este pridam nejaku definiciu pekla so som nasla....
Duše se náhle octne ponořená do absolutní samoty, která působí jako úplný chaos, smrt, nicota. Kolem je hrozná nepřítomnost, ne- komunikace, neláska, úplný nedostatek pohybu a touhy Je to ponoření do hříchu a špinavého stavu, do absolutního objektivního zla. Duše ví, že je hříšná, ale hřích jí už nepatří, přestal být její vlastností a teď ji už naplno ovládá, proniká, naplňuje. Duše si uvědomuje, že je odsouzena a že se stala svým vlastním hříchem. Je to jako spletenec zatracence a hříchu. To je peklo. Je těžké je vysvětlit. Dodatečně bych je přirovnal k jakési atomizaci, strašlivé koncentraci zla, protože peklo není prázdné, ale naplněné nicotou: je tam neslýchaný tlak, obrovská hustota a temnota. Když mluvím o nicotě, není to nebytí, ale anti-bytí, antiláska.V tomto stavu duše nic necítí, nic nevnímá smysly, je to tisíckrát horší než všechna známá utrpení: jakási agónie ducha, o které víme, že do ničeho nevyústí, leda do sebe samotné, a stále se prohlubuje, protože duch je nucen připojit se k nekonečné urážce, kterou tvoří hřích, přičemž se s ním ztotožňuje, stále více s ním splývá. A přece tu není žádný pohyb ani pokrok, jen narůstající nekomu- nikace mezi zatracenci, kteří jsou natlačeni vedle sebe, namačkáni, tísněni navzájem jen proto, že tam jsou. Je to horší než nenávist, která je vášnivé, výbušné hnutí a kterou člověk může do jisté míry analyzovat nebo vybít. Je to neláska ve své mrazivé objektivitě. Protože i když duše v pekle hoří, je zároveň pohroužená do ledové zimy, která je zimou druhé smrti, věčné smrti.
A ještě něco, co duše dobře chápe - to není vstup do nicoty, to není jenom rozplynutí, to je neživot: žádný dynamismus života, žádná tvořivost, žádný vývoj. To je trvalý stav zešílení a sklíčenosti, který se ustavičně zhoršuje a stupňuje, neboť tato smrt je ustavičné a věčné peklo. Toto utrpení je krutější než všechno, co známe. Nejžhavější oheň na zemi je ledový ve srovnání s pekelným ohněm a nejostřejší zima na zemi je žhavá oproti ledové zimě druhé smrti.
Duše tu nezakouší nebytí, ale nemožnost být tím, čím je, absolutní neschopnost být, stát se tím, čím je, protože byla povolána stát se tím v tajemství spásného kříže, ale ona tajemství odmítla, opovrhla nezištným darem spásy.