; byli všichni zajedno v tom, že odmítali křest dětí a biřmování a požadovali naopak „křest v Duchu“. V roce 1882 baptista R. G. Spurling a metodista F. W. Ervant zbourali všechny mosty k dosavadním vyznáním a založili v USA Letniční církev, která učí, že neexistuje skutečné obrácení bez „viditelných darů“ Ducha Svatého, jak tomu bylo v den Letnic; zvláště oceňovali jazyky, proroctví a uzdravování.
V roce 1914 se různé letniční skupiny sloučily do Božího shromáždění a požadovaly nevyhnutelně „křest Ducha skrze vkládání rukou“. Hnutí rostlo, ale současně rostl chaos. Z vyloučených vznikaly charismatické skupiny episkopální, luteránské a presbyteriánské.
Situaci mezi katolíky popsali manželé Ramaghanovi v knize Katolické Letnice.
V roce 1966 chtěli dva katoličtí profesoři a studenti univerzit v Dunquesne a Pittsburghu vyzkoušet obsah charismatického hnutí. V roce 1967 požádali o „křest v Duchu“ a začali přitom mluvit v jazycích. Ihned hledali další prozelyty a uspěli i na univerzitě Notre-Dame v Indianě a v jiných katolických centrech.
Co je to vlastně letniční charismatické hnutí?
Je snazší je popsat než definovat, protože nemá naukový základ, který by bylo možno vyjádřit v korektních definicích. I jejich vývoj se vymyká naukovému rámci. Všechny jejich dokumenty mají ráz „provizoria“.
V Curychu se konalo setkání katolíků a vedoucích některých letničních církví a členů charismatického hnutí. Závěrečné komuniké potvrdilo, že „setkání“ se konalo na bázi teologicko – akademické, ale nemělo za cíl formulovat kompletní „ethos“ a aktivitu církví letničního hnutí. Další setkání se zabývala problémy historickými a teologickými a psychologickými a sociologickými dimenzemi letničního hnutí.
Také v Grottaferrata v Itálii se v listopadu 1973 konal kongres katolických skupin charismatické modlitby. Výsledný materiál si nečinil nárok na výsledný dokument jednohlasně schválený.
Podobně jednání katolických charismatiků v Malines v Belgii ve dnech 21. - 26. května 1974 vypracovalo dokument, který označilo za nikoliv definitivní.
Od počátku provází hnutí tyto tři charakteristiky:
1. svůj původ má v protestantismu
2. trvá na citelném prožitku Boha v podobě charismat
3. vyznačuje se teologickou prázdnotou.
Tito charismatici jsou v hluboké jednotě s protestantskými letničáři jako učiteli a otci víry. Od nich převzali „křest v Duchu“ a od nich mají své první průkopníky hnutí, kterým dodával odvahu kardinál Suenens a zpočátku diskrétně, později zjevně i Pavel VI., takže se rozvinuli velmi rychle jako mezinárodní a mezikonfesní hnutí, které spojovalo vkládání rukou.
Metodistický pastor Charles Parhammtrval na tom, že pravým křesťanem je ten, kdo přijal „křest v Duchu“ skrze vkládání rukou. Rychle se rozvinula praxe mluvení v cizích jazycích známých i neznámých.
Jak se v církvi po koncilu šířil progresismus a odmítání tradice, postupovala i mezi katolíky protestantizace. Američtí biskupové to odsuzovali. Začíná však pokoncilní povyk, nikdo není za nic odsuzován, a tak došlo k tomu, že katoličtí profesoři a studenti na univerzitách v Duquesne a Pittsburghu přijali „křest v Duchu“ i od ženy, presbyteriánské pastorky.
Biskupové již raději mlčí a hnutí se šíří za přispění médií, s organisací typickou pro americké poměry. Bylo ustaveno centrum vAn Arbor v Michiganu pod názvem:Katolické světové charismatické hnutí.Pořádají se zde „mystické tance“ a „kolektivní extáze“ za spoluúčasti čtyř desítek protestantských sekt. Vycházejí periodika různých vyznání.
V Evropě běží široká propaganda, kterou organizuje „Mezinárodní bratrstvo lidí angažovaných pro plnost evangelia“ se sídlem v Curychu, které financuje také „protestantskou misijní činnost “ v katolických zemích Evropy.
V roce 1974 zavítal do Itálie jezuitský teolog Francis Sullivan, pozdější profesor na papežské univerzitě Gregoriana. Stal se jedním z největších teoretiků katolického letničního hnutí. Šíření podporují paulínky a jejich italské periodikum Famiglia Cristiana.
V Itálii vychází v roce 1973 v nakladatelstvíJaca Book kniha „Návrat Ducha Svatého“, další rok vydávají paulínky knihu „Hodina Ducha Svatého – úsvit charismatické obnovy v katolické církvi“. V roce 1977 propaguje Jaca Book neocharismatiky knihou „Odpověď Ducha Svatého: zkušenost a teologie Ducha Svatého“.
Již v roce 1972 se konaly dva teologické kongresy: jeden ve Švýcarsku za účasti Rahnera a druhý na Bavorské katolické akademii s J. Ratzingerem. 1973 se koná v Římě konference Katolické charismatické obnovy seSuenensem.
I přes velkou protestantskou propagandu byl úspěch v Itálii mnohem menší než se předpokládalo, účastníků nebylo ani dva tisíce. Proto propaganda přidala na síle. Jedna konference se koná v Bologni s tanci, za animace otceSullivana.
Všechny úspěchy ovšem souvisejí s pokoncilní dezorientací a módou mysticismu. Suenens navrhuje: „Žádná askeze, žádné oběti, stačí účast na letničním shromáždění a „Křest Ducha“, aby každý v sobě pocítil božství“ a redukoval tak víru na pocítěné prožitky s pohrdáním intelektuálním základem, tedy přesně v duchu modernismu, který odsoudil Pius X.
Charismatické hnutí se šíří jako prázdný spiritualismus na úkor opravdového křesťanství a proniká také do řad Focolare, které je rovněž poplatné sentimentalismu.
Hnutí oživilo v církvi staré hereze montanistů, katharů a pietistů, které byly rovněž prosáklé veřejnými extázemi, kolektivním objímáním, darem „jazyků“ a hudbou, která připomíná dnešní pop, vždy církví odsuzovaný.
Jak to, že dnes to církev nejen neodsuzuje, ale dokonce povzbuzuje a žehná? Vysvětlení je v oné strašné krizi jakožto důsledku II. vatikánského koncilu, který podpořil také různé politické a sociální bludy.
Je to hnutí postavené na tekutém písku, které je možno pokládat za herezi spřízněnou s modernismem, který ohrožuje církev po stránce naukové, zatímco „letniční hnutí“ ji ohrožuje především v oblasti kultu. Obojí ohrožení se však přiodělo do andělských šatů.
Hutí vzbudilo pozornost v květnu 1975, když se v rámci Svatého roku osm ticíc letničních z celého světa sešlo v Římě u katakomb sv. Kalista u Via Appia Antica pod etiketou "Mezinárodní kongres Charismatické obnovy“.
Na čele této akce figuroval kardinál Suenens, který se stal fanatickým propagátorem hnutí.
Již 5. černa 1948 však Posvátné Oficium s odvoláním na Kodex církevního práva zakázalo katolíkům účastnit se jakýmkoliv způsobem obřadů a kultu nekatolíků (kán. 1258), a to z toho důvodu, že Církev jakožto Boží instituce s učitelským úřadem a hierarchií odmítá jakoukoliv jinou charismatickou církev, ve které si může každý po svém vykládat víru a chovat se podle svých zálib.
Historický vznik
Katolická církev jakožto Boží město...
má jako krále Pravdu
jako zákon Lásku
jako míru věčnost. Sv. Augustin Epist. 138
Z dějin herezí víme, že všichni jejich zakladatelé tvrdili, že měli zvláštní vnuknutí Ducha Svatého. Již v době sv. Pavla povstali gnostici, kteří přiměli sv. Jana, aby napsal evangelium právě proti těmto naukám.
Pak přišel Montanus, Tertullián, který se stal montanistou, odloučil se od papeže a založil sektu.
Ve XII. a XIII. století povstali puritáni, kteří věřili, že mají zvláštní osvícení Ducha Svatého. Následovali albigenští, valdenští, kataři a konečněLuther, který trval na tom, že má Ducha Svatého. Tak můžeme říct, žeprotestantismus se stal kolébkou a půdou pro moderní letniční hnutí.
A skutečně, charismatické letniční hnutí se zrodilo v protestantismu vSeverní Karolíně v roce 1892. Zakladateli byli rev. R. G. Spurling,baptistický pastor, a rev. W. F. Bryant, metodistický pastor.
Hnutí tedy není nové a nemá katolické kořeny, ale vzniklo a rozvinulo se na konci 19. století v některých černošských společenstvích a pak v mnoha sektách v USA, např. u Svědků Jehovových a uMormonů.
Propuklo na univerzitě v Pittsburghu(Pensylvánie) v jedné skupině profesorů a mezi studenty univerzity v Duquesne. Ti začali denně prosit Ducha Svatého, četli Skutky apoštolů a hledali v nich zdroje takového dynamismu, jaký podle nich oživoval prvotní křesťanskou církev.
První následovníci hlásali, že je možno snadno dosáhnout plnosti citového života, který se promění v extázi. Jejich křesťanství postrádalo jakékoliv dogma, protože měli zato, že Duch Svatý věřícím sám vnuká, co je potřebné ke spáse. Hlásali přímé působení Ducha Svatého skrze soukromou interpretaci Bible; byli všichni zajedno v tom, že odmítali křest dětí a biřmování a požadovali naopak „křest v Duchu“. V roce 1882 baptista R. G. Spurling a metodista F. W. Ervant zbourali všechny mosty k dosavadním vyznáním a založili v USA Letniční církev, která učí, že neexistuje skutečné obrácení bez „viditelných darů“ Ducha Svatého, jak tomu bylo v den Letnic; zvláště oceňovali jazyky, proroctví a uzdravování.
V roce 1914 se různé letniční skupiny sloučily do Božího shromáždění a požadovaly nevyhnutelně „křest Ducha skrze vkládání rukou“. Hnutí rostlo, ale současně rostl chaos. Z vyloučených vznikaly charismatické skupiny episkopální, luteránské a presbyteriánské.
Situaci mezi katolíky popsali manželé Ramaghanovi v knize Katolické Letnice.
V roce 1966 chtěli dva katoličtí profesoři a studenti univerzit v Dunquesne a Pittsburghu vyzkoušet obsah charismatického hnutí. V roce 1967 požádali o „křest v Duchu“ a začali přitom mluvit v jazycích. Ihned hledali další prozelyty a uspěli i na univerzitě Notre-Dame v Indianě a v jiných katolických centrech.
Co je to vlastně letniční charismatické hnutí?
Je snazší je popsat než definovat, protože nemá naukový základ, který by bylo možno vyjádřit v korektních definicích. I jejich vývoj se vymyká naukovému rámci. Všechny jejich dokumenty mají ráz „provizoria“.
V Curychu se konalo setkání katolíků a vedoucích některých letničních církví a členů charismatického hnutí. Závěrečné komuniké potvrdilo, že „setkání“ se konalo na bázi teologicko – akademické, ale nemělo za cíl formulovat kompletní „ethos“ a aktivitu církví letničního hnutí. Další setkání se zabývala problémy historickými a teologickými a psychologickými a sociologickými dimenzemi letničního hnutí.
Také v Grottaferrata v Itálii se v listopadu 1973 konal kongres katolických skupin charismatické modlitby. Výsledný materiál si nečinil nárok na výsledný dokument jednohlasně schválený.
Podobně jednání katolických charismatiků v Malines v Belgii ve dnech 21. - 26. května 1974 vypracovalo dokument, který označilo za nikoliv definitivní.
Od počátku provází hnutí tyto tři charakteristiky:
1. svůj původ má v protestantismu
2. trvá na citelném prožitku Boha v podobě charismat
3. vyznačuje se teologickou prázdnotou.
Tito charismatici jsou v hluboké jednotě s protestantskými letničáři jako učiteli a otci víry. Od nich převzali „křest v Duchu“ a od nich mají své první průkopníky hnutí, kterým dodával odvahu kardinál Suenens a zpočátku diskrétně, později zjevně i Pavel VI., takže se rozvinuli velmi rychle jako mezinárodní a mezikonfesní hnutí, které spojovalo vkládání rukou.
Metodistický pastor Charles Parhammtrval na tom, že pravým křesťanem je ten, kdo přijal „křest v Duchu“ skrze vkládání rukou. Rychle se rozvinula praxe mluvení v cizích jazycích známých i neznámých.
Jak se v církvi po koncilu šířil progresismus a odmítání tradice, postupovala i mezi katolíky protestantizace. Američtí biskupové to odsuzovali. Začíná však pokoncilní povyk, nikdo není za nic odsuzován, a tak došlo k tomu, že katoličtí profesoři a studenti na univerzitách v Duquesne a Pittsburghu přijali „křest v Duchu“ i od ženy, presbyteriánské pastorky.
Biskupové již raději mlčí a hnutí se šíří za přispění médií, s organisací typickou pro americké poměry. Bylo ustaveno centrum vAn Arbor v Michiganu pod názvem:Katolické světové charismatické hnutí.Pořádají se zde „mystické tance“ a „kolektivní extáze“ za spoluúčasti čtyř desítek protestantských sekt. Vycházejí periodika různých vyznání.
V Evropě běží široká propaganda, kterou organizuje „Mezinárodní bratrstvo lidí angažovaných pro plnost evangelia“ se sídlem v Curychu, které financuje také „protestantskou misijní činnost “ v katolických zemích Evropy.
V roce 1974 zavítal do Itálie jezuitský teolog Francis Sullivan, pozdější profesor na papežské univerzitě Gregoriana. Stal se jedním z největších teoretiků katolického letničního hnutí. Šíření podporují paulínky a jejich italské periodikum Famiglia Cristiana.
V Itálii vychází v roce 1973 v nakladatelstvíJaca Book kniha „Návrat Ducha Svatého“, další rok vydávají paulínky knihu „Hodina Ducha Svatého – úsvit charismatické obnovy v katolické církvi“. V roce 1977 propaguje Jaca Book neocharismatiky knihou „Odpověď Ducha Svatého: zkušenost a teologie Ducha Svatého“.
Již v roce 1972 se konaly dva teologické kongresy: jeden ve Švýcarsku za účasti Rahnera a druhý na Bavorské katolické akademii s J. Ratzingerem. 1973 se koná v Římě konference Katolické charismatické obnovy seSuenensem.
I přes velkou protestantskou propagandu byl úspěch v Itálii mnohem menší než se předpokládalo, účastníků nebylo ani dva tisíce. Proto propaganda přidala na síle. Jedna konference se koná v Bologni s tanci, za animace otceSullivana.
Všechny úspěchy ovšem souvisejí s pokoncilní dezorientací a módou mysticismu. Suenens navrhuje: „Žádná askeze, žádné oběti, stačí účast na letničním shromáždění a „Křest Ducha“, aby každý v sobě pocítil božství“ a redukoval tak víru na pocítěné prožitky s pohrdáním intelektuálním základem, tedy přesně v duchu modernismu, který odsoudil Pius X.
Charismatické hnutí se šíří jako prázdný spiritualismus na úkor opravdového křesťanství a proniká také do řad Focolare, které je rovněž poplatné sentimentalismu.
Hnutí oživilo v církvi staré hereze montanistů, katharů a pietistů, které byly rovněž prosáklé veřejnými extázemi, kolektivním objímáním, darem „jazyků“ a hudbou, která připomíná dnešní pop, vždy církví odsuzovaný.
Jak to, že dnes to církev nejen neodsuzuje, ale dokonce povzbuzuje a žehná? Vysvětlení je v oné strašné krizi jakožto důsledku II. vatikánského koncilu, který podpořil také různé politické a sociální bludy.
Za Ježíšem přišli apoštolové, že viděli někoho, kdo s nimi nechodí vymítat zlé duchy a bránili jsme jim. Ježíš jim řekl, že je mají nechat, že nikdo nemůže říci, že Ježíš je Pán, leda v Duchu svatém. Potom řekl, že přijdou různí a řeknou já jsem to a to a čas se přiblížil. Nechoďte za nimi. Takže pro mne snakee platí obě věci. Nechat je být a z druhé strany za nimi nechodím. Jsem katolík …More
Za Ježíšem přišli apoštolové, že viděli někoho, kdo s nimi nechodí vymítat zlé duchy a bránili jsme jim. Ježíš jim řekl, že je mají nechat, že nikdo nemůže říci, že Ježíš je Pán, leda v Duchu svatém. Potom řekl, že přijdou různí a řeknou já jsem to a to a čas se přiblížil. Nechoďte za nimi. Takže pro mne snakee platí obě věci. Nechat je být a z druhé strany za nimi nechodím. Jsem katolík a pro mne je učení církve. Rozumíš. Oni říkají, že Ježíš je Pán a Boha prosí a já jim důvěřuji a Duch svatý je stále činný a nikdo mu nemůže stavět mantynely a říci, že něco nesmí. On je svobodný ve svém jednání. Tedy působil i v těch, kdo nechodil s apoštoly a s jeho pomocí vyháněly zlé duchy. Církev je hyearchická a stojí na apoštolech a těch, kdo v apoštolské posloupnosti jsou pověřeni vést duše a to je svěřeno biskupům a jejich pomocníkům kněžím. Ju
2 more comments from Samson1
MAREK 13
1A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“
2Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“
3Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej:
4„Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat …More
MAREK 13
1A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“
2Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“
3Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej:
4„Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“
5Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
6Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé.
7Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec.
8Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.
9Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci a králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví.
10Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům.
11Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.
12Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život.
13Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
14Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost ‘ stát tam, kde být nemá – kdo čte, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;
15kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal;
16a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť.
17Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
18Modlete se, aby to nebylo v zimě.
19S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška a nikdy nebude.
20A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny.
21A tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš, hle tam,‘ nevěřte!
22Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné.
23Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.
24Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce a měsíc ztratí svou záři,
25hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí.
26A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.
27Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konce nebe.
28Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko.
29Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.
30Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane.
31Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
32O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.
33Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.
34Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl.
35Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;
36aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.
37Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“
1A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“
2Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“
3Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej:
4„Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“
5Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
6Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé.
7Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec.
8Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.
9Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci a králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví.
10Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům.
11Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.
12Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život.
13Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
14Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost ‘ stát tam, kde být nemá – kdo čte, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;
15kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal;
16a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť.
17Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
18Modlete se, aby to nebylo v zimě.
19S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška a nikdy nebude.
20A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny.
21A tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš, hle tam,‘ nevěřte!
22Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné.
23Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.
24Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce a měsíc ztratí svou záři,
25hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí.
26A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.
27Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konce nebe.
28Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko.
29Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.
30Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane.
31Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
32O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.
33Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.
34Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl.
35Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;
36aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.
37Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“
Jazyky a proroctví
1 Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.
2 Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.
3 Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.
4 Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku …More
Jazyky a proroctví
1 Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.
2 Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.
3 Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.
4 Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.
5 Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení – ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek
1 Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.
2 Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.
3 Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.
4 Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.
5 Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení – ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek
Všechny duchovní dary dává tentýž Duch
1 Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.
2 Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.
3 Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.
4 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž …More
Všechny duchovní dary dává tentýž Duch
1 Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.
2 Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.
3 Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.
4 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
5 rozdílné služby, ale tentýž Pán;
6 a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
8 Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
9 někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,
10 někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
11 To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
12 Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.
13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
14 Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
15 Kdyby řekla noha: „Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestala být částí těla.
16 A kdyby řeklo ucho: „Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestalo být částí těla.
17 Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?
18 Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.
19 Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?
20 Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.
21 Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“
22 A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,
23 a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,
24 jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,
25 aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.
26 Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.
27 Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
28 A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.
29 Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?
30 Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat?
31 Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu:
1 Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.
2 Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.
3 Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.
4 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
5 rozdílné služby, ale tentýž Pán;
6 a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
8 Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
9 někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,
10 někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
11 To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
12 Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.
13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
14 Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
15 Kdyby řekla noha: „Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestala být částí těla.
16 A kdyby řeklo ucho: „Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestalo být částí těla.
17 Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?
18 Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.
19 Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?
20 Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.
21 Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“
22 A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,
23 a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,
24 jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,
25 aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.
26 Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.
27 Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
28 A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.
29 Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?
30 Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat?
31 Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu:
Dnes neumí pořádně v církvi odsoudit homosexialitu, pedofilii, ale když se někdo na ulici za někoho modlí a vzývá ducha svatého, prosí ho o jeho činnost na druhém člověku, už je to hereze. Já tvrdím, že oni též musí ještě něco poznat a přijmou církev jak apoštol Pavel, včetně křtu a svátostí, ale nebudu vyvracet, že neprosí o dary Ducha a lepší je nevhodné kázání než žádné. Ti, co …More
Dnes neumí pořádně v církvi odsoudit homosexialitu, pedofilii, ale když se někdo na ulici za někoho modlí a vzývá ducha svatého, prosí ho o jeho činnost na druhém člověku, už je to hereze. Já tvrdím, že oni též musí ještě něco poznat a přijmou církev jak apoštol Pavel, včetně křtu a svátostí, ale nebudu vyvracet, že neprosí o dary Ducha a lepší je nevhodné kázání než žádné. Ti, co mají jít cestou apoštolů nejsou schopní jít do ulic a hledat ztracené. Ale třeba slovo biskupa Cikrleho na konferenci CHOC v Brně: Já vás posílám. Kdo slyší, je poslán být svědkem vírya dary Ducha svatého může být vybaven. Kdo uvěří. Ju Tedy je to o víře a nikoli nedověře a pochybnostech. 